V prosinci 2017 prezident RF již pokolikáté prohlásil, že ruská armáda v Sýrii zvítězila a začíná své jednotky ze země stahovat. Symbolické je, že Vladimir Putin k ruským vojákům promluvil z letiště Hmímím, které již o 20 dní později ostřelovali neznámí islamisté.

Mezi těmito dvěma událostmi bylo ruské ministerstvo zahraničí pobouřeno tím, že se u ozbrojenců v Sýrii objevily nové zbraně, o čemž mluvila Zacharovová 27. prosince 2017 na závěrečném brífinku ruského zahraničního resortu. Šlo o pokus zaútočit na základnu ruských jednotek v Hmímímu.

Tisku hned nedošlo, o které zbraně jde, přesně o den dříve totiž ozbrojenci zveřejnili, jak sestřelují letadlo L-39 z protileteckého raketometu Strela-3.

Islamisté již předtím sestřelovali letadla syrského letectva, jichž zbývá stále méně. Stejně jako jejich pilotů. Tentokrát však sestřelovali demonstrativně z protileteckého raketometu, jakoby chtěli pozdravit ruské Vzdušně-kosmické síly. Zajímavé je, že raketomet má přiveden napájecí kabel od země, chemická baterie patrně kvůli stáří vypověděla službu. Zda jde o některou novou dodávku starých protileteckých raketometů, nebo o zbraň ze zásob Asadovy armády, se stále neví. Tento způsob odpálení navíc omezuje mobilitu islamistické protiletecké skupiny, kdyby však věděli, kde jdou na přistání nebo manévrují ruská letadla a vrtulníky, sestřelit by je přece mohli.

V oblasti konfliktu se stále častěji vynořují zbraně z Východní Evropy. Třeba před rokem se Zacharovová vyjádřila k nalezeným zbraním bulharské výroby, a sice dělostřelecké munici, granátometům a munici pro reaktivní raketomety Grad. Nešlo o první případ, kdy média podávají zprávu o zbraních z Bulharska. Zajímavé je, že ruský státní portál Věsti u tohoto ostřelování dokonce našel ukrajinskou stopu, výbušnina přece mohla být vyrobena v továrně na chemická činidla v Šostce. Stejně ovšem jako v kterékoli jiné továrně na výbušniny na světě.

V konečném důsledku skončil rok 2017 pro ruskou armádu v Sýrii ukázkovým výpraskem. Nejdříve se 31. prosince objevila informace o sestřeleném ruském vrtulníku Mi-24. Podle jedněch údajů šlo o technickou poruchu, podle jiných vrtulník zavadil o elektrické vedení. Každopádně však dva piloti zemřeli, Rusové se tuto zprávu dozvěděli až po svátcích, teprve 3. ledna. Příkaz zněl zakončit rok pozitivně.

Zatímco však Rusové za doprovodu vyzvánění kremelského orloje slyšeli z prezidentových úst obvyklá slova v duchu „byl to náročný rok“, ve vzdálené Sýrii se ostřelovalo letiště Hmímím. I o tom se však země dozvěděla teprve 3. ledna, a to z listu Kommersant. I v tomto případě se však o samotném incidentu, o ztrátách na letadlech, o mrtvých a zraněných začalo mluvit už předtím v komentářích na sociálních sítích.

Ráno 4. ledna bylo uvedeno, že se jednalo o minometné ostřelování, a přiznáno, že při něm přišli o život dva vojáci. Fámy o ztrátách na letadlech byly dementovány.

Verze s minomety zanedlouho ustoupila do pozadí a začalo se mluvit o útoku podomácku vyrobenými drony. A v posledních dnech ruští vojáci údajně zničili další štáb ISIL, přesněji řečeno skupinu „právě oněch záškodníků“, kteří zaútočili na Hmímím.

V médiích a mezi experty se rozběhla souběžná soutěž, kdo dříve naprorokuje ruské armádě ještě větší ztráty nebo je hrdinsky vyvrátí. Vhazovaly se fotografie poškozených ruských letadel, ohořelého stroje S-400 a raket, které používali islamisté. Část expertů na ostřelování nevěřila, nikdo z místních obyvatel přece jen dosud nenatočil na video mrak po výbuchu nebo sloupy kouře z hořící techniky.

Není to však Hollywood, kde se kterýkoli stroj po střetu rozletí na cucky s hezkým jaderným mrakem. V reálu mohlo postačit i několik min, jejichž střepiny rozsekaly trupy letadel a jejich vnitřnosti. Jaderné mraky by tak nikdo neviděl. Přesto by podobný útok stačil k usmrcení dvou vojáků a zranění několika dalších (podle komentářů na sociálních sítích jde o 9+ lidí – Pozn. red.).

Zajímavé je, že fotografie létající vojenské nemocnice Il-76MD Skalpel-MT byly sdíleny na síti teprve 3. ledna. Vážně zranění patrně čekali, až skončí svátky, popř. až letadla budou znovu moci v Hmímímu přistávat.

Ještě 5. ledna bylo oznámeno, že Il-76MD nemohl v Sýrii přistát a musel se vrátit do Soči. Že by shoda náhod? Nebo snad přišla informace, že situace kolem Hmímímu neumožňuje na letišti v klidu přistávat?

Zde musíme zvlášť zmínit i samotné letiště Hmímím ležící v Asadovi nakloněné provincii Latákie, 15 km od stejnojmenného města. Jde o bývalé civilní letiště, které používají ruští vojáci. Není vybaveno opevněnými objekty na ochranu vojenské techniky, proto stojí velká část ruské letecké skupiny pod širým nebem.

Po obvodu je uskladněna munice, která se přiváží pro další starty. Celkové zabezpečení letiště vyžaduje kontrolu celého obvodu a příjezdů k městům a vesnicím v okolí. Poslední obrannou a kontrolní linii tvoří ruští vojáci, na vzdálenějších přístupech a kontrolních stanovištích působí syrská armáda.

Situace je však komplikována tím, že nominálně sice jde o historickou kolébku klanu Asadů, v praxi však v tomto regionů sousedí vesnice alavitské a sunnitské, na severu provincie pak začíná území Turkmenů, odpůrců Asadova režimu. Východně od Latákie a Hmímímu až do hranice s provincií Hamá vede pohoří. Blízké okolí letiště a pobřeží jsou víceméně rovinaté a dají se hlídat vizuálně, bezpečnost ve vzdálenějším okolí však vyžaduje četná kontrolní stanoviště a vrtulníkové letectvo.

V tom vlastně spočívá problém: islamistická záškodnická skupina se může objevit od moře, od některé sunnitské vesnice, z předměstí Latákie nebo z kopcovité východní části provincie.

První verze ruského Ministerstva obrany tedy právě proto vzbudila takovou odezvu, že znamenala: islamisté se k ruské základně přiblížili na pouhých několik kilometrů.

Na druhou stranu se Rusům hodně nelíbí, že se u islamistů objevila bulharská munice pro Grady, v Sýrii se totiž už dlouho používá přenosný jednoduchý stroj Grad-P a jeho modifikace. Přesnost má sice nízkou, zvyšuje však rádius ostrahy Hmímímu o desítky kilometrů. Jeden úspěšný zásah z Gradu by stačil k ukončení ruského vojenského tažení v Sýrii. Celou Sýrii podobné Gradomobily už nějaký ten rok křižují.

Kromě Gradů mohou na Hmímím ostatně střílet i íránské licenční 106mm kanóny M40:

Používání podomácku vyrobených (takřka papundeklových) bezpilotních letounů je v tomto ohledu ještě nebezpečnější, drahá ruská protiletecká obrana je totiž proti nim bezmocná. Některé se sice podaří sestřelit při přiblížení, část přesto stejně doletí až k cíli, což se patrně stalo právě 31. prosince 2017. Špatně viditelné cíle s malým užitečným zatížením zvětšují obvod obrany ještě více.

Nakonec nesmíme zapomenout ani na protiletecké raketomety, které se u islamistů občas objeví. Kdyby tedy Rusové porušili nějaké tajné dohody nebo by jim chtěl někdo ukázat, kdo je na Blízkém Východě pánem, před přistáním v Hmímímu bude jednoduše sestřeleno ruské transportní letadlo Il-76.

Na Ukrajině by z toho jen stěží byl někdo smutný. Připomeňme, že když Rusové chtěli zvrátit situaci u letiště Luhansk v červnu 2014, prostě sestřelili ukrajinský Il-76 s výsadkáři. Ozbrojenci by to mohli zopakovat, tentokrát již proti Rusům. První sestřelené ruské transportní letadlo je jen otázkou času, což je na ruské základně jasné každému.

Dnes je už jasné: bylo lepší to v Sýrii vůbec nezačínat. Dnes však musí ruský kontingent bránit několik svých opevněných bodů po celé zemi. Vzdálenost mezi přístavem Tartús, kde se vyloďuje ruská technika a munice, a letištěm Hmímím, kde má základnu ruská letecká skupina, je 65 kilometrů. Všechny kolony na této trase je nutno doprovázet a mít kontrolní stanoviště na příjezdových cestách ke všem hlavním základnám. Třeba z Latákie do Aleppa, kde byl rozmístěn prapor vojenské policie z Čečenska, je to přes 200 km. A navíc je tu ještě Hamá, Homs a Palmýra, v jejímž případě se každoroční odevzdávání islamistům stalo již tradicí.

Z toho plynou i Šojguova překvapivá prohlášení, že „bojovou zkušenost v Sýrii získalo přes 48 tisíc vojáků ruské armády“. A to za dva a půl roku, bez tzv. ruských SVS, které působí po celé Sýrii na přední linii.

Stojí za zmínku, že ruské úřady celkem správně oficiálně neuvádějí počty svého kontingentu v Sýrii, tyto údaje by se totiž většině Rusů jen stěží mohly líbit. Pouhé udržení stávajícího status quo vyžaduje několik praporů technické podpory, pilotů a letectva, minimálně několik praporů ostrahy. A to vše na tříměsíčním rotačním základě (celkový počet minimálně zdvojnásobme).

K tomu navíc dodáme, že z části lodí ruského námořnictva se de facto stala nákladní plavidla pro přepravy munice a proviantu do přístavu Tartús, a ruské vojenské transportní letectvo denně zajišťuje fungování ruské skupiny.

Nakonec tak budou Rusové v Sýrii válčit až do chvíle, kdy je to přestane bavit a kdy je množství problémů v samotném Rusku donutí odejít. Jen tak se odporoučet však nedokážou. Jak všichni účastníci tohoto konfliktu, tak Ukrajina a USA budou v klidu přihlížet tomu, jak se utrácí ruský státní rozpočet za vojenskou avantýru v zámoří.

V Sovětském svazu v pomyslném roce 1987 jen stěží mohl někdo uvěřit, že jen o pár let později se budou muset ve spěchu stahovat z Afghánistánu, Sýrie, Angoly, Kuby a NDR. Nezbývá nám tedy než na břehu řeky v klidu čekat, až kolem propluje mrtvola našeho nepřítele Ruska.

Tento příspěvek zpracoval Anton Pavluško speciálně pro web InformNapalm.
(Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0)
Klikněte na „Sdílet“ a podělte se s přáteli
Staňte se fanoušky stránky InformNapalm Česko na Facebooku a nechte se pohotově informovat o nových příspěvcích v češtině.

Překlad: Svatoslav Ščyhol