5. června před svou návštěvou Rakouska poskytl ruský prezident Vladimir Putin rozhovor Arminu Wolfovi, moderátorovi zpravodajského pořadu rakouské televize ORF. Ve svém obvyklém stylu hlava ruského státu uhýbala před nepříjemnými otázkami, manipulovala s fakty a lhala.

Tento článek věnuje dobrovolnická zpravodajská komunita InformNapalm odhalení některých manipulací a výslovných lží Vladimira Putina v rámci našeho zaměření na základě zpravodajských údajů, které jste získali z veřejných zdrojů (OSINT) nebo agenturním průzkumem (HUMINT). Rozeberme některá prohlášení, která Putin v rozhovoru učinil, a vysvětleme, proč nejsou v souladu se skutečností.

Putin: „Rád bych vyzvedl, že obě strany konfliktu, tedy jak ukrajinská armáda, dokonce i ukrajinské nacionalistické prapory, které nepodléhají nikomu než svým vůdcům, tak i donbaské milice, donbaské ozbrojené formace – všichni používají zbraně sovětské a ruské výroby“.

Skutečnost: Formace, které na Donbasu válčí s Ukrajinou, nejsou žádnými „milicemi“

Formace, které Putin skromně označil za „donbaské milice“, jsou kdeco, jen ne milice. Mohli bychom je pojmenovat jako hybridní nebo loutkovou armádu, neboli podle zákona Ukrajiny „O okupaci“ termínem „ruské okupační síly“ (ROS). Vojáci z povolání a záložáci z ruské armády tu zastávají všechny klíčové velitelské pozice a obsluhují veškerá zařízení a systémy vyžadující odborné vojenské dovednosti, zatímco místním kolaborantům patří v rámci ROS vedlejší role. Ruští vojáci zanechali bezpočetné stopy po svém působení u tzv. „ozbrojených sil“ a umělých loutkových okupačních správ, tzv. Doněcké a Luhanské lidové republiky (DLR/LLR). Komunita InformNapalm hodnověrně zadokumentovala účast přes 2400 ruských vojáků z povolání od cca 90 armádních a policejních jednotek v bojích na Donbasu a seřadila je do podoby vyhledávací databáze ruské agrese. Máme pádné důvody se domnívat, že jich bylo na Ukrajinu vysláno mnohem víc.

Tito ruští vojáci podléhají svým nadřízeným autoritám, které se nacházejí v Rusku. ROS se obsazuje personálem s využitím virtuálních vojenských útvarů a záložáků ruské armády v Rostovské oblasti. Tito vojáci jsou vysíláni na ukrajinský Donbas jednotlivě nebo ve skupinách.

V době vrcholících bojů, zejména Ilovajské a Debalcevské operace, zapojilo Rusko celé posílené praporové taktické skupiny z obrovských záloh rozmístěných na druhé straně ukrajinských hranic. Ve svých otevřených telefonátech s přáteli vykreslil ruský podplukovník Jeršov přesvědčivý obrázek ruské hybridní taktiky na Donbasu.

Další významnou složku ROS představují ruské soukromé vojenské společnosti (SVS). Jsou úzce napojeny na Kreml. Sám Putin v dubnu 2012 prohlásil, že SVS „jsou skutečným nástrojem realizace národních zájmů bez přímé účasti státu“. Jejich aktivity na Ukrajině kontrolovali lidé z úřadu ruského prezidenta jako je Vladislav Surkov, Putinův osobní poradce pro Abcházii, Jižní Osetii a Ukrajinu. Surkov je pokládán za jednoho z hlavních ideologů a šéfů války na Donbasu. Ruské kozácké ozbrojené formace rovněž sehrály významnou roli v časných fázích invaze na Donbas.

Skutečnost: Ruské okupační síly na Donbasu používají desítky výhradně ruských typů zbraní a vojenského příslušenství, které ukrajinská armáda ve výzbroji nemá

Ukrajinská armáda skutečně disponuje obrovskou zásobou zbraní ještě sovětského původu, které účinně využívá ve válce na východě Ukrajiny. Na druhou stranu Ukrajina prakticky nemá ruské zbraně vyrobené po rozpadu Sovětského svazu. Nicméně ROS používají desítky typů ruských zbraní z postsovětského období, které ukrajinská armáda nepoužívá. Obrázky těchto systémů a vozidel zanechaly bezpočet stop na sociálních sítích a videohostingových webech. Dobrovolníci z komunity InformNapalm zaznamenali a identifikovali jejich značné množství, přesto jsme přesvědčeni, že disponibilní důkazní základ ještě zdaleka není vyčerpán. Na základě informací nasbíraných v rámci našich vyšetřování jsme zpracovali databázi s možností vyhledávání stoprocentně ruské techniky, která byla spatřena na okupovaném území Ukrajiny.

Databáze obsahuje 44 typů zbraní, zbraňových systémů a techniky, které ROS nemohly získat jako válečnou kořist. Některé typy techniky používá pouze ruská armáda (např. základní bitevní tank T-72B3). V případě některých systémů jde o nejúčinnější zbraně (např. hybridní samohybný protiletadlový systém 96K6 Pancir-S1 nebo samohybné odpalovací zařízení 9A310M1 multifunkčního protiletadlového raketového kompletu středního doletu BUK-M1, které sestřelilo letadlo na lince MH17), které nejsou snadno k dostání na mezinárodních zbrojních trzích. Nejenže mají příliš vysokou pořizovací cenu pro Ruskem okupované enklávy v Doněcké a Luhanské oblastech, ale také nemohly být zakoupeny ani jinak získány z žádného jiného zdroje než Rusko.

Soupravy radioelektronického boje (REB) si zaslouží samostatnou zmínku, protože na Donbasu bylo zachyceno nejméně deset typu ruských REB souprav, z nichž některé představují nejnovější vývojové produkty ruského vojenského průmyslu (např. RB-636AM2 Svet-KU). Jedná se o technicky náročné systémy, jejichž provoz a zajištění kompatibility s ostatními zbraněmi vševojskových skupin vyžaduje vysoce kvalifikované vojenské specialisty. Žádné lidové milice by toho schopny nebyly.

Dobrovolníci zveřejnili rozsáhlou interaktivní databázi ruské agrese

Skutečnost: Neexistují žádné „ukrajinské nacionalistické prapory, které nepodléhají nikomu než svým vůdcům“

Všechny ukrajinské dobrovolnické prapory byly zařazeny mezi armádní a policejní jednotky v letech 2014 a 2015. Komunita InformNapalm se hnutím ukrajinských dobrovolnických praporů soustavně nezabývala, dále citovaná anglicky psaná studie však uvádí poctivý a povolaný přehled podstaty a role ukrajinských dobrovolnických praporů.

„V říjnu 2014 působilo přes 44 praporů územní obrany, 32 speciální policejní prapory, tři dobrovolnické prapory Národní gardy a minimálně tři proukrajinské nezařazené prapory, které oficiálně nebyly nikomu podřízeny (Dobrovolnický ukrajinský sbor Pravého sektoru (DUS PS).

DUS si skutečně udržel své nezávislé postavení, obecně však platí, že jeho stav v současné době čítá jednu až dvě roty, jejichž příslušníci jsou vysíláni do oblasti bojů v rámci krátkých rotací a využívání k plnění průzkumných a útočných úkolů v lokalitách Avdijivka a Pisky pod striktním dohledem příslušných brigád ukrajinské armády.

Putin: „Jak jedna, tak druhá strana má ve výzbroji mj. nejrůznější komplety, ruční zbraně, letouny nebo protiletadlové komplety. Toto vše je ruské výroby“.

Skutečnost: ROS používají různé typy ručních zbraní zjevně ruské výroby, které ukrajinská armáda nemá

Pomineme-li vojenskou techniku či těžké systémy, dokonce i skladba střelných zbraní, které používají ROS, se liší od těch, které používají Ozbrojené síly Ukrajiny. Některé typy ručních zbraní mají evidentně ruský původ. Nejvýmluvnější ukázkou je odstřelovačská puška Vintorez, které se dostala ukrajinským vojákům do rukou v Luhanské oblasti společně s ruskými průzkumníky, vojáky Hlavního rozvědného úřadu Ruska (GRU) v aktivní službě. Vintorez byl také nejednou spatřen na stránkách ruských vojáků na sociálních sítích, kteří se zúčastnili bojů na východě Ukrajině. Tato puška byla vyvinuta pro ruské zvláštní jednotky. Nemá žádné civilní ani lovecké provedení. Není v inventáři Ministerstva vnitra ani Ozbrojených sil Ukrajiny.

Vintorez ve službách ruských banditských formací na Donbasu

Další typy ryze ruských střelných zbraní jako jsou odstřelovačské pušky (VKS Vychlop, 6S8 ASVK KORD), středorážní a velkorážní kulomety (PKP Pečeněg, velkorážní kulomet Kord) nebo některé modifikace samopalu Kalašnikova (AK-74M) byly rovněž spatřeny ve výzbroji ROS na Donbasu. Žádnou z nich nepoužívá žádný ukrajinský ozbrojený sbor. Stejně tak neexistují v civilních provedeních a nejsou snadno k sehnání na mezinárodních trzích se zbraněmi.

Skutečnost: ROS na Donbasu nedisponují žádnými letadly ani systémy protiletecké obrany, které by ukořistily ukrajinské armádě

ROS se nikdy nezmocnily žádného letadla ani protiletadlového systému Ozbrojených sil Ukrajiny. Po zahájení invaze všechny protiletadlové systémy bez výjimky byly odvezeny. Zbrojní systémy na této úrovni mohly přijít pouze z Ruska. K čemuž mohlo dojít jen se souhlasem a schválením nejvyššího velení včetně vrchního velitele, tedy samotného Putina.

Putin: „Když na Ukrajině došlo k protiústavnímu ozbrojenému převratu, tedy k násilnému převzetí moci, naše armáda pobývala na Krymu legitimně, na základě smlouvy jsme tu měli vojenskou základnu. První, co jsme udělali, bylo navýšení kontingentu za účelem ochrany našich Ozbrojených sil a našich zdejších vojenských objektů, protože jsme viděli, že se proti nim už chystají nejrůznější útoky. Právě tím vše začalo“.

Skutečnost: Nasazení ruských oddílů na území Krymu bylo protiprávní

Ukrajina skutečně podepsala s Ruskem dohodu upravující pobyt Černomořské flotily RF na jejím území. Nicméně veškeré rozmístění ruských jednotek mimo areály námořních základen bylo nelegální, i jakékoli přesuny dalších sil z ruského území překračovaly rámec této dohody. Hromadné přesuny vzdušných výsadkových vojsk, zvláštních jednotek a pěchoty vzduchem a mořem na Krym zahájilo Rusko koncem února 2014, tedy ještě předtím, než přišla zpráva o útěku Viktora Janukovyče z Ukrajiny. Nasazení takto rozsáhlé vševojskové skupiny a extrémně náročné zásobovací úkoly s tím spojené vyžadovaly pečlivé předchozí naplánování. To znamená, že přípravy vojenské invaze na Krym začaly již dlouho před Euromajdanem, když ruský spojenec Janukovyč byl stále u moci.

Zde je příběh jen jediné praporové taktické skupiny čítající 1097 vojáků a patřící do jediné pěchotní brigády rozmístěné na Krymu.

S tím, že jich bylo mnohem více. K dnešnímu dni Vojenská prokuratura Ukrajiny nashromáždila neprůstřelné důkazy účasti sedmi vzdušných výsadkových a pěchotních brigád RF na Krymské operaci. Tato listina však nejspíš není kompletní, protože seznam nositelů medaile Za navrácení Krymu, který zpracovala naše komunita, obsahuje také vojáky z dalších osmi ruských vojenských útvarů (vzdušných výsadkových, pěchotních, tankových a zvláštních brigád), které se podle všeho na operaci podíleli. Tento seznam nezahrnuje jednotky Černomořské flotily RF, které již na Krymu pobývaly před zahájením této operace.

Skutečnost: žádné ohrožení ruských základen na Krymu neexistovalo, zatímco ukrajinské vojenské objekty byly rychle zablokovány

Ve veřejných zdrojích nenajdeme žádné zmínky o jakémkoli ohrožení ruských vojenských objektů ze strany ukrajinských vojáků nebo „agresivních nacionalistů“. Máme však slušně doložené blokování ukrajinských vojenských objektů na celém poloostrově v rámci zkoordinované a dobře naplánované operace. Tato operace byla zahájena koncem února 2014. Po necelém měsíci byly všechny ukrajinské objekty na poloostrově obklíčeny „zelenými mužíčky“ v ruských vojenských uniformách bez identifikačních znaků, kteří přijeli ruskými obrněnými transportéry a vojenskými náklaďáky, a zástupci nejrůznějších militarizovaných formací, kteří si hráli na „Krymskou domobranu“. Existuje spousta videoklipů, jak tito ozbrojenci blokují a následně útočí na ukrajinské vojenské objekty na Krymu.

Putin: „Mimochodem rozhodnutí ohledně konání tohoto referenda schválil krymský parlament, který byl zvolen v plném souladu s ukrajinskou ústavou a zákony před jakýmikoli podobnými událostmi. Takže nic protiprávního…“

Skutečnost: Krymské referendum bylo nelegální

Ukrajina je unitární republikou, veškeré podněty k odštěpení kterékoli části ukrajinského území proto vyžadují referendum celostátní. Navíc byl krymský parlament před schválením rozhodnutí o konání tzv. „referenda“ o oddělení od Ukrajiny vojensky obsazen. Rozhodovalo se s namířenými hlavněmi ruských samopalů, referendum se pak konalo v situaci již de facto dokonané ruské okupace Krymu.

Referendum ze dne 16. března 2014 prohlásily za nelegitimní nejen všechny větve státní moci Ukrajiny, ale také Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), Parlamentní shromáždění Rady Evropy (PACE) a Benátská komise. Dne 27. března 2014 Valné shromáždění OSN schválilo rezoluci odmítající právní účinnost referenda o vyčlenění z Ukrajiny, které se konalo na Krymu 16. března, a odsuzující následnou protiprávní ruskou anexi poloostrova.

Závěr

Rozebrali jsme jen menší část manipulací a lží majících přímý vztah k ruské agresi na Ukrajině, která je předmětem našich systémových vyšetřování. Nicméně se Putin v tomto rozhovoru dotýká také tématu ukrajinské Revoluce důstojnosti, zasahování do evropské politiky, zřícení letadla MH-17, používání chemických zbraní v Sýrii a dalších témat, která stejně cynicky překrucuje a manipuluje s fakty. Samotný tento rozhovor nabízí lídrům civilizovaného světa další argument, aby pochopili a uznali, že Rusko s jeho stávajícím režimem není „strategickým partnerem“ ani jím být nemůže. Je nepřítelem. Bez ohledu na to, zda si to západní lídři přiznávají, Rusko již vede hybridní válku proti kolektivnímu Západu, jeho hodnotám a institutům kvůli dosažení svých strategických cílů. Zahlcuje média svou toxickou propagandou, korumpuje politiky a organizace, nabourává počítačové systémy atd. Neochota přiznat tuto skutečnost činí kolektivní Západ vůči této agresi slabým, zranitelným a náchylným k uspokojování agresora. Všichni však z dějin 20. století víme, jak vysokou cenu tato politika v konečném důsledku stojí.

Tento příspěvek zpracoval Artem Velyčko speciálně pro InformNapalm.org

(Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0)

Klikněte na „Sdílet“ a podělte se s přáteli!
Staňte se fanoušky stránky InformNapalm Česko na Facebooku a nechte se pohotově informovat o nových příspěvcích v češtině.

Překlad: Svatoslav Ščyhol