Mezinárodní dobrovolnická komunita InformNapalm nabízí zajímavý článek od experta skupiny Informační odboj na informační bezpečnost Vjačeslava Husarova, k němuž jsme zpracovali vlastní infografiku.

Začátkem 90. let se na území Jugoslávie rozhořely známé vojenskopolitické události. A již v létě 1992 první ruští „dobrovolníci“ sami vycestovali do nového ohniska konfliktu po válce v Podněstří. Kdosi měl za to, že je tu prý také třeba bránit Slovany.

Do skupiny „vlastenců“ se tehdy dostala známá postava Igor Strelkov-Girkin (patrně nikoli náhodou).

Ruská média z jakéhosi důvodu prezentovala tuto skutečnost jako ukázku „ruského vlastenectví“, se slzami v očích.

Měli bychom se však zamyslet: jak bylo možné odjet z postsovětského Ruska do ciziny s bojovou výzbrojí a navíc se podílet na válečných operacích?

Ruský spisovatel M. Polikarpov tvrdí, že v letech 1992 až 1995 na území Bosny stále působilo několik set „ruských dobrovolníků“, kteří uplatňovali taktiku průzkumných a záškodnických skupin. Základ oddílu tvořili zaměstnanci petrohradské bezpečnostní firmy jménem Rubikon.

Zde je na místě otázka: opravdu se všichni dostali do Jugoslávie jako ruští turisté? V tomto případě je zřejmé, že se tu bez účasti KGB-FSB neobešlo. Hned po rozpadu SSSR zřídily orgány státní bezpečnosti tajnou zvláštní jednotku z profesionálních ozbrojenců, která se nasazovala v místech konfliktů na postsovětském prostoru a v zahraničí.

Pod záminkou ochrany ruských zájmů se vojáci z této zvláštní jednotky vysílali do konfliktních zón – do Podněstří, Náhorního Karabachu, Krymu či Gruzie.

Státní teroristé zanechali své krvavé stopy na mnoha místech.

Časem vznikla potřeba vytvořit právní rámec, který by dokázal činnost nezákonných ozbrojených formací ve státním zájmu Ruska zlegalizovat.

Legislativně právní iluze

Globální informatizace šlapala utajeným operacím ruských tajných služeb na paty, a tak se na veřejných zdrojích začaly stále častěji objevovat nežádoucí materiály. Chtělo to právní základ podobný tomu, jaký existuje v civilizovaných zemích.

Ruská tradice schvalovat zákony dvojího určení ovšem pevně utkvěla v mentalitě ruských úředníků. Tuto vlastnost vyjadřuje staré lidové rčení: „Zákon je jako tažná tyč: kam otočíš, tam vyleze“.

Jeden z prvních pokusů představovala novela ruského zákona o zbraních (2008), která umožňovala zahraničním bezpečnostním složkám korporací Transněfť, Lukoil a Gazprom nosit bojové zbraně za účelem zajištění bezpečnosti objektů. Pod zástěrkou této novinky tak vznikly první ozbrojené skupiny v cizině.

To však nestačilo, a tak se od roku 2011 začalo v ruském tisku aktivně diskutovat o otázce, že by v Rusku měl vzniknout militární nástroj pro vládní vliv. V médiích se tehdy objevila lavina informací o potřebě zřídit „dobrovolnické oddíly ze záložníků v rámci FSB, Ruské zahraniční zpravodajské služby a Ozbrojených sil RF“. Tato informační kampaň byla zorganizována shora podle klasického scénáře:

zástupci Putinovy strany Jednotné Rusko předložili Státní dumě RF návrh zákona č. 574772-5, o změnách některých legislativních předpisů RF upravujících tvorbu mobilizačních lidských rezerv;

v předních ruských médiích se rozpoutala bouřlivá debata o „naléhavé potřebě“ vytvořit bojové zálohy v rámci silových složek;

legislativní diagonála byla připravena na to, že by zákon byl schválen zpětně.

Nakonec byl zákon schválen s tím, že mnoho specifických otázek, které řešil, bylo skryto v neurčitých větách.

Pro informaci: zákon č. 288-FZ (2012) upravuje způsob výkonu služby u tajných služeb RF v rámci zálohy, kterou zřizuje prezident RF. Příslušnost k záloze definují jak zvláštní ustanovení, tak „jiné právní předpisy RF“. Povinnosti záložníka mohou stanovovat „jiné federální zákony nebo jiné právní předpisy“. Dále mohou záložníci absolvovat odborný výcvik u „speciálních odborných institucí“, kterými dnes mohou být ruské SVS (mají oprávnění pro školení a výcvik odborníků s požadovaným zaměřením).

V roce 2013 poslanec ruské Dumy A. Mitrofanov předložil Státní dumě Ruska návrh zákona č. 62015-6, o státní regulaci vzniku a činnosti soukromých vojenských společností. Tento zákon by SVS umožňoval (citujeme):

mít v držení vojenské potřeby;

podnikat nebo provozovat jinou výnosnou činnost;

poskytovat jiné vojenské služby.

Pro informaci: čl. 27 zákona „Pravomoc vlády RF“ uvádí, že federální orgány výkonné moci plně kontrolují činnost SVS a „vykonávají jinou působnost ve sféře činnosti soukromých vojenských společností“. Pojem „poskytování jiných vojenských služeb“ (čl. 18, odst. 2) není v zákoně nijak blíže specifikován.

“Soukromé vojenské společnosti jsou v Rusku nástrojem k prosazování národních zájmů bez přímé účasti státu”. Vladimir Putin, 11. 4. 2012

Je příznačné, že o rok dříve, tedy v roce 2012, získal poslanec Mitrofanov od premiéra V. Putina požehnání k vypracování tohoto zákona. Putin tehdy označil systém soukromých vojenských společností v Rusku jako „nástroj k prosazování národního zájmu bez přímé účasti státu“. Jde snad o tu nejpřesnější definici činnosti ruských SVS.

V říjnu 2014 poslanec G. Nosovko předložil Státní dumě další návrh zákona, o soukromých vojenských společnostech. Dnes jsou oba zákony ve stádiu projednávání.

Ruské soukromé vojenské společnosti

V posledních několika letech vzniklo v Rusku na deset soukromých vojenských společností. V zóně protiteroristické operace se často vyskytovali ozbrojenci, kteří absolvovali odborný výcvik u ruských SVS. Nejznámější z nich jsou:

RSB-Group – sama sebe označuje za soukromou společnost pro vojenské poradenství. Nikoli bezvýznamný detail: oficiálně RSB-Grupp působí v zónách s nestabilní politickou situací po dohodě s legitimní vládou cizích států. Do této formulace lze snadno zahrnout vojenské aktivity v „LLR“ a „DLR“, protože předáci těchto formací jsou považování za zástupce „státní vlády“;

Antiterror je skupina společností, kterou tvoří výcvikové středisko, odminovací oddíl a několik občanských sdružení bývalých důstojníků zvláštních jednotek. Organizace se zabývá školením a výcvikem vojáků pro plnění speciálních úkolů různé povahy v zóně válečného rizika. Společnost má přímou podporu FSB, což jí pomohlo se uchytit v regionu Iráku;

MAP je soukromá vojenská společnost poskytující plné spektrum „bezpečnostních služeb“ v zónách s vysokou teroristickou aktivitou nebo nestabilní politickou situací. Zabývá se školením, poradenstvím, průzkumem, prodejem vojenských potřeb atd. Ve své praxi MAR vysílila vojáky do zóny protiteroristické operace, údajně za účelem zajištění dopravy „humanitárních nákladů“ do „DLR“;

Moran Security Group je skupina společností pro vojenské účely zaměřující se na ochranu námořních a pozemních nákladů. Má vojenské námořní výcvikové středisko v Petrohradě;

Centre R (další názvy: Tigr Top-rent security nebo Redut-Antiterror) je typická soukromá vojenská organizace, jejíž specialisté se podíleli na bojích v Jugoslávii, na Kavkaze, v Iráku a Afghánistánu. Společnost připravuje odstřelovače (protiodstřelovače), střelce, pyrotechniky, rádiové inženýry, vojáky pro rychlou reakci v městském prostředí atd.

Je dost pravděpodobné, že aktivity shora uvedených SVS byly tak či jinak spojeny s vedením války na Ukrajině – verbování, výcvik ozbrojenců, doprovod nebo zásobování. V lokalitě protiteroristické operace a v Sýrii byli také zaznamenáni ozbrojenci ze společností ATKgroup, Slavonic Corps Limited nebo Vizantija.

Dále v RF působí SVS s „šedou pověstí“, které bychom mohli klidně zařadit mezi teroristická uskupení.

Třeba soukromá vojenská společnost Wagner (zapsaná v Argentině) se prezentuje jako uzavřená militarizovaná struktura, jejíž výcvikový tábor leží v osadě Molkino, Krasnodarský kraj, ve výcvikovém prostoru 10. brigády zvláštních jednotek Hlavního rozvědného ředitelství Generálního štábu RF. S velkou pravděpodobností lze předpokládat, že se tu uplatňuje právě onen mechanismus zřizování dobrovolnických oddílů ze záložníků GRU GŠ Ruska.

Vše je tu zorganizováno jako u zvláštních jednotek: příchod, pohovor, seznámení, karanténa, intenzivní odborný výcvik, zkouška a vyslání k plnění úkolu. Hlavní prioritou je přitom udržení informací v tajnosti.

Podle údajů z neveřejných zdrojů je hlavním úkolem Wagnerovy SVS příprava vojáků pro válku v Sýrii a jejich vysílání do této země. Tuto verzi potvrzují údaje z četných příspěvků v tisku.

Tito vojáci patrně tvoří kostru oddílů pro pozemní operace, které bojují jako údajní dobrovolníci na Asadově straně. Oddíly „dovolenkářů“ jsou do Sýrie dopravovány z vojenského letiště Primorsko-Achtarsk, vzdáleného 200 km od výcvikového střediska.

Podle důvěrných zdrojů má SVS Wagner již několik set padlých vojáků. Tato informace si nachází částečné potvrzení i na veřejných zdrojích:

24. 9. 2015 – 10 rakví dorazilo ze Sýrie do Sevastopolu;

20. 10. 2015 – v Sevastopolu přistála loď s těly 26 padlých mariňáků z 810. samostatné brigády námořní pěchoty;

27. 10. 2015 – Do Sevastopolu byla dopravena rakev s vojákem padlým v Sýrii.

Pro informaci: 810. samostatná brigáda námořní pěchoty (vojenský útvar č. 13140) má dvojí základnu – v Sevastopolu (štáb) a v Těmrjuku, Krasnodarský kraj (hlavní část), který leží 200 km od sídla Vagnerovy SVS. Není těžké se dovtípit, že se „vagnerovci“ zabývali verbováním vojáků z 810. SBrNP do Sýrie – z vycvičených mariňáků lze rychle vytvořit zvláštní jednotku.

Stejnou „šedou“ strukturou je moskevská SVS E.N.O.T. Corp. Na rozdíl od předchozí společnosti má tato své webové stránky, kde uveřejnila stručné informace o sobě.

E.N.O.T. Corp se údajně zabývá vojensko-vlasteneckou činností a shromažďováním pomoci pro „Novorusko“. Další materiály však vypovídají o podílu E.N.O.T. Corp na vojenských operacích v protiteroristické zóně – „čistkách opolčení v Antracytu“, „bojových operacích na straně teroristů“ a „doprovodech humanitárních konvojů“. Na aktivitách této SVS je zúčastněn A. Borodaj, který je přímo napojen na FSB.

Společnost disponuje zbrojním arzenálem, možností výcviku střelby, pyrotechnických dovedností, rozvědky a plánování boje. Je dost pravděpodobné, že vojensko-vlastenecká a humanitární složka činnosti „mývalů“ („enotů“) slouží jako krycí prvek pro jejich hlavní úkoly – speciální operace pro dopravu zbraní a hmotných prostředků luhanským ozbrojencům a účast v bojích.

Podle údajů z důvěrných zdrojů kurátoři od SVS E.N.O.T. Corp verbují teroristy z Donbasu do Sýrie. Existují informace, že okupované regiony Ukrajiny již opustilo 700 až 1000 ozbrojenců. Jako motivace se doněckým ozbrojencům nabízí ruské občanství, zahlazení trestů a slušné platy (90 až 250 tisíc rublů). Ozbrojencům se přitom doporučuje jet „bránit Rusko“ nejen do Sýrie, ale také do Tádžikistánu nebo Náhorního Karabachu, kde je situace složitá a může kdykoli eskalovat.

Kozáctvo – ruské vojenské občanské sdružení

Během posledního století historická funkce kozáctva na ochranu hranic říše degradovala a z této sociální skupiny se stala tlupa žoldáků. Vláda RF ve velkém využívá jednotky ruského kozáctva k destabilizaci situace ve státech sousedících s Ruskem.

K podobným praktikám docházelo v Čečensku, Abcházii, Jižní Osetii, Podněstří, na Krymu, Donbasu a v Jugoslávii.

Např. v roce 1993 byla v jugoslavském Višegradu rozmístěna První kozácká setnina – 70 osob. Její příslušníci přicestovali z Rostovské oblasti, Povolží a Moskvy, později z Petrohradu a Sibiře.

Na nedávných událostech kolem anexe Krymu v roce 2014 se podílely kozácké jednotky krasnodarských kozáků a do donbaských regionů přišly „bránit russkij mir“ ozbrojené oddíly z Rostovské oblasti.

Stejně jako v předchozím případě je tu logická otázka: jak se dá vysvětlit výskyt militarizovaných kozáckých formací na cizím území s bojovým úkolem?

Kozácké spolky v Rusku působí pod dohledem ruské vlády prostřednictvím Rady pro kozáctvo při prezidentovi RF. Základy podpory kozáctva tvoří zásady kozácké kultury, vojenského životního stylu a dějin.

Toto vše jsou však výmluvy.

Připomeňme si „právní tažnou tyč“ ruské legislativy.

Třeba na základě zákona o státní službě ruského kozáctva se mohou kozácké jednotky zabývat:

opatřeními pro předcházení a likvidaci mimořádných situací v důsledku přírodních katastrof nebo v rámci civilní a územní obrany;

ochranou veřejného pořádku, ochranou hranic, bojem proti terorismu;

různými úkoly společně s federálními orgány výkonné moci.

Je třeba chápat, že ruské kozáctvo má oficiálně povoleno se věnovat nejen dějinám a tradicím, ale také vojenskému a bojovému výcviku. V reálu byla v některých ruských městech kozákům svěřena sféra ochrany a bezpečnosti, což umožňuje kozáckým organizacím mít vlastní zbrojnice.

Navíc je ruské kozáctvo živeno státními granty – finančními příspěvky na „podporu kozáckých družin“.

Podobná situace umožňuje využít tyto družiny pro rádobyvlastenecké akce v souladu s plány Kremlu.

***

Válka na Donbasu a v Sýrii tedy názorně ukazuje účast organizované složky ruských žoldáků ze soukromých vojenských organizací na těchto konfliktech.

Za pomoci nestátních vojenských formací Kreml de facto vytvořil skrytou páku pro vojenské ovlivňování situace v cizích státech.

Analytika: Vjačeslav Husarov, expert na informační bezpečnost, CVPI, skupina Informační odboj
Infografika: InformNapalm

* Zkontrolováno redaktorem.

Originál publikován dne 23. listopadu 2015

Překlad: Svatoslav Ščyhol