V Běloruské republice nabírá na síle široký veřejný ohlas ke stále častějším případům zjištěných ozbrojenců z nezákonných ozbrojených formací tzv. „L/DLR“ na území republiky. Mezinárodní dobrovolnická komunita InformNapalm si dala za úkol provést průzkum veřejných informačních zdrojů, aby zjistila hlavní kanály, kudy se do Běloruska dostávají ozbrojenci z rusko-teroristických jednotek, a zaměřit pozornost veřejnosti a proběloruské části ozbrojených složek a úředníků na vzniklé ohrožení národní bezpečnosti.

Hned je třeba uvést, že přesný počet ozbrojenců z proruských ozbrojených formací, kteří pronikli na běloruské území, není znám. Když začala vojenská agrese proti Ukrajině, zamířily do Běloruska desetitisíce tzv. uprchlíků z okupovaného území, mezi nimiž byli i ti, kteří se zbraní v ruce zajišťovali příchod „nového překrásného rusského miru“ a nyní, poté co zničili vlastní domov, se musí potloukat po světě a hledat si lepší úděl. Vzhledem k chybějícím hraničním kontrolám na bělorusko-ruských hranicích může být na běloruském území dost velký počet ozbrojenců z nezákonných formací, aby se dal naplnit kterýkoli z přichystaných ruskými tajnými službami scénářů na destabilizaci situace v zemi. Budeme hodnotit pouze hodnověrná a potvrzená fakta.

Provedeným OSINT šetřením bylo zjištěno, že jedním z hlavních kanálů, kudy se ozbrojenci do Běloruska dostávají, jsou tzv. dobrovolnické organizace. Jednou z ústředních organizací tohoto typu se stala Nadace na pomoc „Novorusku“ Zachraň Donbas, která má rozsáhlou síť poboček po celé RF a také zastoupení v Bělorusku (archiv). Jedním ze zakladatelů a šéfů této nadace je Gleb Kornilov, nar. 21. 11. 1985 v Moskvě, který je veden v databázi centra Mírotvorce jako napomahač ozbrojenců z nezákonných formací (archiv na fotku).

Tato nadace dodává humanitární pomoc obyvatelům okupovaného území Ukrajiny a zároveň léky, výstroj, speciální výbavu a neprůstřelné vesty pro mnoho teroristických jednotek tzv. „Novoruska“. Dost aktivní je i běloruská pobočka nadace, kterou řídí Aljaxandr Bazjukou.

Identifikační údaje: Aljaxandr Mikalajevič Bazjukou, narozen v roce 1972 v Toljatti, RSFSR, žije v Hrodně (archiv profilu na VKontaktě, fotoalb 1, 2, kontaktů; archiv profilu na Odnoklassniki, fotoalba; archiv profilu na FB, archiv profilu na Hrodenském fóru). Patří mezi pořadatele každoročního motorkářského festivalu v Hrodně „Chavajsja v bulbu“ (Schovej se do brambor).

Vyšetřováním byl zjištěn figurantův kariérní postup. Ukázalo se, že v roce 1990 zahájil výkon základní služby u Vnitřních vojsk Ministerstva vnitra v rodném Toljatti, vojenský útvar č. 6622 (výcvik seržantů), pak byl přeložen do eskortních vojsk Ministerstva vnitra RF k vojenskému útvaru č. 6667 (Komijská republika), který až do poloviny 90. let obstarával ostrahu v nápravném zařízení Vjatlagu, jednoho z největších pracovních táborů v rámci systému GULAG. V letech 1993 až 1996 sloužil u 49. samostatné brigády zvláštních jednotek Ministerstva vnitra RF, které se běžně říká Vladikavkazský OMON (zkratka pro policejní těžkooděnce – pozn. překl.) a s jednotkami této brigády se dost možná zúčastnil První čečenské války. Pravděpodobně byl žoldákem u francouzské Cizinecké legie.

Aktivity nadace Zachraň Donbas v Minsku koordinuje Pavel Alšeuski.

Identifikační údaje: Pavel Sjarhejevič Alšeuski, narozen v roce 1988 v Simferopolu, USSR, žije v Minsku (archiv profilu na VKontaktě: kontaktů, fotoalba; archiv profilu na FB, kontaktů). V databázi centra Mírotvorce je veden jako napomahač ozbrojenců shromažďující a dopravující hmotnou pomoc nezákonným ozbrojeným formacím na Donbasu.

Další vyšetřování konstatovalo a potvrdilo, že Bazjukou a Alšeuski dopravují náklady pro banditské formace „DLR“. Zejména byly začátkem února 2015 na stránce nadace na sociální síti VKontaktě zveřejněny informace o třídění potravin do balíčků a o požadovaných lécích a výstroji pro ozbrojence z rusko-teroristických jednotek. Mezi požadovanými předměty byly uvedeny mj. vysílačky, taktické vesty, neprůstřelné vesty, dálkoměry, optické a kolimátorové zaměřovače pro samopaly a odstřelovačské pušky.

Později byli zjištěni i příjemci nákladu, v jejichž zájmu tak efektivně zahájila svou činnost novopečená „humanitární“ mise. Ukázalo se, že jde o ozbrojence z banditské formace Pjatnaška, která byla původně součástí uskupení Oplot, později se vyčlenila v samostatnou jednotku a následně se začlenila do tzv. „republikové gardy DLR“. Toto uskupení založilo patnáct žoldáků z Ruskem kontrolované Abcházie, zúčastnilo se útoku na doněcké letiště, bojů na debalcevském bojišti a pokusu o dobytí Marjinky. Je známé rabováním ze strany svých vojáků, kteří sebrali místním obyvatelům obchody, byty a obrovskou spoustu motorových vozidel.

K dopravě nákladů pro ozbrojence z tohoto uskupení se využívá Bazjukovův soukromý automobil, offroad Hyundai Galloper, RZ 7778 AO-4. Mezi zajímavosti patří, že tento automobil upoutal pozornost hrodenských novinářů svými provokativními, dost vzácnými pro západoběloruskou Hrodnu atributy v lednu 2016 (archiv). Na následující fotce je zachycen s vlajkou „DLR“ a kupodivu také s vlajkou banditské formace Pjatnaška pod čelním sklem.

(c) t-styl.info

Na Alšeuského profilu na sociální síti byl nalezen status dokumentující první uskutečněnou dopravu nákladů v druhé polovině února 2015 a vděčnost ze strany ozbrojence z banditské formace Pjatnaška Valerije Vasjukova, státního občana RF, rodáka ze Železnogorsku, Kurská oblast (archiv).

Bylo také nalezeno foto zachycující, jak Bazjukou předává banditské formaci dopravenou pomoc, kterou přebírá již zmíněný Vasjukov (archiv).

Pak už to šlo jako na běžícím pásu. Bylo zjištěno, že od února 2015 až dosud uskutečnili figuranti nejméně jedenáct dodávek nákladů na území kontrolované teroristickým novotvarem „DLR“. „Donbaský expres“ vede dost důmyslnou trasou: Hrodna – Minsk – Mahiljou – Brjansk – Orjol – Voroněž – Rostov na Donu – hraniční přechod Uspenka – Makijivka – Doněck a je přes 2 tisíce km dlouhý. Také stojí za zmínku, že figuranti zároveň dopravují i cílenou humanitární pomoc pro civilní obyvatelstvo, přestože by ji bylo snazší a logičtější vézt z Běloruska na Ukrajinu nejkratší cestou, tzn. cca 1200 km, v klidu se nechat odbavit na ukrajinských kontrolních stanovištích a legálně vstoupit na dočasně okupované území, čímž by se výrazně ušetřily cestovní náklady a zkrátila doba nutná k dopravě humanitární pomoci potřebným lidem. Když přihlédneme ke skutečnosti, že tzv. blokáda okupovaného území Donbasu existuje pouze v zanícené představivosti kremelských propagandistů.

Na druhou stranu hmotné zásobování ozbrojenců z banditských formací potravinami, léky a dalšími prostředky je trestné jak podle běloruských, tak podle ukrajinských zákonů (čl. 132 Tr. zák. Běloruské republiky a čl. 447 Tr. zák. Ukrajiny). Právě proto je „Donbaský expres“ tak dlouhý, logisticky náročný, naprosto nevýhodný a nelegální, že využívá humanitární pomoc jako krytí pro dodávky potravin, nezbytných léků a výstroje ozbrojencům z banditských formací. Navíc figuranti tohoto vyšetřování svým postupem porušují ustanovení článků 332 a 332¹ Tr. zák. Ukrajiny (nedovolené překročení státních hranic a porušení předpisů pro vstup na dočasně okupované území Ukrajiny a jeho opuštění).

Bazjukovovu a Alšeuského „humanitární“ misi náležitě ocenili jak předáci teroristického novotvaru „DLR“, tak banditská formace Pjatnaška. Můžeme vidět děkovné listiny, které jim nechal vystavit jeden z architektů „ruského jara“ a zakladatelů separatistického hnutí Doněcká republika A. Purgin (1, 2, 3). Jedna z fotek také zachycuje děkovný dopis, který předal Bazjukovovi tzv. náčelník štábu uskupení Pjatnaška.

My za sebe také vyslovujeme poděkování za poskytnutou pomoc s identifikací minimálně dvou dosud neevidovaných ozbrojenců z rusko-teroristických jednotek, kteří v databázi Mírotvorce chybí. Následující fotka zachycuje Bazjukova společně s velitelem jedné z jednotek banditské formace Pjatnaška Vladimirem Kartašovem (přezdívka Kasper) před Donbas Arénou v Doněcku.

Identifikační údaje: Vladimir Vitaljevič Kartašov, narozen 22. 6. 1973 v Cjurupinsku, Chersonská obl., USSR. Žil v Oděse, ul. Haharina 10-2 (archiv profilu na VKontaktě, kontaktů, fotoalba; profilu č. 2, archiv profilu na Odnoklassniki; profilu č. 2, fotoalba).

Na následujících fotkách jsou zobrazeni Kartašov a jeho vojáci s potravinami, které dopravili pro jeho jednotku Bazjukou a Alšeuski (archiv: 1, 2).

Stojí zleva: 1 – Ivan Semjonov (státní občan RF), 2 – Valerij Vasjukov (státní občan RF, přezdívka Delfín), 3 – Grigorij Gubskij (státní občan RF, přezdívka Bars), 4 – neidentifikována, 5 – Vladimir Kartašov, 6 – Viktorija Safronova (přezdívka Sova, odstřelovačka), 7 – neidentifikován; sedí: 1 – Jevgenij Voronov, 2 – neidentifikován.

Později se ukázalo, že Bazjukou a Kartašov jsou důvěrní kamarádi udržující blízké přátelské vztahy. Následující fotka zachycuje Bazjukova s manžely Kartašovovými, kterým šel na svatbě za svědka. Jak vidíme, Kartašov má i bojová vyznamenání „DLR“.

Bazjukov si velice cení a je hrdý na své přátelství s bojovým velitelem jedné z nejznámějších banditských formací odsouzené k zániku „DLR“. Aby se tím pochlubil, neštítí se ani ukázat svého kamaráda a spolubojovníka na pozicích kdesi nedaleko Marjinky. I když si pak uvědomil, co napáchal, a fotku ze svého profilu kvapem odstranil (archiv).

Na téže fotografii je nalevo od Kartašova zachycen další ozbrojenec z Pjatnašky, zatím nezařazený do databáze Mírotvorce Nikita Něstěrenko.

Identifikační údaje: Nikita Valerjevič Něstěrenko, narozen 3. 7. 1993, žije v Makijivce, čtvrť Soňačnyj 10-66 (archiv profilu na VKontaktě, kontaktů, fotek; archiv profilu na Odnoklassniki, kontaktů, fotek; profilu č. 2). Ukázalo se, že je synem Kartašovovy manželky Alexandry z předchozího manželství. Jak vidíme, za pochmurnou neutěšenou budoucnost „Novoruska“ bojují celé rodiny.

A zde máme skupinové foto Bazjukova a Alšeuského s ozbrojenci z Pjatnašky, vrahy Ukrajinců, a jejich přisluhovači (archiv):

Stojí zleva: 1 – neidentifikován, 2, 3 – Jevgenij Voronov se svou milou Julijou Sonlinovovou, 4 – Ruslan Grinčenko, 5 – neidentifikován, 6 – Pavel Alšeuski, sedí zleva: 1, 2 – neidentifikováni, 3 – Nikita Něstěrenko, 4 – Vladimir Kartašov, 5 – Aljaxandr Bazjukou.

Dalším vyšetřováním bylo zjištěno, že „Doněcký expres“ nejenže zásobuje teroristickou organizaci, ale také funguje jako jeden z kanálů pro dopravu ozbrojenců a žoldáků do Běloruska. Je důvěrně známo, že Aljaxandr Bazjukou osobně dopravil z „DLR“ do Běloruska ozbrojence Igora Koljadu, rodáka z Torezu.

Zajímavé je, že Koljada ujišťuje, že se Bazjukov stejně jako on zúčastnil bojů na Donbasu. Řekli jsme si, že to vyšetříme, a přišli na řadu nepřímých potvrzení. V únoru 2015 Bazjukou zanechal ve skupině banditské formace Přízrak na VKontaktě tuto zprávu (archiv):

Bojové zkušenosti, o nichž Bazjukou píše, mohl získat také v Čečensku nebo u francouzské Cizinecké legie. Na síti bylo také nalezeno dost pozoruhodné blahopřání od Bazjukova mezinárodnímu teroristovi, záškodníku GRU Generálního štábu RF Igoru Bezlerovi k jeho padesátinám (archiv):

Dále byla na Hrodenském fóru nalezena zpráva od Bazjukova z prosince 2014, kdy inzeruje prodej taktické a neprůstřelné vesty (archiv). Ze všeho shora uvedeného lze vyvodit domněnku, že Aljaxandr Bazjukou, který získal bojové zkušenosti v Čečensku, se mohl v roce 2014 podílet na záškodnických operacích Bezlerem řízeného teroristického uskupení na východě Ukrajiny. Jde o pouhou domněnku, jejíž dokázání nebo vyvrácení je v pravomoci běloruských vyšetřovacích orgánů.

Dalším figurantem našeho vyšetřování, který aktivně pomáhá fungování tzv. Donbaského expresu mezi Běloruskem a okupovanou částí Ukrajiny, je Michail Malaš.

Identifikační údaje: Michail Malaš, narozen v roce 1977 v Tomsku, RSFSR. Koncem 1990. let se přestěhoval do Běloruska, žije v Minsku (archiv profilu na VKontaktě, kontaktů, fotek; archiv profilu na Odnoklassniki, kontaktů, fotek). K získání přehledu o Malašových politických a ideologických názorech stačí nahlédnout do osobních informací, které vyplnil do profilu na sociální síti, a seznamu skupin, v nichž je členem. Je to víc než výmluvné:

Prezentuje se jako politický analytik. Je členem projektů Nomos a Citadela, které jsou úzce propojeny s propagandistickými a analytickými centry v RF. Je aktivním podporovatelem a stoupencem tzv. Mezinárodního euroasijského hnutí, v jehož čele stojí odiózní imperialista a černosotněnec A. Dugin. Následující foto zachycuje Malaše společně s ruskými aktivisty z mládežnického křídla tohoto v podstatě profašistického ruského hnutí, jehož heslo zní: Sláva říši! Ruse, povstaň! (archiv):

Michail Malaš také udržuje přátelské vztahy s pověstným figurantem našich minulých vyšetřování [1, 2], předákem kozáckého uskupení Kozácký spas Petrem Šapkem, který osobně dodával humanitární pomoc pro hnutí Novorusko Igora Girkina-Strelkova do Rostova na Donu.

Fotoarchiv

Bylo zjištěno, že vedle poskytování pomoci nadaci Zachraň Donbas Michail Malaš po delší dobu ukrýval ve vlastním domě v Minsku ozbrojence z banditské formace Oplot Sergeje Kuzmu.

Identifikační údaje: Sergej Petrovič Kuzma, narozen 21. 12. 1976 v Torecku (bývalý Dzeržynsk), Doněcká oblast (archiv profilu č. 1 na VKontaktě, kontaktů, fotek; archiv profilu č. 2, kontaktů, fotek; archiv profilu na Odnoklassniki, kontaktů).

Koncem července 2014, když ukrajinská armáda osvobodila Toreck, byl Sergej Kuzma zraněn a jeho banditská formace, která z města spěšně ustupovala, ponechala ho svému osudu. Kupodivu mu pomohli kolaboranti teroristických uskupení, kteří ho dokázali dopravit do Běloruska, poskytli mu hmotnou pomoc a dokonce pro něj našli v Minsku práci. Jak již bylo uvedeno, Michail Malaš dost dlouho ukrýval ozbrojence u sebe v domě, což představovalo potenciální nebezpečí pro všechny lidi žijící v sousedství. Nikdo přece neví, co se honí v hlavě tomuto hrdlořezu a vrahovi, pro nějž má lidský život výrazně sníženou hodnotu.

Když se Kuzma uzdravil ze svých zranění, Malaš mu v dubnu 2015 pomohl se vrátit do „DLR“, kde se Kuzma zúčastnil bojů v Novoazovském okrese, když se připojil k teroristickému uskupení, tzv. 9. pluku AK NO Ministerstva obrany DLR se základnou v Bezimenne. Než se rozloučil s ozbrojencem, který toužil pokračovat v zabíjení Ukrajinců, rozhodl se Malaš, že ho na památku zachytí před svým domem. Doporučujeme si přečíst dost zajímavé komentáře k tomuto dojemnému záběru, který byl pečlivě uschován do archivu.

V pauzách mezi ozbrojenými střety poskytoval Kuzma aktivní pomoc „Donbaskému expresu“, kdy společně s Malašem a dalšími figuranty tohoto vyšetřování dopravoval z Běloruska požadované náklady, mezi nimiž byla jak humanitární pomoc pro civilisty, tak potraviny, výstroj a léky pro banditskou formaci, do níž Kuzma nově patřil (1, 2, 3). Následující foto zachycuje oba u hraničního přechodu Veselo-Vozněsenka, před vstupem do okupovaného rusko-teroristickými jednotkami Novoazovského okresu Ukrajiny (archiv).

Jako výraz uznání a poděkování pro své nové kamarády z „Donbaského expresu“ nabízel Kuzma dost zajímavou zábavu, proti níž působí kousky ruského propagandisty a obyčejného lumpa Porečenkova jako pouhé zlobení (archiv):

Dost široký veřejný ohlas způsobil v Bělorusku další figurant našeho vyšetřování Roman Džumajev, který byl ozbrojencem u banditské formace Pjatnaška a stihl dokonce poskytnout rozhovor o svých „hrdinstvích“ pro běloruskou redakci Rádia Svoboda. Vzhledem k takřka mateřské péči a ochraně, kterou věnuje této formaci běloruská pobočka nadace Zachraň Donbas, můžeme předpokládat, že i tento hrdlořez se do Běloruska dostal právě díky pomoci dobrovolníků z této nadace.

Ozbrojenec R. Džumajev je druhý zleva

Identifikační údaje: Roman Borisovič Džumajev, narozen 17. 3. 1991 v Mariupolu (archiv profilu na VKontaktě, kontaktů; skype: zaebca4; e-mail: n1menka@mail.ru; používal telefonní číslo +375 33 6061865, operátor MTC). Ozbrojenec z teroristického uskupení Pjatnaška, zúčastnil se útoku na doněcké letiště. Od června 2015 se skrývá v Bělorusku. Bylo zjištěno, že donedávna pracoval pro soukromý podnik Metohraftorh v Marjině Horce, Puchavičský okres, Minská oblast.

Ve shora uvedeném rozhovoru Džumajev, aniž by se bál nebo zakrýval svou tvář, vylíčil veškeré podrobnosti svého působení u „opolčení“, řekl, jak bránil „russkij mir“ a zabíjel Ukrajince. Také vyprávěl, že se v Bělorusku shledal s mnoha svými spolubojovníky a potenciálními budoucími ozbrojenci, kteří by docela mohli pokračovat v drancování a zabíjení, tentokrát však v ulicích běloruských měst. „Potkal jsem tu mnoho lidí, kteří byli jak v „DLR“, tak v „LLR“. Našinců je tu ve skutečnosti mnoho. Velmi mnoho lidí jsem potkal jen tak náhodou. Potkal jsem člověka (který je sám z kozáků), s nímž jsme společně pomáhali zraněným, když v Doněcku vybombardovali vlakové nádraží… Žádosti (o extradici – pozn. autora) se tak budou muset posílat na mnoho osob“.

Ze všeho shora popsaného vyplývá, že do Běloruska společně s tzv. uprchlíky z východu Ukrajiny míří větší počet ozbrojenců, kteří mají zkušenosti z bojů. Nejrůznější nadace a dobrovolnické iniciativy zde hrají dost nezanedbatelnou roli. Navíc k tomu využívají dodávky humanitární pomoci pro civilisty jako krytí a zásobují banditské formace rusko-teroristických vojsk potravinami, výstrojí a léky. Lze odhadnout, že vzhledem ke zhoršující se sociální a hospodářské situaci v okupovaných regionech Ukrajiny počty pronikajících na běloruské území ozbrojenců a žoldáků výrazně porostou, což by v případě potřeby maximálně usnadnilo kterýkoli z připravených ruskými tajnými službami scénářů destabilizace situace v zemi.

Jak prohlásil 25. března 2016 náčelník Hlavního úřadu Ministerstva vnitra Běloruska pro potírání organizovaného zločinu a korupce Mikalaj Karpěnkov, „důležité je nepustit do Běloruska cizí ozbrojence a žoldáky, radikálně smýšlející muslimy, účastníky válečných operací na Ukrajině a na Blízkém Východě“. „Je třeba vytvořit složku, která se bude zabývat překažením činnosti kriminálních autorit přeshraničního organizovaného zločinu, odhalovat aktivity ozbrojenců a žoldáků“. Bylo by dobré, kdyby se z toho nestala jen planá demagogie úředníků, kteří kvůli tzv. spojeneckým vztahům s Ruskem projevují ve skutečnosti naprostý nezájem o zahraniční ozbrojence a žoldáky, kteří zde dokonce dostávají od státu pomoc s hledáním práce a ubytování a mají v těchto oblastech de facto stejná práva jako Bělorusové. Tento problém ještě více prohlubuje skutečnost, že kvůli vysoké míře korupce u pohraničních složek RF a v kontrolovaných Ruskem „DLR“ a „LLR“ a také kvůli chybějícím hranicím s Ruskem je Bělorusko dramaticky zaplavováno zbraněmi proudícími z okupovaných částí Ukrajiny a stává se z něj tak v podstatě evropská teroristická Vendée.

Pouze projev politické vůle a podpora národní svornosti dokáže zabránit zopakování zkušeností z ukrajinského Donbasu v Bělorusku. K tomu je důležité obnovit hraniční kontroly na hranicích s RF, postavit pevnou bariéru v cestě teroristům, dováženým do země zbraním a drogám. Taktéž i Ukrajina musí podniknout ráznější kroky směřující k extradici a trestnímu stíhání ozbrojenců, žoldáků, jejich kolaborantů a zběhů, kteří se ukrývají před spravedlivým procesem v Bělorusku. Je důležité nezahrávat si s možnými budoucími hrdiny ruských reportáží o válce v Bělorusku, ale plnit deklarované cíle a úkoly k zajištění národní bezpečnosti státu.

Tento příspěvek připravil k publikaci redaktor běloruské služby mezinárodní komunity InformNapalm Dzjanis Ivašyn.

(CC BY 4.0) Informace zpracovány speciálně pro web InformNapalm.org, v případě převzetí nebo použití tohoto příspěvku je nutno uvést funkční odkaz na autora a na náš projekt.

Originál publikován dne 29. dubna 2016

Překlad: Svatoslav Ščyhol