18. května, na Den památky obětí genocidy krymskotatarského národa publikujeme materiál, který zpracoval Krym Realii. Mohl by pomoci pochopit celou hloubku tragédie odsunu krymských Tatarů z Krymu v roce 1944. Dnes mají Krymané před sebou nové výzvy v bezpečnostní sféře, okupační ruské úřady se uchylují také k represím proti původnímu obyvatelstvu. I v 21. století stojíme na prahu nových tragédií, které lze předvídat a zabránit jim pouze společnými snahami světové veřejnosti.
Usnesením Nejvyšší rady Ukrajiny č. 792-VIII ze dne 12. 11. 2015 byl odsun krymských Tatarů v roce 1944 prohlášen za genocidu a na 18. května stanoven významný Den památky obětí genocidy krymskotatarského národa.
Příčiny
Podle oficiální sovětské verze bylo k „vysídlení“ přikročeno z důvodu „masové dezerce“ 20 tisíc krymských Tatarů na začátku Druhé světové války a jejich údajného „totálního kolaborantství“ v době nacistické okupace poloostrova. Skutečné počty dezertérů mezi krymskými Tatary však byly srovnatelné s počtem zběhů jiných národností. Navíc kolektivní trest zakazoval článek 50 tehdy platné Haagské úmluvy z roku 1907, o zákonech a zvyklostech pozemní války. Podle mnoha historiků se Sovětský svaz připravoval na válku s Tureckem o průlivy Bospor a Dardanely a v letech 1943–1944 „vyklízel“ pravděpodobně neloajální obyvatelstvo z Kavkazu a Krymu jako týlového území.
Chronologie
Dne 11. května 1944 Stalin podepsal výnos Státního výboru obrany č. 5859ss o organizaci odsunu krymských Tatarů. Hlavní fáze zvláštní operace byla zahájena již před svítáním 18. května a dokončena navečer 20. května. Zbylí krymští Tataři byli vysídleni v rámci pozdějšího odsunu Arménů, Bulharů a Řeků ve dnech 27. až 28. června 1944. Nepříliš početní navrátilci ze zvláštních osad byli opakovaně vyháněni mimo poloostrov až do konce 1960. let.
Průběh
Odsun prováděla vojska NKVD. Na sbalení věcí lidé měli v průměru až 15 minut. Oficiálně měla celá rodina povoleno vzít s sebou až 500 kg věcí a potravin, ve skutečnosti se to však většinou omezovalo na příruční zavazadla (někdy ani to ne). Vysídlované osoby se dopravovaly náklaďáky na železniční stanice, kde byly naloženy do nákladních vozů buď hned, nebo po 1 až 2 dnech. Cesta vlakovou soupravou trvala 2 až 3 týdny. Zbylý majetek krymských Tatarů na poloostrově byl později sepsán a z větší části předán přistěhovalcům z Ruska a Ukrajiny.
Počty
Přesídlení
Oběti
Dle nejrůznějších oficiálních odhadů ve zvláštních osadách zemřelo 20 až 25 % ze všech krymských Tatarů. Podle neoficiálních údajů (vlastního sčítání krymskotatarského hnutí) dosahovaly tyto počty až 46 %. Osoby, které se dožily roku 1956, byly považovány za vyhoštěné navždy a nesměly opustit místo trvalého pobytu pod pohrůžkou 20 let nucených prací. V roce 1967 byli krymští Tataři zproštěni obvinění z masové kolaborace, vrátit se zpět na poloostrov však přesto nesměli. Hromadná repatriace začala teprve v roce 1989.
Postavení Krymu
V roce 1945 byla Krymská autonomní sovětská socialistická republika degradována na Krymskou oblast. Do roku 1948 bylo přejmenováno na 90 % krymskotatarských toponym. V roce 1954 byla Krymská oblast od RSFSR předána USSR.
Autor: Serhij Hromenko
Příspěvek se uveřejňuje se souhlasem redakce Rádia Svobodná Evropa / Rádia Svoboda
Překlad: Svatoslav Ščyhol
Aktuální hlášení skupiny INFORM NAPALM