Nabízíme informačně analytické shrnutí, které vyšlo na webovém médiu Ukrajinský týden 9. března 2021. Publikaci zpracoval Pavlo Lakijčuk, šéf bezpečnostních programů Centra globalistiky Strategie XXI.
Redakce InformNapalmu publikaci doplnila o tematické odkazy na studie obrázky, které tento příspěvek organicky dokreslují.

Sedm let po ruské invazi na Krym už celý svět bezpečně ví, že okupace poloostrova nebyla spontánní reakcí velitelství Jižního okruhu Ozbrojených sil Ruské federace na nestabilní situaci v Ukrajině, ale promyšlenou a předem naplánovanou invazní operací. Když ji Rusové spouštěli, přesně věděli, co budou dělat dál: jaké orgány pro správu okupovaného území zřídí, jak a kým je obsadí, jak je zlegalizují. Totéž platilo i pro vojskovou skupinu, která měla na okupovaném poloostrově vzniknout: existovaly výpočty, které řešily její složení, subordinaci, řídicí systém a požadované zdroje.

Okupační kontingent

Počítalo se s navyšováním stavu krymské vojskové skupiny z útvarů a svazků Černomořské flotily, které byly na Krymu a v Sevastopolu rozmístěny již před rokem 2014 na základě dohody mezi Ukrajinou a Ruskou federací o postavení a podmínkách pobytu Černomořské flotily RF na území Ukrajiny. Jako základní struktura měla posloužit organizace Černomořské flotily a dalších vojenských formací Ozbrojených sil SSSR před rokem 1991, což vyžadovalo jen minimální investice do obnovení základnových a řídicích systémů. Tyto předběžné plány však v průběhu operace doznaly úprav.

Dynamika militarizace dočasně okupovaného Krymu Ruskou federací. Rozbor Ukrajinské mise u OBSE

Za prvé, aby se zmírnilo sociální napětí a nevznikla „pátá kolona“ z vojáků Ozbrojených sil Ukrajiny ve vlastním zázemí, bylo rozhodnuto maximálně bezbolestně „integrovat“ do Ozbrojených sil RF zrádce, kteří souhlasili s přeběhnutím k nepříteli, v rámci organizačně personální struktury Ozbrojených sil Ukrajiny, která tu v době konfliktu působila. Za druhé, než se Ukrajina vzpamatovala z první rány a začala klást odpor na východě, vznikla potřeba zřídit na severu Krymu vojskovou skupinu. Jejím úkolem by měl být útok dovnitř obrany Ozbrojených sil Ukrajiny na pevnině, popř. v případě změny situace odražení protiútoku ukrajinských oddílů při pokusu o deokupaci poloostrova. Nejdřív dočasnou, posbíranou z přidělených výsadkových útočných a motostřeleckých jednotek, později stálou regulérní. Vzhledem k omezeným možnostem vlastního vojenského průmyslu a změně geopolitické situace museli Rusové později rezignovat na některé „megalomanské“ projekty. Právě takto vznikla mezidruhová skupina ruské okupační armády na Krymu.

Podle velitelství Spojených sil v rámci Ozbrojených sil Ukrajiny dosahoval celkový početní stav vojskové skupiny Ozbrojených sil RF na okupovaném Krymu na začátku roku 2021 cca 32.500 vojáků, z toho námořní a letecká složka až 21.000, pozemní skupina čítá přes 11.500 osob (včetně těch, kteří tu pobývají střídavě).

Velitel námořnictva Ozbrojených sil Ukrajiny kontradmirál Oleksij Nejižpapa uvedl: „Ruská federace změnila Krymskou autonomní republiku v monstrózní vojenskou základnu, za sedm let se počet personálu povrchových lodí a ponorek Černomořské flotily navýšil o 45 %. Celkový počet jejích plavidel je 58 kusů, z toho nesoucích námořní plochodrážní rakety Kalibr 13 kusů. Počet ruských bitevních letadel se podle něj téměř ztrojnásobil, vrtulníků zdevítinásobil, počet tanků dosáhl téměř 40 kusů, bitevních obrněných vozidel se zvýšil šestinásobně a reaktivních raketometů 6,5násobně.

„Dlouhá ruka“: celkový odpal palebných prostředků Černomořské flotily RF na Krymu, Ukrajinský týden

Za sedm let Rusové napěchovali Krym zbraněmi a změnili tak poloostrov z ozdravného letoviska v ofenzivní vojenské předmostí. Které stále posilují. Zejména nedávno vojenskopolitické špičky RF slíbily, že v nejbližších letech navýší stav vojenské skupiny na Krymu na 45.000 vojáků.

Navyšování výkonu

První, čemu bychom měli věnovat pozornost, je výrazný nárůst raketového útočného potenciálu, především díky plavidlům nesoucím protilodní rakety Kalibr-NK/PL s dostřelem 220 až 300 km a jejich pobřežním obdobám, protilodním raketovým kompletům Bal (120 km) a Bastion (300 km). Jednou z významných operačně strategických charakteristik jakékoli vojenské flotily je tzv. celkový odpal, tedy množství vystřelované výbušniny při prvním odpalu všech námořních prostředků. K dnešnímu dni činí celkový odpal Černomořské flotily pro raketové zbraně 73 tun. Jde o významný parametr, který má nejenže vyvolat znepokojení zemí kolem Černého moře, ale také ho mají brát v potaz partneři ve středním a východním Středomoří v rámci NATO. Proč a jak k tak prudkému nárůstu bitevního potenciálu došlo?

Hlavní loď z projektu 11356 Admiral Grigorovič se vrací do Sevastopolu z bojové služby na Středozemním moři. Prosinec 2016. Foto Ministerstvo obrany RF

Stalo se tak především díky rozšíření bitevního jádra flotily o fregaty, strážní lodě z projektu 11356. Tato skutečnost již pokolikáté dokládá, že posílit Černomořskou flotilu na Krymu plánovalo Rusko již dlouho před jeho fyzickou okupací. Projekt 11356 je navazujícím krokem na projekt 1135M, který se vyvíjel pro indické námořnictvo. Právě pro Indy byla v letech 2000 až 2010 v petrohradské Baltické továrně a na kaliningradském Jantaru ve spolupráci s ukrajinským SP „Zorja-Mašproekt“ vyrobena šestice fregat typu Talwar. Později se ruské úřady rozhodly tuto úspěšnou sérii rozvíjet i pro vlastní námořnictvo, v letech 2010 až 2013 tedy byla v Kaliningradě založena série z dalších šesti lodí. Na tři z nich se do roku 2014 stačily namontovat ukrajinské plynové turbíny, které se tak o dva roky později do Ukrajiny vrátily již na nepřátelských lodích. Kvůli ukrajinskému embargu uvalenému již po zahájení rusko-ukrajinského ozbrojeného konfliktu však zůstala tři plavidla nedokončena.

Ponorka Velikij Novgorod z projektu 636 v sevastopolské Jižní zátoce. Březen 2019. Foto Ministerstvo obrany RF

Druhou složkou, která výrazně rozšířila raketový potenciál Černomořské flotily, byly ponorky z projektu 636. Před rokem 2014 byla de facto ve stavu Černomořské flotily RF ještě jedna ponorka Alrosa v rámci projektu 877V (další ponorku B-380 jako bitevní plavidlo počítat nemusíme, protože se permanentně opravovala). To na Černé moře evidentně nestačilo. V roce 2010 se tedy velitelství Černomořské flotily RF rozhodlo pro výrobu série ponorek v počtu šesti kusů dle projektu 636 určeného do zahraničí, který navázal na projekt 877 Varšavjanka. Kvůli omezení výměny zbraní, které pro Černomořskou flotilu RF na Krymu předepsala Ukrajina, byla pro umístění základny ponorkové brigády zvolena základna, která se právě budovala v novorossijském Geoportu. Ponorky dorazily k Černomořské flotile v druhém pololetí 2014 až na konci 2016. I když nově zřízená 4. ponorková brigáda má základnu v Novorossijsku, mnoho času stráví kotvením v sevastopolské zátoce Jižní.

Malá raketová loď Serpuchov z projektu 21631 opouští Sevastopolskou zátoku. Březen 2016. Foto Ministerstvo obrany RF

Vzhledem k omezeným možnostem výroby lodí pro vzdálenou námořní zónu věnuje Rusko v posledních letech hlavní pozornost přezbrojení Černomořské flotily na malé hlídkové a raketové lodě. Je to přece jen levnější a rychlejší. Od roku 2015 se do flotily zařadilo šest raketových člunů z projektu 21631 (Bujan-M), které se vyrábějí pro Černomořskou a Baltskou flotilu v Zelenodolských loděnicích a následně se dopravují vnitřními vodními toky do Azovského a dále do Černého moře (první dva byly předány Baltské flotile). Poslední Grajvoron se do flotily zařadil letos 30. ledna. Výhledově se plánuje rozšíření Černomořské flotily o jeden až dva další čluny v rámci tohoto projektu.

Kromě raketových člunů vyrábějí loděnice v Zelenodolsku také hlídkové lodě pro Černomořskou flotilu, jde zejména o projekt 22160 (typ Vasilij Bykov). Od roku 2018 se Černomořská flotila rozšířila o čtyři lodě z tohoto projektu. Poslední z nich Sergej Kotov byla spuštěna na vodu letos 29. ledna, celkem má série šest kusů, jejichž předání se plánuje do konce roku 2023. Důležité je, že od třetího plavidla této série se tyto lodě de facto vyrábějí v zabraných loděnicích Zalyv v Kerči. Tato skutečnost by se měla stát nejen podnětem k rozšíření mezinárodních sankcí proti výrobci, ale také předmětem jednání mezi Ukrajinou a dalšími černomořskými státy, především s Tureckem, o omezení přístupu těchto plavidel do jejich výsostných vod a zákazu proplouvání černomořskými průlivy.

Slavnost spuštění na vodu hlídkové lodi Sergej Kotov z projektu 22160 v kerčských loděnicích Zalyv. Leden 2021. Foto Ministerstvo obrany RF

Pozemní pěst

Posílení lodní skupiny ruské flotily na Černém moři je výrazným ohrožením pro sousedy. Pro Ukrajinu je však mimořádně nebezpečné zřízení ofenzivní formace pozemních sil na Krymském poloostrově.

Stav pozemních vojsk na Krymu (jde jen o armádní útvary a svazky, výsadkáře a námořní pěchotu, nepočítají se nejrůznější paramilitární formace jako je tzv. Rosgvardija) čítá přes 11.500 osob, tedy víc než třetinu z celé vojenské skupiny na poloostrově. Jsou sdružena v armádním sboru podléhajícím námořnictvu, jde o operačně taktický svazek pozemních vojsk podřízený veliteli flotily a schopný vést vojenské operace jak samostatně, tak v rámci mezidruhové skupiny námořních sil. Tento koncept podřízenosti celé skupiny ozbrojených sil veliteli flotily na lokálním území Rusové poprvé uplatnili začátkem 2000. let na Baltském moři, kdy veliteli Baltské flotily podléhaly všechny útvary a svazky Ozbrojených sil RF v kaliningradské exklávě. Po okupaci Krymu to dospělo k logickému závěru: v dubnu 2016 byl zřízen 11. armádní sbor pobřežních vojsk Baltské flotily v Kaliningradě, v roce 2017 armádní sbory Černomořské, Severní a Tichomořské flotily.

22. armádní sbor (se štábem v Simferopolu) tvoří:

• 126. samostatná brigáda pobřežní obrany, vojenský útvar č. 12676 (Perevalne, zřízena na půdě „integrované“ 36. samostatné brigády pobřežní obrany Námořnictva Ukrajiny);
• 127. samostatná průzkumná brigáda, vojenský útvar č. 67606 (Sevastopol, zřízena na půdě Centra radioelektronického průzkumu Námořnictva Ukrajiny a jednotek pro letecký a vojenský průzkum);
• 8. samostatný dělostřelecký pluk, vojenský útvar č. 87714 (Perevalne, zřízen na půdě 406. samostatné brigádní dělostřelecké skupiny Námořnictva Ukrajiny);
• 1096. samostatný protiletecký raketový pluk, vojenský útvar č. 83576 (Sevastopol);
• 4. samostatný pluk radiační, chemické a biologické ochrany, vojenský útvar č. 86862 (Sevastopol) a další zásobovací útvary.

Operačně podléhají štábu armádního sboru také 810. samostatná brigáda námořní pěchoty (Sevastopol) a jednotky (zpravidla praporové taktické skupiny) vzdušných výsadkových a motostřeleckých brigád, které střídavě působí v rámci útočné skupiny na severním Krymu (v počtu až 1.500 vojáků).

11. a 22. armádní sbor mají podobné úkoly: vedení obranných a ofenzivních bojů přímořským směrem, a to jak samostatně, tak ve spolupráci s jednotkami v prvním případě Západního, v druhém případě Jižního vojenského okruhu. A zatímco pro armádní sbor Baltské flotily je hlavním úkolem likvidace tzv. Suvalského koridoru, který propojuje území pobaltských států s Polskem a ostatními zeměmi NATO, pro útočnou vojskovou skupinu na Krymu je to zábor vodního díla v Kachovce a útok (protiútok) ve směru Melitopol. K tomu mají tyto sbory podle ruských vojáků vše potřebné, tankovou pěstí počínají a silnou raketovou a dělostřeleckou skupinou konče.

Za typický znak přípravy ofenzivních bojů se obvykle považuje přesouvání jednotek specifických druhů vojsk, a sice leteckých a útočných výsadkářů či armádního letectva, do blízkosti státních hranic (frontové linie). Na letišti Džankoj byl v lednu 2015 zřízen 39. vrtulníkový pluk s průzkumnými a útočnými vrtulníky Ka-52 (1. letka), transportně bitevními Mi-35 a útočnými Mi-28 (2. letka) a transportně bitevními Mi-8AMTŠ (3. letka). V letech 2016 až 2017 Rusové také chtěli přemístit do Džankoje výsadkový útočný prapor 97. pluku 7. výsadkové útočné divize a zřídit na jeho půdě samostatný výsadkový útočný pluk. Tyto plány nebyly z jistých příčin dosud realizovány, nicméně je nápad zřídit aeromobilní pěst ve struktuře „pluk armádního letectva – pluk vzdušných výsadkových vojsk“ zcela logický a nebyl dosud zcela pohřben.

Ukradená obloha

Přistání dvojice Su-30M2 na letišti Belbek po přeletu z Kubáně na Krym. Prosinec 2018. Foto Ministerstvo obrany RF

Za sedm let okupace vytvořilo Rusko nad Krymem nepropustný vzdušný „deštník“ ze silné letecké skupiny a pozemních protiletadlových prostředků. Šlo především o přezbrojení starých protileteckých raketových pluků, které za Ukrajiny měly ve výzbroji protiletadlové raketové komplety S-300PS, na nové protiletadlové raketové komplety S-400. De facto dokážou zasáhnout ukrajinské útočné letouny již předtím, než se octnou v dostřelu jejich zbraní.

Počty a bitevní výkony stíhacího a frontového letectva, které má základny na krymských letištích, také narostly o řadu (v počtu letounů na trojnásobek). Jde o víceúčelové stíhačky Su-27SM a Su-27P nebo frontové stíhačky Su-30M2 na letišti Belbek v Sevastopolu. Na letišti Hvardijske (Ostrjakovo) byl namísto přesunutého do Saky (Novofedorivka) 43. stíhacího leteckého pluku Černomořské flotily se Su-24/24M a Su-30SM zřízen smíšený letecký pluk v působnosti letectva ve složení dvou letek (letka frontových bombardérů Su-24M a letka bitevníků Su-25SM, každá v počtu 12 strojů).

Pokud jde o řeči o údajném přemístění dálkových nadzvukových bombardérů Tu-22M3 na Krym (před rokem 1991 tu měla základnu celá divize těchto námořních letadel nesoucích rakety, 2. námořní raketová letecká divize, a to na letištích Hvardijske, Saky, Okťabrske a Vesele), není to nic víc než mýdlová bublina, jejímž účelem je lechtat nervy NATO. V době studené války totiž musela raketová letadla z krymských letišť, aby mohla zaútočit na objekty skupiny námořnictva NATO ve střední části Středozemního moře (hlavním cílem byly skupiny 6. flotily USA v Neapolu) se dostat na dráhu pro použití zbraní nad západním Bulharskem a Rumunskem. Dnes jsou tyto dvě země členskými státy Aliance a jsou spolehlivě kryty protileteckým a protiraketovým „deštníkem“ spojenců. Cíle na Středozemním moři se tedy stávají pro strategické letectvo RF nedosažitelnými, a aby se mohly Tu-22 z letišť na Krymu jen přiblížit na vzdálenost umožňující použití zbraní, aniž by se sama dostala do dostřelu nepřátelské protiletecké obrany, musela by stoupat směrem na Kubáň a Azovské moře, pak se otočit a vystřelit rakety přímo nad Krymem. V Moskvě to rychle pochopili a od tohoto nápadu upustili. Ojedinělé přelety Tu-22 z leteckých základen ve středním Rusku na Krym jsou sice stále možné, mají však předváděcí povahu a slouží ke zkoumání bojiště jejich posádkami.

Start Tu-22M3. Ilustrační foto. Autor Dmitriy Pichugin. GFDL

Slabinou námořního letectva RF zůstává chybějící náhrada za park protiponorkového letectva. Počet fyzicky a koncepčně zastaralých obojživelných letadel Be-12 neustále klesá (zbývá pouhých pět kusů v různých stupních bojové připravenosti v rámci 318. samostatného námořního smíšeného leteckého pluku v Kače). Ruský vojenský průmysl za ně nikdy nedokázal nabídnout moderní náhradu. Jediný dálkový protiponorkový letoun Il-38N, který byl v roce 2017 přemístěn do Jejsku, je nahradit nedokáže.

Jaderné letovisko

Když mluvíme o militarizaci Krymu, nemůžeme nechat stranou problém, zda na poloostrově jsou, či nejsou jaderné zbraně, kolem tohoto tématu totiž dnes vzniká spousta spekulací.

Autor tohoto článku je přesvědčen, že Černomořská flotila jaderné zbraně měla, má a mít bude. Jde však o jaderné zbraně taktické. Pro ujasnění totiž musíme rozlišovat strategické jaderné hlavice a taktickou jadernou munici. Strategické jsou tzv. jaderná triáda: mezikontinentální balistické rakety, balistické rakety na ponorkách a letecká jaderná munice pro strategické letectvo. Strategická jaderná munice na Krymu nikdy nebyla. Mluvíme-li však o taktických zbraních s jadernou hlavicí, může to u námořnictva být cokoliv, raketami s plochou dráhou letu počínaje a reaktivními hloubkovými bombami konče. Rozdíly mezi zbraněmi s konvenční a jadernou náloží nejsou nijak zásadní. Téměř všechny moderní pozemní protiletadlové prostředky dokážou nést i rakety s jadernou hlavicí, které se neliší od těch konvenčních.

Taktické jaderné zbraně Černomořská flotila měla. Tyto byly skladovány, obsluhovány a vystrojovány u speciálních vojenských útvarů, na opravárenských technických střediscích, na tzv. objektech S, v Balaklavě (820. opravárenské technické středisko) a v údolí Kara-Koba (poblíž osady Sacharna Holovka). Po roce 1994 byla zde uskladněná munice odvezena, útvary zrušeny a zahájena výstavba jaderné zbrojnice v Krasnodarském kraji.

Jedna věc je ovšem jadernou munici vystrojovat a úplně jiná mít ji na palubě připravenou k použití. Dle instrukcí mělo být na křižníku Moskva při výkonu bojové pohotovosti maximálně osm bitevních raket pro hlavní komplet, z toho dvě s jadernou náloží. Na ponorce Aprosa šest torpéd, z toho jedno s jadernou hlavicí. Možnost kontrolovat, zda lodě Černomořské flotily, které kotvily v sevastopolské zátoce, mají jaderné zbraně, Ukrajina neměla. Něco takového se však dalo „vydedukovat“ z nepřímých znaků.

6. oddělení 12. Hlavního úřadu Ministerstva obrany – „Speciální oddělení Černomořské flotily“. Sevastopol, ul. Lenina 27. Foto Wikimapia

Ve stínu parčíku Vojínů internacionalistů v Sevastopolu se ukrývá nenápadný patrový domek s adresou ul. Lenina 27. Sídlí tu tzv. Speciální oddělení Černomořské flotily. Toto Speciální oddělení neboli 6. oddělení 12. Hlavního úřadu Ministerstva obrany je útvar, který má na starosti používání jaderné munice u námořnictva, zaručování jaderné bezpečnosti, fyzické ochrany a protiteroristické odolnosti jaderných objektů. Další nepřímý znak: mezi vrtulníky u 872. protiponorkového vrtulníkového pluku (letiště Kača) najdeme jeden jedinečný stroj, a to helikoptéru Ka-27E.

Jde o speciální vrtulník pro radiační průzkum. Je vybaven vysoce citlivým zařízením, které umožňuje provádět průzkum úniků radioaktivních materiálů a jaderné munice na palubě lodi na vzdálenost až 3 km. Ka-27E každý týden prováděl oblety kolem sevastopolských zátok před rokem 2014 a pokračuje v tom dodnes. Jisté závěry z toho tedy vyvodit můžeme.

Hodnotíme-li vojenskou skupinu na okupovaném poloostrově, nesmíme zapomínat, že Krym není samostatným státem a Černomořská flotila není jeho ozbrojenými sílami. Krymská vojsková skupina je jen část armády Ruské federace. V případě ozbrojeného střetu tedy nebude válčit autonomně, ale bude postupovat v rámci, dle jednotného záměru a v součinnosti s dalšími útvary a svazky Ozbrojených sil RF.

Pavlo Lakijčuk, vedoucí bezpečnostních programů Centra globalistiky Strategie XXI

Čtěte také další příspěvky k tématu na InformNapalmu

• Dobrovolníci zveřejnili rozsáhlou interaktivní databázi ruské agrese
• Dobrovolníci nasbírali důkazy účasti 32 vojenských jednotek Ozbrojených sil RF na záboru Krymu
• Seznam 1097: jak 18. samostatná motostřelecká brigáda ruských Ozbrojených sil okupovala Krym
• Zjištěna účast ruských vojáků ze 7057. základny námořního letectva na operaci záboru Krymu
• Rusko pokračuje v militarizaci okupovaného Krymu. Infografika
• Ruské jaderné zbraně již jsou na Krymu: expert na mezinárodní námořní právo připomněl četná fakta
• U voleb v USA zástupcům Parlamentního shromáždění OBSE prezentován materiál k okupaci Krymu (FOTOZPRÁVA)
• Na Donbase poprvé oficiálně zaznamenán ruský radarový systém Kasta-2E1, který se snažili narychlo zamaskovat (FOTO)
• Start ruské okupace Krymu: kdo a co spustil 27. 2. 2014

Šíření nebo převzetí s odkazem na zdroj je vítáno. (Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0). Facebooková stránka komunity InformNapalm v češtině: InformNapalm Česko.

InformNapalm nedostává žádnou finanční podporu od vlád ani od dárců. Na financování provozu našeho webu přispívají pouze dobrovolníci pracující pro naši komunitu a ostatní čtenáři. Zařadit se mezi dobrovolníky můžete i vy, popř. podpořit rozvoj jedinečného dobrovolnického zpravodajského média InformNapalm svými příspěvky prostřednictvím Patreonu.

Překlad: Svatoslav Ščyhol