Před 95 léty, 25. února 1921 začala sovětská okupace Gruzie

25. únor je v Gruzii památným dnem. V tento den po více než týden trvajícím odporu dobyla Tbilisi Rudá armáda.
Několik let předtím, po rozpadu Ruské říše, se na mapě objevila Gruzínská demokratická republika, což se severnímu sousedovi příliš nehodilo. Nicméně dne 7. května 1920 podepisuje Gruzie a Ruská socialistická federativní sovětská republika mírovou dohodu. Když pomineme diplomatické poklony, je zajímavé v kontextu následujících událostí nahlédnout do některých ujednání:

ČLÁNEK I.
Na základě vyhlášeného Ruskou socialistickou federativní sovětskou republikou práva národů na sebeurčení až k úplnému oddělení od státu, jehož jsou součástí, Rusko bez výhrad uznává nezávislost a samostatnost gruzínského státu a dobrovolně se vzdává veškerých svrchovaných nároků, které patřily Rusku ve vztahu ke gruzínskému národu a jeho zemi.

ČLÁNEK II.
Na základě shora prohlášených zásad v článku 1 této smlouvy se Rusko zavazuje zdržet veškerých zásahů do vnitrostátních záležitostí Gruzie.

Doslova následující den po podpisu této dohody byly jednotlivé oddíly Rudé armády přesunuty z Vladikavkazu do Džavského okresu na podporu vzbouřených osetských bolševiků. Je ovšem pravda, že po nějaké době Moskva usoudila, že podporovat Osetince nemá žádný smysl, a svou „pomoc“ stáhla. Povstání bylo potlačeno.

ČLÁNEK V.
Ruské nároky ve smyslu, že od nynějška nesmí na území Gruzie probíhat žádné válečné operace, nesmí zde pobývat cizí vojáci a podnikat jiná opatření, která by mohla vytvořit na gruzínském území podmínky ohrožující nezávislost Gruzie nebo u nichž hrozí, že by se z gruzínského území stala základna pro operace zaměřené proti Ruské socialistické federativní sovětské republice nebo jejím spojeneckým státům nebo na změnu jejího stávajícího státního zřízení, se shledávají jako oprávněné.

Poznámka: (článek V, odst. 4): Rusko se zavazuje ponechat naživu všechny osoby, které mu budou na základě tohoto ustanovení předány.

O tom, kolika příslušníkům Bílého hnutí se podařilo přežít, dějiny mlčí.

ČLÁNEK VI.
Rusko se zavazuje, že neumožní pobyt a působení jakýchkoli skupin nebo organizací na svém území, které by si nárokovaly postavení vlády Gruzie nebo její části, stejně tak jakýchkoli skupin nebo organizací, které by měly za cíl svržení gruzínské vlády. Rusko se zavazuje působit na své spojenecké státy ve smyslu, aby neumožnily pobyt v tomto ustanovení uvedených skupin nebo organizací na svém území.

ČLÁNEK X.
Gruzie se zavazuje prominout tresty a zastavit soudní nebo správní stíhání veškerých osob, které byly stíhány na gruzínském území za jednání ve prospěch Ruské socialistické federativní sovětské republiky nebo ve prospěch komunistické strany.
POZNÁMKA: Gruzie se zavazuje neprodleně propustit osoby vězněné ze shora uvedených důvodů.

Osoby byly propuštěny. Což nebylo moudré.
Která z těchto ujednání RSFSR dodržela, ukazují události z února 1921.

Okupace

Invazi předcházely vzpoury místních bolševiků na arménsko-gruzínských hranicích za podpory zahraničních vojenských specialistů.
Invazi do Gruzie obstarávala 9. a 11. armáda. Poměr sil v této válce byl následující:

Okupace byla zahájena 16. února. Bez vyhlášení války ve dnech 16. až 17. února překračuje Dělnicko-rolnická rudá armáda arménsko-gruzínské hranice a ještě jedna další skupina vnikne od Ázerbájdžánu (do Kachetie a Kvemo Kartli). Do 2 dnů byly okupovány Šulaveri, Bolnisi (Katharinenfeld), Asureti (Elisabeththal), Lagodechi a Dedopliscqaro. V obci Šulaveri se ustavuje Gruzínský revoluční výbor Gruzie a „legitimní“ vláda, která žádá sovětské Rusko o vojenskou pomoc.
Bolševici měli v plánu k 19. únoru dobýt Tbilisi, Gruzie se však rozhodla pro odpor, boje o hlavní město tak trvaly až do 25. února. Rudá armáda přitom utrpěla citelné ztráty.
25. února Tbilisi padlo. Vláda byla evakuována do Kutaisi. Revoluční výbor přesídluje do metropole a opět se prohlašuje za jedinou legitimní autoritu.
Ztráta hlavního města samozřejmě výrazně podlomila bojový duch, přesto odpor trval.
Válka de facto trvala do poloviny března. V Kachetii (největší gruzínský region) proti bolševikům bojovaly dobrovolnické prapory. Ke konci února již tento region kontrolovala Rudá armáda. Hlavní část regulérní armády postupně ustupovala na západ. Začátkem března ještě probíhaly rozsáhlé boje o Surami, Kutaisi a Nový Athos a lokální boje po celé Gruzii. Z Kutaisi vláda přesidluje do Batumi.

Po obsazení Tbilisi pronikly další bolševické oddíly (Těrecká skupina) přes Velký kavkazský hřeben. Jedna skupina pod velením A. Gegečkoriho, kterou tvořili gruzínští vyznavači bolševismu, prorazila Křížovým průsmykem, který hlídal malý oddíl hraničářů. Druhá skupina zastoupená osetskými separatisty vycvičenými ve Vladikavkazu vstoupila od Rokského průsmyku. Část Těrecké skupiny proniká Mamisonským průsmykem a později obsazuje Raču (region v Západní Gruzii).
Začátkem března za podpory místních separatistů vstupuje 9. armáda do Abcházie. Po okupaci tohoto regionu zde vzniká další novopečená „lidová republika“ – Sovětská socialistická abchazská republika. Stojí za zmínku, že při ústupu v Abcházii gruzínskou armádu kryla dělostřeleckou palbou jediná francouzská loď. Tím symbolická vojenská pomoc skončila.
V polovině března bylo ztraceno Batumi. Negativní roli zde odehrálo Turecko, které využilo příležitosti a zasáhlo v Gruzii také.

14. března byla podepsána dohoda o zastavení bojů, kdy se gruzínská vláda zavázala demobilizovat zbytky armády a opustit zemi.
17. března se vláda, vojenské velení, část vojáků a civilistů nalodila na 2 francouzské a jednu italskou loď a byla evakuována do Istanbulu.

O několik dní později Revoluční výbor vydává nařízení o rozpuštění parlamentu.

Průběh války. Schémata

Jak se vyvíjela válečná situace, je dobře patrné z následujících plánků.

(Zdroj: conflicts.rem33.com)
Vojáci, kteří se vzdali (mezi nimiž byl i generál Georgij Purceladze), byli prostě postříleni na plážích u Batumi.

Ostatní šlechticové byli popraveni v dalších letech. Kote Abchaziji i s dalšími účastníky nelegálního hnutí byli popraveni v Tbilisi v roce 1923. Generál Mazniašvili byl zastřelen v roce 1938 (jeho hrob nebyl dosud nalezen).
Po kapitulaci část vojáků odešla do partyzánského hnutí vedeného plukovníkem Kajchosrem Čolokašvilim.

Mezi historickými událostmi této války má zvláštní postavení boj kadetů u osady Kodžori při obraně Tbilisi (nabízí se obdoba s bojem u Krut na Ukrajině).
Výrazně přispěli dobrovolníci, kteří pomáhali a umírali. Zejména v bojích u osady Kodžori padla dobrovolná zdravotnice, 19letá kněžna Marija Makašvili.

Výsledky:

• Rozloha sovětské Gruzie se oproti Gruzínské demokratické republice zmenšila (část území byla postoupena sousedům)
• Represe
• Pravoslavná církev přestala existovat

„Osvoboditelé“ dopadli tradičně mizerně. Zejména Michail Velikanov, který velel jednotkám ve směru Tbilisi, byl popraven v roce 1938. Tehdy bylo vše jednodušší.

Závěrem: Převládá názor, že tehdejší odpor neměl žádný smysl, „jen aby nebyla válka“. Pro mnoho lidí však tyto oběti nebyly marné. Pamatujeme si je a ctíme.
V letech 1922 a 1924 došlo k rozsáhlým protisovětským povstáním. Po jejich tvrdém potlačení odešlo protisovětské hnutí na celý zbytek sovětského období do podzemí. Následovaly represe z 30. let, masakr v centru Tbilisi v roce 1956, rozprášení demonstrace v roce 1989. Pak válka v Abcházii 1992–93. 5denní válka 2008. Dějiny odporu se zatím stále píšou…

Autor publikace: Alex Alexidze

Originál publikován dne 25. února 2016

Překlad: Svatoslav Ščyhol