Včera, 25. prosince 2016, nás všechny vyburcovala zpráva o pádu ruského letadla Tu-154, které patřilo ruskému Ministerstvu obrany. Na palubě bylo 92 lidí, letadlo bylo na cestě do Sýrie a zmizelo z radarů dvě minuty po svém startu ze Soči ve směru Latákie.

Je pochopitelná bolest lidí, kteří přišli v této tragédii o své blízké. Můžeme však pochopit i reakci na tuto událost ze strany lidí, kteří musí léta zakoušet důsledky kremelské politiky. Jejich reakce má totiž přímý vztah k tomu, co to bylo za letadlo, s jakým účelem letělo do Sýrie a kdo byli jeho cestující…

Je třeba si uvědomit skutečnost, že v tomto stroji cestovali lidé, kteří mířili na ruskou vojenskou základnu Hmeimim v Sýrii a měli v úmyslu navštívit zničené asadity a ruským letectvem Aleppo za účelem vedení válečné propagandy a podpory ruské vojenské skupiny v Sýrii, která již déle než rok plánovitě likviduje syrské civilisty. Obrazně řečeno šlo o lidi, kteří se chystali zpívat a tančit na kostech obětí ruské agrese v Aleppu… Kdo byli tito lidé, kteří se zúčastnili tak cynického zájezdu?

Za prvé byl na palubě vojenský pěvecký sbor ruské armády Alexandrovci. Jedním z členů tohoto sboru byl šéf kulturního oddělení při ministerstvu obrany RF Anton Gubanov, který v roce 2014 složil píseň Zdvořilí lidé oslavující anexi Krymu a „zelené mužíčky“, kteří poloostrov obsadili. Byl v letadle i sólista Jevgenij Buločnikov, který tuto píseň nazpíval.

Často můžeme slyšet, jak se anexe Krymu označuje za „nekrvavou“. Výraz „okupace bez krveprolití“ je bohužel jen dalším výmyslem ruské propagandy. A mimochodem také jejím úspěchem, protože se tento výraz velmi pevně vryl do hlav mnoha obyvatel naší planety. Přitom se zapomíná nejen na první oficiální oběti ruské okupace mezi ukrajinskými vojáky jako je např. praporčík Serhij Kokurin, kterého ruská vojenská mašinérie zabila při útoku na jeho vojenský útvar v Simferopolu 18. března 2014 přímým zásahem do srdce. Zapomíná se i na pronásledování krymských Tatarů na Krymu, útěk statisíců lidí z Krymu na ukrajinskou pevninu a nelegální zatčení a mučení ukrajinských občanů jako je Oleh Sencov, Hennadij Afanasjev a mnoho dalších. Místo pobytu stovek lidí, kteří na Krymu v roce 2014 zmizeli, také de facto není předmětem veřejné diskuze ani se nevyšetřuje – kvůli následné válce, kterou rozpoutalo Rusko na Donbasu, a tisícům jejích obětí…

To jsou věci, které opěvoval tento sbor a jimž vzdával úctu: uloupení celého poloostrova, utrpení a nouze, které musel zažít téměř milion lidí v důsledku ruské agrese.

Jdeme dál. Kromě vojenského pěveckého sboru byly na palubě profesionální přenosové týmy ruských propagandistů, a sice nejvýznamnějších propagandistických televizních médií: Prvního kanálu a oficiálního televizního kanálu ruského ministerstva obrany Zvězda. Tato dvě média můžeme jez stěží označit za zpravodajství. Mnohem spíše jde o ruské zbraně v informační válce, kterou vede Kreml proti celému civilizovanému světu. Na palubě byli přítomni např. Pavel Obuchov nebo Michail Lušeckij, kteří natáčeli reportáže o rusko-teroristických oddílech z okupovaného Slovjansku na jaře 2014. Posledně jmenovaný byl dokonce vyznamenán medailí Za zásluhy před vlastí za své reportáže o okupaci Krymu. Nebo třeba Alexandr Suranov, zpravodaj televize ruského Ministerstva obrany Zvězda, který s velkou oblibou natáčel hororové reportáže na Donbasu se spoustou krve a mrtvol.

Je třeba chápat, že Kreml vůbec nevnímá své televizní kanály jako informační zdroje, které by měly informovat veřejnost o aktuálním dění, ale jako své informační zbraně, které musí v rozporu s aktuální realitou a pravdou prosazovat jeho politiku ve světě, ovlivňovat veřejné mínění a vytvářet virtuální realitu, která mění lidské povědomí. Informační válka je složkou kremelské Gerasimovovy doktríny, která jasně vysvětluje taktiku vedení moderní války: „Velkého rozšíření se dostalo asymetrickým akcím umožňujícím vyrovnat převahu nepřítele v ozbrojeném boji. Patří mezi ně používání zvláštních jednotek a vnitřní opozice k vytvoření stále aktivní fronty na celém území znepřáteleného státu a informační ovlivňování, jehož formy a způsoby se neustále vylepšují“.

Mimochodem v samotném Rusku jsou tito lidé vnímáni právě takto. Kremelský zpěvák Iosif Kobzon to jen potvrdil svým prohlášením: „Letěli na bojový úkol“…

“Doktorka Líza” s Grahamem Phillipsem

Když vezmeme v potaz i skutečnost, že se na palubě nacházela i věhlasná „doktorka Líza“, která podle neoficiálních informací nelegálně vyvezla na 420 ukrajinských dětí z Donbasu do Ruska a tvrdila, že neviděla na Donbasu žádné ruské vojáky, za což nedávno převzala vyznamenání Za ochranu lidských práv z rukou kremelského teroristy č. 1 Vladimira Putina, začíná být jasné, že toto letadlo bylo plné lidí, kteří se chystali natáčet propagandistické reportáže v Sýrii. Nejspíše by nám opět ukázali propagandistický obrázek, jak „doktorka Líza“ léčí Ruskem zmrzačené, tentokrát syrské dítě. Otázkou však je, zda by v Sýrii vůbec bylo tolik zraněných a mrtvých dětí a zda by existovala potřeba dovézt jim léky, kdyby ruská luftwaffe nezničila syrské nemocnice a neudělala z tolika syrských dětí sirotky. Zda v Sýrii po ruském bombardování zbyly vůbec nějaké nemocnice nebo dokonce nemocniční pokoje, kde by se dal natočit hezký obrázek, je také s velkým otazníkem… V tomto světle začíná být zřejmé, že „doktorka Líza“ nepodnikla tuto cestu vůbec kvůli tomu, aby „pomohla syrským dětem“, ale jen kvůli vytvoření nového propagandistického obrázku, jak ruské mediální hvězdy „zachraňují děti“, které, nebýt Ruska, by nebylo třeba vůbec zachraňovat nebo které navzdory Rusku dosud žijí…

Nakonec nesmíme opomenout ani ruské „onitunejsou“, kteří byli na palubě také. Celkem se jednalo o 8 vojáků, a to nikoli nejnižší šarže. Jedním z cestujících byl třeba náčelník vojenské policie při Ministerstvu obrany RF generálporučík Vladimir Ivanovskij. Nebo generálporučík Valerij Chalilov, umělecký vedoucí již zmíněného „písňového a tanečního souboru“ Alexandrova. Kompletní seznam cestujících najdete zde. Některá jména ruských vojáků se zatím udržují v tajnosti, takže teprve máme zjistit, kdo další byl konkrétně na palubě. Navíc nesmíme zapomenout ani na skutečnost, že samotná posádka letadla nebyla posádkou civilní.

Všichni tito lidé byli, jak jim říkají sami ruští mocipáni, „lidmi vykonávajícími bojový úkol“. Šéf odboru kultury města Moskvy Alexandr Kibovskij dokonce označil vojenský sbor za „zpívající zbraň Kremlu“.

Všichni cestující z předmětného letadla, které patřilo Ministerstvu obrany RF, tím či jiným způsobem pracovali pro ruský obranný resort a všichni byli nástroji ruské taktiky vedení hybridní války. Účel jejich cesty do Sýrie byl odporný a cynický: všichni tito lidé se tu chystali vytvořit další obrázek „hodného Ruska“ pro ruské televizní diváky. K tomuto účelu měli v úmyslu vystoupit v místě, které ruská luftwaffe srovnala se zemí. Chtěli k tomu zneužít syrské děti, z nichž Rusko udělalo sirotky. Chtěli tančit na kostech ruských obětí v Aleppu a vychvalovat ruský militarismus…

Chybějící soucit v této věci ze strany Ukrajinců a Syřanů se vysvětluje dost snadno: válku, kterou vede Rusko proti nim už několik let, vidí každý den live. Ruští televizní diváci vidí tutéž válku „live“ ve svých televizních přijímačích… Nemusí pohřbívat své mrtvé děti, jak to dělají Syřané. Stejně jako se nemusí dívat do očí hochům, kteří se vrátili zmrzačení z fronty na Donbasu a stále znovu prožívají smrt svých kamarádů v nočních můrách.

„Live“ může v naší době znamenat zcela odlišné věci…

P.S. A kdyby někdo stále pochyboval o skutečných cílech ruské přítomnosti v Sýrii, nabízíme ke zhlédnutí poslední Žirinovského vystoupení u Solovjova, kde tyto cíle formuluje dost zřetelně:

Tento příspěvek zpracovala Irina Schlegel speciálně pro InformNapalm

Překlad: Svatoslav Ščyhol