Dne 15. června ruská média oznámila, že na stranu ozbrojenců z Luhanské lidové republiky přeběhli dva zaměstnanci ukrajinských tajných služeb. Dva bratři, zaměstnanec Služby zahraniční rozvědky (SZR) Ukrajiny Olexij Mirošnyčenko a vojenský správce velvyslanectví Ukrajiny ve Francii Jurij Mirošnyčenko, uprchli nejdříve do RF a následně vycestovali do Luhansku přes nekontrolovaný z ukrajinské strany úsek státní hranice u hraničního přechodu Izvaryne.

15. června byla s přeběhlíky uspořádána tisková konference v Luhansku, při níž tito dva přednesli jako přes kopírák všechny slogany ruské propagandy, i ty nejabsurdnější. Učinili prohlášení o údajných legiích zahraničních vojáků NATO, trestných praporech a dalších válečných hrůzách, s nimiž naplno operují ruská média ve své rétorice zaměřené na diskreditaci Ukrajiny. Je příznačné, že když tito bývalí zaměstnanci tajných služeb pronášeli svá nejvíce odiózní prohlášení, neustále nahlíželi do papíru, kde měli zřejmě vytištěnou nápovědu.

Následně se na sociálních sítích zaktivizovali trollové, kteří vyslovovali domněnky, že se oficiální Kyjev těchto důstojníků zřekne a prohlásí, že buď u tajných služeb nikdy nepracovali, nebo byli již dávno propuštěni. Komplexy oficiální Moskvy, která pravidelně nechává své vojáky na holičkách, zejména pokud jde o dva zadržené příslušníky zvláštních jednotek z 3. brigády specnazu GRU, se ovšem nenaplnily.

Ředitel odboru politiky a komunikace Ministerstva zahraniční Ukrajiny Olexij Makejev potvrdil, že Jurij Mirošnyčenko byl skutečně vojenským správcem velvyslanectví a 9. června z Francie zmizel.

Dne 16. června tehdy** ještě úřadující předseda Bezpečnostní služby Ukrajiny V. Nalyvajčenko útěk důstojníků SZR potvrdil a prohlásil, že bylo zahájeno jejich trestní stíhání pro obvinění z vlastizrady. Nalyvajčenko zdůraznil, že propagandistická prohlášení přeběhlíků jsou lživá.

Co ovšem přimělo tyto dva mladé lidi s dost úspěšnou kariérou, aby své posty nechali a pustili se do takové avantýry? Oficiální orgány se k tomuto tématu dosud nevyjádřily, museli jsme se tedy uchýlit k provedení vlastního vyšetřování s použitím OSINT metodik.

Při neformální komunikaci se zástupci silových složek se podařilo zjistit, že otec přeběhlých bratrů Mychajlo Mirošnyčenko je blízkým přítelem manžela Oleny Lukaš Hryhorije Iljašova a podílel se i na jeho korupčních schématech.
Abychom lépe pochopili příčinné souvislosti, připomeňme si, jaké pozice tito lidé zastávali.

Foto: Olena Lukaš a Hryhorij Iljašov / focus.ua

Olena Lukaš vykonávala od 4. července 2013 až do 28. ledna 2014 úřad ministryně spravedlnosti Ukrajiny. Po střílení do protestujících na Majdanu a dokončení Revoluce důstojnosti současně se zahájením ruské agrese na Krymu společně s manželem Ukrajinu opustila a vycestovala do RF.

Hryhorij Iljašov stál od 18. června 2010 až do 27. února 2014 v čele Služby zahraniční rozvědky Ukrajiny. Vystudoval Simferopolskou vyšší vojenskopolitickou školu stavební (1982 až 1986) a Vyšší kurzy kontrarozvědky KGB SSSR (1988 v Novosibirsku). Vycestoval do RF společně s manželkou.

Internetový portál ORD, který často publikuje zdrcující materiály jménem zástupců zahraniční rozvědky a dalších silových složek, v jednom článku uvedl, že Hryhorij Iljašov byl úzce spjat s Mychajlem Mirošnyčenkem a oba po dobu 10 let společně prováděli finanční operace na celnici.

Sám Mychajlo Mirošnyčenko si díky tomu vybudoval velké jmění a je dokonce považován za luhanského dolarového milionáře. Když na východě Ukrajiny začala válka, vzali ho pevně do rukou zástupci FSB RF. Povídá se, že mu byla dokonce přislíbena funkce vrchního celníka LLR.

Nyní se vraťme k jeho synům Olexijovi a Jurijovi a jejich propagandistickým historkám, které vyprávěli ruské televizi, že údajně jsou bratři Mirošnyčenkovi ochotni bojovat za LLR, o jejich velké lásce k „mladé republice“ a že se bratři „nemohli dívat, jak chunta pořádá genocidu donbaského lidu“. Veškerá tato prohlášení nejsou nic víc než křiklavý obal, který zakrývá banální touhu se přiživit na tak zámožném otci.

Jak můžeme vidět, v elitních ukrajinských tajných službách, tedy veškerých HÚR, SZR, SBU apod., je stále dost stejně dobře umístěných synků „při tatíncích“, kteří se nevyznačují ani inteligencí, ani vlastenectvím. Jejich profesní a morální kvality nejsou rozhodně na výši. Nejde ani o můj osobní názor, ale i o postoj samotných zaměstnanců těchto resortů, kteří pozorují vyloženě neschopnou personální politiku vládnoucí v těchto orgánech, když se ty nejvyšší funkce nezastávají profesionálové, ale nejvíc „protekční“ lidé.

**Dne 18. června Nejvyšší rada Ukrajiny hlasy 248 poslanců odvolala V. Nalyvajčenka z úřadu předsedy SBU.
Tentýž den byl výnosem prezidenta Ukrajiny č. 344/2015 pověřen dočasným vedením SBU V. Hrycak.

Tento materiál připravil Roman Burko speciálně pro InformNapalm.org.

* Zkontrolováno redaktorem.

Rusky: Почему братья из СВР сбежали в ЛНР, publikováno dne 20. června 2015

Překlad: Svatoslav Ščyhol