Nabízíme čtenářům webových stránek mezinárodní dobrovolnické komunity InformNapalm zpravodajské a analytické informace o jednotkách 1. a 2. armádního sboru, které vytvořila a řídí Ruská federace v okupované části ukrajinského Donbasu.

Od roku 2015 v situaci, kdy aktivní fáze bojů skončila, bylo zahájeno budování organizační struktury jednotek tzv. domobrany Novoruska podle vzoru armády RF. Účelem tohoto procesu bylo vytvořit jednolitou strukturu armádního typu s cílem:

• zjednat vnitřní pořádek, zlikvidovat mafiánské anarchické militární struktury v rámci tzv. republik,
• zajistit vzájemnou koordinaci jednotek a vybudování spořádané obrany vyznačené ustálené frontové linie se zřízením 1., 2. a 3. linie a příslušné zásobovací struktury,
• zřídit strukturu obdobnou profesionální armádě RF umožňující tyto jednotky de facto zařadit do Jižního vojenského okruhu RF i se všemi příslušnými důsledky: sjednocení zásobování, zejména zajištění kurátorů na základě rotací, sjednocení zásad výkonu služby, vedení cvičení apod. na základě ruských vojenských předpisů, technických nařízení apod.

Kvůli neschopnosti překonat vnitřní rozpory a rozdělit sféry vlivu se nepodařilo spojit tzv. LLR a DLR. Jejich armády byly také příslušným způsobem rozděleny do dvou armádních sborů, a sice 1. sboru (DLR) a 2. sboru (LLR).

K létu 2015 se frontová linie z větší části ustálila a boje přešly do poziční fáze, což konečně umožnilo z desítek skutečných a virtuálních praporů a skupin vytvořit brigády a pluky 1. a 2. sboru, a co je nejpodstatnější – vybavit je technikou dle příslušných předpisů pro počty personálu a vybavení.

Brigády (a v některých případech i pluky) se vytvářely podle vzoru systematizace personálu brigád ruských a měly dvojí velení, což sledovalo účel zajistit jejich podřízenost ruské armádě.

Čtěte také: Dobrovolníci zveřejnili rozsáhlou interaktivní databázi ruské agrese

Dvojí velení je zajištěno přítomnosti „kurátorů“ od RF, kteří kopírují velitelské funkce na brigádní a praporové úrovni a podle záměru mají u jednotek skutečnou moc na rozdíl od formálně jmenovaných velitelů z místních obyvatel. Místní velení je zároveň aktivně propagováno v separatistických a ruských médiích jako ilustrace tvrzení o „občanské válce“ a „místních lidech, kteří vzali zbraň do ruky, aby bránili svůj kraj“, zatímco skutečné operační řízení plně obstarávají příchozí ruští vojáci z povolání.

Čtěte také: Podplukovník Ozbrojených sil RF odhalil hybridní schémata války Kremlu proti Ukrajině

Zdvojování funkcí, výrazné rozdíly platů, postavení či hodností, kontrola černých příjmů (kovový šrot, prodej paliv a předmětů zásobování, zisk z tzv. mrtvých duší, pašeráctví nebo obchod s drogami), dočasný pobyt poradců (rotace trvá v průměru 1 rok) a lhostejný postoj poradců ke ztrátám na personálu a vůbec k čemukoli jinému než podávání hlášení nadřízeným – toto vše vytváří pozadí pro velmi komplikované vztahy, které již nejednou přešly do otevřených ozbrojených konfliktů a nikoli ojedinělých případů, kdy byli poradcům přidělení bodyguardi.

Odpor proti potlačování někdejší anarchie a zejména soukromých praporů jednotlivých místních mocipánů, tedy jak přímá, tak skrytá sabotáž ze strany místních „šéfů“ tzv. DLR a LLR trvala až do léta 2019. V počáteční fázi nezřídka vyústila v přímou konfrontaci, vraždy pohlavárů, obklíčení a odzbrojení řady jednotek (od relativně bojeschopných jako byl tzv. Olchonův prapor až k takřka divadelním kozáckým). Také šlo o nikoli zanedbatelný faktor při rozhodování o likvidaci Alexandra Zacharčenka: „soukromé prapory“, které se ukrývaly na tzv. ministerstvech republiky (takřka každé ministerstvo mělo vlastní „gardu“), se po jeho smrti rychle začlenily do tzv. lidových milicí DLR. V tzv. LLR byly po Plotnického útěku místní „elity“ mnohem povolnější a proto jsou také dosud mnohem živější než „Baťa“.

1. armádní sbor

S ohledem na shora uvedené byl s platností pro podzim 2019 postup reorganizace celkem dokončen. Seznam formací je uveden dále (až na několik málo výjimek patří všechny brigády s lichým číslem do 1. sboru a se sudým do 2. sboru):

• 1. armádní sbor (vojenský útvar č. 00100);
• 1. samostatná motostřelecká brigáda (vojenský útvar č. 08801 se základnou v Komsomolske);
• 3. samostatná motostřelecká brigáda (vojenský útvar č. 08803 se základnou v Horlivce, zahrnuje 1. prapor těžkých reaktivních raketometů, vojenský útvar č. 08822);
• 5. samostatná motostřelecká brigáda (vojenský útvar č. 08805);
• 100. samostatná motostřelecká brigáda (vojenský útvar č. 08826, zahrnuje 3. a 4. prapor těžkých reaktivních raketometů, vojenské útvary č. 08815 a 08823, má stálou základnu v Doněcku);
• 9. samostatný útočný motostřelecký pluk námořní pěchoty (vojenský útvar č. 08809 se stálou základnou v Novoazovsku, zahrnuje 6. brigádu těžkých reaktivních raketometů);
• 11. samostatný motostřelecký pluk Vostok (vojenský útvar č. 08818, zahrnuje 2. brigádu těžkých reaktivních raketometů, vojenský útvar č. 08814).

Kromě shora vyjmenovaných „řadových“ vševojskových jednotek do 1. armádního sboru patří také:

• samostatná dělostřelecká brigáda Kalmius (vojenský útvar č. 08802 se stálou základnou ve Snižne a Doněcku);
• zvláštní pluk Vnitřních vojsk (vojenský útvar č. 02707);
• dva ostrahové pluky, vojenský útvar č. 08833, „Republikové státní ostrahové služby“, vojenský útvar č. 08830, a samostatný velitelský pluk, vojenský útvar č. 08816;
• samostatný tankový prapor Bulat, neboli Diesel (vojenský útvar č. 08810);
• samostatný útočný prapor Somali (vojenský útvar č. 08828);
• samostatný průzkumný prapor Jaguár, neboli Sparta (vojenský útvar č. 08806);
• samostatný opravárenský prapor Kongo (vojenský útvar č. 08813);
• samostatný zásobovací prapor (vojenský útvar č. 08812);
• samostatný protiletecký raketový oddíl (vojenský útvar č. 08817);
• samostatná rota radioelektronického boje a průzkumu (vojenský útvar č. 08821);
• samostatná ženijní rota (vojenský útvar č. 08820).

Veřejně dostupné zdroje dost často zmiňují názvy jako je Slovjanský prapor, Patriot, Viťaz, Pjatnaška, Bobři apod., tyto jednotky však k dnešnímu dni buď úplně zanikly, nebo přišly o samostatné postavení a začlenily se do jiných jednotek jako roty.

Celková orientační délka fronty v působnosti 1. armádního sboru je cca 195 km. Územní působnost 1. armádního sboru se ne zcela kryje s dělicí linií v rámci tankových palebných pozic v Doněcké oblasti.

To neplatí pro zónu v působnosti 7. samostatné motostřelecké brigády, která operačně podléhá 2. armádnímu sboru, přestože má na starosti tzv. Svitlodarský oblouk a Debalceve, které leží v Doněcké oblasti.

V letech 2016 až 2020 mají všechny brigády a řádné pluky své vymezené úseky působnosti, kompletní rotace mezi brigádami se neprovádějí. Některé jednotky, např. samostatný útočný prapor Somali, zvláštní pluk vnitřních vojsk nebo samostatný průzkumný prapor Sparta žádný přidělený obranný úsek nemají a uplatňují se situačně podle potřeby za účelem posílení jednotlivých úseků nebo střídání a obnovy jednotek řádných brigád, v nutných případech také pro náhradu ztrát, nástup na cvičiště apod.

Celkově zóny působnosti brigád 1. armádního sboru vypadají takto:

Nyní stručně popišme znázorněné na mapce jednotky a úseky jejich působnosti.

9. samostatný útočný motostřelecký pluk námořní pěchoty

V názvu tohoto pluku je sice zmíněna námořní pěchota, žádné výsadkové prostředky však nemá a neprovádí se ani školení personálu pro výsadky. Struktura tohoto pluku prakticky plně odpovídá ostatním brigádám 1. armádního sboru. Štáb pluku sídlí v Novoazovsku (kam byl přesunut v roce 2017 po palebném zásahu štábu v Bezimenne).

9. pluk se vyznačuje velmi špatnou kázní dokonce i na poměry 1. armádního sboru (9. pluk a 7. brigáda drží jakési prvenství v počtu kázeňských přestupků), nízkou úrovní proškolení velitelského sboru a nejvyšší úrovní ztrát na personálu v letech 2015 až 2020. Evidovaný počet personálu není vyšší než 50 % předepsaného počtu, což mělo za následek přeřazení 6. brigády těžkých reaktivních raketometů k tomuto pluku kvůli jeho posílení. Samotná 6. brigáda těžkých reaktivních raketometů byla zřízena v roce 2019, o kvalitě nabraného personálu výmluvně vypovídá skutečnost, že seznam požadovaných listin pro nábor k jednotce (inzerát je veřejně dostupný) neobsahuje potvrzení o negativních testech na HIV, žloutenku ani potvrzení o duševním zdraví.

V roce 2019 přišel 9. pluk o strategicky významnou výšinu Děrzkaja a zároveň ztratil operační kontrolu nad směrem Kominternove-Zajičenko.

Ztráta Děrzké nebyla první porážkou tohoto pluku. Již od šyrokynské operace pluk své pozice jen ztrácel (Šyrokyne, Lebedynske, Voďane, Hnutove, Pavlopil, větší území v tzv. šedém pásmu), aniž by se mohl pochlubit byť jediným úspěchem.

Úsek, který tento pluk brání, pokládá velení 1. armádního sboru za strategicky významný, protože chybějící souvislá městská zástavba, terénní a infrastrukturní specifika a nízká bojeschopnost pluku umožňují rychlou a úspěšnou ofenzivu Spojených sil až do státních hranic Ukrajiny s RF.

Žádné síly ani možnosti k provedení ofenzivních operací tento pluk nemá, a to ani na taktické úrovni.

Absence velkých sídel a vhodná logistika má za následek, že spádovou oblast tohoto pluku RF často využívá k „zajíždění“ dělostřeleckých jednotek, zejména k zácviku absolventů dělostřeleckých škol v RF.

1. samostatná motostřelecká brigáda (Slovjanská)

1. samostatná motostřelecká brigáda (Slovjanská) je sousedem 9. pluku zprava. Tato brigáda před časem patřila mezi první, které dokončily přechod na organizační strukturu RF. Má štáb v Komsomolske.

Úsek obrany této brigády je největší na frontě ze všech brigád 1. armádního sboru, což je dáno zeměpisnými specifiky, a sice tím, že 60 % délky frontové linie připadá na přírodní vodní překážku, řeku Kalmius, která ztěžuje aktivní boje. Od obce Čermalyk až do obce Hranitne prakticky chybí pěchotní pozice, které by měly palebný kontakt. Obranný systém 1. samostatné motostřelecké brigády je v tomto úseku postaven na systému pozorovacích pozic.

Kalmius však má řadu pohodlných brodů, zejména u obce Hranitne, o niž v roce 2015 zuřily tvrdé boje, které skončily vítězstvím Ozbrojených sil Ukrajiny. Všechna vhodná místa k překonání řeky však znají obě strany, což v době ohrožení umožňuje zajistit jejich obranu manévrovými skupinami.

Celkově má brigáda průměrnou bojeschopnost, je dobře vybavena technikou, počet personálu však nepřevyšuje 55 % předepsané hodnoty.

Lokalitu severně od Hranitne kontroluje nejvíc bojeschopná jednotka brigády, 1. motostřelecký prapor (v obci Rozdolne).

5. samostatná motostřelecká brigáda

Obranný úsek 5. samostatné motostřelecké brigády Oplot začíná u obce Komsomolske a končí u obce Olenivka.

Celkově jde o jednu z nejzajímavějších jednotek 1. armádního sboru a maximální zájem vzbuzuje také oblast, kterou brání.

Uprostřed oblasti leží město Dokučajevsk s dominantními výšinami na haldách, což umožňuje nepříteli kontrolovat obrannou linii poměrně skromnými prostředky.

5. samostatná motostřelecká brigáda je záložní brigádou 1. armádního sboru.

Tato brigáda patří zároveň mezi nejvíce bojeschopné jednotky 1. armádního sboru a je jediná, která dokáže sama vést ofenzivní operace alespoň na taktické úrovni. Brigáda má atypickou organizační strukturu zahrnující až dva tankové prapory. V případě operačního podřízení praporu Diesel 5. samostatné motostřelecké brigádě by se z této brigády de facto stala typická tanková brigáda s tím, že by motostřelecké prapory získaly funkci krytí tankových jednotek.

V případě potřeby lze tuto brigádu z frontové linie kompletně stáhnout a její přední jednotky nahradit jednotkami jako je Somali, Sparta, pluk Vnitřních vojsk apod., aniž by tím byl obranný úsek ohrožen.

Čtěte také: Doněck. Komplety Ozbrojených sil RF pro radiový průzkum Torn a Taran na základně Sparta (anglicky)

Z hlediska kázně a obsazenosti jde také o jednu z nejlepších jednotek 1. armádního sboru.

Směr Dokučajevsk zároveň patří mezi nejnebezpečnější pro Spojené síly, protože otevírá přímou cestu na Volnovachu s možností rychlého přetětí strategicky významné komunikace Doněck – Mariupol a jediné železniční tratě na Mariupol.

100. samostatná motostřelecká brigáda

100. samostatná motostřelecká brigáda Kupol pokrývá obranný úsek od obce Olenivka až k letišti Doněck, což znamená, že kryje Doněck.

Téměř celá obranná linie této brigády se opírá o městskou zástavbu a dominantní výšiny v podobě hald. Výjimku tvoří snad jedině úsek Olenivka až Oleksandrivka, tento úsek však brání prapor těžkých reaktivních raketometů, který je do této brigády začleněn.

Předmětná brigáda je obsazena převážně obyvateli Doněcku, což zajišťuje přijatelnou úroveň mravního a psychologického stavu. Obsazenost brigády je také nadprůměrná.

Ofenzivních operací však tato brigáda schopna není kvůli kritické důležitosti udržení obranných pozic pro případ protiofenzivy.

11. samostatný motostřelecký pluk

11. samostatný motostřelecký pluk Vostok pokrývá obranný úsek mezi letištěm Doněck a obcí Pantelejmonivka. Obranné pásmo pluku se opírá o aglomeraci kolem Jasynuvaté. S platností v roce 2020 jde o směr druhořadého významu, kde probíhají poziční boje. Samostatných ofenzivních operací pluk schopen není.

3. samostatná motostřelecká brigáda

3. samostatná motostřelecká brigáda Berkut pokrývá kriticky důležitý obranný úsek mezi obcemi Pantelejmonivka a Bajrak, de facto tedy zajišťuje obranu Horlivky ze západu a severu. Stejně jako v případě 100. samostatné motostřelecké brigády se tu nepřátelská obrana opírá o městskou zástavbu s výjimkou okolí Pantelejmonivky, které brání prapor těžkých reaktivních raketometů. V působnosti předmětné brigády leží také Jenakijeve, je ovšem v její tylové oblasti.

Brigáda má klasickou organizační strukturu, zahrnuje tři motopěchotní prapory a prapor těžkých reaktivních raketometů, má tankový prapor, houfnicový dělostřelecký oddíl, houfnicový samohybný dělostřelecký oddíl, samostatný reaktivní raketový oddíl apod. Obsazenost personálem má maximálně 60%, zatímco vybavenost technikou je na 90 až 100 %.

Pravidelné střídání praporů této brigády se zajišťuje dočasným vysíláním jednotek Vnitřních vojsk a Somali na přední pozice.

Samostatných ofenzivních operací brigáda schopna není.

Východně od obce Bajraky pokračuje území pod kontrolou tzv. DLR, zejména jde o Vuhlehirsk a Debalceve, jde však už o území v působnosti 2. armádního sboru, jemuž operačně podléhá 7. samostatná motostřelecká brigáda (na tu se podíváme dále).

2. armádní sbor

2. armádní sbor je méně početný, má ve svém stavu jen 4 řádné brigády, z nichž jedna patří do 1. armádního sboru, operačně však podléhá sboru druhému. Celková délka frontové linie v působnosti 2. armádního sboru činí 158 km, z nichž velká část připadá buď na městskou zástavbu, nebo na obtížně schůdný terén kvůli přírodním překážkám.

Do 2. armádního sboru tedy patří:

• 2. armádní sbor (vojenský útvar č. 77077);
• 2. samostatná motostřelecká brigáda (vojenský útvar č. 73438);
• 4. samostatná motostřelecká brigáda (vojenský útvar č. 74347);
• 7. samostatná motostřelecká brigáda (vojenský útvar č. 08807);
• 6. samostatný motostřelecký pluk (vojenský útvar č. 69647);
• samostatný velitelský pluk (vojenský útvar č. 44444);
• 10. samostatná dělostřelecká brigáda (vojenský útvar č. 23213);
• samostatný tankový prapor (vojenský útvar č. 64064);
• samostatný raketový prapor (vojenský útvar č. 55055);
• samostatný ostrahový prapor (vojenský útvar č. 73604);
• samostatný protiletadlový raketový oddíl (vojenský útvar č. 13931);
• samostatný zásobovací prapor (vojenský útvar č. 14941);
• samostatná rota radioelektronického boje/průzkumu a bezpilotních letounů (vojenský útvar č. 05776);
• samostatná ženijní rota (vojenský útvar č. 11011).

V základních věcech tedy organizační struktura 2. armádního sboru odpovídá struktuře 1. armádního sboru, což je dáno jejich vybudováním podle vzoru ruských armádních sborů a požadavkem velení Ozbrojených sil RF na zajištění jejich integrace do struktur ruské armády.

Čtěte také: Zjištěno místo dopadu ruského dronu Tachion s palubním číslem 141169

Navzdory „kompaktnosti“ sboru a možná dokonce právě kvůli ní jsou jednotky 2. armádního sboru lépe obsazeny personálem z pohledu předepsaných počtů (s výjimkou 7. samostatné motostřelecké brigády). Celkově mají jednotky tohoto sboru vyšší bojeschopnost než u 1. armádního sboru.

7. samostatná motostřelecká brigáda

7. samostatná motostřelecká brigáda má ve svém obranném úseku Debalceve, které je kriticky důležitou železniční křižovatkou a právě proto má podle Minských dohod patřit do území kontrolovaného ukrajinskou vládou. Větší část obranného úseku tvoří pro těžkou techniku neprůchodný terén s velkým počtem výškových rozdílů, roklí apod.

Jediným úsekem umožňujícím vývoj ofenzivy v obou směrech je komunikace Bachmut – Debalceve. Na straně kontrolované Spojenými sílami se silnice upírá do operačně významných tepláren Svitlodarsk a Myronivka. Na druhé straně vodní překážka pravděpodobnost vývoje ofenzivy minimalizuje.

7. samostatná motostřelecká brigáda se vyznačuje vysokou kvalitou bojového výcviku pěchoty a zároveň velmi špatnou kázní, počet personálu nepřesahuje 50 % předepsaného.

6. samostatný motostřelecký pluk

6. samostatný motostřelecký pluk („kozácký pluk“ Platova) se opírá o sídla, zejména o Stachanov, Pervomajsk a Irmino. O organizační struktuře pluku nejsou věrohodné informace, celkově však má tato jednotka nižší, typicky kozáckou bojeschopnost.

Na úseku v působnosti tohoto pluku se nachází na straně Spojených sil významná komunikace Popasna – Bachmut, která je v těchto místech jediným směrem, kde hrozí ofenzivní operace ze strany RF.

4. a 2. samostatná motostřelecká brigáda

4. samostatná motostřelecká brigáda (včetně praporu Přízrak) a 2. samostatná motostřelecká brigáda jsou formace s typickou strukturou pro oba armádní sbory. Specifikum jejich obranného úseku spočívá v tom, že 80 % frontové linie je vedeno po řece Severní Doněc, což výrazně omezuje bitevní aktivitu pro tento směr.

2. samostatná motostřelecká brigáda má základnu v Luhansku a díky vhodnému umístění a tomu, že se bojů de facto neúčastní, má pro oba armádní sbory rekordní obsazenost až 80 %.

Všechny řádné jednotky 1. a 2. armádního sboru mají v současné době téměř identickou organizační strukturu, která odpovídá vzorovému předpisu Ozbrojených sil RF.

Brigáda nebo pluk zpravidla zahrnuje 3 až 4 (u některých jednotek včetně praporu těžkých reaktivních raketometů), motopěchotní nebo motostřelecké prapory, tankový prapor, houfnicový dělostřelecký oddíl (ГАДн), houfnicový samohybný dělostřelecký oddíl (ГСАДн), samostatný reaktivní dělostřelecký oddíl (РЕАДн), protiletadlový raketový oddíl (ЗРДн) a další jednotky:

Počet personálu jednotek a ruské zkratky (na příkladě jedné brigády 1. armádního sboru):

*Tabulka neuvádí všechny jednotky, zejména zásobovací, které mají ve stavu civilní zaměstnance apod.

Složení jednotlivých jednotek se může lišit podle konkrétní brigády, což je nejčastěji dáno historickými specifiky jejich vzniku a účelem jednotky.

Třeba namísto kulometné roty může mít brigáda kulometnou četu. Tanková rota může mít 3 nebo 4 čety.

Velmi často se vyskytují rudimentární pozůstatky jednotlivých „legendárních“ jednotek bizarním způsobem inkorporované do celkové struktury brigády nebo pluku.

Brigády se zařazeným praporem těžkých reaktivních raketometů mají 4 prapory, prapor těžkých reaktivních raketometů může zahrnovat samostatnou tankovou rotu, jako např. 1. prapor těžkých reaktivních raketometů v rámci 3. samostatné motostřelecké brigády.

5. samostatná motostřelecká brigáda má pouze 2 motostřelecké prapory, namísto jednoho tankového praporu však má rovnou dva, což je dáno uplatněním této brigády jako sborových záloh.

Ve výzbroji mají řádné brigády zpravidla obdobnou techniku jako ta, kterou používají také Ozbrojené síly Ukrajiny, což se dělá za účelem skrývání dodávek ze strany RF.

Jde zpravidla o obrněné transportéry BTR-70 a BTR-80, bojová vozidla pěchoty BMP-1 (BMP-2 jsou zastoupeny v mizivém počtu), tanky T-64 a T-72, samohybné houfnice 2S1, houfnice D-30, BM-21, transportéry MT-LB, protiletadlové raketomety Osa a Strela, přenosné protiletadlové raketomety Igla apod.

Existují však i výjimky, třeba 9. pluk má ve výzbroji baterii Nona-K, které ukrajinská armáda ve výzbroji nemá, apod.

Pozornost poutá skutečnost, že deklarovaná vybavenost technikou dosahuje u různých brigád 80 až 100 %, zatímco obsazenost personálem téměř nikdy nepřevyšuje 50–60 %. To svědčí, že brigády 1. armádního sboru jsou v podstatě kádrované a počítají s rychlým doplněním personálu z profesionálních jednotek RF.

Některé jednotky, zejména Spartak, Somali, Diesel apod., mají specifickou organizační strukturu, tyto jednotky však jsou málopočetné a jejich obsazenost personálem se pohybuje kolem 40 %, proto jsou schopny provádět jen omezené taktické operace nebo se používají jako „hasičské sbory“ pro střídání na menších úsecích fronty, popř. jako posily nejslabších praporů řádných brigád.

Čtěte také: Vojáci z roty odstřelovačů 19. samostatné motostřelecké brigády u nezákonné ozbrojené formace Somali (anglicky)

Největší problémy mají 1. a 2. armádní sbor v řízení na taktické a operační úrovni.

Zachovaný sovětský systém rozhodování, který je typický pro většinu Ozbrojených sil RF a je výrazně komplikován dvojím velením vázaným na RF:

• 1) prakticky neponechává prostor pro iniciativu ze strany velitelů všech stupňů;
• 2) výrazně prodlužuje dobu rozhodování prakticky na všech úrovních kvůli prodloužení řetězce předávání rozkazů;
• 3) výrazně zkresluje aktuální stav věcí při absolvování každé instance kvůli chybným představám o situaci (které se pro změnu zakládají na podvodných hlášeních o vysoké bojeschopnosti).

Důsledkem je, že každé rozhodnutí musí projít kolečkem instancí, které jsou pro jeho úspěšné vygenerování de facto zbytečné, což vede k jeho nenapravitelnému zkreslení.

Zatímco původně tento postup, obvyklý za Sovětů, sloužil svým způsobem jako pojistka „na blbost“ a s ohledem na obdobný postup u uvazovaného nepřítele neměl kritický vliv, v dnešní době po 40 letech jak v NATO, tak velmi významnou mírou i v Ukrajině prošel samotný postup vojenského rozhodování, protokoly rozhodování a protokoly předávání informací výraznou proměnou směrem k minimalizaci doby přenosu informací. Jako příklad může sloužit systém řízení dělostřelecké palby ISTAR, který byl v praxi nejednou použit v rámci Operace spojených sil a prokázal svou naprostou převahu nad sovětskými principy řízení dělostřelectva.

Nelze říct, že by 1. a 2. armádní sbor tomuto problému vůbec nerozuměly. Třeba vedení 2. armádního sboru se snaží vybudovat systém předávání rozhodnutí s ohledem na požadavky maximální flexibility a rychlosti předávání informací, jde však jen o ojedinělé příklady.

Nejenže zcela chybí, ale je dokonce technicky nekompatibilní přímá komunikace mezi rotou a brigádou, palebnou četou a oddílem, praporem a sborem apod. Musí se povinně používat komunikační články dle subordinačního řetězce, což není kritické, dokud jde o obranné operace v málo intenzivní fázi, nicméně nabývá kritického významu v případě zintenzivnění bojů.

Třeba bylo opakovaně zaznamenáno, že sebemenší zvýšení intenzity způsobuje kritické přetížení komunikačních a rozhodovacích kanálů u nepřítele.

Třeba plnění úkolu palebnou četou je zpravidla zcela zmařeno v případě používání řízení ze strany Spojených sil kvůli chybějící přímé interakci mezi četou a řídicí četou náčelníka dělostřelectva a nemožností získat informace o skutečném stavu bojiště.

V konečném důsledku praxe ukazuje, že rychlost reakce brigádních záloh na eskalaci činí nejméně 4 hodiny (to platí pro nejvíce bojeschopné jednotky brigády jako je třeba průzkumná rota, zatímco reakční doba velitelství záloh dosahuje nejméně 8 hodin), doba reakce sborových záloh je pak nejméně jeden den. Výjimku tvoří dělostřelecké zálohy, jsou-li v bojové pohotovosti.

Na postup rozhodování má kritický vliv velmi nízká vybavenost 1. a 2. armádního sboru prostředky pro radioelektronický a letecký průzkum a pro přenos informací v reálném čase.

Jednotky radioelektronického průzkumu, protiletecké obrany a dálkově řízených letounů na úrovni vyšší než praporová, které jsou nasazeny na linii střetu, jsou zpravidla přímo kontrolovány z RF a obsazovány personálem z RF, výměna informaci s nimi je proto ve většině případů neefektivní dokonce i na brigádní úrovni.

Výjimkou je systém radioelektronického boje, kdy se nepříteli na řadě úseků frontové linie aktuálně daří používat režim reálného času.

Celkově má toto vše za následek velmi stereotypní postupy nepřítele, kdy jsou boje postaveny téměř výhradně na reakčním principu. Což na druhou stranu umožňuje v případě potřeby snadno vnutit 1. a 2. armádnímu sboru způsob jednání, který se hodí Spojeným sílám.

Kritický pro oba sbory je problém morálního a psychologického stavu personálu. U všech jednotek v rámci obou sborů s výjimkou některých zvláštních nebo průzkumných praporů a rot je pozorována mimořádně nízká úroveň motivace vojáků.

Velmi nízká úroveň hmotného zabezpečení (300 až 400 USD měsíčně včetně příplatků za bojové podmínky) způsobila přirozený odliv dobrovolně sloužících profesionálních vojáků z RF a jejich nahrazení personálem naverbovaným z místních obyvatel, kde jsou podobné finanční odměny přijatelné. Častá cvičení, kontroly, posílání velitelského sboru na kurzy zvyšování kvalifikace do RF s následným velmi rychlým povyšováním do vyšších důstojnických hodností vyrovnává nízkou vzdělanostní a administrativní úroveň personálu jen málo.

Dělostřelecké jednotky

Za samostatný rozbor stojí dělostřelecké jednotky ruské okupační armády.

Každá brigáda 1. a 2. armádního sboru má zařazenou dělostřeleckou skupinu, která má ve stavu:

• řídicí četu náčelníka dělostřelectva;
• houfnicový dělostřelecký oddíl;
• houfnicový samohybný dělostřelecký oddíl;
• samostatný raketový dělostřelecký oddíl;
• protitankovou dělostřeleckou baterii.

Počet palebných dělostřeleckých prostředků v rámci oddílů je zpravidla 18 kusů.

Houfnicové dělostřelecké oddíly jsou vybaveny houfnicemi D-30, v některých případech Nona-K (nesamohybnými), houfnicové samohybné dělostřelecké oddíly houfnicemi 2S1, raketové dělostřelecké oddíly systémy BM21, protitankové dělostřelecké baterie MT12.

Počet kusů v bojové pohotovosti je podle vyhodnocení veřejných zdrojů (fotky na cvičištích, z bojů apod.) nejméně 12 ks pro oddíl. Bojová pohotovost je dána počtem vycvičených týmů.

V některých případech (např. 9. pluk) je samohybné a tažené dělostřelectvo organizačně spojeno v jednu strukturu.

Celkově typická struktura odpovídá obdobám jak u brigád Ozbrojených sil RF, tak u těch ukrajinských.

Čtěte také: Haag čeká na tankisty ze 136. brigády Ozbrojených sil RF: seznamy, dokumenty, rozkazy, OSINT + HUMINT

Prostředky pro dělostřelecký průzkum, jimiž tyto brigády disponují, jsou primitivní, jedná se o dělostřelecké kompasy, DS-1, LPR a další optická zařízení. Možnosti dělostřeleckého průzkumu zpravidla buď zcela chybí, nebo jsou omezené.

V pohotovosti je zpravidla jedna baterie od houfnicového dělostřeleckého oddílu a jedna od samohybného houfnicového oddílu, z toho je minimálně jedna baterie permanentně na palebných pozicích.

Houfnicemi ráže 152 mm brigády nedisponují, což prudce snižuje palebný výkon oproti houfnicím Ozbrojených sil Ukrajiny.

Mnohem zajímavější jsou samostatné dělostřelecké brigády, každý sbor má ve svém stavu jednu: samostatná dělostřelecká brigáda Kalmius u 1. armádního sboru a 10. samostatná dělostřelecká brigáda (číslo se často vynechává) u 2. armádního sboru.

Čtěte také: Prozrazeno kompletní složení a zbraně samohybného ozbrojeneckého dělostřeleckého oddílu z 1. samostatné motostřelecké brigády

Obě brigády mají za sebou různé cesty vzniku, čímž je dána odlišnost struktury a výzbroje.

Přeskočíme-li historii zřizování 10. samostatné dělostřelecké brigády, zmiňme, že k dnešnímu dni má ve svém stavu reaktivní dělostřelecký oddíl a dva houfnicové oddíly. Zda má tato brigáda k dnešnímu dni samohybný houfnicový oddíl, není jisté. Má zařazen také protiletadlový raketový oddíl.

Kvalitativní složení jednotek si zaslouží pozornost:

Reaktivní raketový oddíl má vedle standardních 18 strojů BM-21 také plnohodnotnou baterii BM-27 Uragan. Jeden z těchto strojů byl ukořistěn Ozbrojeným sílám Ukrajiny, pět dalších bylo dodáno v rámci dokompletace z RF. Nicméně podle údajů, které vyžadují dodatečný průzkum, se u brigády aktuálně dochovaly pouze 2 ks BM-27. K dispozici jsou minimálně dvě nabíječky pro BM-27.

Jeden houfnicový oddíl je vybaven 18 kusy 2A65 Msta-B, druhý má 18 ks 2A36 Hyacint-B.

Podle neověřených informací má brigáda ve výzbroji také jednu až dvě baterie D-20.

Protiletecký raketový oddíl je vybaven protiletadlovými raketomety Strela-10 a Osa a přenosnými protiletadlovými raketomety.

Za účelem sebeobrany brigáda pravděpodobně také disponuje protitankovým oddílem vyzbrojeným protitankovými raketomety Fagot.

Dělostřelecký průzkum v rámci brigády má také ve výzbroji audiometrické komplety a bezpilotní letouny ruské výroby Granat. Zda má také jiné typy dronů, se věrohodně neví.

Čtěte také: Rusko na Donbase používá více než osm typů dronů

Zvláštní pozornost si zaslouží vysoká obsazenost brigády personálem, z čehož plyne plná bojeschopnost všech uvedených jednotek.

Pokud jde o samostatnou dělostřeleckou brigádu Kalmius, má složení o něco skromnější, patří sem houfnicový samohybný dělostřelecký oddíl vybavený 2S1, houfnicový oddíl s neznámým počtem baterií, který má ve výzbroji 2S65, 2A36 a D-20, a raketový dělostřelecký oddíl s BM-21. Informace o přítomnosti BM-27 v rámci raketového oddílu nebyly dosud potvrzeny.

Brigáda má ve stavu také protiletecký raketový oddíl.

Typ bezpilotních letounů ve výzbroji není hodnověrně znám.

Až do léta 2019 měli dělostřelečtí průzkumníci brigády ve výzbroji komplet Zoopark.

Čtěte také: Pluk Azov na Donbase odhalil a zlikvidoval ruský průzkumný komplet Zoopark-1 (VIDEO, FOTO)

Obsazenost brigády personálem je velmi nízká a nedosahuje ani 50 %.

Vzhledem k tomu, že síly této brigády jsou rozptýleny po bateriích na dlouhém úseku fronty, reálně ovlivnit průběh bojů nemohou.

Za samostatnou zmínku stojí rozdíly v systému dělostřeleckého průzkumu mezi oběma armádními sbory, neboť jde o rozdíly zásadní.

V rámci 2. armádního sboru je síť propojena v jednotný systém, kde probíhá rychlá výměna informací, které se předávají jak na brigádní úroveň, tak 10. samostatné dělostřelecké brigádě. Do systému dělostřeleckého průzkumu jsou zapojena také audiometrická stanoviště, která doplňují data z vizuálního pozorování.

Naproti tomu u 1. armádního sboru systém dělostřeleckého průzkumu chybí a sítě podléhají brigádám. Celková kvalita dělostřeleckého průzkumu pro sbor je velmi nízká, zorganizovat účinný systém přenosu rozhodnutí sbor není schopen. Nástrojové průzkumné prostředky sbor sice má, ale systémově je nepoužívá.

Interakce mezi dělostřeleckým průzkumem obou sborů je přítomna na rozhraní 3. a 7. samostatné motostřelecké brigády.

Průměrná reakční doba systému přenosu rozhodnutí 1. armádního sboru činí 40 až 60 minut.

Výrazné kvalitativní zlepšení systému přenosu rozhodnutí obou sborů lze pozorovat při zapojení protibateriových radarů, jejich používání je však jen občasné a plně zajišťováno profesionálními jednotkami RF. Za předpokladu používání systémů typu Zoopark se reakční doba zkrátí na 15 až 25 minut.

Čtěte také: Obyvatelé okupovaného Donbasu poskytli unikátní fotky ruského kompletu 1L259 Zoopark-1

Také stojí za pozornost, že obě brigády mají k dispozici ruské střely Krasnopol (řízené) a Sacharóza (kazetové). Oba tyto typy munice se nejednou používaly v bojových podmínkách, avšak s nízkou účinností.

Závěry

Když to shrneme, můžeme vyvodit obecné závěry:

• v průběhu 4 až 5 let se RF podařilo vybudovat na území tzv. lidových republik 2 armádní sbory s typickou strukturou pro Ozbrojené síly RF, což umožňuje jejich integraci do celkové struktury Jižního vojenského okruhu;
• integraci do formální struktury Jižního vojenského okruhu zajišťuje dvojí velení všech útvarů 1. a 2. armádního sboru od praporové úrovně;
• téměř 100% vybavenost všech jednotek technikou a nízká obsazenost personálem umožňuje pohlížet na ně jako na kádrované, které mohou být kdykoli doobsazeny vojáky RF;
• komunikace je od praporové úrovně digitální, chráněná, na bázi vysílaček typu Azart nebo Arachis, což v případě potřeby také přispěje k rychlé integraci a řízenosti jednotek;
• ani se stávajícím počtem personálu, ani po případném doplnění organizační struktury na předpisové počty nejsou 1. a 2. armádní sbory schopny samy vést ofenzivní operace (s výjimkou ojedinělých jednotek na taktické úrovni). Navíc v případě totální ofenzivy ze strany Ozbrojených sil Ukrajiny ve dvou operačních směrech nedokážou 1. a 2. armádní sbor ani zajistit účinný obranný postup. Úkolem těchto tzv. sborů je maximálně zbrzdit ofenzivu ze strany Ozbrojených sil Ukrajiny po dobu, která postačí k nasazení profesionálních jednotek Ozbrojených sil RF;
• mezi kritické vady bojeschopnosti sborů patří nízká úroveň zajišťování průzkumu, slabé možnosti zajištění přenosu rozhodnutí (neplatí pro 2. armádní sbor), velmi nízká motivace vojáků a nízká úroveň proškolení velitelského sboru, potlačování iniciativ velitelů, neobratný a příliš komplikovaný mechanismus rozhodování.

Zároveň platí, že v případě ruských příprav na ofenzivu z východního směru jsou 1. a 2. armádní sbor celkem schopny zajistit obranu před možnými protiútoky Ozbrojených sil Ukrajiny, čímž zcela vyvážou profesionální ruské jednotky pro ryze ofenzivní akce (dle zásady, že jednotky zapojené do obrany ofenzivní operace nevedou).

Čtěte také: Scénář ofenzivy armády RF ze severovýchodu. Analýza operační situace

Tyto zpravodajské a analytické informace zpracoval Roman Hriňov speciálně pro čtenáře webových stránek InformNapalm.
Šíření nebo převzetí s odkazem na zdroj je vítáno! (Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0). Facebooková stránka komunity InformNapalm v češtině: InformNapalm Česko.

Překlad: Svatoslav Ščyhol