Proč je v Bělorusku strach z historických státních symbolů? Kdo dává podnět k represím proti dobrovolníkům z protiteroristické operace? Proč Lukašenkovi vadí iniciativní skupiny zaměřené na rozvoj běloruské kultury a jazyka? Jakou pozici Bělorusko skutečně zastává v ukrajinském konfliktu a proč Rusko nenápadně natahuje své krvavé drápy nad běloruskou zemí?
Zodpovědět tyto otázky se pokusím ve svém článku, kdy jsem Bělorusko navštívila jako civilní turistka.

Běloruský překlad je zde.

Již na hranicích bijí do očí sovětské běloruské symboly. V roce 1995 byla zemi navrácena symbolika BSSR (Běloruské sovětské socialistické republiky), jen s tím rozdílem, že z vlajky byl odstraněn srp a kladivo. Pravými běloruskými historickými symboly jsou červený státní znak s bílým jezdcem, tzv. Pahoňa, a bílo-červeno-bílá vlajka. Na území dnešního Běloruska tyto symboly sice nejsou oficiálně zakázány, z nějakého důvodu přesto vzbuzují divoký strach u ozbrojených sborů a proruské části obyvatelstva. Stejné je to i s běloruštinou.

Historická vlajka Běloruska. Vojáci z taktické skupiny Bělarus na Ukrajině

Historický běloruský státní znak Pahoňa

Když nás i s redaktory Belsatu zadrželi příslušníci KGB, začal jeden z redaktorů mluvit na ně bělorusky. Kágébákovi normálně spadla čelist: „A vy možetě gavariť normalnym jazykom?“, zasyčel skrz zuby. Co říct o obyčejných lidech, když se i zaměstnanci státní struktury štítí své řeči?
– V době Majdanu na Ukrajině byla zdejší situace velmi vyhrocená. Když v ulicích zaslechli běloruštinu, mohli vynadat do banderovců nebo dokonce zmlátit. Časem však přišlo pochopení. Tehdy, když začal Majdan, lidé byli v šoku: co mají dělat? Komu věřit? Protože většina médií u nás byla ruská, 80 % Bělorusů tehdy zaujalo vůči Majdanu negativní postoj. Čas ovšem plyne a lidé své názory poněkud přehodnocují, komentuje události Pavel Sevjaryněc, jeden z předáků běloruské opozice.

– Dnešní Bělorusko je de facto rozdvojené. Máme dvě hlavní města: Minsk (současný a sovětský název) a Mensk (historický název v běloruštině), dvě vlajky a dva jazyky, řekl hudebník z Vicebsku, který mě požádal, abych neuváděla jeho jméno: kvůli častým koncertním zájezdům na Ukrajinu se ho již snažili naverbovat příslušníci KGB. Zajímalo je stále totéž: situace na Donbasu a běloruští dobrovolníci v rámci protiteroristické operace.

Někteří Bělorusové se historické symboliky nejenže nebojí, ale dokonce ji sami vyrábějí a prodávají. 19letý Vadzim Makej si otevřel vlastní obchod s národní symbolikou v nákupním středisku Siluet v Minsku.
– Jsem připraven, že můžou kdykoli přijít a zavřít. Jak obchod, tak mne, vypráví mladý podnikatel. Se zákazníky komunikuje ryzí běloruštinou.
– Ze začátku jsem se sám zajímal o běloruský jazyk a kulturu. Později se z toho vyvinulo něco víc. A nakonec mě vedlo k tomu, že jsem začal takto podnikat. Říká se, že každý musí začít u sebe. Lidé se začínají zajímat, zejména po událostech na Ukrajině. Třeba se v Bělorusech přece jen probudí národní uvědomělost. Na Ukrajině to s tím máte lepší.
Vadzim vypráví, že většina zákazníků nejsou turisté, ale přece jen Bělorusové. I když často zavítají i Ukrajinci a dokonce i Rusové. Dokonce můj známý z Vicebsku, když mě svezl do hlavního města, poprosil mě tento obchůdek ukázat, aby si mohl koupit nálepku na auto a stužku.
– Je v Bělorusku mnoho vlastenců?, zeptala jsem se mladíka.
– Ne že by nějak moc…
– Ale je jich dost!, usmál se zákazník opouštějící zkušební kabinku v tričku se znakem Pahoňa.

Vadzim Makej, provozovatel prodejny

Že je to na Ukrajině s národní uvědomělostí lepší, tvrdili všichni Bělorusové, s nimiž se mi podařilo setkat. V republice, která dosud žije pod sovětskými vlajkami, veškeré iniciativy, a to i kulturní, potlačují úřady.
– Národní hnutí je v naší době poněkud rozvinuté, přesto izolované od společnosti, domnívá se Aljaxej Kiryjenka žijící ve městě Mahiljou. Je to pochopitelně Lukašenkova zásluha. Většina vlastenců jsou demokraté a ty náš diktátor přímo nesnáší.
– Vlastenecké hnutí je v Bělorusku spíše mládežnickým trendem. Dnes je poněkud vzdáleno od politiky, proto úřady jeho aktivitám zatím nebrání, vypráví mladá historička z Vicebsku, která je sama členkou tohoto hnutí.
– Kulturním iniciativám se nebrání. Ale těm politickým pořád, dokonce i novinářům. Předvolávají k výslechům na KGB, zastrašují a udělují pokuty. Ti nejuvědomělejší si z toho však nedělají těžkou hlavu a pracují dál, vypráví redaktor televizního kanálu Belsat, který je na běloruském území rovněž zakázán, protože se prezentuje jako „nezávislé médium“ a objektivně podává události včetně ukrajinského konfliktu.
Aljaxandr Sabaleuski, člen sdružení pro běloruský jazyk, označuje běloruský režim za „protiběloruský“ a potvrzuje, že většina iniciativ týkajících se běloruštiny je v zemi zakázána.
– Bělorusové jsou mírumilovní lidé. Proto většina vlasteneckých spolků není militární. Přesto je úřady stejně nepodporují.
– Militární spolky jako je Vajar od Lidové fronty drží vláda na mušce. A jakmile někde začne povstání nebo válečný konflikt, budou tito lidé odklizeni jako první, domnívá se opozičník Pavel Sevjaryněc.

Při pobytu v Homelu se mi podařilo navštívit shromáždění jedné z kulturních iniciativ Buďme Bělorusy. Na shromáždění se mluvilo o tomtéž: rozvoji jazyka a kultury, zapojení uvědomělých občanů.
– Již kolik let po sobě chodí na naše akce pořád stejní lidé. Ty ostatní to bohužel nezajímá. Úřady vůbec nepodporují, okomentoval jeden z pořadatelů akce.

Buďme Bělorusy, Homel

Běloruský režim se bojí uvědomělých občanů. Většinu lidí nezajímá země, ale peníze. Mluví o tom všichni, kdo alespoň trochu chápe, k čemu je Bělorusku bílo-červeno-bílá vlajka a proč je Lukašenko již označován za „temnou postavu v dějinách“.

– Když začaly události na Ukrajině, ti nejvíc uvědomělí Bělorusové se vydali tam. Hned pochopili, že je ruská agrese nebezpečná jak pro Ukrajinu, tak v budoucnu i pro Bělorusko. Tito lidé jsou hrdinové naší doby, říká Pavel Sevjaryněc.
Hrdiny naší doby ovšem nejsou pro Lukašenka a jeho příznivce. Změny v zákoně o „trestním stíhání za účast v zahraničních válečných konfliktech i v případech, kdy nejde o žoldáctví“ se de facto uplatňují jen na jednu stranu, a sice běloruské dobrovolníky z protiteroristické operace. Se stoupenci tzv. „DLR“ provádějí pouze preventivní pohovory, zatímco ukrajinští dobrovolníci, kteří se vrátili do Běloruska, již byli uvězněni na mnoho let.
– Bělorusko je údajně neutrální země. Přesto vždy podporuje toho, kdo zaplatí víc, domnívá se jeden z obyvatel Mahiljova.

Běloruští dobrovolníci v protiteroristické operaci – foto autorky

– Lukašenko již 22 let v kuse provozuje zvláštní podnikání: prodává Rusku běloruskou samostatnost, kulturu, dokonce i jazyk za ropu a samozřejmě i za úvěry. Už víme, že jakmile přijde takový další úvěr od RF, začne vlna represí proti běloruským protiteroristickým dobrovolníkům, jejich příbuzným, opozičníkům apod., vypráví Pavel Sevjaryněc.
– Bělorusové, kteří se zúčastnili protiteroristické operace, jsou vnímáni jako hrozba pro stát. Dříve za hrozbu považovali ty, kdo se zajímal o běloruštinu a běloruskou kulturu, domnívá se obyvatelka Vicebsku.
Nejen Bělorusové, ale i Ukrajinci, kteří se zúčastnili protiteroristické operace, představují pro běloruský režim primární ohrožení: je to vidět i z mého zatčení příslušníky KGB. „Lukašenko se tak moc bojí odbojářů a partyzánů, že dokonce nařizuje pokácet lesní porosty podél silnic, kterými jezdí, aby ho nezabili“, vyprávějí mi obyvatelé země.

Někdo se bojí, ale někdo se přece jen snaží rozvíjet v zemi nacionalistické hnutí a spoléhá na státní převrat podobný ukrajinskému Majdanu. Zmicer Daškevič, jeden z předáků Mladé fronty, je přesvědčen, že revoluce v Bělorusku je jen otázkou času. Jiní jsou zase přesvědčeni, že po nezdařilé akci z roku 2010 (slavná Plošča – Náměstí) a střílení do aktivistů v Instytutské ulici v Kyjevě se budou Bělorusové bát demonstrovat za svobodu a proti diktátorovi.
Michail Aršynski, redaktor televizního kanálu Belsat, považuje revoluci za nepřípustnou kvůli malému počtu opozičních politiků:
– Naše opozice je o dost slabší než byla ta ukrajinská za Janukovyče. Navíc je rozdělena na tři části, které se permanentně hádají.
Dále si redaktor myslí, že se Ukrajina nestala vzorem pro zastánce revoluce, a to kvůli válce na Donbasu a protiukrajinskému režimu, který se do parlamentu dostal skrze krev.

Předáci vlasteneckých hnutí výslovně naznačují: i kdyby se podařilo Lukašenka svrhnout nebo kdyby rezignoval na prezidentský úřad sám a k moci se dostali skuteční vlastenci, zcela jistě toho využije Rusko. Stejně jako když Ukrajina odmítla podepsat smlouvu o celní unii, RF se „náhle“ změnila ze spojence v agresora.

Proč Rusko natahuje své krvavé drápy směrem k Bělorusku, vysvětlil Pavel Sevjaryněc.
– V dobách SSSR bylo Bělorusko pro Rusko výchozím prostorem k útoku na Evropu. Dokonce i silnice v Minsku se navrhovaly tak, že i kdyby se budovy po jaderném zásahu zřítily, zůstal by volný průjezd pro ruské tanky do Evropy. Dnes je Bělorusko údajně samostatné, Rusko tu ovšem zapustilo silné kořeny, a to i v povědomí většiny Bělorusů.
– Většina zdejších televizních kanálů je ruská. Nezávislá běloruská média působit nenechají. Je tu spousta proruských organizací, které se aktivně zabývají propagandou. Dokonce i nejužívanějším jazykem v Bělorusku je ruština. Dá se to zastavit jen vypnutím všech ruských televizních kanálů a uzavřením hranic, domnívá se hudebník z Vicebsku ležícího poblíž hranic s RF.
V Mahiljově mou pozornost upoutaly ruské vlajky, které visely po celém městě. Takto se město slavnostně připravovalo na příjezd ruské delegace v čele s Dmitrijem Medvěděvem. Podle zprávy z tajných zdrojů se jednalo o zřízení ruské vojenské základny poblíž běloruského Mahiljova.

Na závěr nám Pavel Sevjaryněc pověděl o situaci s legalizací běloruských dobrovolníků na Ukrajině, kterou „prozkoumal“ zevnitř vysokých úřednických pracoven.
– Navštívili jsme Ukrajinu a mluvili s občanskými aktivisty a vysokými veřejnými funkcionáři o udělení občanství a legalizaci běloruských dobrovolníků v rámci Ozbrojených sil Ukrajiny. Všichni aktivisté, předáci křesťanských spolků a velitelé dobrovolnických praporů projevili snahu maximálně této iniciativě pomáhat, přesto na nejvyšší úrovni, v budově Nejvyšší rády, nám přímo řekli: „To nesmíme. Západ by nás nepodpořil, protože se jedná v podstatě o žoldáctví“. Veškerými prostředky nám dali najevo, že našim dobrovolníkům bude aktivně bráněno v získání ukrajinského státního občanství a v legalizaci. Čehož jsme právě svědky, komentuje běloruský opozičník.

Autorka článku: Alina Kolosovska „Fortuna“, dobrovolnice protiteroristické operace, blogerka.

Zdroj: Alinafortuna.com, 20. května 2016

Překlad: Svatoslav Ščyhol