Nejnovější rozsáhlé represe proti běloruské demokratické společnosti, perzekuce a internace občanských aktivistů nebo brutální rozprášení poklidné demonstrace v Minsku při oslavách Dne svobody 25. března by mohly nasvědčovat tomu, že se režim rozhodl rozdrtit a zlikvidovat běloruské vlastenecké síly, které by dokázaly zkonsolidovat široké masy lidu k odporu vůči případným plánům na rozmístění ruské vševojskové skupiny v Bělorusku, na využívání běloruského území a vojenského potenciálu ke konfrontaci nejen s členskými zeměmi bloku NATO, ale především s Ukrajinou – státem, s nímž je Ruská federace, hlavní spojenec Běloruska, ve válce. K prosazování těchto cílů se ideálně hodí strategické vojenské cvičení Západ 2017, v jehož rámci budou na běloruském území rozmístěny útočné jednotky obnovené 1. tankové armády Západního vojenského okruhu RF. Další skutečností nasvědčující možné existenci těchto plánů je také otevření v Bělorusku nové informační fronty proti Ukrajině s již realizovanou provokací na bělorusko-ukrajinských státních hranicích, protiprávním zadržováním a zatýkáním ukrajinských občanů.

V jakékoli demokratické společnosti, která se dostane do sociální a hospodářské krize, se zahájí celostátní dialog, probíhá hledání kompromisů a zajišťuje se národní shoda prostřednictvím výkonu funkcí celonárodně volenými poslanci. Díky tomu se střídají politické elity, k moci se dostávají noví lidé, které maximálně žádá doba a především občané, stát míří kupředu, potenciál lidského rozvoje se plně otevírá.

Tyto učebnicové zásady nefungují v autoritářském režimu, jehož hlavním úkolem je uchvácení moci a sebezáchova. Namísto hledání cesty z krize sílí represe a dochází k internaci opozičních předáků a občanských aktivistů. Lidský potenciál se zužitkuje na hledání „nepřátel“ a boj proti nim. Období relativní „liberalizace“ a „uvolnění“ přitom slouží výhradně ke hledání vnějších zdrojů financování předimenzovaného systému státní správy a k další „sklizni“ nově vzniklých občanských vůdců a aktivistů represivní mašinérií.

Dnešní Bělorusko je snad nejvýraznější ukázkou státu s typickým režimem autokratického vládnutí, s gigantickým úřednickým aparátem, který svým počtem několikanásobně převyšuje obdobné sovětské ukazatele, s obrovskými policejními sílami a vnitřními vojsky pro zastrašování, které celosvětově patří mezi největší v přepočtu na jednoho obyvatele. S nespočtem tajných služeb a ideologických úřadů, s nekonečnou kafkiádou volebního „procesu“, s ochočeným nelegálním „parlamentem“ a srdceryvnými herkulovskými snahami splnit tzv. odhadní hospodářské ukazatele, které nevyhnutelně doprovází okázalé zatýkání a zavírání.

Celé tento skleníkové uspořádání světa, které existovalo po dobu dvou desetiletí, se v mžiku zhroutilo, jakmile proud hojně ochucovaných ruských energetických zdrojů začal vysychat. Oproti každoroční injekci objemem cca 24 mil. tun ropy byly letošní dodávky sníženy a jen stěží překročí 18–20 mil. tun, a to i přes dosažené dohody mezi Lukašenkem a Putinem z 3. dubna. Navíc k tomu další podmínkou pro obnovení dodávek ropy je splácení dluhu Gazpromu ve výši 726 mil. USD. Běloruský vládce nedokázal prosadit ani snížení ceny plynu ze 132 na 73 dolarů za 1.000 m³. Může za to především hluboká hospodářská krize v samotném Rusku způsobená uplatňováním neoimperiální politiky, která byla formulována a deklarována v známém Putinově Mnichovském projevu z roku 2007, a následnou vojenskou agresí proti Gruzii, Ukrajině a Sýrii. Pod tlakem mezinárodních sankcí, nevratných hospodářských injekcí do obranné a propagandistické sféry, miliardových výdajů na uplácení vlivných západních politiků a celých politických stran, známých mediálních osobností a mezinárodních sportovních organizací, kvůli překotnému odlivu kapitálu a výraznému poklesu investic se ruský nominální HDP drasticky snížil a pokračuje ve svém úspěšném pádu: v poslední době klesl hodně pod úroveň jediného amerického státu New York a prakticky se vyrovnal HDP Španělska [1, 2]. V této situací pochopitelně nemůže být řeč o dosavadní podpoře a přímém či nepřímém dotování ztrátové běloruské ekonomiky.

Situaci značně komplikuje také výrazná redukce ruského trhu pro odbyt běloruských produktů, nemluvě o katastrofálním snížení ceny uhlovodíků na světovém trhu, jejichž zpracování a reexport z velké části umožňoval udržovat relativně stabilní fungování „běloruského“ režimu. V očekávání vážných problémů pro své fyzické přežití se režim uchýlil k bezprecedentním krokům: 31. prosince 2013 byl schválen zákon č. 96-3, který zavedl zcela novou zdanitelnou položku, a sice každoroční udělování oprávnění k účasti vozidla na silničním provozu, a za užívání běžného osobního automobilu o celkové hmotnosti maximálně půl tuny ukládá povinnost „darovat“ státu cca 60 USD. Dne 2. dubna 2015 byl vydán protiústavní a odkazující k temným časům zahnívajícího socialismu dekret č. 3 „O zamezení sociálního závislosti“, jemuž se lidově neřekne jinak než „příživnický dekret“ a na jehož základě musí každý, kdo odpracoval méně než 183 dnů v roce a není evidován jako nezaměstnaný, zaplatit státu řádově cca 200 dolarů. Dne 11. dubna 2016 byl vydán výnos č. 137, který má od 1. ledna 2017 každoročně o 6 měsíců zvyšovat obecně stanovený věk pro odchod do důchodu, až dosáhne 63 let pro muže a 58 let pro ženy. Z průměrné délky života mužů, která činí pouhých 66 let, a extrémní úmrtnosti, kdy se Bělorusko řadí na 14. příčku ve světě mezi Botswanou a Somálskem, tak vyplývá, že se mnoho lidí důchodu vůbec nedožije.

Toto vše v kombinaci s úpadkem mnoha firem, podnikání, kdy se do ztráty dostávají dokonce i vlajkové lodě běloruského hospodářství, s inflací, která s třemi devalvacemi během posledních 6 let patří mezi celosvětově nejrychlejší, s trvajícím již dva roky nepřetržitým hospodářským poklesem (–3,9 % HDP v roce 2015 a –3 % v roce 2016), což způsobilo katastrofální propad životní úrovně především v regionech, se stalo podnětem k rozsáhlým protestním akcím po celé zemi, které začaly 17. února. A zatímco ze začátku požadavky protestujících davů, které v minulosti tvořily hlavní Lukašenkovu voličskou základnu, měly sociálně hospodářské a politické zaměření, které se promítlo do hesla „Pryč s dekretem č. 3 – Lukašenko, jdi pryč!“, po nějaké době z tohoto hesla zbyla jen druhá část, což začalo v jisté míře odpovídat sto let starým revolučním sloganům vyzývajícím samovládce k odchodu do propadliště dějin.

Geografie protirežimních protestních akcí se začala intenzivně rozšiřovat a pokryla nejen Minsk a oblastní města, ale také města jako je Orša, Pinsk, Babrujsk nebo Maladzečna, kde už velmi dlouho nebyla zaznamenána vůbec žádná masovější politická aktivita. Naštvaní lidé si uvědomili, že „sociálnímu kontraktu“ s Lukašenkem definitivně odzvonilo, a začali požadovat jeho okamžité sesazení. Přesto úřady, namísto aby zahájily celonárodní dialog, který měl najít cesty ven z krize, stmelit společnost, zejména v situaci zjevného nebezpečí, že se z běloruského území stane strategický vojenský prostor RF, se chopily svého po dlouhá desetiletí oblíbeného prostředku, a sice pendreku. Než se však tento chápavý reflex stačil znovu projevit, rozpoutal režim skutečnou informační válku nejen proti svým oponentům, ale dokonce i proti svým ukrajinským partnerům. Zejména ve dnech 6. a 12. března 2017 celostátní televizní kanály Bělarus 1 a ONT mimořádně v rozporu s oznámeným programem odvysílaly propagandistický film Telefonát kamarádovi, jehož posláním bylo nejen očernit a zdiskreditovat vůdce protestního hnutí, ale také spojit jejich akce s ukrajinskou stranou, která údajně pojala úmysl zorganizovat v Bělorusku Majdan. Za zvláštní pozornost stojí, že v tomto dokumentu byly použity audionahrávky z odposlechů telefonátů opozičních předáků, což přímo ukazuje na zapojení tajných služeb BR do vzniku tohoto filmu. Navíc státní televize začaly ve velkém využívat klišé ruských mediálních zabijáků o ukrajinském „státním převratu“, kdy Revoluce důstojnosti na Ukrajině získávala démonský a dokonce nepřátelský obraz, což v podstatě spustilo novou frontu informační války proti ukrajinskému státu.

Čtěte podrobněji: Moskva otevřela v Bělorusku novou frontu informační války proti Ukrajině

Později, 20. března 2017, následovala otevřená provokace, kdy džíp s bojovníky vyzbrojenými palnými zbraněmi a výbušnými zařízeními údajně prorazil běloruské státní hranice od Ukrajiny na hraničním přechodu Aljaxandrauka. Podle všech příznaků šlo o speciální informační operaci, kdy byl realizován pokus nejen uplatnit zpracovaná klišé od kremelských přátel o „ukrajinské hrozbě“, ale také ilustrovat jejich základní propagandistické tvrzení o Ukrajině jako neúspěšném státě (failed state), který prý nedokáže ani zajistit ostrahu a kontrolu vlastních státních hranic. Co je ovšem příznačné, samotnou skutečnost, že k překročení ukrajinských státních hranic nikdy nedošlo, běloruská strana oficiálně přiznala.

Foto: výňatek z protokolu pracovního setkání zástupců pohraničních zmocněnců Ukrajiny a Běloruské republiky dne 20. 3. 2017

O den později, 21. března 2017, při návštěvě mahiljovské firmy Kronaspan Lukašenko prohlásil, že bylo zadrženo několik desítek ozbrojenců, kteří prošli výcvikovými tábory na Ukrajině a údajně chystali provokace s použitím zbraní. Při kontrole se ukázalo, že šlo o bývalé členy běloruské vlastenecké organizace Bílá legie, která byla aktivní v druhé polovině 90. let a sama se rozpustila před cca 15 lety (!), členy proběloruského vojensko-vlasteneckého klubu Patriot a mládežnické opoziční organizace Mladá fronta. V době vzniku tohoto příspěvku tajné služby zadržely celkem na 30 osob, z nichž 18 již bylo sděleno obvinění dle čl. 293, odst. 3 Tr. zák. BR pro údajný „výcvik a přípravu k účasti na masových nepokojích“, 9 zadržených už bylo propuštěno. Máme také informace o možném zahájení dalšího trestního řízení dle čl. 287 Tr. zák. BR, „Založení nezákonné ozbrojené formace“.

Celá tato fantasmagorie představuje apoteózu inspirací a mystifikací, které odstartovaly ještě „výstřely“ v Lioznu v roce 1994, kdy byl zinscenován tzv. atentát na běloruského prezidentského kandidáta, někdejšího ředitele sovchozu Haradzec Aljaxandra Lukašenka, a vyvinuly se až k „ozbrojeným bojovníkům“, kteří chtějí rozšlapat ostrůvek stability a prosperity uprostřed Evropy v roce 2017. Tato špatně zrežírovaná inscenace nad veškeré pochybnosti sloužila jedinému cíli, a sice vsugerovávání strachu a nenávisti před jednou z ústředních opozičních akcí, Dnem svobody, který se tradičně slaví 25. března jako připomínka vyhlášení samostatné Běloruské lidové republiky v roce 1918. Za účelem nahánění hrůzy potenciálním účastníkům této akce v její předvečer začaly běloruské televizní kanály neúnavně pouštět video, jak byl zadrženým zabaven celý zbrojní „arzenál“: od oficiálně registrovaných brokovnic, airsoftových spouštěčů, modelů zbraní, cvičných granátů a nábojů, kuchyňských nožů, seker a ženijních lopatek až k nášivkám ukrajinských dobrovolnických praporů a literatuře o Majdanu.

Screenshot ze služebních záběrů KGB (https://youtu.be/ucQdUNK9xWg)

Screenshoty ze služebních záběrů KGB (https://youtu.be/8WNYD5533I4)

Státní televizní kanály začaly intenzivně šířit fámy o příchozích ozbrojencích z Ukrajiny, členech UNA-UNSO (radikálně nacionalistická organizace aktivní v 90. letech – pozn. překl.) a účastnících protiteroristické operace, kterým byla prostřednictvím manipulací přisuzována role budoucích účastníků masových nepokojů při oslavách Dne svobody. Režimní propagandisté nezapomněli zmínit ani tzv. pokus o „proražení“ státních hranic za účelem dovozu munice a palných zbraní na běloruské území. Na vlně protiukrajinské hysterie bylo zadrženo a zatčeno 6 státních občanů Ukrajiny – tři protestantští kazatelé z církve Dobrá zvěst, kteří přicestovali do Minsku kvůli účasti na biblickém semináři a 22. března byli protiprávně odsouzeni k 15 dnům vězení, tři další za účast na Dni svobody, z nichž dvěma je kladena za vinu údajná účast na přepadení finančního úřadu v Homelu, do jehož budovy byl 24. března vhozen „Molotovův koktejl“.

25. března, Den svobody v Minsku

Reakce ukrajinské strany na sebe nenechala dlouho čekat, 21. března Národní rada Ukrajiny pro televizní a rozhlasové vysílání informovala vedení televize Bělarus 24 o zjištěných porušeních a nepřípustnosti její uplatňované redakční politiky, která svědčí o podpoře agresivních akcí Ruské federace proti Ukrajině, a pohrozila, že posoudí případné vypnutí vysílání této televize na ukrajinském území v případě ignorování jejích požadavků. 22. března vedoucí úřadu předsedy SBU Oleksandr Tkačuk prohlásil, že běloruské straně byla zaslána oficiální výzva k vysvětlení, co měl Lukašenko na mysli, když vykresloval zadržení ozbrojenců z výcvikových táborů na Ukrajině. Také znovu vyvrátil dezinformace o „automobilu s ozbrojenci“, který „prorazil“ ukrajinsko-běloruské státní hranice. Tentýž den ukrajinský zahraničněpolitický resort oficiálně okomentoval prohlášení o výrocích běloruského vedení a zvlášť zdůraznil, že pravě běloruský partner z tzv. Svazového státu, tedy Ruská federace, v rámci hybridní agrese zorganizoval jak na svém území, tak na okupované ukrajinské půdě tábory pro výcvik žoldáků a ozbrojenců, podporou a vývozem terorismu Rusko navíc cíleně podkopává stabilitu a bezpečnost v regionu, do nějž patří jak Ukrajina, tak Bělorusko.

Pozoruhodné je, že „běloruští“ propagandisté přece jen přiznávají, že lidé figurující v kauze Bílé legie neměli na 25. březen žádné plány, a dokonce citují slova jednoho ze zadržených, který potvrzuje, že chtěli vykonávat pouze funkce na ochranu lidských práv:

„25. března přišla zpráva, že na kolonu demonstrantů možná zaútočí proruské síly, které by mohly lidi zmrzačit. Nám bylo řečeno, abychom byli v pohotovosti a případně se jim mohli postavit na odpor“.

Celkový počet zadržených a zatčených za protestní akce v metropoli a dalších běloruských městech před 25. březnem, přímo na Den svobody a po něm překročil 1.000 osob. Ozbrojené sbory při preventivním zadržování (neboli přesněji řečeno internaci) použily bezprecedentní kroky: některé surově zbily, jiným také zapálily domovní vchod, aby je „vykouřily“, vůči dalším byly dokonce podniknuty pokusy o použití represivní psychiatrie. Aktivně a všude používají běloruské ozbrojené sbory také únosy, kdy neidentifikovaní lidé v civilu, často s použitím vozidel bez identifikace, unášejí lidi a vytvářejí tak operační prostor, který v budoucnu umožní zakrýt masovou fyzickou likvidaci nepohodlných lidí při sklouzávání režimu k totalitě.

25. března, Den svobody v Minsku

Při informování o událostech v centru Minsku přímo v Den svobody a výkonu svého novinářského povolání se mezi zadržené a následně zatčené osoby dostal i autor těchto řádků. Když jsem získal zevnitř názorné důkazy nelidskosti a obludnosti režimu vnitřní okupace Běloruska stojícího na šikaně, mučení, cynismu, výslovném lhaní tzv. příslušníků „orgánů činných v trestním řízení“, kteří mlátí lidi, praktikují podvrhy listin a křivě svědčí u soudů, masové trestné činnosti soudců, kteří přímo vystupují na straně obžaloby a nepočítají se zprošťujícími rozsudky, strážných, kteří zacházej se zatčenými jako se zvířaty na jatkách a mučí jen za pouhou prosbu o tužku a papír, bez nichž nelze sepsat odvolání ani procesní žádost, jsem velmi obohatil své životní zkušenosti, což je pro novináře důležité, a definitivně se přesvědčil o nevyhnutelnosti brzkých změn v Bělorusku, jehož národ se již přestal bát.

Poslední fotka před zadržením a protiprávním zatčením

Kdo má strach, je právě režim, který se zalekl spontánnosti a rozsáhlosti lidových protestů, nasadil k rozprášení poklidné protestní akce těžkooděnce a vnitřní vojska a připravil k tomuto účelu dokonce i pancéřovou techniku, která umožnila identifikovat jednotku pravděpodobně zapojenou do násilného potlačování. Jde o rotu pro zajištění speciálních operací 3. samostatné brigády zvláštních jednotek vnitřních vojsk Ministerstva vnitra (vojenský útvar č. 3214 se základnou v Minsku – Uručča).

Ruský obrněný transportér Tygr 
Rusko-běloruské obrněné vozidlo Lis-PM, které má ve výzbroji 3. samostatná brigáda zvláštních jednotek Vnitřních vojsk

Vodomety a kolony antonů pro účastníky poklidné akce

Vojáci zvláštní jednotky se zbraněmi a speciálními prostředky

Shora citovaná slova drženého v KGB zajatce o možném útoku na poklidné demonstrující ze strany proruských sil možná nemají až tak daleko k pravdě. Jak ministr vnitra BR Ihar Šuněvič, narozený v Luhanské oblasti, pravděpodobně na území dnes okupovaném teroristickým novotvarem „LLR“, který se na přehlídkách předvádí v uniformě NKVD, tak velitel vnitřních vojsk Jury Karajeu, který se narodil ve Vladikavkazu a vystudoval ruskou Vojenskou akademii Frunzeho, přece figurují v materiálu o potenciálních agentech vlivu RF. Andrej Dudkin, velitel shora uvedené 3. samostatné brigády zvláštních jednotek vnitřních vojsk Ministerstva vnitra, který to dotáhl až na velitele roty 22. samostatné brigády pro pohotovostní účely (Kobra) Vnitřních vojsk Ministerstva vnitra Ruské federace a má resortní vyznamenání Ministerstva vnitra RF, přirozeně zapadá do společnosti dvou předchozích.

25. března, Den svobody, Minsk

Vše shora uvedené umožňuje tvrdit, že úkol zní rozdrtit a zlikvidovat běloruské vlastenecké síly, izolovat lídry veřejného mínění, kteří dokážou zmobilizovat široké lidové masy k odporu proti možné hybridní agresi a vojenskému pohlcování Běloruska Ruskem. Podobný posun režimu vnitřní okupace přece jasně zapadá do strategických plánů rozmístit vševojskovou skupinu RF na běloruském území, jejímž účelem patrně bude ve spolupráci s běloruským armádním sborem přímo vojensky ohrožovat jak pobaltské státy a Polsko, tak především Ukrajinu. Ofenzivní linie vojenských jednotek RF by se tím prodloužila o dalších tisíc kilometrů a táhla by se od Novočerkassku v Rostovské oblasti až do Brestské oblasti v Bělorusku. Dalším tomu důkazem by mohlo být aktuální konání plánovaného taktického cvičení běloruských Sil pro zvláštní operace s jednotkami 98. a 106. leteckých výsadkových divizí Ozbrojených sil RF, jejichž jednotky a jednotliví vojáci se zúčastnili válečné agrese proti Ukrajině [1, 2]. Při cvičeních s ruskými jednotkami se nacvičuje příprava a provádění společných akcí v rámci operace regionální vojskové skupiny.

Čtěte podrobněji: Vyznamenání ruských vojáků jako cejch válečných zločinců. Databáze a videografika

Toto vše je také v plném souladu s logikou využívání území Běloruska nejen jako strategického vojenského prostoru, ale také v nutném případě využívání jeho vojenského potenciálu v zájmu Ozbrojených sil RF, s nimiž ty běloruské pojí pouta OSKB, ochrana svazových hranic tzv. „Svazového státu“, jednotný systém protiletecké obrany, jednotná regionální vojsková skupina aj. K zatahování Běloruska do bojů na straně Ruské federace by mohly posloužit další provokace na bělorusko-ukrajinských hranicích, tentokrát však již ve větším rozsahu. Dost vysoké je nebezpečí, že by k těmto provokacím mohlo dojít při strategickém rusko-běloruském cvičení Západ 2017 plánovaném na letošní září, kdy budou na běloruském území přímo rozmístěny útočné jednotky obnovené 1. tankové armády Západního vojenského okruhu Ozbrojených sil RF.

V tuto chvíli představuje režim vnitřní okupace sám o sobě největší hrozbu, protože cíleně odpírá lidem právo na poklidný protest, odmítá provedení celonárodního dialogu a likviduje občanskou společnost, což z něj činí v podstatě hlavní faktor pro destabilizaci situace ve státě a podkopávání základů národní bezpečnosti Běloruska. Organizováním otevřených provokací proti Ukrajině, ničením dobrých sousedských vztahů, navyšováním vojenské spolupráce a integrací svých ozbrojených sil s ruským agresorem navíc přispívá k výraznému nárůstu rizik vojenské povahy, kvůli nimž by mohl být běloruský lid vržen do výhně další totální války na zničení.

Na toto vše musí běloruský lid reagovat stmelením a solidaritou, vytvořením jednotné fronty všech vlasteneckých národních sil, které by měly zapomenout na všechny předchozí spory a rozepře a sdružit ty nejširší vrstvy obyvatelstva. Logické by přitom bylo připustit také vznik vlastní jedině legitimní vlády národní důvěry, která by musela dočasně působit v exilu, ale zároveň si kladla za cíl zajistit podporu nejen uvnitř Běloruska, ale také na mezinárodní aréně. Navíc naprosto legitimním a vhodným by byl požadavek, aby mezinárodní společenství zavedlo osobní sankce proti státním zločincům a jejich komplicům. Můžeme se také zcela důvodně domnívat, že vznikne databáze s kompletními identifikačními údaji všech osob, které spáchaly nebo páchají státní zločiny po dobu již přes dvě desetiletí: příslušníků orgánů činných v trestním řízení, soudců, prokurátorů, členů volebních komisí, režimních propagandistů a dalších, která bude zapotřebí k jejich nevyhnutelnému trestnímu stíhání a nezbytné lustraci v následném období obnovení ústavního řádu.

Redaktor běloruské služby mezinárodní zpravodajské komunity InformNapalm Dzjanis Ivašyn.

(CC BY) Informace zpracovány speciálně pro web InformNapalm.org, v případě převzetí nebo použití tohoto příspěvku je nutno uvést funkční odkaz na autory a na náš projekt.

Vyzýváme čtenáře, aby naše publikace aktivně sdíleli na sociálních sítích. Zveřejnění vyšetřovacích podkladů dokáže zvrátit průběh informačního a válečného střetu.

Staňte se fanoušky stránky InformNapalm Česko na Facebooku a dostávejte pohotové informace o nových příspěvcích přeložených do češtiny.

Překlad: Svatoslav Ščyhol