Mezinárodní zpravodajská komunita InformNapalm získala k dispozici dokumenty, které vytáhli hacktivisté z Ukrajinské kybernetické aliance z informačních systémů ruských teroristů. Na základě takto nasbíraných dat bylo provedeno doplňující OSINT vyšetřování, které dokázalo identifikovat personál ozbrojeneckého houfnicového samohybného oddílu, lokalizovat základny této jednotky, zjistit přesný počet jejího personálu, výzbroj, sériová čísla techniky a mnoho dalších údajů. Podařilo se také zjistit, že teroristé jsou vyzbrojeni ruskými přenosnými vysílačkami ARK2M Arachis a R-178P1 Azart. Digitální vysílačky šesté generace R-178P1 přitom Ministerstvo obrany RF zařadilo do výzbroje teprve v roce 2013.

Houfnicový samohybný dělostřelecký oddíl tzv. 1. samostatné motostřelecké brigády ruského okupačního sboru v Doněcké oblasti se skládá ze tří dělostřeleckých baterií, velitelství, spojařů a zásobovačů. Každou z baterií tvoří dvě palebné čety a jedna četa řídicí. Velitelem baterie je major Vitalij Petrovič Lizunov. Technika oddílu je zaparkována v hangáru (viz na mapě) v Petrivském, Starobeševský okres (podrobněji čtěte zde). Personál je ubytován poblíž, v areálu opuštěného pionýrského tábora (viz na mapě), jeho stav s platností v srpnu 2016 činil 89 osob.

Dále uvádíme seznam personálu, který byl proškolen z bezpečnostních požadavků při provádění praporových taktických cvičení a vykonal zápočty:

Mezi soubory se našel také seznam soukromých motorových vozidel příslušníků předmětné jednotky.

Oddíl má ve výzbroji 122mm samohybné dělostřelecké systémy 2S1 Gvozdika. Každá palebná četa disponuje třemi těmito samohybnými houfnicemi. Baterie má houfnic šest, celkový počet pro oddíl je tedy 18 ks. Samohybné dělostřelecké systémy mají třímístné číslování: první baterie 41X, druhá 42X, třetí 43X. Taktické znaky pro příslušnost k 1. samostatné motostřelecké brigádě: 1 v kosočtverci nebo 51 v trojúhelníku.

Mezi nejcennější dokumenty v rámci dat, která jsme získali, patří zápis o technickém stavu techniky patřící do výzbroje 1. houfnicové samohybné baterie. Dokument uvádí sériová čísla podvozků, motorů, vysílaček, hlavní a mířidel samohybných houfnic s palubními čísly 410, 411, 412, 413, 414 a 415 a seriály dvou armádních náklaďáků Ural-4320 a MT-LB s palubním číslem 442.

OSINT průzkum přinesl fotografie samohybných systémů ze zápisu o technickém stavu:

Pro úplnost uvádíme fotografie samohybných houfnic a jejich sériových čísel z první palebné čety třetí baterie.

A samozřejmě nesmí chybět ani schéma organizace rádiové komunikace oddílu. Podle názvů je vyzbrojen ruskými vojenskými přenosnými vysílačkami ARK2M Arachis a R-178P1 Azart. R-178P1 je digitální vysílačka šesté generace, kterou Ministerstvo obrany RF zařadilo do výzbroje teprve v roce 2013. Státní zkoušky skončily v létě 2012. Jako první vyfasovaly Azarty tzv. mírové jednotky z 15. samostatné motostřelecké brigády (vojenský útvar č. 90600). Na Donbasu však tuto vysílačku předvedli váleční zločinci z 8. samostatné motostřelecké brigády Ozbrojených sil RF (podrobněji zde).

Tento příspěvek připravil k publikaci Mychajlo Kuzněcov

(CC BY) Informace zpracovány speciálně pro web InformNapalm.org, v případě převzetí nebo použití tohoto příspěvku je nutno uvést funkční odkaz na autory a na náš projekt.

Překlad: Svatoslav Ščyhol