V Kazašské republice se zhoršuje vojenskopolitická situace a roste riziko destabilizace situace ze strany proruských sil.

Vitalij Sokolenko speciálně pro InformNapalm

Vyhodnocení aktivit proruských hnutí v Kazachstánu dokládá výrazný nárůst ohrožení pro stávající vládu země během posledních 1,5 roku. K dnešnímu dni byly na kazašském území vytvořeny podmínky pro spuštění scénáře obdobného tomu krymskému. K jejich realizaci by mohlo dojít pouze v případě zhoršení vnitropolitické situace v RF nebo náhlé změny režimu v Kazachstánu (KR).

Důvodem rostoucí hrozby pro KR je návrat kazašských občanů, kteří získali zkušenosti z bojů na okupovaném území Donbasu, a rozmáhající se politické aktivity proruských kozáckých spolků v Kazachstánu.

Shromážděné InformNapalmem údaje o kazašských občanech, kteří se zúčastnili bojů na Ukrajině na straně banditských formací, ukazují typické zeměpisné vazby: shora uvedené osoby žijí zpravidla v obcích poblíž hranic s Ruskou federací, kde je pozorována vysoká aktivita kozáckých organizací a je větší podíl etnických Rusů.

Proruský terorista z Kazachstánu Nurlan Igenov

Z celkového souboru vyhodnocených údajů o účastnících banditských formací z řad kazašských občanů vyplývá, že cca 26 % z nich jsou rodáci z Východokazašské oblasti, hlavně z Öskemenu (Usť-Kamenogorsku), 17 % žije v Almaty. Zvýšenou mírou zapojení kazašských občanů do bojů na Ukrajině na straně proruských banditských formací se vyznačují také Astana, Kostanaj, Karaganda nebo Petropavl (Petropavlovsk).

Terorista z Kazachstánu Timur K. a jeden z předáků “DLR” Denis Pušilin

Vedle kozáckých organizací probíhá verbovací činnost za účelem sestavení skupin pro účast v bojích na Donbasu na straně banditských formací na půdě zastoupení Ruské národní jednoty (RNJ) a airsoftových klubů ve velkých městech.

Budí pozornost dost vysoká účast exvojáků Ozbrojených sil Kazachstánu v nezákonných ozbrojených formacích na území Donbasu. Mezi těmito někdejšími vojáky můžeme potkat bývalé příslušníky speciálních jednotek Ozbrojených sil Kazachstánu, zejména horského střeleckého praporu (vojenský útvar č. 91678). Podle našeho odhadu je v řadách kazašských ozbrojených složek dnes přítomen výrazný (nejméně 15 %) počet proruských živlů, a to i mezi důstojnickým sborem. Pravděpodobnost přeběhnutí celých útvarů pod vlajku RF v případě zahájení aktivních operací ze strany Kremlu je v některých oblastech (např. ve Východokazašské) dost vysoká.

Evidentním trendem je, že ruské vojenskopolitické vedení sází na kozácká sociopolitická hnutí na územích poblíž kazašsko-ruských hranic.

Dne 7. února se konal výroční a volební sjezd Koordinační rady ruských, kozáckých a slovanských organizací Kazachstánu pod vedením Jurije Zacharova (Jurij Zacharov a plukovník Svazu kozáků Kazachstánu Asylchan Artyklajev působili jako expertní pozorovatelé na Krymu a v Sevastopolu při konání tzv. „referenda“ – pozn. red.). Na tomto fóru byla projednána otázka volby poslanců Mažilisu (dolní komory) parlamentu za kozáky. Delegáti sjezdu v závěru svého fóra schválili usnesení s těmito body:

• Požadavek zajistit skutečné respektování ústavního postavení ruštiny a striktní dodržování jazykové legislativy a vypracovat kázeňská opatření pro úředníky všech šarží za porušování zákonů a ústavy Kazašské republiky až k jejich propuštění. Tento požadavek provokuje uznání případů diskriminace rusky mluvícího obyvatelstva ze strany Astany a směřuje k potlačení národního a vlasteneckého hnutí v KR rukama kazašských úřadů.
• Požadavek na legislativní ukotvení poměrného etnického zastoupení v orgánech všech větví státní moci. Tento požadavek počítá se změnou ústavy KR, která by byla v rozporu s platnými ustanoveními, nepřiznávala by zvýhodnění podle vyznání, etnické příslušnosti, pohlaví nebo sociálního postavení a zaváděla by kvóty pro proruské zástupce v zákonodárném orgánu.
• Převést okresní, oblastní a městská (v Almaty a Astaně) ruská činoherní divadla do působnosti Koordinační rady jako kulturní střediska, a to se zachováním financování ze státního rozpočtu. Tento bod koresponduje s ustanoveními Strategie národní bezpečnosti RF o využití kulturních aktivit pro expanzi RF na postsovětském prostoru.
• Na státních televizních kanálech vyčlenit vysílací čas pro organizace Koordinační rady a všechny národní diaspory v Kazachstánu za účelem popularizace společenského života, kultury a jazyka. Při poskytování tohoto času by se mělo přihlížet k poměru zastoupení jednotlivých etnik v různých regionech státu. Splnění tohoto požadavku by vedlo k monopolizaci televizního vysílání a obsahu v řadě regionů, kde existuje nebezpečí separatismu, proruskými organizacemi.
• Navýšit kvótu pro poslance parlamentu za Shromáždění národů Kazachstánu na 30 mandátů s tím, že by třetinu z tohoto počtu získali zástupci Koordinační rady ruských, kozáckých a slovanských organizací Kazachstánu. V senátu parlamentu, jehož členy jmenuje prezident Kazašské republiky, vyčlenit 5 mandátů pro aktivisty Koordinační rady ruských, kozáckých a slovanských organizací Kazachstánu.
• Oficiálně prohlásit kozáky za jeden z národů Kazašské republiky.

Proruský terorista z Kazachstánu Svjatoslav Golikov. Podílel se na obsazení Nejvyšší rady Krymu

Astana se nijak politicky nebránila tomu, že v průběhu posledních 10 let se z nejrůznějších kozáckých sdružení původně vzniklých jako kulturní a národopisné spolky staly polovojenské organizace s výrazně proruskou politickou orientací. Některé z těchto kozáckých organizací se podílely na ruských operacích v rámci anexe Krymu v roce 2014. Tyto organizace zpochybňují samostatnost a národní identitu Kazachstánu. Zejména na početných kozáckých informačních zdrojích (např. „Kozácká síť“) je KR označena jako „takzvaný stát Kazachstán“ a rétorika ohledně identifikace kazašského národa má blízko k proruské rétorice v období destabilizace situace na Donbasu a snah vytvořit tzv. Novorusko.

V současné době Kreml vyvíjí úsilí k zastrašování vlády Kazašské republiky, aby nepodnikala žádná opatření pro likvidaci možných hrozeb. Umožní to tak ruským organizacím v zemi upevnit své postavení. Události na Krymu a Donbasu přitom ukázaly, že chybějící odpor při prvních známkách zahraniční intervence agresora neobměkčí, ale naopak napomůže rychlejšímu naplnění negativního scénáře.

Vitalij Sokolenko, InformNapalm

*Zkontrolováno redaktorem.

Originál publikován dne 28. března 2016

Překlad: Svatoslav Ščyhol