Celková situace u ruských Ozbrojených sil není tak jednoznačná, jak se ji snaží vykreslit ruská propaganda. V pozadí publicitních kampaní ukazujících rostoucí sílu ruské armády a vznik nových monster v podobě útočných motostřeleckých či tankových divizí, které jsou připraveny k bleskovému přesunu na Západ, se stovky vojáků cítí podvedeny a v osobních rozhovorech toho dost napovídají o skutečném stavu věcí u svých jednotek a u Ozbrojených sil RF obecně. V aktuálním přehledu půjde o novou 150. motostřeleckou divizi, která právě vzniká v Rostovské oblasti, zejména o skutečnou situaci u tohoto svazku.

„Ocelové monstrum“ v podání ruské propagandy

Dne 4. srpna 2017 ruský list Izvestija zveřejnil článek o nové 150. motostřelecké divizi s „jedinečnou organizační a personální strukturou“, která se zřizuje poblíž ukrajinských hranic v Rostovské oblasti RF. Podle verze deníku, který se odvolává na vlastní zdroje u Ministerstva obrany RF a experty, spočívá „jedinečnost“ nové divize v tom, že její hlavní strukturální bojové složky namísto běžných tří motostřeleckých a jednoho tankového pluku jsou zastoupeny dvěma motostřeleckými a dvěma tankovými pluky. Každý motostřelecký pluk má také zesílené tankové prapory a tankové pluky mají své dělostřelecké oddíly. Součástí divize dále jsou dělostřelecký pluk, protiletecké pluky a další zásobovací jednotky. Publikace zmiňuje, že mezi ruskými vojáky 150. motostřelecká divize již získala přezdívku „ocelové monstrum“, protože se vyznačuje velkou mobilitou a útočnou sílou díky sníženému stavu personálu a pomocné techniky.

Na podobné publikace ruských médií, jejichž účelem je propaganda a zastrašování, si světová veřejnost už zvykla. Připomeňme, že hned od vzniku 150. motostřelecké divize OSINT skupina mezinárodní zpravodajské komunity InformNapalm zařadila tuto jednotku do zvláštního sledování. V dubnu 2017 jsme zveřejnili některé údaje spojené s procesem tvorby a personálního obsazování 150. motostřelecké divize s ohledem na její strukturální prvky.

Na základě výsledků plánovaného OSINT monitorování v pohraničních s Ukrajinou částech ruské Rostovské oblasti a údajů z našich vlastních zdrojů, které mají se 150. motostřeleckou divizí Ozbrojených sil RF něco společného, přinášíme aktualizované informace odrážející skutečnou situaci u předmětné útočné jednotky ruské armády.

Skutečnost

Struktura a specifika vzniku 150. motostřelecké divize

Organizační a personální strukturu v hrubých rysech docela obstojně popisují ruské zdroje. Tyto údaje ostatně neobsahují podrobné informace, které dokázala obstarat naše zpravodajská komunita monitorováním veřejných zdrojů a řadou osobních rozhovorů s vojáky ze 150. divize, kteří jsou v aktivní službě nebo nedávno odešli.

150. motostřelecká Idricko-Berlínská divize, nositel řádu Kutuzova (vojenský útvar č. 22265) 8. vševojskové armády Jižního vojenského okruhu začala vznikat koncem roku 2016. Tato divize se prezentuje jako nástupkyně 150. střelecké divize, která vznikla v roce 1943 a dobývala Říšský sněm v květnu 1945.

Štáb divize (velitelství, vojenský útvar č. 22179) sídlí v Persianovce, Okťabrský okres, Rostovská oblast. Divizi tvoří dva motostřelecké pluky – 102. motostřelecký pluk (vojenský útvar č. 91706) a 103. motostřelecký pluk, hlavní zbraně – BMP-3, dva tankové pluky – 68. tankový pluk (vojenský útvar č. 91714) a 163. tankový pluk (vojenský útvar č. 84839), hlavní zbraně – tanky T-72B3. Sídla motostřeleckých a tankových pluků 150. divize: Persianovka a blízká cvičiště Kuzminskij a Kadamovskij. Podle dostupných informací probíhalo personální obsazování motostřeleckých pluků na základně bývalé 33. samostatné motostřelecké brigády v adygejském Majkopu, po přemístění do Rostovské oblasti pak přímo  v Persianovce. Tankové pluky byly obsazeny v Buďonnovsku, Stavropolský kraj, na základně 205. samostatné motostřelecké brigády. K dnešnímu dni jsou téměř plně obsazeny 102. motostřelecký pluk a 68. tankový pluk. Obsazování 103. motostřeleckého pluku a 163. tankového pluku stále trvá. Vedle hlavních útočných složek do divize patří: 933. protiletecký raketový pluk vznikající v Millerovu a 381. dělostřelecký pluk (vojenský útvar č. 24390) vznikající na dočasné základně poblíž cvičiště Kuzminskij (podle jistých informací by měl být dělostřelecký pluk později přesunut do Rostova na Donu). Divize dále zahrnuje samostatné zásobovací jednotky, zejména 174. samostatný průzkumný prapor (vojenský útvar č. 22265 v Persianovce), 258. prapor spojařů (vojenský útvar č. 84881), 539. samostatný ženijní prapor (vzniká na základně 11. ženijní brigády se sídlem v Kamensk-Šachtinsku), 293. samostatný zásobovací prapor (vojenský útvar č. 98591 v Novočerkassku a Kadamovském), zdravotnický prapor, samostatné roty bezpilotních letounů, radioelektronického boje, radiační, chemické a biologické ochrany. Tvorba divize by měla být dokončena ke konci roku 2017.

Informace k velitelskému sboru 150. divize:

Velitel 150. motostřelecké divize Pjotr Nikolajevič Bolgarev

Podle údajů Hlavního rozvědného úřadu Ministerstva obrany Ukrajiny byl Pjotr Bolgarev v letech 2015–2016 ještě v hodnosti plukovníka velitelem 4. brigády 2. armádního sboru („LLR“) ruských okupačních vojsk na Donbasu, řízení těchto jednotek realizuje generální štáb Ozbrojených sil RF prostřednictvím střediska územních vojsk Jižního vojenského okruhu (některé identifikační údaje P. Bolgareva jsou uvedeny v databázi Očistec provozované centrem Mírotvorce).

Zástupce velitele 150. motostřelecké divize pro práci s personálem plukovník Pavel Vladimirovič Dubkov

Donedávna působil jako zástupce velitele pro práci s personálem u 33. samostatné motostřelecké brigády (horské) se základnou v adygejském Majkopu, na jejíž základně vznikly motostřelecké pluky 150. divize. Dubkov figuruje v aféře z roku 2014, kdy čtyři profesionální vojáci z 33. samostatné motostřelecké brigády odmítli válčit na Ukrajině.

Velitel 102. motostřeleckého pluku plukovník Marat Soltanovič Muradasilov

Pochází z Kajasuly, Něftěkumský okres, Stavropolský kraj. Vystudoval Uljanovské vyšší tankové velitelské učiliště. Posledních několik let vykonával vojenskou službu na 102. ruské vojenské základně v Gjumri, Arménie.

Personální obsazení a celková situace u jednotek 150. divize

Ministerstvo obrany RF se nejprve nechávalo slyšet, že nové divize budou obsazovány vojáky z povolání. Zčásti se tomu tak stalo, když však pronikneme do podstaty, vykreslí se nám tento obrázek: u 150. motostřelecké divize se profesionály podařilo obsadit pouze jediný prapor, a to 2. motostřelecký prapor 102. motostřeleckého pluku. Ostatní prapory 102. a 103. pluku jsou obsazeny převážně vojáky základní služby, kterých také není dostatek. Za účelem doobsazení jednotek se praktikuje přeložení vojáků základní služby včetně nových branců z jiných jednotek v rámci okruhu. 174. samostatný průzkumný prapor je také obsazen převážně profesionály, zejména jeho průzkumná výsadková rota (o jejich vzniku v rámci svazků Jižního vojenského okruhu InformNapalm informoval přesně před rokem). U 68. a 163. tankových pluků jsou zastoupeni jak vojáci základní služby, tak z povolání. Za samostatnou zmínku však stojí, že lví podíl vojáků z povolání u tankových pluků tvoří bývalí vojáci a poddůstojníci základní služby, kteří prošli speciálním profilovým školením a byli posbírání po troškách ze všech svazků Jižního vojenského okruhu s tím, že se je po dobrém či po zlém podařilo dotlačit k podpisu tříletého kontraktu. Poněkud jinak to vypadá s obsazováním motostřeleckých pluků, do nichž byli převážně nabíráni „ostřílení“ profesionálové se zkušenostmi z válečných zón, jak v aktivní službě s možností přeložení k 150. divizi, tak „pozvaní“ ze záloh. Jak už bylo dříve uvedeno, většina profesionálů ze 150. divize se cítí podvedená. Především se to týká finančního zaopatření vojáků, které namísto slíbeného minima 35.000 rublů (585 USD) činí nakonec pouhých 14.800 rublů (247 USD). Plat vojáků z povolání tvoří řada složek, zejména platová tabulka, funkce, počet odsloužených let atd. S ohledem na devalvaci ruského rublu a prohlubující se krizi způsobenou mezinárodními sankcemi kvůli agresivnímu chování RF jde o plat víc než skromný, který nestačí k uživení dvou až tříčlenné rodiny. Druhým problémem vojáků z povolání je chybějící služební bydlení: většina z nich bydlí v kasárnách společně s vojáky základní služby, nejsou tu totiž ani ubytovny, ani peníze na nájemní bydlení. Dalším důvodem k nespokojenosti vojáků z povolání je chování, které zažívají ze strany velení. Třeba postoj vůči novopečeným profesionálům z vojáků základní služby je téměř stejný jako k vojákům základní služby. Nemají pevně stanovenou pracovní dobu ani dny volna s možností opustit základnu. Mladí profesionálové bývají stejně jako vojáci základní služby přibíráni k pracovním úkonům, kdy se fyzická práce vojáků využívá k budování základen a hospodářským činnostem. Takže když se vojáci z povolání, kteří už mají nějaké zkušenosti a zažili důstojnější služební podmínky, dostanou do této situace, snaží se všemožnými způsoby, dokonce i za cenu nepopulárního záznamu o „porušení ujednání kontraktu“ v osobním spise, uniknout z těchto spárů lží a zvůle. Toto vše se projevuje velkou fluktuací personálu: někteří vojáci z povolání po pouhých pár odsloužených měsících hledají příležitost pro přestup k jiným útvarům nebo odcházejí do zálohy. Toto vše se negativně podepisuje na bojeschopností jednotek 150. motostřelecké divize, které bývalí vojáci z povolání často přezdívají „Potěmkinova divize“, jejímž účelem jsou přehlídky a exhibice, plnit skutečné bojové úkoly však nedokáže.

O něco lépe to vypadá se zaopatřením důstojníků a délesloužících poddůstojníků 150. divize, jimž se přidělují služební byty nebo finanční příspěvek na pronájem bydlení v blízkosti místa výkonu služby. Blahobyt důstojníků a poddůstojníků je zajišťován také z korupčních schémat a bezdůvodného obohacení, mj. výběrem příspěvků od vojáků základní služby „na hospodářské potřeby“ jednotek. Přísun peněz do kapes velitelů všeho druhu zajišťují také pravidelné „výprodeje“ hmotného majetku a paliva bokem. Třeba vychvalovaný autonomní stanový polní tábor jednoho motostřeleckého pluku se ve 40stupňových vedrech nevětrá, protože vyčleněnou pro tyto účely naftu prodali chmatáci z důstojníků a poddůstojníků. V rámci divize byly zaznamenány tzv. nepředpisové vztahy mezi vojáky, zejména projevy šikany ze strany vojáků z povolání sdružených v kavkazských nebo asijských komunitách vůči vojákům základní služby ruské národnosti. Jde o nucení vojáků k nepopulárním pracím, mimořádným směnám, o finanční podvody až k výslovnému vydírání.

Shrnutí

Podle ruských expertů má 150. motostřelecká divize jedinečnou organizační a personální strukturu a toto „ocelové monstrum“ odpovídá trendům nové doby a je určeno k moderní vysoce technologické a manévrové válce, útvary a jednotky v rámci divize dokážou účinně působit v podmínkách používání vysoce přesných zbraní a radioelektronického rušení. Nejde o tak velký svazek jako je běžná motostřelecká divize, svou palebnou sílou však přesahuje divizi tankovou. Zároveň se uvádí, že experimenty s tvorbou podobných svazků se prováděly již u Sovětské armády již koncem 1980. let v NDR a začátkem 2000. let, v obou případech však nepřinesly žádný výsledek.

Odborníci, kteří radí InformNapalmu, mají za to, že síla svazku není dána množstvím „starého železa“ (již zmíněné T-72B3 nebo BMP-3 jsou možná sice zmodernizovány podle nejnovějších ruských standardů, stále však jde o stroje z dob SSSR), ale moderními technologiemi a schopností jejich používání, stejně tak bojovou morálkou vojáků. V případě 150. divize můžeme pozorovat jen větší množství obrněné techniky, nedostatečné stavy vojáků a profesionálů, nábor vojáků bez příslušného výcviku, zkušeností a s nulovou motivací pak zbavuje toto množství techniky smyslu.

Je možné, že ruský Generální štáb schválil podobnou strukturu kvůli nedostatku a nemožnosti obsadit právě pěchotní útvary, tankové pluky lze totiž zmenšovat téměř neomezeně: na papíře jsou vedeny jako pluk, zatímco technika i s municí připravenou k bojovému nasazení postačí leda tak na prapor. Zatímco v USA a u dalších armád NATO se klade důraz na zvyšování technologičnosti jednotek, Rusko stále řinčí šrotem z minulého století. Jak účinně dokáže pěchota v podobné divizi ochránit obrněnou techniku? Nejnovější válečné dějiny totiž ukazují, že dodávkové auto vybavené moderními protitankovými prostředky je schopno zastavit tankový konvoj.

Analýza bojového nasazení mechanizovaných divizí v rámci operace ozbrojených sil USA a jejich spojenců v Iráku v roce 2003 ukázala, že snížení stavu personálu a množství obrněné techniky svazků nesnížilo jejich bojeschopnost – díky zavedení nejnovějších typů zbraní a vojenské techniky, které zajišťují palebnou, průzkumnou a informační převahu nad nepřítelem. Vychází tak, že Rusové navyšováním množství techniky předem odhadují velké ztráty a nic nedělají pro jejich snížení, jen zvyšují počet terčů. Samotní Rusové přece po vojenské invazi do Gruzie v roce 2008 mluvili o těžkopádnosti a neúčinnosti těžkých divizí, které začali od roku 2010 rušit a přecházet na brigádní systém.

S čím tedy máme tu čest? Útočné možnosti vojenských útvarů a svazků by ve skutečnosti měly zůstat předmětem vojenského tajemství, ruská propaganda je však zpřístupňuje veřejnosti. Když máme zdrojové informace z ruských médií, stačí si je znovu ověřit a provést doplňující průzkum, na jehož konci se nabízí závěr, že na „zastrašovácích“ o 150. divizi je více vychloubání a fikce než skutečné bojeschopnosti.

Tento příspěvek připravil k publikaci Iraklij Komachidze speciálně pro web InformNapalm.
Za pomoc s analýzou děkujeme Dmitriji K.

(Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0)
Klikněte na „Sdílet“ a podělte se s přáteli.
Staňte se fanoušky stránky InformNapalm Česko na Facebooku a nechte se pohotově informovat o nových příspěvcích v češtině.

Překlad: Svatoslav Ščyhol