
Ani rok po obnovení autokefality Ukrajinské pravoslavné církve Ekumenickým patriarchátem neutuchají pletichy kolem jejího uznání.
V dubnu 2018 v rámci setkání mezi prezidentem Ukrajiny Petrem Porošenkem a zástupci tří pravoslavných církví na Ukrajině podepsali hierarchové výzvu pro ekumenického patriarchu Bartoloměje žádající o udělení autokefality pro ukrajinskou církev. Po posouzení listin, které se týkaly ukrajinské církve, Ekumenický patriarchát veřejně prohlásil, že Ukrajina patří do jeho kanonické příslušnosti, a nároky Moskevského patriarchátu na její území označil za nelegální. Po zasedání ve dnech 9. až 11. října 2018 Nejsvětější synod Ekumenického patriarchátu „potvrdil rozhodnutí o pokračování v řízení o udělení autokefality církvi na Ukrajině“ a zrušení kontroverzní listiny z roku 1686 o přechodu Kyjevské metropolie do jurisdikce Moskevského patriarchátu a avizoval obnovení stavropegie ekumenického patriarchy v Kyjevě. Dále bylo rozhodnuto o zrušení exkomunikace primasů dvou nekanonických církví na Ukrajině, Filareta (Kyjevský patriarchát) a Makarije (Ukrajinská autokefální církev).
Dne 15. prosince 2018 se v Kyjevě konal Sjednocující sněm, kdy zástupci tří dosavadních pravoslavných církví ustavili novou Pravoslavnou církev Ukrajiny a zvolili za jejího prvního primase metropolitu Epifanije. Tisíce Ukrajinců se shromáždily na náměstí před katedrálou svaté Sofie z 11. století, kde se konal koncil, aby vyjádřily svou podporu vzniku církve nezávislé na Moskvě.
Dne 5. ledna 2019 při slavnostním obřadu v chrámu svatého Jiřího v Istanbulu podepsal ekumenický patriarcha Bartoloměj tomos o autokefalitě Pravoslavné církve Ukrajiny.
Po odsloužení božské liturgie byla tato listina 6. ledna předána metropolitovi Epifanijovi.
Přinášíme ve zkrácené verzi překlad rozhovoru s jeromonachem Nikitou Pantokratorským, řeholníkem z kláštera Pantokrator na řeckém Athosu, který tento poskytl speciálně pro bulharský portál Faktor.bg.
Jako mnich na Athosu a v souvislosti s mou službou vítače návštěvníků kláštera Pantokrator jsem se po dobu několika let často setkával s ruskými a ukrajinskými poutníky. Tématem, které jim v posledním roce dělalo starosti, byla situace v ukrajinské církvi. Otázky, které má snad každý, vznikají kvůli falešným zprávám uveřejněným na jistých dezinformačních stránkách na síti nebo kolujícím v jistých novinářských kruzích. Škoda, kterou působí, je patrná velmi snadno. Mají velký vliv, protože namísto pomoci prohlubují konflikt a pobuřují čtenáře. Právě proto mám zájem zodpovědět některé časté otázky.
O návštěvě ekumenického patriarchy na hoře Athos v říjnu 2019
Tyto novinářské kruhy se snaží podhodnotit návštěvu ekumenického patriarchy na Athosu a zbavit ji patřičného významu. My jako účastníci těchto akcí však víme lépe, co se stalo. Zloduši přeložili urážlivý dopis sepsaný jedním mnichem, který chtěl zneuctít ekumenického patriarchu, a rozšířili ho v Rusku. Touží snad tito lidé po jednotě, když spoléhají na názor menší skupiny mnichů, která byla vždy proti jakýmkoli počínáním ekumenického patriarchy, ať spočívají v čemkoli? Dnes se soustředili kolem ukrajinské otázky.
Tito nejsou žádným „hlasem“ Athosu. Hlasem svaté hory Athos jsou představení a svatý Kinotis. Všichni byli na recepci u ekumenického patriarchy v Karyés a navazujícím shromáždění s výjimkou zástupců jediného kláštera, kteří z jistých důvodu nebyli přítomni při minulých návštěvách u ekumenického patriarchy.
O neposlušnosti „schizmatika“ Filareta
Říká se, že prý Filaret nečinil pokání. Jak ale někdo může něco takového tvrdit? Šestkrát podával oficiální žádost (eklyton) o znovupřijetí do rukou ekumenického patriarchy. Patriarcha ani Synod s rozhodnutím nespěchali. Navíc tím skutkem, který ukázal jeho opravdové pokání, bylo rozhodnutí o rozpuštění tzv. Kyjevského patriarchátu, který Filaret budoval po dobu 27 let. Kdyby nebyl učinil pokání, pod jeho rozpuštění by se nepodepsal. Když ale mluví o Filaretově pokání ti dotyční, myslí tím, že nečinil pokání ze své touhy po autokefalitě pro Ukrajinu. Právě takové pokání od něj očekávají.
Po uzdravení může svůj osobní názor změnit, je to však jeho osobní volba.
Právo ekumenického patriarchy legalizovat tajiny (svátosti) udělené bývalými schizmatiky a „svévolně vysvěceným“ Makarijem.
Odpověď na tuto otázku nám dávají dějiny církve v podobných a náročnějších případech, kdy Kristova církev získala navrácení k pravoslavné víře bez vysvěcení. Máme mnoho podobných historických příkladů. Něco podobného se stalo i s bulharskou církví, která byla ve schizmatu po dobu 70 let. V roce 1945 bylo obecenství s ní obnoveno, samozřejmě i se všemi hierarchy a kněžími bez opětovného vysvěcení.
Dnešní ukrajinský případ je mnohem jednodušší než mnoho náročných situací, s nimiž se církev potýkala v minulosti. Odlišnosti tu nejsou dogmatické, ale jen administrativní. Zatímco v minulosti šlo o přijetí rozhodnutí o vysvěcení lidmi, kteří odmítali dogmata, tzv. byli heretiky.
Říká se, že Makarij (Maletyč) je tzv. „svévolně vysvěcený“ (z vlastního rozhodnutí). A že v dějinách církve nebyl žádný precedent s uznáním svévolného vysvěcení. A to navzdory zveřejněným článkům, které dokazují, že svévolně vysvěcený není.
Ostatně ústupky v otázkách svěcení, k nimž se církev v těžkých časech uchylovala, bývaly někdy i větší. Docházelo i k obtížnějším případům, kdy bylo uznáno biskupské svěcení od heretiků, kteří způsobili církvi velkou škodu. Církev je matka. Jejím cílem je zachránit lid. Neodsoudit, ale spasit. Podobná rozhodnutí o ústupcích činila církev po staletí, aby měla vždy jednotu a spásu pro člověka.
Kdo pracoval s těmito miliony Ukrajinců, kteří jsou 27 let štěpeni? Všichni jsou v péči dvou lidí, Filareta a Makarije. Dnes bychom se měli radovat, protože ukrajinský národ „cestu ke spáse“ přece jen našel. Kristova církev získala mnoho milionů nových poutníků. To je ale skvělé!
Neplatnost listiny z roku 1686
Pokud jde o listinu z roku 1686, nejde o to, proč ji Ekumenický patriarchát odvolal, ale proč Moskevský patriarchát ustanovení této listiny nikdy nedodržoval a její platnost de facto neuznal. Moskevský patriarchát vytvořil něco vlastního bez požehnání mateřské církve. A když se něco dělá bez požehnání, nedopadne to dobře. Kde je tu něco o ekumenickém patriarchovi? Není tu jmenován, protože se v Moskvě ví, že duchovní (církevní) jurisdikce patří tomu, jehož jméno se uvádí.
Předmětná listina de facto nebyla zrušena nyní, ale již tehdy, a to Moskevským patriarchátem. Nikdy neplatila, protože její ustanovení nebyla nikdy splněna.
A copak není zvláštní, že dotyčné novinářské kruhy o tom vůbec nemluví? Odvolávají se jen na církevní povědomí. Během tří století se samozřejmě utvořila různá povědomí. Uplynuly generace, které neznaly nic než realitu. V tomto stavu se narodily a zemřely. Tato skutečnost však nezbavuje Ekumenický patriarchát práva listinu odvolat a navrátit Ukrajinu do své jurisdikce. To je důvod, proč Ekumenický patriarchát tuto listinu oficiálně zrušil.
I přes útlak v důsledku vstupu ruské církve na své území Ekumenický patriarchát dlouhá léta (dokonce staletí) nechtěl získat zpět něco, na co má nárok. Učinil to právě teď, kdy by jinak bylo tolik lidí odsouzeno k setrvání ve schizmatu, aniž by k tomu zavdalo důvod. K tomuto kroku se Ekumenický patriarchát neuchýlil kvůli sobě, ale protože byl veden láskou a touhou po spasení celého ukrajinského lidu v časech naléhavé potřeby. O tyto miliony věřících se musel postarat.
Všichni očekávali, že Rusko toto rozhodnutí příjme. To však nedokázalo, přestože Ukrajina o autokefalitu usilovala již od roku 1991 (existuje dokonce dokument o příslušném dotazu s podpisem metropolity Onufrije, primase UPC Moskevského patriarchátu). Pro ruskou církev by to bylo velmi nesnadné, udělení autokefality Ukrajině by totiž znamenalo ztrátu mnoha významných území a poutních míst. Tato reakce je pochopitelná. Je logická z lidského pohledu, není však vůbec však duchovní.
Na druhou stranu patriarcha Bartoloměj a Synod jednají s velkou moudrostí a obezřetností, hlavně však s mnoha modlitbami. Patriarcha chce, aby byli všichni jednotní, myslí na všechny, pracuje pro jednotu v rámci své působnosti, aniž by porušil pravidla. Nezáleží na tom, jak moc ho budou obviňovat a navádět lidi, aby ho nenáviděli, nebudou v tom úspěšní, protože Bůh zná pravdu. Ekumenický patriarchát navrátil kanonické obecenství spoustě bývalých schizmatiků na Ukrajině.
Kdyby ruská církev chtěla jednotu, bylo by vše snadné. Bohužel to však vypadá, že jí víc vyhovuje ztráta Ukrajiny. Právě to působí světovému pravoslaví velký problém.
K tomu, že Ekumenický patriarcha byl označen za „papeže Východu“, a k tvrzení, že chce být první bez rovných
Ekumenický patriarchát nezpůsobil schizma, jak tvrdí jisté novinářské kruhy, ale naopak ho uzdravil. Dnes tedy na Ukrajině není nikdo schizmatikem. Patriarcha má na to právo, protože, jak vidíme, Ukrajina patří do jeho jurisdikce, navíc církev mu prostřednictvím obecných koncilů přiznala výsadu vydávat tzv. eklyton, apelaci o oddělení od jiných místních církví. Žádná petice o eklytonu nebyla adresována všem patriarchům. Potvrzuje to zejména odpověď na otázku ruského kléru vůči ostatním patriarchům z roku 1663, „zda má Konstantinopolský patriarcha právo rozsuzovat kauzy a otázky jiných místních církví“. Všichni patriarchové jednomyslně odpověděli „ano“ s tím, že toto právo přísluší pouze jemu.
Dějiny jsou přece plné kauz, kdy se na ekumenického patriarchu obrátily jiné místní církve. K dnešnímu dni v dějinách pravoslavné církve neexistují žádné výjimky, které by dokládaly oslovení některé jiné duchovní autority než ekumenického patriarchy. Kdo tuto výsadu ekumenického patriarchy akceptuje, akceptuje i zahlazení někdejšího schizmatu na Ukrajině.
Navíc ekumenický patriarcha má výsadu udělovat autokefalitu místním církvím. Tímto způsobem ekumenický patriarcha udělil autokefalitu všem místním církvím, zejména v 16. století té ruské, pak i dalším, z nichž dosud poslední byla církev ukrajinská.
K pronásledování věřících a zabírání chrámů ze strany autokefální církve
Odstavec pátý podkladů k zasedání Synodu Ekumenického patriarchátu ze dne 11. října 2018 uvádí: „Vyzýváme všechny zúčastněné strany, aby se zdržely záboru chrámů, klášterů a dalších aktiv, stejně tak násilí a pomsty, aby mohl zavládnout mír“. Je to přání ekumenického patriarchy.
Publikace od jistých novinářských kruhů o nejrůznějším pronásledování jsou selektivní a jednostranné. Můžeme najít spoustu případů, kdy ti pronásledovaní patří do autokefální církve. Bylo zveřejněno mnoho incidentů, o dlouhodobé válce na ukrajinských hranicích nemluvě.
Mír nastane, když obě zúčastněné země vyslyší výzvu ekumenického patriarchy.
K odporu vůči možné pravoslavné kongregaci ze strany ekumenického patriarchy
Jak víme, Ekumenický patriarchát uděluje autokefalitu, aniž by se musel svolat všepravoslavný sněm. Nicméně se Ekumenický patriarchát vědomě vzdal části vlastních práv a chtěl, aby všichni primasové rozhodli o přiznání autokefality společně.
O tom se mnohokrát diskutovalo při jednáních před Velkým krétským sněmem, i na tomto sněmu bylo možné vše probrat a vyřešit. Bohužel Moskevský patriarchát účast odmítl.
Po zrušení listiny z roku 1686 byla Ukrajina reintegrována do Ekumenického patriarchátu. Byl svolán Sjednocující sněm, na nějž byli pozváni všichni. Metropolitu Onufrijovi bylo dokonce nabídnuto, aby na sněmu předsedal. Ten se však nechtěl zúčastnit. Jeho biskupové se mohli na sněmu podílet a vyjádřit svůj názor. Když je ekumenický patriarcha pozval, odmítli.
A nyní chtějí vznést své požadavky. Sněm však už proběhl! Když k tomu dochází nyní, i sněm byl svolán, svolává ho ekumenický patriarcha, který mu také předsedá.
K otázce „proč všechny ostatní církve tomos neuznávají?“
Existuje mnoho důvodů, proč se tyto církve dosud nerozhodly, a jsou pro každou specifické. Mohou se obávat různých následků uznání nové autokefální církve. Třeba přerušení eucharistického obecenství, odvolání finanční podpory a samozřejmě také nelegální invaze na jejich území zakládáním nových farností bez požehnání místních biskupů.
Místní církve dobře znají problémy, které by mohla politicky a hospodářsky silná ruská církev v těchto regionech způsobit, jak se to ve světovém pravoslaví již stávalo, tak, že věřícím Rusům odejme obecenství s těmi, kteří autokefalitu uznali. Je to ostatně největší církev co do počtu věřících. Proto ti, kdo chtějí nově vzniklou ukrajinskou autokefální církev uznat, mají za to, že je rozumné na to nespěchat.
K otázkám pokládaným ukrajinským poutníkům na Athosu: „jste pro Onufrije, nebo pro Epifanije?“
I já se na to poctivě ptal. Tuto otázku jsem však pokládat přestal, když mi jeden Ukrajinec odpověděl: „Navštívil jsem čtyři kláštery. Proč se mě ve dvou z nich zeptali, zda jsem od Onufrije, nebo od Epifanije? Nechci na to odpovídat. Záleží snad na tom? Patřím pod Onufrije, ale jsem zastáncem autokefality. Přeji si, aby naše církev byla samostatná“. Já mu řekl: „To již skutečně není důležité. Všichni přijali. Všichni jsou kanoničtí. Všichni obcují. Odpovídejte takto: neznám ani Onufrije, ani Epifanije. Znám Boha a chci ho mít v srdci. Náš Pán nám tuto otázku pokládat nebude, ale zeptá se, zda milujeme svého bližního, nebo ho nenávidíme. To je nejdůležitější“: Ten muž se vyzpovídal, přijal tělo a krev Páně a odešel s radostí Kristovou v srdci.
Jeden kněz z Ukrajinské pravoslavné církve Moskevského patriarchátu mi v rozhovoru řekl, že jejich církev je autonomní, protože má svůj synod. Namítl jsem, že se při každé božské liturgii zmiňuje jméno patriarchy Kirilla a že metropolita Onufrij je stálým členem Synodu Moskevského patriarchátu. Máme tedy fakta, která dokládají, že jejich církev zcela autonomní není. Kdyby tomu tak bylo, pak by jejich synod mohl v některých případech vydávat rozhodnutí odlišná od stanoviska ruské církve! Musí však být vždy na jedné straně, jinak to ani být nemůže.
Před několika lety jeden známý ruský diákon (vysvěcený patriarchou Kirillem, dnes je jeromonachem) stejně jako mnoho dalších trval na tom, že s ohledem na počet věřících a význam své země by právě oni měli být v pravoslaví na prvním místě, hrát první housle a požívat všech ostatních výsad. Zatímco Ekumenický patriarchát téměř nemá farníky, protože sídlí v Turecku. Časy se prý změnily, Byzantská říše už není. Nevěřil jsem vlastním uším. Tehdy mi začalo docházet, co mají naši bratři za lubem. Po vyhlášení autokefality ruské církve a jejím ustavení jako patriarchátu se bohužel zdá, že někteří byli skutečně uchváceni vizí Třetího Říma.
Ruští věřící respektují svou církev. Nikdo jim to nemůže mít za zlé. Většina z nich má samozřejmě své námitky, jak mi říkají, bohužel však nemohou nic dělat, dokud jim to neporučí církev. Je to pochopitelné. Jiní jednají jako uvědomělí křesťané bez ohledu na zákazy. Celkově však platí, že lidé jsou ztrápení. Tolik let žili v ateismu a komunismu, i sotva se začali navracet k pravoslaví, jak byli od něj odstřiženi.
Je směšné vyčítat ekumenickému patriarchovi schizma, když zákaz obecenství fyzicky vychází z Ruska. Schizma nevytvořil Ekumenický patriarchát, ale ruská církev. Všechny církve jsou s Ekumenickým patriarchátem ve společenství, zatímco ruská církev nemá společenství se všemi církvemi. Chceme, aby Bůh přivedl ruské hierarchy k rozumu, aby mohli vidět pravdu. Řadoví věřící za nic nemůžou.
Již zmíněné novinářské kruhy tvrdí, že pracovaly pro pravoslaví. Jakpak že? Tak, že podporovaly a šířily schizma?! Staví věřící proti sobě a poštvávají je. Přál bych si, aby si uvědomily svůj omyl a škodu, kterou působí.
„Dosvědčuji jim, že závidí Bohu, avšak nikoli z rozumu. Aniž by totiž pochopili Boží spravedlnost, ve snaze dokázat, že mají pravdu, se nepodřídili pravdě Boží“. Přistupuje-li někdo k těmto problémům objektivně a zohledňuje-li oba postoje nikoli pod vlivem falešných zpráv, které zaplavují internet, pozná, kde je pravda, a bude vědět, jaká je vůle Boží!
Šíření nebo převzetí s odkazem na zdroj je vítáno! (Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0).
Přihlaste se také k odběru novinek na stránce InformNapalm Česko na Facebooku a sledujte nové příspěvky od naší komunity v češtině.
InformNapalm potřebuje vaši podporu
Naše komunita účinně působí na dobrovolných zásadách už přes 5 let. Informační a zpravodajská činnost však vyžaduje nejen čas, ale také finanční prostředky (poplatky za hosting pro webové stránky a databáze, software, nákupy techniky a další operační výdaje). Většinu výdajů hradíme z vlastních prostředků a díky našim čtenářům. Je-li pro vás činnost našeho média také užitečná a důležitá, můžete podpořit InformNapalm tak, že se zavážete k minipříspěvkům prostřednictvím platformy Patreon: https://www.patreon.com/informnapalm
Překlad: Svatoslav Ščyhol
Aktuální hlášení skupiny INFORM NAPALM