
Projev českého prezidenta Miloše Zemana s návrhem uznat anexi Krymu jako hotovou věc a „zaplatit“ Ukrajině za ochotu se smířit s odtržením části jejího území není jen pouhou iniciativou jednoho z „užitečných idiotů“ Kremlu. Je také výrazem únavy části západního politického establishmentu z konfliktu s Ruskem – právě proto Zeman vlastně před PACE předstoupil.
Mnoho západních politiků totiž má skutečně pocit, že již zanedlouho vše skončí a bude zase tak, jak bylo před Putinovou invazí na Krym. Rusko se pomalu, ale jistě odplazí z Donbasu, přistoupí na nahrazení svých vojáků a žoldáků mírovými jednotkami OSN, a co bude dál se zdevastovaným územím a propagandou oblbnutým obyvatelstvem, to už je věc Ukrajiny. Odejít z Krymu ale už tak snadné není. Vykouřit odsud Putina jen tak nepůjde, mnohem snazší je „zlomit“ nikoli jeho, ale Ukrajince, a to dotlačením k přijetí anexe. A pak budou všichni žít šťastně až do smrti a těšit se z ruských požitků.
Je to nebezpečná iluze. Pozoruhodné je, že svůj plamenný projev Zeman pronesl právě v den výročí postoupení československých Sudet Hitlerovi. I tehdy se žilo v iluzi, že toto území bude vůdci stačit a že hlavním úkolem západních garantů územní integrity Československa (přesně tak, Velká Británie a Francie byly stejnými garanty celistvosti Československa jako signatáři Budapešťského memoranda garanty celistvosti Ukrajiny) je uspokojit potenciálního agresora. Vzhledem k tomu, že neexistovala žádná možnost, jak přimět Hitlera, aby se Sudet vzdal, bylo rozhodnuto zatlačit na Beneše – což vedlo k tomu, že zanedlouho z politické mapy Evropy zmizelo již celé Československo. Pomohlo to snad odvrátit Druhou světovou válku? Ani náhodou.
Podivuhodné však je, že si z tohoto příběhu mnozí na Západě dodnes nevzali žádné ponaučení. Skutečnost, že v roli zastánce uznání „hotové věci“ vystupuje právě český prezident, nikoli hlava některého jiného státu, na tom právě vůbec nepřekvapuje. Desítky let trvání okupace (nezapomeňme, že německé hrůzy v Československu dost záhy vystřídaly ty sovětské) totiž vychovávají nejen hrdiny, ale i kolaboranty žijící v přesvědčení, že sílu je třeba respektovat a stavět se jí na odpor je nebezpečné.
Zeman je typickým zástupcem tohoto „národa strachu“, vyzvat Ukrajince k rezignaci a přijetí peněz je pro něj proto mnohem snazší než pro politika z některé jiné země, která nikdy nezažila botu sovětského vojáka, byť s Putinem sympatizujícího. Celý tento psychologický rozbor však nic nemění na jedné jednoduché věci: znásilnění Československa nezabralo. Znásilňování a zrada nezabírají nikdy.
Když Západ skutečně chce udělat za krymskou záležitostí tlustou čáru, musí jednat úplně jinak. Nikdy a za žádných okolností neuznávat výsledek anexe Krymu. Nikdy a za žádných okolností nerušit protiruské sankce, ba právě naopak: zpřísňovat je každý další rok trvání anexe. Přijmout Ukrajinu do NATO a rozmístit na jejím území alianční vojenské základny. Zkrátka znemožnit jakékoli pomyšlení na válku s touto zemí.
Vůbec nechci tvrdit, že tyto kroky zaručí navrácení Krymu. Zaručí však to nejdůležitější: že Krym, byť anektovaný, zůstane ojedinělým případem, pouhou ukázkou státního šílenství a odplaty za ně. V opačném případě bude mezinárodní právo dříve či později nahrazeno právem silnějšího, jak tomu bylo v dobách anexe Sudet.

Vitalij Portnykov
Autor: Vitalij Portnykov
Zdroj: GRANI.ru, 12. říjen 2017
Překlad: Svatoslav Ščyhol








Read the latest book “Donbas in Flames. Guide to the Conflict Zone” published by Prometheus Center. This guide will be useful to journalists, researchers, war experts, diplomats and general readers seeking information on the war in Donbas.



Aktuální hlášení skupiny INFORM NAPALM