Jako motto k publikaci o psychoanalýze terorismu by mohl posloužit skvělý citát z článku od Valentina Baryšnikova:
Síly thanatu, použijeme-li freudovskou terminologii, začínají vítězit nad sílami erótu. Láska k životu v celospolečenském měřítku se vůbec nezrodila, myslím lásku k vyplňování vnitřního prázdna něčím pozitivním: městy, vesnicemi, silnicemi, továrnami, objevy nebo vynálezy. Nestalo se, nezafungovalo. A teprve když se rozezněly válečné pokřiky „na Kyjev“, „na Evropu“, „na Ameriku“ a tak dále, začal být cítit jakýsi emoční náboj, zájem o další rozšiřování tohoto prostoru, vnitřně dost zředěného.
– Dokážou milovat jen mrtvé
Využijme psychoanalýzu, tedy vědu o podvědomých psychických procesech a raných psychických traumatech, abychom zodpověděli otázku: proč člověk, skupina lidí nebo societa jako celek volí destrukci, zhoubnou agresi a útočný triumf za způsob a cíl vlastní existence?
Našim cílem je osvobození území, jemuž říkáme Novorusko, tedy Nové Rusko, a jeho ruského obyvatelstva od nepřítele, kyjevské chunty… Imperiální nacionalismus je tak zachováním svého vlastního „národního“ v rámci ustáleného národního státu, v našem případě Ruské říše.
– Přezdívka Normann: rozhovor s našim čtenářem opolčencem
Identita. U prvních, dost optimistických pokusů o vysvětlení prostřednictvím psychoanalýzy, proč se mladí lidé přidávají k teroristické skupině, se používal pojem „krize identity“ – když člověk hledající sebeidentifikaci trpí vnitřní fragmentací a kontroverzemi, nedokáže najít odpověď na otázku „kdo jsem?“.
V roce 1981 západoněmecké Ministerstvo vnitra financovalo výzkum 220 německých teroristů. Jeden z badatelů, Bolinger, získal klinický materiál o menší skupině vězněných levicových teroristů. Popisuje je jako lidi, kteří vstoupili do dospělého života s neadekvátně vytvořenou identitou. Tito lidé měli chladný postoj vůči societě, cítili se na jejím okraji, připojení k teroristické skupině jim tak umožnilo najít odpověď na otázku „kdo jsem?“, vysvětlit si aktuální problémy a uvěřit ve svou šťastnou budoucnost.
Teoreticky mohu zavolat ministrovi. To znamená, že mohu i prakticky, ale prostě to nepotřebuji. Právě proto když zavolám, on hovor přijme a řekne: „Dobrý den, bratře!“ Je to společný pozdrav lidí, kteří dříve patřili do skupiny, která se dnes rozrůstá do praporu. Je to každodenní a vnější svědectví skutečného pocitu onoho bratrství, které spojuje opolčence.
– Zápisky opolčence
Narcismus. Jeden z nejcitovanějších moderních výzkumníků psychologie terorismu Richard Pearlstein má za to, že nejúplněji lze osobní logiku politického terorismu vysvětlit prostřednictvím psychoanalytické koncepce narcismu. Provedl devět tematických výzkumů teroristů a zjistil, že v 90 % případů hrálo kritickou roli na psychickém životopise politických teroristů narcistické zklamání.
Mnoha teroristům je vlastní tzv. narcistická deficience, hluboce a intenzivně prožívaný nedostatek, doslova prázdno namísto pocitu integrity a sebeúcty. Ochranou před tímto vnitřním pocitem nicotnosti se stává permanentní potřeba prožívat vlastní grandiozitu, všemohoucnost, triumf.
Jde o lidi pociťující transpersonální hodnoty jako přirozené. Kdo chce pochytit jejich motivaci, může zhlédnout Bondarčukův film Bojovali za vlast, přemýšlivě a bez rozptylování. Ukazuje Rusy v celé jednoduchosti jejich majestátu.
– Zápisky opolčence
Hněv. Když postižené narcismem lidi potká neúspěch, nejčastěji prožívají silnou destruktivní reakci, jíž psychoanalytici říkají narcistický hněv. Psychologický svět takového člověka obsahuje jen „buď vše, nebo nic“, každý nezdar je pro něj zdrojem bolesti. Příčiny neúspěchu, neuznání a nepřijetí se promítají ven a ztělesňují se v obraze „odporného, nicotného, zákeřného nepřítele“ – společnosti, která se stává objektem tohoto hněvu. Zbavit se intenzivního vnitřního pocitu nepohodlí lze pouze zničením tohoto vnějšího objektu, tedy společnosti samotné.
– Co je vašim konečným cílem?
– Vybombardovat Kyjev, zničit ty bastardy. Určitě dojdeme až do Kyjeva, vítězství bude naše. Chtěli pozabíjet nás, všichni ti Turčynovové, Jaceňukové a Porošenkové, my však zabijeme je. Samozřejmě bude soud, před nímž se zodpoví ze všech svých válečných zločinů. Budeme bombardovat Kyjev stejně, jak oni dnes bombardují Slovjansk, Doněck a další města.
– Rozhovor s teroristou. Díl druhý
Závist. Nedostatek kladných vnitřních zkušeností způsobený ranými psychologickými traumaty nevyhnutelně doprovází silný pocit závisti: terorista má za to, že okolní svět disponuje veškerými dobrými a žádoucími vlastnostmi, zatímco on sám zdroje dobra a možnosti uspokojení postrádá. Melanie Kleinová popisuje touhu ničit, která je teroristům vlastní, jako „poškozování dobrých objektů ze závisti“. Na globální úrovni může být tato závist vyjádřena touhou udělat ze světa „radioaktivní popel“.
Nejde o vítězství, ale o to, aby se celý tento slavnostní, vyparáděný, bohatý, vitální a nekonečně cizí západní svět ponořil do tmy. Jsme ochotni odejít do nejsoucna, ale stejně vás vezmeme s sebou, i kdybyste zničili naši zemi…
– Dokážou milovat jen mrtvé
Vůdce. Moderní psychoanalytik S. Achtar popisuje teroristické vůdce jako lidi, kteří nedůvěřují ostatním, nenávidí pasivitu a bojí se, že jejich psychofyzické hranice budou znovu narušeny (jak tomu často bývalo v dětství). Aby tento strach překonali, pociťují tito lidé potřebu „zabít“ vlastní představu o sobě jako oběti.
V nejhorším případě osobnost teroristického vůdce představuje patologickou kombinaci narcistických a paranoidních vlastností na pozadí syndromu zhoubného narcismu (dle Otta Kernberga). Jde o zvlášť závažný typ poruchy osobnosti, která je zbavena svědomí a pocitu viny, snaží se vzbudit u ostatních strach a obdiv zároveň, požaduje naprostou loajalitu a vnímá jakoukoli námitku jako vážný útok proti sobě.
„ZÍTRA“: Jak ses sem dostal?
MOTOROLA: Jak se dostal? (Směje se.) Nastoupil do vlaku a přijel. Moc jsem to neřešil. Jsou tu Rusové, tak jsem přijel…
„ZÍTRA“: A kdo z ruských světců nebo ruských vojevůdců je ti duchem, povahou nebo životopisem nejbližší?
MOTOROLA: …No, nevím, komu bych se chtěl podobat. Sobě samému, a já jsem se již realizoval.
– Gennadij Dubovoj: Legendární Motorola
Skupina. K popisu dynamiky teroristické skupiny Kernberg používá pojem „základní postoj boje a útěku“ (dle Wilfreda Biona). Skupina si v tomto základním postoji volí vůdce se silným paranoidním potenciálem – přecitlivělého, podezřívavého, agresivního a dominantního. Skupina hledá společného nepřítele a stmelí se proti němu kolem vůdce, ten pak pomáhá členům skupiny na jednu stranu promítat agresivitu ven, na druhou stranu přeměňuje vnitroskupinovou agresivitu na loajalitu vůči skupině a společnou identitu.
Všeobecné bratrství předpokládá naprostou rovnost. Přesto se žádným způsobem nepromítá do otázek podřízenosti: velitel roty je velitelem roty bez jakýchkoli „tolerancí“! Je však člověkem, jemuž věří všichni, kdo pod jeho velením plní bojové rozkazy. O něčem podobném jsem dosud jen četl. Proto mohu zavolat ministrovi nejen já, ale také kdokoli od nás. A každý věří jemu a svému veliteli. Sloužit s takovými lidmi je snem každého, kdo chápe, co je to vojenská služba. Protože ani velitel, ani ministr nás nezaprodá.
– Zápisky opolčence
Chrystyna Turecka, speciálně pro InformNapalm
Literatura
Překlad: Svatoslav Ščyhol
Aktuální hlášení skupiny INFORM NAPALM