Když po zadržení bojovníků z ruské tzv. soukromé vojenské společnosti Vagner poblíž běloruského Minsku nařídil zdejší prezident Alexandr Lukašenko předvolat nejen ruského, ale také ukrajinského velvyslance – prý kvůli možnosti, že se zadržené osoby zúčastnily bojů na okupovaném Donbase – toto rozhodnutí mohlo působit jako ryze propagandistický tah. I kdyby zadržení na Donbase skutečně válčili, jak za to zodpovídá ukrajinský velvyslanec?

Ukázalo se však, že tu nejde tolik o zodpovědnost, jako o zainteresovanost. A sice o zainteresovanost Ukrajiny na tom, aby jí byly vydány osoby, které byly účastníky bojů na okupovaném území; s tím, že prohlášení ukrajinských bezpečnostních a diplomatických struktur zatím neupřesňují, zda má jít jen o ukrajinské občany, kteří válčili na Donbase na straně Kremlu nebo byli jeho žoldáky, nebo o všechny účastníky bojů bez ohledu na státní příslušnost.

Na první pohled by mohl požadavek Kyjeva skutečně každopádně dostat Minsk do nesnází. Zkrátka a dobře si zkusme představit, že by Bělorusko, podle Lukašenka „jediný“ spojenec Moskvy, vydalo Ukrajině Rusy, kteří se účastnili bojů na Donbase a dokážou popsat skutečnou infrastrukturu vojenských jednotek tzv. lidových republik, jejich řízení ruskými vojáky z povolání a další pro Kreml nepříjemné skutečnosti.

Ale i kdybychom si představili, že nepůjde o Rusy, ale jen o ukrajinské občany, kteří válčili na straně tzv. lidových republik, i tak by to Moskvu jen sotva potěšilo. I když je jasné, že extradice ukrajinského občana do jeho domovského státu je přece jen snadnější než Rusa do Ukrajiny. To samozřejmě platí v případě, že předmětný ukrajinský občan zrovna nebude mít k dispozici ruský pas a ochranu velvyslanectví Ruské federace v Bělorusku.

Nicméně i tato skutečnost sama o sobě již bude důležitou informací o tom, co se na Donbase opravdu děje a v čem spočívá skutečná role „prostředníka u vnitrostátního konfliktu“.

Zda je Alexandr Lukašenko na tak vážný střet s Moskvou připraven, je k dnešnímu dni již zcela řečnická otázka. Alespoň proto, že před prezidentskými volbami v Bělorusku k žádné extradici samozřejmě nedojde. Extradice není otázkou jediného dne, ba ani jediného měsíce.

Po volbách však bude osud „vagnerovců“, jak Rusů, tak Ukrajinců, závislý na tom, jak se vyvinou vztahy mezi Minskem a Moskvou. Každopádně je jasné, že se ze zadržených ozbrojenců stane významný trumf pro Lukašenka při jednáních s Vladimirem Putinem. Protože jakkoli Kreml tvrdí, že se soukromými vojenskými společnostmi nemá nic společného, je všem nad slunce jasné, že Vagner a další podobné skupiny jsou pouhou zástěrkou, a to nejen pro akce ruských ozbrojených složek, ale především pro politické záměry Kremlu.

A každý ze zadržených ozbrojenců může pomoci tyto záměry objasnit, a to jak v Ukrajině, tak v Bělorusku, Sýrii či Africe. Putin na tom zcela jistě zájem nemá, ještě méně pak o to, aby byli „vagnerovci“ vyslýcháni v Kyjevě, navíc stejně jako s následně vyměněným účastníkem sestřelení Boeingu Cemachem dorazí i západní vyšetřovatelé se svými nepohodlnými otázkami. To tedy v žádném případě!

Putinovi tedy nezbývá než jednat o „vagnerovcích“ s Lukašenkem. Otázka je pouze v tom, za co bude chtít běloruský diktátor svobodu Putinových ozbrojenců vyměnit.

Autor: Vitalij Portnykov
Zdroj: Vot-tak.tv, 30. 7. 2020
Titulní foto: NTV.ru
Překlad: Svatoslav Ščyhol