/Foto poskytl dobrovolník z týmu InformNapalm, který se stal svědkem události/

Tento článek napsal přítel a čtenář InformNapalmu Serhij Repin pro web ORD ještě v říjnu 2014. Poslední vývoj událostí na Zakarpatí však ukázal, že je aktuální i dnes.

Kreml má v úmyslu uplatnit na Ukrajině syrský scénář. Vytvořit mocnou „třetí sílu“ z těch, kdo vystupuje proti současnému režimu. V Sýrii šlo o organizaci Islámský stát. Zde chtějí zorganizovat něco podobného. Třeba střety mezi příznivci Pravého sektoru a Svobody, dobrovolnických batalionů a oficiálního Ministerstva obrany nebo Ministerstva vnitra a SBU.

Od začátku rusko-ukrajinské války, hned od jejích prvních dnů ruští žoldáci, tajné služby a nakonec regulérní armáda krok za krokem důsledně opakovaly metody a postupy vyzkoušené u jiných konfliktů.
V Sýrii byly zaznamenány případy, kdy vojska Asadova režimu (využívajícího poradce z ruských důstojníků, kteří zaplavili prakticky všechny štáby) využívaly civilní obyvatelstvo jako živý štít. Ve školách, mešitách a obytných čtvrtích se zřizovala opevněná kontrolní stanoviště a palebné pozice. O dva roky později jsme spatřili toto vše na Donbasu v provedení ruských žoldáků. Velmi podobné byly i propagandistické metody. V Sýrii totiž ruská média také vydávala zločiny Asadova režimu a zejména ozbrojenců z šabichu, zdejší obdoby band DLR/LLR, za zločiny jejich oponentů. I sem byli vysílání redaktoři ruských médií, kteří zkreslovali události v této zemi pro okolní svět. Mnoho postupů bylo nejdříve napracováno v Sýrii a teprve později uplatněno na Ukrajině.

Nejvytříbenějším kouskem se však stalo založení teroristické organizace Islámský stát za pomoci ruských a syrských tajných služeb a bývalých agentů tajných služeb Saddáma Husajna, které vybrala FSB. Tato organizace vznikla nejprve v Iráku, později však část skupin přesídlila do Sýrie. Ze začátku ISIS (takto je organizace nazývána v Sýrii) působila na straně povstaleckých skupin. Území kontrolované Asadovým režimem se neustále zmenšovalo a změnilo se v celou řadu větších a menších enkláv odříznutých od sebe. Spojení s velkou částí z nich bylo možné pouze letecky. Malé enklávy padaly jedna za druhou, ty větší se zmenšovaly a štěpily. Asadův režim i přes proudění zbraní, munice, peněz, vojenských specialistů a ozbrojenců z Ruska a Íránu pomalu agonizoval.
Mezi IS a skupinami místních povstalců však narůstaly rozpory. Ozbrojenci z IS totiž byli převážně cizinci, mnozí přišli bojovat za cíle, které byly Syřanům cizí. Většina přijela s tím, že se nechala zlákat propagandou, která se najednou rozšířila v médiích a na sociálních sítích v obrovském rozsahu. Klíčovou roli zde sehrály Facebook, Odnoklassniki a VKontaktě. Facebook záhy stánky a skupiny IS zablokoval a tyto se přesunuly na ruské sociální sítě – Odnoklassniki a VKontaktě.
Dost zahraničních dobrovolníků, kteří přišli pomoci místním povstalcům, přeběhlo k IS. Šlo především o ty, kteří byli chyceni při loupežích, rabování nebo nelegálních popravách.

Koncem roku 2013 mezi IS a Syrskou svobodnou armádou došlo k rozkolu a začaly vzájemné válečné střety. Záhy ozbrojenci z IS zaútočili i na další povstalecké skupiny. De facto přešli na stranu Asadova režimu, když bojovali hlavně proti SSA, Islámské frontě a Džabhat an-Nusře, zatímco s asadovci převážně „udržovali frontu“ a omezovali se na drobné střety. Když propukly kruté boje mezi vojsky Asadova režimu a povstalci, IS útočil na povstalci z tylu tak, že odřízl komunikace. Právě proto pomalu se rozkládající Asadův režim existuje dodnes.

Dnes se začínají objevovat varovné znaky, že se ruské tajné služby pokusí uskutečnit něco podobného i na Ukrajině. Pro nikoho není tajemstvím, že mezi současnými ukrajinskými úřady a částí společnosti začínají narůstat rozpory. Všichni vědí o konfliktu mezi Svobodou a Pravým sektorem nebo mezi vedením Ministerstva vnitra a řadou nevládních organizací. Vzrostla nedůvěra mezi šéfy Ministerstva obrany, Ministerstva vnitra a příznivci dobrovolnických batalionů. Důvody jsou jak subjektivní, tak objektivní. Zejména se vystupňovaly po Ilovajsku. Na tyto rozpory se snaží zahrát naši nepřátelé z FSB a GRU RF. Jako varovná zazvonění lze označit inspirovanou zvenčí vzpouru vojáků základní služby Vnitřních vojsk a střet před budovou Nejvyšší rady o den později.
Troufnu si odhadnout: FSB se bude snažit ukrajinskou společnost rozštěpit a poštvat jednu část obyvatelstva proti druhé podle syrského vzoru. Toto nebezpečí existuje. Zejména mezi vedením Ministerstva obrany a dobrovolnickými bataliony. Z těch, kdo vyzývá k tažení bojovníků na Kyjev, se mohou celkem snadno vyklubat agenti FSB nebo zrádci. Právě toto by si v Kremlu přáli – že světu ukážou občanskou válku na Ukrajině, nikoli vojenskou agresi Ruska proti svrchovanému státu.

Co bychom tedy měli dělat? Především provádět reformy a očišťovat úřady, armádu, policii a justici od korupčníků, agentů zahraničních tajných služeb a zrádců. Všechny dobrovolnické bataliony by měly získat jasně vymezené oficiální postavení. Dobrovolníci musí být někomu podřízeni a někdo musí za jejich činnost, zásobování, vyzbrojení, výcvik a bojové nasazení zodpovídat. Měli by se z nich tedy stát stejně plnoprávné jednotky jako Ozbrojené síly Ukrajiny nebo Národní garda.
Nesmíme se nechat strhnout výzvami k obsazení budovy Nejvyšší rady nebo kanceláře prezidenta, zejména výzvami k ozbrojené vzpouře. V jejich pozadí by mohly být tajné služby sousedního státu.

Serhij Repin, pro ORD, dne 21. 10. 2014

P.S. Vše shora uvedené nesmíme v žádném případě vnímat jednostranně, úřady si musí uvědomit, že nejen dobrovolnické bataliony by měly prokázat sebeovládání a rozvahu před tváří veškerých úskoků nepřítele, ale i politici by měli jednat otevřeně a ukazovat snahy o změny. Nelze donekonečna protahovat reformy nebo odkládat potrestání osob usvědčených z korupce, banditismu, válečných zločinů atd. Dobrý příklad ve smyslu reformních snah a jejich naplňování ukázal Michail Saakašvili v Oděse a jemu podobní lidé by se měli objevit na řídicích pozicích ve všech regionech Ukrajiny. „Zakarpatí potřebuje změny“ není pouhý slogan s kouřem z hořících aut v pozadí, ale podnět k jednání pro úřady, které by měly vzít v úvahu, že se ukrajinský lid už nikdy nepodaří vehnat do koryta zájmů podnikatelských elit. Politici se musí stát vlastenci a pravými občany své země, nikoli zůstat přívrženci jednotlivých klanů a rodin. Všichni jsme jedna velká rodina a zájem ukrajinského národa by se měl stát prvořadým.

Roman Burko jako doslov.

Originál publikován dne 13. července 2015

Překlad: Svatoslav Ščyhol