Návrh českého prezidenta Miloše Zemana „zaplatit“ Ukrajině za ponechání Krymu Ruské federaci by mohl působit jako pouhý extravagantní výstřelek, jemuž nemusíme věnovat vůbec žádnou pozornost. Nebýt skutečnosti, že toto prohlášení zaznělo z vysoké tribuny PACE a bylo tak klidně přijato mnoha poslanci, kteří se vůbec nepokusili dát českému prezidentovi najevo svůj nesouhlas.

Ukrajinský zástupce Vladyslav Holub, jemuž se nepodařilo položit Zemanovi otázku, později na sociálních sítích napsal, že chtěl upozornit na paralelu mezi Hitlerovou anexí Sudet a Putinovou anexí Krymu. Když totiž byl na předválečné Československo vyvíjen nátlak, aby se Sudet vzdalo, uváděly se stejné argumenty, jakými Zeman strašil posluchače svého projevu na shromáždění PACE, a sice nutnost zamezit velké evropské válce.

Když se Chamberlain a Daladier domlouvali s Hitlerem, tento strach před válkou byl totální, lidstvo ještě mělo v živé paměti hrůzy První světové. Právě proto bylo pro Velkou Británii a Francii důležité nejen uspokojit vůdcovy choutky, ale také navenek dostát mezinárodnímu právu, což znamenalo přesvědčit Československo k uznání anexe Sudet. Dnes se tento příběh opakuje.

Projev Miloše Zemana je ukázkou, že v prostředí západních elit kolují nikoli dvě, ale minimálně tři představy o budoucnosti Krymu.

Jsou tu ti, kdo je přesvědčen, že je krymská otázka uzavřena, že se Krym stal součástí ruského území a že můžeme, aniž bychom s tím souhlasili z hlediska mezinárodního práva, se k tomuto tématu již v dohledné době nevracet.

Jsou tu také ti, kdo s jistotou ví, že je Krym součástí Ukrajiny a že hlavním úkolem Západu je docílit respektování mezinárodního práva a obnovení ukrajinské svrchovanosti nad okupovaným poloostrovem.

Jsou tu ovšem i takoví jako Zeman, kteří chtějí, aby Krym zůstal součástí ruského území a mezinárodní právo bylo zároveň dodrženo. Přesněji řečeno zdánlivě „dodrženo“. Tedy aby Ukrajina sama přistoupila na to, že anexe je hotová věc, že Krym už není územím ukrajinským, ale ruským. Prodat tento souhlas by pak šlo za kdeco: za peníze, energetické zdroje, zastavení války na Donbasu a obnovení územní integrity na pevnině, jen aby došlo k „obnovení práva“.

Právě proto Zemanův projev není pouhým výstředním kouskem, ale trendem. Zemanovi se přezdívá evropský Žirinovskij: patrně říká věci, na které mnozí myslí, ale nemají dost odvahy je vyslovit. A nepochybuji, že postupem času tlak na Ukrajinu s úmyslem donutit ji usednout k jednacímu stolu a uznat nezvratnost odtržení Krymu, bude jen nabírat na síle.

Má tato situace nějaké východisko? Ve skutečnosti existuje několik variant vývoje událostí. První z nich je pochopit, že krymskou otázku nelze odkládat na neurčito s tím, že na Krym dojde až po Donbasu. Protože v tomto případě, ať to zní jakkoli paradoxně, by mohlo vyřešení otázky Donbasu tu krymskou navždy uzavřít. Právě proto je třeba o Krymu mluvit dnes a teď.

A to nejen o navrácení území, ale i o právech původních obyvatel Krymu, o represích proti krymským Tatarům a proukrajinským aktivistům jiné národnosti. Právě na to musíme upozorňovat lidi jako je Zeman: když má být Krym „normální“ Rusko, proč je tu de facto nastolen okupační represivní režim?

Krym se musí stát významnou součástí politické a právní jednací agendy, je třeba o něm mluvit s veřejností – protože kdyby nezajímal ani nás samotné, k čemu by nám byl? Nebylo by pak lepší se anektovaného území skutečně vzdát?

Tak či jinak Zemanův projev odráží jistý trend v politice Západu. Západ je ochoten všemožně pomáhat Ukrajině s navrácením Donbasu, zatím se však vůbec nehodlá zabývat Krymem. Protože příslib ponechat v platnosti bezzubé osobní sankce, které byly uvaleny po anexi, nasvědčuji spíš touze zapomenout než snaze vrátit.

Právě proto bychom se neměli tvářit, že tu žádný Zemanův projev nebyl a že jde o pouhého proruského politika, kterého můžeme ignorovat. Je důležité věnovat pozornost tomu, že Zeman anexi vůbec nepopírá, jak to dělá mnoho dalších přátel Kremlu. Anexi uznává, vyvozuje z toho však závěry zcela opačné než ty ukrajinské. A to je velmi nebezpečné.

Autor: Vitalij Portnykov
Zdroj: Krym.Realii, 11. říjen 2017

Překlad: Svatoslav Ščyhol