Minulý týden německá média obletěla lokální senzace. Vyšlo najevo, že v samotném centru Berlína mají kanceláře dva nové mediální kanály s vazbami na Rusko. Vyšetřování bylo zvučně pojmenováno: Uprostřed Berlína. Utajené ruské mediální centrum v Evropě.

Redaktoři webu T-Online ve vyšetřování upozorňují, že kancelář ruské státní společnosti Ruptly v Berlíně sídlí ve stejných prostorách jako nepříliš známé projekty Redfish a Maffick.

Projekt Redfish odstartovat teprve vloni a věnuje se sociální žurnalistice. Červená rybička (nikoli však Nasťa!) slibuje, že popluje proti (main)streamu. Do hledáčku německých médií se „červená rybička“ dostala nedávno, když se na německém internetu vášnivě diskutovalo o videu, jak policie zadržuje mladého muže tmavší pleti. Zatímco mladík kladl při zadržení odpor, policisté se ho nešikovně snažili spoutat.

Berlin police savagely beat an unarmed black man because of a “suspected bicycle theft”. One officer takes out his gun. Passers-by get pepper-sprayed when they try to stop the violence, police call the public’s bravery “violent resistance”. #Kotti #DankePolizei pic.twitter.com/Ce2QQIpGM2

— redfish (@redfishstream) 28. září 2018

Na rovinu: toto video jsem viděl také a v komentářích se k němu aktivně vyjadřovali němečtí levičáci a zelení. Je jasné, že podobná videa padají na úrodnou půdu nelibosti vůči policii, jsou pěkným důkazem špatných úřadů a názornou ukázkou rostoucího rasismu v Evropě. Samotnému kanálu jsem jaksi nevěnoval pozornost v domnění, že jde o další projekt „nezávislých médií“, která tak vydatně zaplavila západní mediální prostor v posledních letech.

Pak redaktoři T-Online vyprávějí o šéfce Redfish, britské novinářce Lizzii Phelanové (alias Lizzie Cockerová), která 100% vede dceřinou firmu ruského státního projektu Ruptly patřícího do kontentového impéria Russia Today (RT). Mohlo by se zdát, že senzace spočívá právě zde: přímo v centru Berlína sídlí ještě jeden kanál ruské propagandy. Novináři se vyptávají pobouřených osobností mediální sféry nebo překvapeného poslance za Stranu zelených, který před časem poskytl tomuto kanálu rozhovor. Trhák, jak má být!

Je tu jedno ale

Jen bych německým kolegům rád připomněl, že Lizzie Phelan předtím působila na… Russia Today. Když si projdeme web Redfish, skutečně se nikde výslovně neuvádí, že jde o „ruský“ projekt. Nicméně ještě v únoru musela šéfredaktorka Redfish na blogu reagovat na celou sérii článků v anglicky psaných médiích, které odhalovaly spojení mezi „nezávislým“ médiem Redfish a ruskou státní televizí Russia Today.

Ani v anglicky psaných médiích by si totiž nikdo malého nově vzniklého kanálu nevšiml, nebýt toho, že web televize Vice napsal o distribuci klipu s konspirologickými prvky: v případě požáru v londýnském mrakodrapu Grenfell Tower údajně jde o spiknutí místních obchodníků s realitami/úřadů/zednářů/správnou možnost doplňte, jehož účelem je vyhnat z této čtvrti chudinu a vše zastavět luxusními nemovitostmi. Je to jasné, že ano? Vice uznal pěknou kvalitu klipu tohoto „amateur community-produced media“.

Později The Daily Beast, The Daily Mail a The Times napsaly o vazbách autorů tohoto spikleneckého klipu na Rusy.

Redfish došlo, že na to musí nějak reagovat, a odpověděla na blogu ve stylu „ano, přijali jsme peníze od Rusů, ale co to dokazuje?“ (zde se musí uvést odkaz na pověstné „Jaké máte důkazy?“).

„Yes, redfish’s funding comes from Ruptly, a news agency owned by RT. But that’s about all. Neither the Beast, Times or Mail have been able to discredit our editorial independence.“

A pak šéfredaktorka Redfish za pomoci metody whataboutismu připomněla, kdo sponzoruje nebo založil média, která odhalila vazby na Moskvu: miliardář Barry Diller (The Daily Beast), Rupert Murdoch (The Times) a Harold Harmsworth (1868–1940, podporoval Hitlera – právě takto doslovně stálo na stránce Redfish). Pak že Vice také vlastní Murdoch a dál v podobném duchu.

Maffick & IN THE NOW

Kromě velké ryby se však němečtí novináři dostali na stopu také mediální firmě Maffick, která vznikla začátkem roku 2018 a v jejímž čele stanula Anissa Naouaiová, americká redaktorka RT America. Je známá také jako moderátorka Youtube kanálu IN THE NOW.

Zatímco Maffick se zatím nemůže ničím zvlášť pochlubit, v případě IN THE NOW je tomu naopak. Kanál na Youtube nemá zas tak velkou návštěvnost, první videa v rámci projektu vůbec mají pod tisíc zhlédnutí a jejich popularita roste jen velmi pomalu. Autoři to s obsahem poněkud přehánějí a příliš se zaměřují na politiku.

Naproti tomu stránka IN THE NOW na Facebooku působí velmi pěkně: malá krátká videa, spousta klipů z celého světa a od různých autorů a agentur, skvělý materiál pro distribuci na sociálních sítích. Politika prakticky žádná, občas trochu posunuté důrazy, jinak moře pozitivního materiálu. Stačí jen jít na to a lajkovat, což se ostatně také děje. K dnešnímu dni má stránka 3.300.000 lajků a 3.700.000 sledujících.

A zatímco si pouštíme další zajímavý klip na FB, Rusové začínají souběžně vyvíjet projekty Backthen (kanál o dějinách) a Waste-Ed (pro ochránce životního prostředí). Stačí, aby tu byl uživatel, potřebná videa a kanál pro něj už pak někdo vyrobí.

Personál, obsah, cenzura

Kde tedy Rusové selhávají? Samozřejmě mohou verbovat přední západní novináře, dlouhá léta vést agenturní hry, aby získali na svou stranu některého z opinion makerů nebo změnili informační politiku některého média. Je to však zdlouhavé, nebezpečné a s realizátory na úrovni Petrova a Boširova to hned rozlousknou západní rozvědky.

Proto mezi početnými západními novináři prostě najdou redaktory s kritickým postojem vůči úřadům a bez stálého zaměstnání a dají jim práci, kterou by u velkých západních společností v životě nedostali: nechybí tu ani perfektní technické zázemí, ani možnost cestovat a vydělávat. Lidé, kteří vědomě přistupují na spolupráci s Rusy, velmi dobře vědí, proč tak činí, a jsou si vědomi svých šancí v drsném kapitalistickém světě západních médií.

Pro podobné lidi je zbytečné psát tematické příručky nebo tajné pokyny o obsahu příspěvků od KGB. Obsah od těchto lidí se ani nemusí posílat do nějaké moskevské pracovny na odsouhlasení. Můžeme to označit za autocenzuru nebo ideologický kontent, ale novináři od ruských projektů sami moc dobře věcí, co a jak mají natáčet. Svou veřejnou dohodu s Rusy již podepsali a vědí, jak na to.

We started redfish to create a platform for the people who are at the heart of their own stories and to acknowledge that those stories are always part of a big picture which connects us all.

Pomyslný Redfish samozřejmě nebude chodit v ušance s medvědem, pít vodku a vrhat se na každého s přípitkem „Na zdorovje!“. Redfish (neboli raději napíšeme redfish s malým písmenem, jde totiž spíše o mediální jev než o konkrétní projekt) bude působit jako západní projekt. Nebudou tu chybět srandovní témata, pěkné obrázky, občas dokonce ani Rusko.

Vy to budete lajkovat, protože to bude legrační nebo aktuální. Občas nám ukážou nějaký ten klip o Rusku, že tam mají také normální videa, která dělají vtipní lidé, kteří se zabývají pěknými a důležitými tématy. Rusko je prý součástí normálního světa. Be inspired of Russia without to know that this inspiration was manipulated and was financed by Russians.

A nebýt neohrabané konspirologie o událostech v Londýně a bývalé redaktorky z Russia Today v čele společnosti, zaregistrovat ruskou stopu „červené rybičky“ by nebylo vůbec snadné. Syndrom Petrova – Boširova i zde nahrál do karet soupeřům Ruska.

Německá média si vyšetřování od svých britských kolegů dokonce nechala úplně ujít a všimla si tohoto berlínského média teprve ve chvíli, kdy začalo získávat oblibu mezi skupinami levičáků, zelených a antiglobalistů. Ukázalo se, že i já jsem si v posledních měsících také pouštěl několik videí z tohoto kanálu: zaujala mě série o levicových aktivistech z Berlína, kteří jsou proti výstavbě technologického střediska Google ve městě. Přičemž žádný levičák ani antiglobalista nejsem, pouze jsem psal článek o Berlíně jako metropoli startupů. Začal jsem tedy používat obsah od ruských mediálních tajných služeb, aniž bych to tušil.

Rozbor obsahu Redfish a co chtějí

Podívejme se, jakým tématům se věnoval kanál Redfish od vzniku tohoto média a jaké popularity dosáhla (seřazeno podle data):

Mohlo by se zdát, že za rok tento kanál žádnou větší mediální revoluci nezpůsobil. Nejpopulárnější video mělo na Youtube méně než 400.000 zhlédnutí. Některé klipy jsou natolik odtrženy od reality, že jejich kompletní verze nezhlédlo ani 10.000 diváků. Problém je však jinde. Hlavní kontent těchto klipů je protisystémový: pojednávají o problémech chudých lidí, o problémech spojených s kapitalistickým systémem a bojem proti němu, nechybí tu light verze spikleneckých teorií, všechny vlády a korporace nám totiž tak či jinak lžou.

Uplynou léta, ale tato videa budou i nadále kolovat internetem jako důkaz „špatnosti“ některé vlády nebo společnosti. Protože Google v centru Berlína likviduje levné bydlení pro lidi kvůli dalšímu vývojovému středisku (samozřejmě proto, aby nás mohl sledovat), ve Španělsku se rozmáhá nacismus, který odmítá dát svobodu katalánskému lidu, Romy nemá nikdo rád, ale všichni to tají, a Izrael spolupracuje s maďarskými nacisty, mimochodem nacisté jsou vůbec všude od Řecka až po Británii. Co říct o Němcích, kteří zotročovali africké národy a dnes obchodují se zbraněmi po celém světě? Je to všem jasné, že ano?

It’s the 4th anniversary of the Iguala mass kidnapping when 43 students were abducted in Mexico. Many were murdered by guns supplied by @HK_Firearms. Watch our report on how German arms illegally end up in conflict zones #Ayotzinapa4Anos https://t.co/nwY292nD74

— redfish (@redfishstream) 26. září 2018

Redfish tedy žádnou díru do mediálního prostoru neudělá, ale bude velmi úspěšně působit jako dodavatel ideologických nábojů pro opozici vůči jakémukoli západnímu systému. A dříve či později to přinese ovoce. Na základě výsledků ideologické a informační války se do ráje nikdo nedostane: žádné jaderné hřiby nebudou.

Komunistická strana Francie už dávno neexistuje, přesto její socialistické kopie i nadále sbírají hlasy ve volbách. Studentské společenské hnutí z roku 68 v Německu definitivně udělalo z „levičáctví“ nepostradatelné specifikum většiny dnešních německých médií. Právě proto pomyslné Americe západní intelektuálové nikdy neodpustí Vietnam, zatímco Rusku a Putinovi jsou ochotni odpustit Ukrajinu nebo Gruzii. Dnes žijeme v informačním systému, který informačně ovlivňoval ještě SSSR. Jaderná kontaminace má alespoň poločas rozpadu, zatímco skutečný vliv ideologických zbraní je obtížné vyhodnotit i po letech.

Tento příspěvek zpracoval Anton Paluško speciálně pro web InformNapalm.
(Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0)

Klikněte na „Sdílet“ a podělte se s přáteli.
Staňte se fanoušky stránky InformNapalm Česko na Facebooku a nechte se pohotově informovat o nových příspěvcích v češtině.

Překlad: Svatoslav Ščyhol