Jak přesvědčit k očkování ty, kdo považují pandemii za výmysl?

Tento problém má mnoho zemí. V různých částech Evropy a světa se najde značné procento občanů, kteří považují očkování za omezování svých práv a jsou ochotni za ně bojovat.

Zkušenosti s přesvědčováním skeptiků z jednoho státu se mohou časem hodit státu jinému. Metody, hesla, ba dokonce i zdroje financování antivaxerů z různých zemí jsou si totiž často podobné jako vejce vejci.

Viacheslav Valico v Kišiněvě v září. Grafická úprava plakátů je identická s těmi, které drželi účastníci protestu proti očkování v Kyjevě v listopadu 2021. Foto pochází ze stránky věnované odporu proti očkování v Moldavsku.

Ukázkou budiž mnohatisícový mítink odpůrců očkování, který se konal v Kyjevě 3. listopadu.

Už je známo, že jedním ze spoluorganizátorů akce byl moldavský aktivista Viacheslav Valico, který byl před časem povědomý svou účastí ve volbách jako člen týmu otevřeně proruské strany a dnes se zaměřuje na protiočkovací propagandu cílenou na rusky mluvící obyvatele Moldavska.

Právě zde byla otestována hesla kyjevského mítinku: „Ne nucenému očkování!“, „Mé tělo je má volba a má práva“ nebo „Řekni NE covid pasům“.

Dokonce i grafická úprava transparentů je identická s těmi, které Valico a jeho spolupracovníci používali v Kišiněvě, až na jedinou odlišnost: zatímco v Moldavsku byly plakáty vytištěny rovnou v ruštině, v Kyjevě přeloženy do ukrajinštiny (i když s chybami).

Navíc ruská propaganda samozřejmě není pro tzv. antivaxery jediným zdrojem.

Proočkovanost v členských státech EU. Světlejší barva odpovídá nižší proočkovanosti. Infografika ECDC

I když je nutno uznat, že největší podíl lidí, kteří se nechtějí nechat očkovat, žije právě ve východních členských státech EU.

Důvodem není jen to, že na východě Evropy má Rusko větší informační vliv. Úřady těchto států nezřídka této propagandě nevědomky nahrávaly. Výrazným příkladem je Polsko, kde se politici dopouštěli stejných chyb jako jejich ukrajinští kolegové.

Aktuálně platí, že Ukrajina je v proočkovanosti na předposledním místě v Evropě (zaostává za ní jen Arménie).

Nejvýznamnější však je, že velká část Ukrajinců prohlašuje, že nemá v úmyslu se nechat očkovat. V říjnu se takových našlo 43 %. Můžeme sice mluvit o výrazném pokroku oproti 55 % z letošního léta, k evropskému průměru má však Ukrajina stále na míle daleko.

Ve snaze pochopit, co by mohlo přesvědčit Ukrajince k návštěvě očkovacích míst, jsme zkoumali zkušenosti z dalších evropských zemí, a to jak ty úspěšné, tak naopak.

Polsko: když boj o preference pomáhá epidemii

V Polsku je v současnosti plně proočkováno něco přes 52 % obyvatel. Oproti Ukrajině jde sice stále o úctyhodný počet, přesto v rámci EU jsou Poláci teprve na 23. místě.

Což není pro západní sousedy Ukrajiny jediný problém.

„Úřady jsou v bezvýchodné situaci. Hned od začátku kampaně se dopustily řady závažných chyb. Dnes mám pocit, že už nemají žádné nápady, jak tento stav napravit“, říká Paweł Reszka, vedoucí oddělení polského časopisu Polityka zaměřeného na zdravotnictví.

Ze začátku sice proočkovanost stoupala strmě vzhůru, časem se však kampaň zasekla a delší dobu setrvávala kolem 40–50 %.

Jednou z příčin je populismus polské vlády.

Již v rámci prezidentské kampaně 2020 si úřadující hlava státu Andrzej Duda pohrávala s voliči dvojsmyslnými vzkazy ohledně očkování.

„Pokud jde o vakcínu, nejsem vůbec zastáncem jakéhokoli povinného očkování… Jako dítě a později jako dorostenec jsem sice nejrůznější očkování podstoupil, proti chřipce jsem se však nikdy očkovat nenechal ani to nemám v úmyslu“, řekl prezident.

Paweł Reszka je přesvědčen, že jistou roli to přece jen sehrálo. Odpůrci očkování onen prezidentský výrok dodnes využívají jako argument, proč se očkovat nenechají. „S tím, že vládnoucí strana PiS (Právo a spravedlnost) má dnes skupinu poslanců, kteří jsou zjevně proti současným covidovým omezením“, říká Reszka.

Populisty ve vládě přiživuje, že voliči PiS jsou z velké části neočkovaní. Proto se vládnoucí politická síla v Polsku snaží své voliče nenaštvat. Takže i když se v zemi nějaký lockdown vyhlásí, pro očkované se žádné výjimky nedělají. „Kdyby totiž zakázali neočkovaným lékařům chodit do práce nebo nepouštěli neočkované do restaurací, dopadlo by to přímo na jejich voliče“, je přesvědčen expert.

To vedlo ke vzniku bludného kruhu: tím, že očkování nemá vliv na svobodu pohybu, se snižuje poptávka po imunizaci.

Reszka zároveň nepovažuje polskou vládu za antivaxerskou. Jde spíš o chyby ve vedení kampaně.

Dánsko: první vítězství nad pandemií

Najdeme v Evropě i kladné příklady. Jedním z nich je Dánsko, které se stalo prvním státem, jež zrušil covidová omezení. A to úplně beze zbytku.

Což bylo umožněno ve chvíli, kdy podíl proočkovaných obyvatel překročil 70 % (dnes je jich 75,1 %, a počítáme-li pouze dospělé, získáme pro nás neuvěřitelných 88 %).

Jak se to Dánům podařilo?

O odpověď jsme požádali dánského politologa Michaela Beng Petersena. Je členem týmu HOPE, projektu dánských expertů zkoumajícího, jak si světové demokracie poradí s pandemií.

„Celou kampaň doprovázely státní digitální služby. Každý Dán, který byl na řadě s očkováním, obdržel zprávu s příslušnými pokyny“, říká Petersen.

Zásadního významu nabyla kvalita komunikace úřadů s obyvatelstvem.

Podle politologa již v březnu až dubnu dokázaly úřady země navázat dialog s občany, tudíž i získat jejich důvěru k boji proti pandemii, která je výrazně vyšší než v některých dalších zemích.

Co to znamená?

Hned od prvních dnů pandemie dánské úřady veřejně diskutovaly jak o kladech, tak o záporech vakcín. A to včetně jejich vedlejších účinků či nízké účinnosti. To pomohlo udržet důvěru vůči zdravotnictví.

Nikoli méně významným faktorem však byl celkový stupeň důvěry ke zdravotnickým institucím. „Když je podíl těch, kdo zdravotnickému systému svého státu důvěřuje, velký, vidíme také větší ochotu k očkování. Tato důvěra je klíčová“, říká Petersen.

Mimochodem domácímu zdravotnickému systému důvěřuje 79 % Dánů (mezi Ukrajinci činila tato hodnota v roce 2020 pouhých 33 % a jen stěží se zvýšila za dobu pandemie).

Zajímavé je, že v letech 2020 až 2021 nedokázal žádný ze států, jež expert zkoumal, zvýšit důvěru vůči svým zdravotnickým institucím. Jedinou výjimku podle něj tvořily USA, kde byl podnětem ke změnám příchod Bidenovy administrativy.

Francouzský recept, jak čelit tzv. antivaxerům

Je dobře, když státní instituce mají v zemi tradičně vysokou důvěru. Co však mají dělat ti ostatní?

Řeč není zdaleka jen o Ukrajině.

Dalším příkladem je Francie, kde letos v létě po dalším avizovaném lockdownu zesílily protestní nálady. Zde mimochodem také aktivně působila ruská protiočkovací propaganda, která podkopávala důvěru k vakcinaci. Informovala o tom světová média včetně BBC nebo Rádia Svoboda.

Ani zde však podle části expertů nebyl ruský vliv hlavní příčinou problémů.

Michael Beng Petersen považuje situaci ve Francii za odstrašující příklad, co všechno mohou způsobit tvrdá omezení. Lockdowny ve Francii byly podle něj příliš tvrdé, což způsobilo únavu obyvatel z těchto omezení.

Jiný názor má vedoucí programu zdravotnické politiky Institutu Montaigne Laure Milletová: „V době minulých karanténních omezení k žádným protestním hnutím nedocházelo. Lidé chápali situaci a zůstávali doma. I teprve dnes, když jsme zpřístupnili restaurace očkovaným, vznikla protestní hnutí“, říká.

K dnešnímu dni je 74 % obyvatel Francie oočkováno dvěma dávkami.

Ze začátku se Francouzi nechávali očkovat docela ochotně, v létě však očkování zpomalilo.

V červnu tedy prezident Macron avizoval zavedení tzv. zdravotních průkazů s tím, že od srpna mohou navštěvovat restaurace, muzea apod. pouze očkovaní, popř. ti, kdo předloží čerstvý PCR test nebo potvrzení o prodělaném koronaviru v posledních šesti měsících.

Po zavedení tzv. zdravotních průkazů rychlost očkování rapidně vzrostla.

Pokud jde o protesty, pak podle Milletové počet nespokojených s tzv. zdravotními průkazy výrazně klesá. Zatímco v srpnu bylo v celé zemi dohromady až 240.000 demonstrantů, poslední víkend jich bylo jen cca 25.000.

Hlavní příčinou protestů je podle ní skutečnost, že se mnoha Francouzům povinné očkování prostě nelíbí. Na 20 % občanů tohoto státu se nechce nechat očkovat a přeje si ponechat svobodu zůstat neočkováni.

Co s tím? Stejně jako dánský expert je i Milletová přesvědčena, že hlavní důraz je nutno klást na komunikaci s obyvatelstvem.

„Naše informační kampaň úspěšně vysvětluje fungování vakcín a vědecké údaje o pandemii celkově. Vláda však samozřejmě má udělat víc, aby zamezila šíření dezinformací“, říká expertka.

Co to znamená pro Ukrajinu?

Co tedy není v pořádku s očkováním proti covidu v Ukrajině?

Oslovení experti říkají, že prosté přebírání zkušeností není nejlepším nápadem, protože situace v různých státech se liší.

„Jsou tu třeba země, jimž se podařilo dosáhnout v očkování značných úspěchů, aniž by musely zavádět listiny obdobné francouzským tzv. zdravotním průkazům“, říká Laure Milletová.

I tato však shodně se zástupci jiných států uvádí, že záleží na rázném společném postupu politiků, kteří mají své sympatizanty k očkování přesvědčit.

„Co lze poradit, je spojení politických elit. Někdy musí politici obětovat hlasy v příštích volbách a dosáhnout kompromisu, následně jít před lidi a komunikovat, proč je schválené rozhodnutí důležité a proč bychom ho měli všichni společně dodržovat“, říká Michael Beng Petersen.

„Zcela jistě potřebujete lépe pochopit, proč se lidé nechtějí nechat očkovat. Jsou skeptičtí, protože nechápou, jak to funguje, nebo jsou tu i nějaké jiné faktory?

Takto lze identifikovat problémy, např. s komunikací nebo dostupností vakcíny, a pak pracovat už na konkrétních problémech. Přesvědčit antivaxery je bohužel velmi těžké, ve skutečnosti však existuje spousta lidí, jimž stačí jen vysvětlit, jak vakcíny fungují“, říká Laure Milletová.

autor: Danylo Karpa, novinář
zdroj: Ukrajinská pravda, 5. listopadu 2021
překlad: Svatoslav Ščyhol