O tzv. Derkačových páscích se poprvé začalo mluvit po tiskové konferenci Andrije Derkače, která se konala 19. května. Tento poslanec Nejvyšší rady Ukrajiny sezval novináře, aby jim předvedl audionahrávky z komunikace mezi Joem Bidenem a Petrem Porošenkem, které měly údajně dokazovat spojení americké pomoci Ukrajině s „vyšetřováním korupce u společnosti Burisma“. Muži s hlasy připomínajícími Joea Bidena a Petra Porošenka na těchto nahrávkách řešili případný rozvrat parlamentní koalice v Ukrajině a inkasování 1 mld. USD údajně výměnou za zastavení vyšetřování korupčního jednání společnosti Burisma, u níž jako funkcionář působí syn Joea Bidena.

V Ukrajině tato tisková konference získala ohlas především díky reakcím řady úředních osob. Třeba poslanec za vládní stranu Služebník lidu Oleksandr Kačura, který má úzké vazby na stranu Putinova kmotra Viktora Medvedčuka Ukrajinská volba, přišel s podnětem ustanovit dočasnou vyšetřovací komisi Nejvyšší rady Ukrajiny kvůli tzv. Derkačovým páskům. K situaci se vyjádřil také prezident Volodymyr Zelenskyj s tím, že by předmětné pásky měly posoudit orgány činné v trestním řízení. Do věci se urgentně pustila Nejvyšší prokuratura Ukrajiny. Jak Petro Porošenko, tak oficiální zástupci Joea Bidena zaujali stanovisko, jehož se stále drží, a sice že pásky jsou zjevným falzifikátem.

V USA vzbudily „pásky“ dost velkou odezvu a dostaly se do debatního mainstreamu v politických médiích. Nahrávky okomentovala největší americká média, která vyzdvihla jejich pochybný původ a FSBáckou minulost Andrije Derkače. Redaktorka kanálu One America News Chanel Rionová dokonce prohlásila, že podobné audionahrávky má k dispozici také a tyto poskytuje mezinárodní novinářské obci k ověření.

Další série tzv. Derkačových pásků spatřila světlo světa na další tiskové konferenci, kterou dotyčný poslanec uspořádal 22. června společně s někdejším vysoce postaveným úředníkem Nejvyšší prokuratury Ukrajiny Kosťantynem Kulykem. Tato tisková konference byla avizována s tím, že má přinést nové důkazy „mezinárodní korupce a řízení Ukrajiny zvenčí“.

Třetí série pásků byla zveřejněna na facebookové stránce Andrije Derkače a obsahovala údajný rozhovor mezi Petrem Porošenkem a Vladimirem Putinem z roku 2015. Tento dialog vzbudil dost velký ohlas na sociálních sítích, muž mluvící Porošenkovým hlasem totiž na záznamu komunikuje dost zdvořile a lichotivě, jakoby Putin nebyl zosobněním ruské agrese proti Ukrajině, ale jedním z mezinárodních partnerů. Petro Porošenko a jeho příznivci tyto nahrávky opět označili za podvrh.

Zvláštní význam tzv. Derkačových pásků spočívá v tom, že vážně ovlivnily ukrajinsko-americké vztahy a jsou předmětem seriózních debat mezi vrcholnými americkými politiky. Právě proto jsme provedli vlastní vyšetřování všech okolností věci, kdy vzali v potaz původ předmětných nahrávek, jejich rozšíření v médiích, spolehlivost zpravodajů a věrohodnost kontentu, který nahrávky obsahují. V rámci této činnosti jsme vyzpovídali desítky lidí jak v Ukrajině, tak v zahraničí. Naše závěry vycházející z veřejných a zčásti také neveřejných informací se dočtete dále.

NabuLeaks a Chanel Rionová: kde se nahrávky vzaly?

Otázce původu nahrávek jsme věnovali zvláštní pozornost. Původ předmětného materiálu má totiž obrovský počet vysvětlení. V kontextu zdroje pásků sám Derkač zmiňuje webové stránky nabu-leaks.com a s tímto webem propojený kanál nabu-leaks na YouTube. Název webu odkazuje na Národní protikorupční úřad Ukrajiny (NABU) a Wikileaks. Kromě tzv. Derkačových pásků na tomto webu najdeme také příspěvky z doby Derkačovy kampaně v roce 2016 s údajnými „důkazy“ ovlivňování činnosti NABU ze strany USA. Tento web je určen americkému obecenstvu a oplývá bannery na téma korupce u americké Demokratické strany. Stránky nicméně vytvořili Ukrajinci v Ukrajině. Dokládají to mj. údaje o registrátorovi domény.

Webové stránky nabu-leaks.com byly vytvořeny v editoru WordPress s ukrajinskou lokalizací. Menu webu je v ukrajinštině a nedá se ani přepnout do angličtiny, což by anglicky mluvicím uživatelům velmi znesnadnilo surfování. Přístupy z IP v různých zemích mají stejný výsledek, a sice menu implicitně v ukrajinštině.

Jak lze usoudit z datování publikací, čas je nastaven rovněž jako kyjevský (WordPress umožňuje uvádět čas webu). Proč na tom záleží, vysvětlíme o něco dále.

Překlady dokumentů zveřejněné na webu vypracovali lidé, kteří nejsou anglickými rodilými mluvčími (dost výmluvná je třeba přemíra konstrukcí s mnoha „of“ v názvech státních úřadů). Mnohdy, zejména u starších publikací, překlady zcela chybí, a to i v případě dokumentů či rozhovorů. U novějších publikací je situace již vyrovnanější, publikuje se však méně příspěvků než dřív.

Komu tento web patří, je záhada. Sekce „O nás“ na nabu-leaks.com existuje pouze v ukrajinské mutaci a neobsahuje žádné bližší informace o vlastníkovi webu. V příspěvcích na webu je také permanentní zmatek: jednou se tvůrci webu označují za „investigativní novináře“, jindy mluví jakoby Andrij Derkač v první osobě bez jakýchkoli poznámek, že jde o citaci. Obec ukrajinských novinářů je velmi soudržná a má horizontální vztahy, nikdo se však nepřihlásil k tomu, že by měl k tomuto projektu blízko. V kombinaci se stylem jeho vedení to umožňuje vyslovit důvodnou domněnku, že žádní novináři nemají s ním nic společného. Jde o nekvalitní mimikry za „mezinárodní novinářský web“.

Zdroj: webové stránky nabu-leaks.com

Žádné mimikry nedokážou zakrýt zjevné vazby webu nabu-leaks.com na osobu Andrije Derkače. Kompletní text Derkačovy tiskové konference je zveřejněn na nabu-leaks.com několik minut před zahájením jeho další tiskové konference. Na samotné tiskovce Derkač přednáší stejný text, který je zveřejněn na webu nabu-leaks.com, předvádí obrázky a videa zveřejněná na webu a na youtubovém kanálu NABUleaks. Působí to jako typický algoritmus: Andrij Derkač avizuje tiskovou konferenci, pronajme si prostory, pak nahraje video na youtubový kanál NABUleaks, následně zveřejní text tiskovky a ten nakonec předčítá. Nelze tedy říci, že by NABUleaks uveřejnil nějaká data, která by Andrij Derkač pak vyhledal a zveřejnil. Je tomu právě naopak: NABUleaks je internetový prostor, který buď řídí Andrij Derkač, nebo je řízen z téhož centra jako Derkač.

Tato situace se dostává do nebetyčného rozporu s veřejnými tvrzeními samotného Derkače. Ten se snaží podat věc tak, že existují údajní nezávislí novináři z nezávislého zdroje, kteří poskytují materiál médiím, a on, tedy poslanec Andrij Derkač, je pouze prezentuje, proto na otázky ohledně původu a zdroje těchto podkladů nebude odpovídat.

Nicméně na Derkačově facebookové stránce z roku 2019 je jasně vidět, jak Derkač propaguje projekt NABUleaks, šíří jejich prezentace a sdílí na svém Google disku originály (!) dokumentů zveřejněných na NABUleaks, a to v lepší kvalitě než na samotných stránkách NABUleaks.

Sám Andrij Derkač říká, že dokumenty na NABUleaks „vyhledá“.

Shora popsaná fakta však svědčí, že tomu tak není a že projekt NABUleaks je zástěrkou pro samotného Andrije Derkače, kterou tento buď přímo řídí, nebo je řízena z téhož centra jako on.

Kromě Andrije Derkače a NABUleaks existuje jediná další osoba, která tvrdí, že disponuje podobnými audionahrávkami. Tou je redaktorka kanálu One America News Chanel Rionová.

Samotná Chanel Rionová tvrdí, že má pět (na jiných místech deset) hodin nahrávek z konverzací mezi Porošenkem a Bidenem, a to včetně soukromých hovorů. S tím, že oněch pět hodin má obsahovat také něco navíc oproti NABUleaks. Uvádíme screenshot zprávy, kterou Rionová zaslala Bidenovu týmu.

Ve svém vysílání z 20. června 2020 Chanel Rionová avizuje zveřejnění těchto nahrávek po ověření a prověření investigativními novináři v průběhu léta až podzimu před volbami v USA. Zároveň přitom tvrdí, že nahrávky již byly potvrzeny osobou z Porošenkova okolí, která byla u některých rozhovorů přítomna. A pokud jde o původ nahrávek, ty jí údajně poskytl Odbor státní ostrahy prezidenta Ukrajiny: „coming from Ukrainian secret service and separately confirmed by a source who was present during some of these recordings“ (https://www.youtube.com/watch?v=30FLGbe_VN0, nebo https://www.bitchute.com/video/E96UkurvYxyM/).

Chanel Rionová přesto s žádnými z těchto údajně existujících velkých nahrávek nebo údaji z nich neoperuje, tyto nahrávky ani jejich přepisy nezveřejňuje, nesděluje ani nic bližšího k jejich předmětu. Operuje vždy jen s těmi nahrávkami, které JIŽ BYLY zveřejněny na NABUleaks a prezentovány Andrijem Derkačem.

Nenašli jsme žádnou nahrávku, kterou by zveřejnila sama Rionová, aniž by ji předtím uveřejnil Andrij Derkač. Také nezveřejňuje originální materiál, což by bylo logické, ale převzatý kontent z webu NABUleaks. Třeba vysílání Chanel Rionové z 20. června avizující budoucí údajné úniky po ověření mezinárodními investigativními novináři je postaveno na nahrávkách, které uvedl Derkač na tiskové konferenci z 19. května. Audio pro vysílání převzala Chanel Rionová přímo z kanálu NABUleaks.

Už 22. června, tedy pouhé dva dny po vysílání s avízem budoucích vyšetřování od Rionové, zveřejňuje Andrij Derkač na tiskové konferenci nové nahrávky. I kdyby Rionové verze byla pravdivá s tím, že ji nezávisle na Derkačovi informují jisté zdroje od Úřadu pro státní ostrahu prezidenta Ukrajiny, pak ji tytéž zdroje žádají, aby své kroky avizovala a synchronizovala s Andrijem Derkačem, zatímco sama zveřejňovat materiál nesmí. Zůstává rovněž nejasné, proč Chanel Rionová tak ochotně zveřejňuje neověřené podklady od NABUleaks/Andrije Derkače, které tito již sdíleli, a bojí se zveřejňovat jiné, rovněž neověřené podklady, kteří jí zaslali nejmenovaní investigativci.

Celé to působí dojmem, že Chanel Rionová nic neověřuje a bezděčně důvěřuje informacím od projektu NABUleaks, který je spojen s Derkačem, nebo že Derkač a Chanel Rionová jsou informováni z nějakého třetího zdroje. Považovat ji za zdroj informací tedy nelze.

Nezbývá tedy než vyslovit závěr: veřejným původním zdrojem všech nahrávek je Andrij Derkač, neveřejným je buď on sám, nebo s ním spolupracující neznámé osoby, které nejsou novináři. Prohlášení či svědectví z jiných možných zdrojů jsou buď velmi pochybná (jako v případě Chanel Rionové), nebo jsou uměle vykonstruovaná a propojená s Derkačem (jako v případě NABUleaks).

Kdo je Andrij Derkač

Máme velké množství veřejných informací o životě a minulosti ukrajinského poslance Andrije Derkače. Je zástupcem dynastie příslušníků sovětských tajných služeb. Jeho otec Leonid Derkač, šéf SBU v dobách Leonida Kučmy a figurant tzv. Gongadzeho pásků, dostudoval v roce 1973 vyšší kurzy KGB SSSR. Sám Andrij Derkač v roce 1993 ukončil Akademii FSB RF, téma jeho diplomové práce znělo „Organizace a vedení schůzek s tajnými agenty“.

Od roku 1998 Andrij Derkač nepřetržitě působí jako poslanec Nejvyšší rady Ukrajiny, který vyměnil stranu Leonida Kučmy za stranu Viktora Janukovyče a pozici na kandidátce za většinový mandát za Sumskou oblast. Měl jedinou krátkou pauzu: v době Janukovyčova premiérování v roce 2006 Derkač krátce zastával funkci šéfa největší ukrajinské energetické společnosti NAEK „Enerhoatom“, nicméně krátce nato, již v roce 2007, se vrátil do parlamentu. Dnes je Derkač poslancem Nejvyšší rady Ukrajiny zvoleným za Sumskou oblast, dlouhá léta vytváří a dohlíží na poslanecký klub Vůle lidu na Sumském oblastním zastupitelstvu.

Andrij Derkač je výrazně proruský politik, který kritizuje „externí řízení Ukrajiny ze strany Západu“. Neskrývá své sympatie vůči SSSR, Rusku a jeho tajným službám. Kromě diplomové práce napsal Derkač také několik knih. Jeden z titulů zní „Ukrajina a Rusko: zkouška přátelstvím“. Přátelství s Ruskem je Derkačovo oblíbené téma. Svého času dokonce založil v rámci parlamentu poslaneckou skupinu „Do Evropy společně s Ruskem“, jejímž tajemníkem se stal nechvalně proslulý bojovník proti ukrajinštině Dmytro Tabačnyk.

Zvláštní pozornost si zaslouží Derkačovo umístění mezi přáteli Ruské pravoslavné církve. O Derkačově roli vypovídá tento výmluvný fakt: v roce 2004 byl jediným politikem, který se zúčastnil posezení při čaji u metropolity Volodymyra s Vladimirem Putinem, když prezident RF navštívil Kyjevskopečerskou lávru. V roce 2009 patřil Andrij Derkač mezi několik málo laiků, jimž bylo umožněno se zúčastnit volby patriarchy RPC (kterou vyhrál Kirill Gunďajev, budoucí ideolog „ruského světa“). Od září 2018 patří Derkač mezi signatáře dopisu Ekumenickému patriarchovi Bartolomějovi požadujícího odložit udělení autokefalie Ukrajinské pravoslavné církvi a zachovat její vztahy s Moskevským patriarchátem RPC.

Fotka poslance Derkače z jeho facebookové stránky, zkratka KGB slouží jako pro slovní hříčku v duchu konfrontace se „žrouty“ západních grantů

Skandál s tzv. Bidenovými pásky není pro Derkače první. V prosinci 2019 už jednou s podobnými trháky přišel. Na tiskové konferenci avizované jako usvědčení Národní akciové společnosti Naftohaz z nekalých aktivit (již od roku 2014 Derkač soustavně usvědčuje Naftohaz) Derkač nečekaně zveřejnil „agenturní úpis“ pro KGB, které údajně vlastnoručně sepsal ukrajinský miliardář Viktor Pinčuk. Podle Derkače Pinčuk spolupracoval s KGB pod operační přezdívkou Valerij. „Pinčukův úpis“ vzbudil v ukrajinské společnosti dvojí reakci: většina prohlásila Andrije Derkače za zjevného lháře a pošuka a přestala brát vážně veškeré informace, které zveřejní. Menšina vzala poslancovo prohlášení vážně, nicméně vzhledem k tomu, že podobné potvrzení lze získat pouze od FSB (protože v ukrajinských archivech podobné listiny uloženy nejsou), byl Derkač označen za ruského špiona.

Je Andrij Derkač skutečně nějak napojen na Rusko, nebo je jen nezištně miluje na dálku?

Časté cesty tohoto poslance do Ruska vzbudily zájem médií, která zveřejnila harmonogram návštěv Andrije Derkače v RF. Naše ověření ukázalo, že tato data odpovídají skutečnosti.

Harmonogram cest Andrije Derkače do Ruska (zdroj: https://from-ua.com/news/560808-deputat-andrei-derkach-ezdit-v-moskvu-kak-na-rabotu.html):

Nejzajímavější jsou roky 2014 a 2015, kdy Andrij Derkač pokládal za povinnost navštívit Rusko 5 až 6krát za rok, aniž by tu měl oficiální podnikatelský zájem nebo příbuzné. Přestupním bodem pro tyto lety byl Minsk: připomeňme, že přelety mezi Ruskem a Ukrajinou byly od začátku agrese proti Ukrajině zakázány. Od roku 2019 Derkač své zeměpisné preference zcela změnil a začal létat výlučně do Polska. Tyto pobyty by s ohledem na jejich frekvenci a délku mohly zajímat polskou Agenturu pro vnitřní bezpečnost, je však možné, že mají jednodušší vysvětlení: Derkač stále létá do Ruska, ovšem už nikoli přes Bělorusko, ale přes Polsko.

Podle našich informací, přestože Derkač nemá v Rusku žádné oficiální hospodářské zájmy, ve skutečnosti tu zájmy přece jen má, a to velmi podstatné. Andrij Derkač, který má k dispozici silný klub na oblastním zastupitelstvu, soustředil svou moc na severu Sumské oblasti kolem městyse Hluchiv.

V samotném Hluchivě svůj vliv dotáhl téměř k diktatuře. Jak říká sumský aktivista Viktor Bobyrenko, „severně od řeky Sejm nelze zaměstnat ani topiče na vesnické škole, aniž by odpřisáhl věrnost vrchnosti“. Občanské sdružení OPORA popisuje jeho obvod takto: „Nejvlivnějším politikem v tomto obvodu je A. Derkač, on a jeho zástupci (např. vedoucí skupiny Vůle lidu na oblastním zastupitelstvu O. Bojaryncev, hluchivský starosta J. Burlaka) plně kontrolují politické procesy v obvodu“. Sever Sumské oblasti se nevyznačuje silnou ekonomikou, pro její posílení tu však mohou existovat své důvody. Prvním z nich je pašeráctví, jímž je Hluchivský okres nechvalně proslulý. To samozřejmě není možné bez konexí u pohraniční služby RF, která spadá pod FSB RF. Z účasti na pašeráctví Andrije Derkače obviňují jak sumští aktivisté, tak starosta Hluchiva Michel Tereščenko.

Druhý důvod je méně známý. V Hluchivském okrese Sumské oblasti leží unikátní Banycké křemencové ložisko. Těží se tu vysoce kvalitní surovina pro výrobu křemíku, který používá ruský obranný průmysl. Nedávné vyšetřování pořadu. „Schémata. Korupce v podrobnostech“ na Rádiu Svoboda odhalilo, že hlavním odběratelem křemencové suroviny z Hluchivského okresu je ruský obranný průmysl. Vlastníkem TOV „Hluchivskyj karjer kvarcytiv“, která provozuje těžbu na Banyckém ložisku, je kyperská společnost United Company Rusal Silicon Limited patřící do skupiny RUSAL Olega Děripasky, ruského miliardáře a Putinova přítele, který čelí americkým sankcím.

Jak informují Schémata, polovina vytěžené suroviny z hluchivského lomu se dodává ruským společnostem Olega Děripasky, druhá polovina společnostem jiného ruského miliardáře Vladimira Lisina. Děripaskova společnost Kremnij-Ural křemencovou surovinu patrně používá pro potřeby ruského obranného průmyslu, zejména pro potřeby OOO „Konstruktorskoje bjuro priborostrojenija im. akaděmika A. G. Šipunova“, která vyrábí vysoce přesnou techniku pro Ozbrojené síly RF.

Zdroje: pořad Schémy. Korupce v podrobnostech na Rádiu Svoboda

Rodina Derkačových zná Olega Děripasku dlouho a dobře. „Vstoupit do MHZ (Mykolajivská továrna na oxid hlinitý – IN) Děripaskovi pomáhal syn šéfa SBU, poslanec Andrij Derkač“, píše ruský Forbes. Jak oznámila média, v roce 1999 po schůzce za účasti Andrije Derkače a Olega Děripasky byl ředitel Mykolajivské továrny na oxid hlinitý odvolán na základě „tajných podkladů SBU“ s tím, že novým ředitelem se stal protežé „Sibiřského aluminia“ Mychajlo Stoljarov.

Dle insidů InformNapalmu z vlastních zdrojů u SBU právě poslanec za Sumskou oblast Andrij Derkač, který totálně kontroluje Hluchivský okres, je Děripaskovým partnerem pro křemencový lom. Díky poslancově intervenci a jeho politickým dohodám nebyla licence na těžbu křemence odvolána ani přes zjevné spojení s ruským obranným průmyslem v době války. Místní úřady také nemají k lomu žádné otázky, a to navzdory skutečnosti, že nějakou dobu v letech 2012 až 2013 byla těžba vedena pololegálně a poutala zájem orgánů činných v trestním řízení, zejména v roce 2016. Dle vyšetřovatelů vznikla škoda ve výši 183,3 mld. hřiven, nicméně díky Derkačově přímluvě žádnou z těchto věcí místní úřady ani oblastní radní neprojednávali. Dle našich informací se agendou hluchivského lomu zabývá nejen sám Derkač, ale také na něm závislí radní z klubu Vůle lidu na Sumském oblastním zastupitelstvu, zejména předseda klubu Oleh Bojaryncev. Derkačovy legislativní podněty také prozrazují jeho zainteresovanost na hluchivském lomu, zejména dotyčný předložil návrh usnesení Nejvyšší rady o neumožnění omezení pravomocí místních zastupitelstev ve sféře udělování povolení k těžbě.

Andrij Derkač je tedy člověkem, který nejenže dává veřejně najevo svou náklonnost přátelství s Ruskem, ale také má silné ruské vazby jak po linii Olega Děripasky, tak po linii RPC. Permanentní činnost Andrije Derkače dle klíčových zaměření ruské agendy v Ukrajině, a sice „odhalování amerického vlivu na Ukrajinu“, „boj s prozápadními grantovými organizacemi“, „boj proti Naftohazu“, „boj proti NABU“ jen dokresluje obraz ruského vlivového agenta v Ukrajině, který neustále koordinuje své kroky s tajnými službami RF a pravděpodobně zůstává jejich regulérním příslušníkem po vystudované Akademii FSB.

Derkačův partner pro zvláštní operaci Kosťantyn Kulyk

Další osobou, která je přímo zapletena do zveřejnění tzv. Derkačových pásků, je Kosťantyn Kulyk. Na tiskové konferenci Andrije Derkače z 22. června Kosťantyn Kulyk potvrdil obsah „pásků“ údajnou informací, že „v srpnu 2019 jsem se dozvěděl, že [exministr ekologie Ukrajiny Mykola] Zločevskyj vyčlenil 50 mil. USD na zastavení trestních řízení spojených s aktivitami společnosti Burisma“. Takto se Kulyk stal jediným „svědkem“, že Derkačovy pásky mají aspoň něco společného s realitou.

Jméno Kosťantyna Kulyka je v Ukrajině dobře známé. Propuštěný v prosinci 2019 vysoce postavený úředník Nejvyšší prokuratury Ukrajiny (náměstek vedoucího odboru mezinárodně právní spolupráce) se stal figurantem řady skandálů, a to i mezinárodních. Ty souvisí převážně s Kulykovými snahami rozjet kauzy spojené s kandidátem na prezidenta USA Joem Bidenem a společností Burisma. Řada médií v Ukrajině ho označuje za protežé Viktora Šokina (za jehož úřadování se na prokuraturu dostal), Jurije Lucenka a Petra Porošenka, přestože v době, kdy prezidentské volby 2019 vrcholily, Kosťantyn Kulak veřejně obvinil pátého prezidenta Ukrajiny z ovlivňování kauzy Serhije Kurčenka, odiózního podnikatele z okolí Viktora Janukovyče. Porošenko na oplátku prohlásil, že Kulyk „dostal příkazy od Kolomojského, s jehož právníkem se ve Vídni sešel, zradil slib a porušil zákon“.

Pro koho Kulyk ve skutečnosti pracuje – to je otázka, kterou by mohla pomoci objasnit další část jeho životopisu. Kosťantyn Kulyk byl kmotrem a obchodním partnerem separatisty Jevhena Žylina, velitele charkovské zločinecké formace Oplot, který zemřel v roce 2016. Stojí za připomenutí, že pohlavárem doněcké pobočky Oplotu byl zavražděný v roce 2018 předák ozbrojenců z teroristické organizace DLR Oleksandr Zacharčenko. Kulyk a Žylin se znali minimálně od poloviny 2000. let. Spojovaly je obchodní vztahy: třeba v lednu 2014 matka Kosťantyna Kulyka a společnosti Jevhena Žylina ručily vlastním majetkem za úvěr ve výši 15 mil. hřiven (tehdy přes 2 mil. USD) pro nově vzniklou firmu od Finbanku. Firma byla zrušena, peníze se bance nevrátily a zabavený majetek Žylina a Kulyka byl uvolněn na základě padělaných dokladů. Získanou touto transakcí zástavu Kulykova matka darovala synovi. Kulykova vazba na Žylina byla tedy rázu velmi zásadního.

Prapor Oplot vznikl v roce 2010, způsobem prezentace vynikal mezi charkovskými zločinnými formacemi zejména v tom, že jako hlavní cíl uváděl „kladení odporu heroizaci OUN-UPA“, a stavem 350 osob řadově převyšoval maximální možnosti obyčejné bandy. Žylinova prohlášení v rozhovoru pro Ukrajinskou pravdu, že „vždy někde vzal peníze“, jsou podle našeho hodnocení přiznáním k financování z externích zdrojů. O několik vět dále ve stejném rozhovoru Žylin uvádí, že ruská výzvědná činnost v Ukrajině je věc nejen normální, ale dokonce nutná, protože jde o bratrské národy. InformNapalm míní, že Oplot Jevhena Žylina vznikal a působil na území Ukrajiny jako „hloubková“ záškodnická skupina, která byla vždy připravena se otevřeně postavit na stranu Ruska, což se stalo v roce 2014 po zahájení ruské agrese. Oplot má na svědomí řadu teroristických útoků a únosů aktivistů ukrajinského Majdanu, a po invazi na Donbase se z Oplotu stal prapor teroristické organizace DLR.

Kulyk přesto spojení se Žylinem udržel i po válce. Média zveřejnila korespondenci mezi Žylinem a Kulykem už z roku 2016. Ukrajinský prokurátor a pohlavár proruských teroristů údajně probírali provedení zvláštní operace na osvobození proruského aktivisty Oleksandra Kacuby (dnes je Kacuba na svobodě a podle Volodymyra Bojka, který udává shodné informace jako ty, jimiž disponuje InformNapalm, je hlavním dárcem proruské Šarijovy strany). Tyto informace InformNapalm nemůže ověřit, s ohledem na některé podrobnosti korespondence je však pokládá za věrohodné.

Celá věc budí dojem, že Kulyk má blízko nejen k Juriji Lucenkovi a dalším státníkům z týmu Petra Porošenka, ale také k ruským tajným službám. Jak se někdo takový mohl dostat na Nejvyšší prokuraturu – to je řečnická otázka, vezmeme-li v potaz velký vliv ruských tajných služeb a vlivových agentů v postsovětské Ukrajině. Každopádně kdyby zájem o americkou agendu Kulykovi vnutil Jurij Lucenko, jen stěží by pak Kulyk rok po svém odvolání chodil na Derkačovy tiskovky a za každou cenu se snažil ovlivnit volby v USA. Vypadá to, že Kulykův zájem o americké volby vůbec nesouvisí s Lucenkem, Porošenkem či Šokinem, ale s jinými faktory.

Informační vlna v Ukrajině

Specifika šíření informací o tzv. Derkačových páscích ukazují na to, že jde o sehranou operaci, která je koordinována z jediného centra. Ruské speciální informační operace v Ukrajině se vyznačují sladěností a synchronním postupem ukrajinských médií, ruských médií, expertů v Ukrajině a expertů zahraničních. Po prvním uveřejnění tzv. Derkačových pásků o jednáních mezi Joem Bidenem a Petrem Porošenkem byly současně a koordinovaně uplatněny všechny tyto nástroje vyzbrojené jedinou řádkou tvrzení. Zejména:

1. Mediální holding, který v Ukrajině působí pod vedením Putinova kmotra Viktora Medvedčuka: televize 112, ZIK a NewsOne. Zde zmíníme také proruský kanál Naš, který nepatří Medvedčukovi a je kontrolován exposlancem Jevhenem Muravjovem.
2. Ruská média, která se specializují na informování o ukrajinské agendě podávané kremelským prizmatem: Russia Today, RuBaltic.Ru, EADaily, Moskovskij Komsomolec, Gazeta.Ru, Ukraina.Ru, Federální zpravodajská agentura a mnoho dalších.
3. Experti, kteří se do věci synchronně zapojili: spojení s Medvedčukem viceprezident Nadace pro rozvoj moderní diplomacie Dmytro Perlin a novinář Oleksandr Zubčenko; oděský novinář, bývalý šéfredaktor webu Infocentr Vitalij Didenko (dostal tři roky za separatismus a přechovávání drog); novinář a politický analytik Pavel Karnazickij (veřejně přiznával, že byl naverbován KGB, vyhoštěn z Ukrajiny v roce 2019 z rozhodnutí SBU); oděský novinář Artem Buzila (odsouzen ukrajinským soudem za separatismus, dnes pobývá v Moskvě); politolog a předseda Krymského náboženského občanského sdružení „Centrum politické osvěty“ Ivan Mezjucho – interní „expert“ Russia Today; předseda Nadace studia USA Franklina Roosevelta na Moskevské univerzitě Jurij Roguljov; odiózní exposlanec za Stranu regionů Oleh Carjov a mnoho dalších.

I přes společnou myšlenku „už předtím jsme věděli, že je Ukrajina řízena z USA“ projevili proruští a ruští mediální experti, kteří se tradičně podílejí na informační válce proti Ukrajině, o pásky velký zájem a po dobu 1 až 2 dnů synchronně vydávali publikace se shodnými vzkazy. Obyčejná ukrajinská média měla se mimochodem zajímala méně: po zveřejnění „úpisu agenta KGB Viktora Pinčuka“ získal Derkač stabilní pověst pošuka, který není pro ukrajinská média spolehlivým zdrojem.

Naproti tomu třetí, červencové Derkačovo vystoupení s nahrávkami komunikace mezi Putinem a Porošenkem vzbudilo ze strany ukrajinských médií větší zájem (převážně díky veřejné reakci Petra Porošenka), nicméně zůstalo prakticky mimo pozornost shora vyjmenovaných médií. Naše analýza dokládá, že třetí série nahrávek měla několikanásobně nižší mediální výstup. Vysvětlení je nasnadě: třetí řada tzv. Derkačových pásků nijak nesouvisí s chystanými volbami v USA, takže nepřišel pokyn pracovat na rozjetí kauzy.

Z analýzy informačního prostoru můžeme vyvodit závěr, že celá vlna umělého zájmu proruských „bojových plátků“ o Derkačovy pásky byla jen premisou k přenosu materiálu na americkou půdu. Podobně byli zapojeni experti a novináři, kteří se předtím podíleli na speciálních informačních operacích RF v USA. Především jde o Russia Today. Vedle Russia Today se zapojili shora jmenovaná Chanel Rionová, politolog z Ottawské univerzity Ivan Katchanovski, profesor Lucas Leros z Federal University of Rio de Janeiro a mnoho dalších.

Sečteno a podrženo, na speciální informační operaci z první řady odhalení Andrije Derkače se podílel celý pool stálých účastníků ruských informačních válek: v Ukrajině, Rusku, USA a po celém světě. Tuto aktivitu spojujeme právě s osobou Joea Bidena, účastníka prezidentských voleb v USA v roce 2020, a se snahami shora vyjmenovaných médií zdiskreditovat ho nebo vyvinout na něj nátlak skrze obvinění z korupčního jednání v Ukrajině.

Otázka věrohodnosti pásků

Nyní, když jsme vykreslili obrysy a mechaniku této speciální informační operace, stejně jako její hlavní aktéry, zbývá jediná otázka: jsou samotné pásky autentické?

Formát, v němž byly tzv. Derkačovy pásky zveřejněny, neumožňuje posoudit jejich pravost. Digitální nahrávka následně sdílená na YouTube může být zkompilována na základě jediného slova nebo dokonce zcela zfalšována za pomoci softwaru pro úpravu hlasu. Dokonce i programy dostupné pro běžné uživatele poskytují představu o možnostech počítačových úprav hlasu: ukázky jsou k vidění zde.

Když tedy jsou nahrávky autentické, obvykle se zveřejní celý soubor s tím, že se nezávislým expertům poskytne analogový zdroj. Právě tak postupuje InformNapalm a další investigativní skupiny, když se jim do rukou dostane velké penzum neveřejných informací. Vyhodnotit autenticitu digitálních dat (tedy posoudit, zda nebyla sestříhána nebo počítačově upravena) s ohledem na dnešní úroveň technologií je v zásadě nemožné. Andrij Derkač uveřejňuje pouze digitální nahrávky, navíc po částech, aniž by poskytl soubor zdrojových analogových nahrávek. Jeho postup se tedy předem nepodobá zveřejnění autentických tajných informací, ale připomíná spíš popularizaci sestříhaného hoaxu.

Verze ohledně původu nahrávek je netransparentní a neobstojí před kritikou. Sám Andrij Derkač tvrdí, že získal nahrávky od jakýchsi „investigativních novinářů“. V Ukrajině ani v zahraničí však neexistují novináři, kteří by mohli obstarat nahrávky z prezidentské kanceláře. Pořídit by je mohly pouze tajné služby. Navíc je zřejmé, že kdyby novináři měli podobné nahrávky k dispozici a neměli pochyb o jejich pravosti, zveřejnili by je sami bez účasti Derkače a NABUleaks.

Jak mohl Derkač přijít k autentickým nahrávkám z Porošenkovy pracovny? Podle nahrávek je mohl získat jen od samotného Porošenka: na první nahrávce, která údajně reprodukuje telefonát mezi Porošenkem a Bidenem, je slyšet, jak Porošenko mluví v místnosti, zatímco Biden mu odpovídá po telefonu. Nelze připustit, že by se v Porošenkově pracovně soustavně nahrávalo, o čemž by nikdo nevěděl. Že byly nahrávky uloženy v ukrajinské prezidentské kanceláři a někomu poskytnuty po vítězství Zelenského, je také málo pravděpodobné: při odchodu z úřadu Petro Porošenko velmi pečlivě promazal veškeré nadbytečné informace a dokonce čelil obvinění ze strany nově jmenovaného tajemníka Rady pro národní bezpečnost a obranu Oleksandra Danyljuka, že si svévolně odvezl vybavení „situační místnosti“ na prezidentském úřadě. Navíc sám Porošenko odposlech popírá, a zveřejnění tzv. Derkačových pásků je pro něj politicky velmi nevýhodné: zveřejňované nahrávky ho zjevně diskreditují, což krátce před komunálními volbami v Ukrajině velmi poškozuje Porošenka a jeho stranu Evropská solidarita.

Po druhé sérii tzv. Derkačových pásků, které obsahovaly údajnou konverzaci mezi Porošenkem a Putinem, zabývat se konspirologickou verzí, že Porošenko údajně poskytl Derkačovi pravé nahrávky, je zbytečné: není možné, aby Porošenko někomu poskytl takový kompromitující materiál proti sobě.

Je však možná jiná verze. Derkačovy pásky mohly být sestříhány na základě zdrojových nahrávek ze tří skupin výchozích audií: „hlas Petra Porošenka, který mluví anglicky v uzavřeném místnosti“ (nahrávky mohl získat kterýkoli ukrajinský nebo zahraniční úředník nebo novinář při oficiální nebo neoficiální komunikaci s Porošenkem), „hlas Joea Bidena v telefonu“ (nahrávky mohl obstarat kterýkoli novinář nebo volič v USA) a „hlas Vladimira Putina v telefonu“ (nahrávky Putinova hlasu z telefonu jsou dostupné na internetu a jsou k dispozici také v kanceláři prezidenta RF).

Snahy vynaložené na kompilaci falzifikátu a jeho šíření značně přesahují možnosti Derkače, jeho PR agentů nebo novinářů. Máme za to, že podobný rozsah práce na vytvoření podvrhu zvládne pouze tajná služba, která dlouho a pečlivě připravuje speciální informační operace.

Závěry

Po prozkoumání veřejných dat a informací z vlastních zdrojů InformNapalmu na základě souhrnu faktů konstatujeme:

1. Tzv. Derkačovy pásky existují pouze v digitální podobě, což zbavuje smyslu debatu o jejich autenticitě a pravosti. Není to poprvé, co Derkač podobné hoaxy zveřejňuje – viz např. tzv. úpis Viktora Pinčuka.
2. Při vysvětlování, jak mohl k těmto nahrávkám přijít, dostává se Derkač do rozporu sám se sebou a neříká pravdu. Všechny ostatní zdroje, které si nárokují držení podobných „nahrávek“ (zejména americká novinářka Chanel Rionová), používají jako výchozí pramen Derkačem kontrolovaný web NABU Leaks.
3. Andrij Derkač je vlivovým agentem RF v Ukrajině. Je spojen s Ruskem a jeho tajnými službami pěknou řádkou pevných a aktuálních vazeb: komerčních, po linii Olega Děripasky, osobních po otcově linii nebo veřejně politických po linii RPC.
4. Další Derkačovi partneři pro zvláštní operaci, zejména Kosťantyn Kulyk, jsou také vázáni na RF a její aktivity s rozvíjením záškodnické a výzvědné sítě v Ukrajině.
5. Speciální informační operace „Derkačovy pásky“ necílí na ukrajinské vnitrostátní procesy, ale na ovlivňování prezidentské kampaně 2020 v USA.

S ohledem na vše shora uvedené o tzv. Derkačových páscích je na místě nikoli otázka, zda jde o ruskou speciální operaci, ale proč je tato práce odvedena tak neobratně a otevřeně. Odpověď je snadná. V rámci předvolební kampaně v USA bylo třeba ovlivnit obecenstvo obyčejných Američanů, kteří neumějí porovnávat zdroje a pro něž je Derkač především Ukrajincem. S použitím stereotypu o „ukrajinské korupci“ a ukrajinském politikovi tajné služby RF bourají část bariér kritického vnímání a dosahují cíle: vhazují zjevné fake news do amerických médií buď přímo, nebo prostřednictvím proxy. Vzhledem k tomu, že na tzv. Derkačovy pásky zareagovala největší média v USA a řada amerických politiků, nezbývá než uznat, že speciální operace byla úspěšná. Jak se budou americké prezidentské volby blížit, máme očekávat další série tzv. Derkačových pásků a nové snahy o jejich vhazování do amerického mediálního a politického prostoru.

Čtěte na InformNapalmu také

• Dobrovolníci zveřejnili rozsáhlou interaktivní databázi ruské agrese
• Dobrovolníci nasbírali důkazy účasti 32 vojenských jednotek Ozbrojených sil RF na záboru Krymu
• Seznam 1097: jak 18. samostatná motostřelecká brigáda ruských Ozbrojených sil okupovala Krym
• Zpravodajská data o jednotkách 1. a 2. armádního sboru RF na okupovaném Donbase
• Ruské systémy radioelektronického boje jsou na Donbase stále častěji zvěčňovány na fotkách. Exkluzivní data
• SurkovLeaks
• UsouskiLeaks
• FrolovLeaks

Tyto zpravodajské a analytické informace zpracoval Mychajlo Makaruk speciálně pro čtenáře webových stránek InformNapalm. Šíření nebo převzetí s odkazem na zdroj je vítáno! (Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0). Facebooková stránka komunity InformNapalm v češtině: InformNapalm Česko.

Překlad: Svatoslav Ščyhol