Mezinárodní dobrovolnická komunita InformNapalm v rámci zpracování speciálního tématu #EgorovaLeaks (vyhodnocení úniku služebních informací od teroristů „DLR“ o verbování a koordinaci činnosti zahraničních novinářů) uveřejňuje na své platformě příspěvky a překlady jak vlastních vyšetřování, tak zajímavých vyšetřování od našich kolegů a partnerů. Nabízenou studii zpracoval redaktor informační služby Rádia Svoboda Mark Krutov s přispěním InformNapalmu.
„Je to rusofob, pryč z Doněcku!“
Na internet se dostala elektronická korespondence zaměstnankyně „Ministerstva informací DLR“ Taťjany Jegorovové, z níž je patrné, jak se v „lidové republice“ filtrovali novináři, kteří měli zájem působit na jejím území. Za tímto účelem byl v srpnu 2015 vypracován celý systém řízený z Moskvy. Dnes jeho autoři žádají vedení „DLR“ o peníze, aby mohli pokračovat v práci již přímo na území kontrolovaném separatisty. Jegorovové psaní obsahují i další zajímavé dokumenty, třeba o tom, jak ukrajinského novináře poslali „do chládku“ za „Jarošovu vizitku“.
V červnu 2015 byl redaktor ruského listu Novaja gazeta Pavel Kanygin zadržen v Doněcku, zbit a vykázán z území samozvané „Doněcké lidové republiky“. Později Kanygin vyprávěl, jak se krátce předtím marně snažil získat akreditaci pro práci v „DLR“ na tzv. „Ministerstvu informací“ republiky od jeho zaměstnankyně Taťjany Jegorovové. Dne 3. srpna 2016, po roce a dvou měsících od událostí s Kanyginovým zmlácením a vyhoštěním se na Jegorovové twitterovém účtu objevil tento tweet:
Soubor (na odkazu z Twitteru aktuálně není dostupný, kopii poskytli k dispozici Rádiu Svoboda aktivisté z mezinárodní vyšetřovatelské komunity InformNapalm – RS) obsahuje Jegorovové elektronickou korespondenci za rok 2015 a 2016. Jegorovové Twitter byl nejspíš nabourán stejně jako její mailová schránka. Zprávy, které neznámí hackeři zveřejnili a předali ukrajinským médiím (v případě, že nešlo o „sebelustraci“, ale o skutečné nabourání), vytahují na světlo Boží mechanismus filtrace novinářů, jimž úřady „DLR“ povolily nebo zakázaly informovat o událostech v „lidové republice“. Zejména korespondence obsahuje excelový soubor, který je celý věnován pracovníkům zahraničních médií a televizních kanálů.
Nejde o první nabourání elektronické pošty zaměstnanců tzv. „Ministerstva informací DLR“. Letos na jaře ukrajinský web Mírotvorce, který na základě údajů ze sociálních sítí eviduje lidi válčící na straně „LLR“ a „DLR“ nebo spolupracující s jejich úřady, uveřejnil seznamy novinářů akreditovaných v „Doněcké lidové republice“. Tato publikace způsobila bouři nevole ze strany figurantů tohoto seznamu a vlnu ostrých diskuzí na sociálních sítích. Mnozí usoudili, že akreditace od úřadů neuznaného státu je praxe zcela běžná a přijatelná. Po tomto skandálu Mírotvorce oznámil své zrušení, později si to však tvůrci tohoto webu rozmysleli.
Posláním publikaci na Mírotvorci bylo zdiskreditovat novináře, kteří se neštítili pracovat v Doněcku na základě „oficiální akreditace“ od úřadů „DLR“. Získat tuto akreditaci je ovšem nesmírně náročné, a to nejen pro redaktory ruských opozičních médií jako je Novaja gazeta, ale i pro zahraniční zpravodaje, nejde-li o novináře zastupující radikálně pravicová evropská média sympatizující se separatisty.
V souboru z uveřejněných ve středu „Jegorovové zpráv“ jsou sympatizanti „DLR“ zvýrazněni zeleně. Patří sem třeba německý fotograf a novinář Mirko Möbius (pseudonym Mark Bartalamai), který se separatisty otevřeně sympatizuje a dokonce natočil film s výmluvným názvem Ukrajinská agonie. U jeho jména je velkým písmem napsáno „GOOD FRIEND“ – „dobrý přítel“:
Položek jako je Möbius je ovšem v této databázi menšina. Převážně je tabulka vybarvena červeně a žlutě. Červená označuje novináře, kteří za žádnou cenu nesmí vstoupit na území „DLR“ a v případě, že by se tak přece jen stalo, musí neprodleně pryč. Žlutá znamená ty, u nichž je přípustnost vpuštění do „DLR“ zatím s otazníkem.
Formulace jsou nesmlouvavé: „Rusofobové, jasně pracují pro ukrajinskou armádu, neprodleně odklidit z Doněcku“; „Pracuje pro ukrajinskou armádu a protiteroristický štáb, neprodleně odklidit z Doněcku“; „Pracuje pro ukrajinská média“. U jména zpravodaje agentury Associated Press je o něco podrobnější komentář: „Propagandista NATO. Je velmi obeznámený. Reuters a AP jsou hlavní ideologičtí nepřátelé Ruska v informační válce“. Samostatný sloupec obsahuje odkazy na příspěvky, které mají tato hodnocení potvrzovat.
S přístupem do „DLR“ pro redaktory australského televizního kanálu ABC to přitom separatisté jsou ochotni „zkusit“, ačkoli označují tento kanál za „rusofobní“:
U některých jmen (jako třeba v horním řádku na shora uvedené fotce) stojí poznámky: „požádejte, ať ukáže své články“. U dalších, např. u zpravodaje italského listu La Repubblica, je poznámka „rizikový“ i s vysvětlením: novináři, který žádá o akreditaci, prý poskytl rozhovor ministr vnitra Ukrajiny Arsen Avakov. Mezi známými západními novináři, kteří se ukázat v Doněcku kategoricky nesmí, jsou Oliver Carroll (tehdejší pracovník britské The Independent), Roland Oliphant (Daily Telegraph) nebo Anna Nemtsova (The Daily Beast). Všichni shora jmenovaní nejednou vysílali reportáže z Doněcku hned od začátku událostí „Ruského jara“ 2014 o obsazení úředních budov zastánci nezávislosti Doněcké a Luhanské oblasti na Ukrajině. Na „černých listinách“ dále figurují zástupci médií jako je Reuters, BBC nebo Al Jazeera.
Toto vše vyplývá z další zprávy nalezené mezi maily, výsledek činnosti „Systému pro monitorování médií a novinářů v DLR“. Tento systém měl základnu v Moskvě na bázi „Informační agentury DONi“ (Donbass International News Agency), která pracuje v angličtině. Systém byl spuštěn v srpnu 2015, dnes však vedení „DLR“ odmítá jeho provoz dále financovat.
Ve zprávě ze dne 5. července 2016 ředitel této agentury, finský novinář Janus Putkonen (ruská média ho označují za „západního novinářského nadšence, který se snaží prolomit informační blokádu kolem „DLR“ a „LLR“) píše Jegorovové (s kopiemi pro „Ministerstvo státní bezpečnosti DLR“ a „Správu DLR“):
„Musíme oznámit službě (ministerstvu) národní bezpečnosti DLR, státní správě a tiskové kanceláři Doněcké lidové republiky, že Systém ochrany informací spravovaný Informační agenturou Donbasu DONi, jehož účelem poskytování spolehlivých služeb pro akreditaci zahraničních novinářů, je mimo provoz a nachází se ve vyčkávacím režimu ode dne 1. 7. 2016. Důvodem zastavení systémových služeb byla déletrvající nejistota s pokračováním činnosti Informační agentury a Mezinárodní tiskové kanceláře Donbasu DONi. DONi Group několik měsíců čekala na potvrzení dalšího trvání oficiální podpory a de facto rozhodnutí o pokračování státního partnerství v postavení oficiálního mediálního kanálu DLR. Vydání požadovaných rozhodnutí je v působnosti hlavy lidové republiky A. Zacharčenka“.
Putkonen podává zprávu o provedené práci a dokazuje nezastupitelnost „systému“ pro vedení separatistů:
„Systém DONi sloužil Doněcké lidové republice od svého vzniku v srpnu 2015 a byl zaměřen na součinnost s vysoce postavenými osobami DLR. Přesnost návrhů na udělení akreditací od systému byla velmi spolehlivá bez jakýchkoli selhání, neúspěchů nebo úniků informací v době jeho provozování v zájmu DLR. DONi nikdy nebyla obviněna z poskytování lživých, předpojatých nebo nepodložených informací o akreditaci vysoce postaveným osobám DLR. Veškeré informace se podávaly do několika hodin, nejpozději do jednoho dne“.
Odstavec věnovaný navazování spolupráce s „užitečnými“ a „správnými“ novináři a médii:
„Prakticky denně se předkládaly návrhy na případnou spolupráci se zahraničními médii a novináři v úzké spolupráci s Ministerstvem pro státní bezpečnost a Ministerstvem obrany, Doněckou tiskovou kanceláří, státní správou, dalšími ministerstvy DLR nebo jednotlivými vysoce postavenými funkcionáři. Veškeré zpracované informace, které systémem prošly, představují otázku národní bezpečnosti a jsou zařazeny jako přísně tajné. Karierní postupy některých zahraničních novinářů byly zkoumány také v rámci přímých vojenských potřeb DLR“.
Nakonec Putkonen žádá o peníze: agentura DONi je kvůli tomu ochotna vyměnit sídlo v Moskvě za Doněck a snížit výdaje“
„Nutné podmínky pro pokračování činnosti:
- Systém ochrany informací DONi měl základnu v Moskvě, odkud se poskytovala podpora databáze a zpracovávaly se informace. Provoz systému může pokračovat ve stejné podobě jako v době jeho vzniku a v počáteční vývojové etapě cca před rokem, na podporu fungování je však třeba 50.000 rublů měsíčně, které jsou určeny hlavně na plat systémového operátora (45.000 mzda + 5.000 náklady na údržbu systému)
- Systém ochrany lze přesunout do hlavního města DLR Doněcku pod přímé vedení ředitele DONi do jeho kanceláře, což umožní snížit výdaje na měsíční plat operátora databáze na cca 30.000, v tomto případě však návrat systému do plného provozu potrvá zhruba měsíc (15.000 plat + 5.000 výdaje na údržbu).
- Informační agentura DONi je ochotna nadále vykonávat povinnosti plnění úkolů v rámci ochrany informací, nicméně po jednom roce částečného financování, kdy rozvoj agentury postihla řada nezdarů, a po několika měsících obrovské nejistoty s poskytováním státní podpory musí být formát a fungování Systému ochrany informací znovu přezkoumán v rámci jednání“.
Máme-li věřit zprávám z mailové schránky Taťjany Jegorovové, byl systém pro filtraci zahraničních novinářů financován s osobním svolením předáka separatistů „DLR“ A. Zacharčenka.
Sdílená na síti korespondence Taťjany Jegorovové čítá tisíce zpráv, které jsou věnovány nejen akreditaci novinářů, ale také pomoci zahraničním „aktivistům“ podporujícím „lidové republiky“ s přístupem na území „DLR“. Zprávy obsahují kopie pasů státních občanů Itálie, Francie, Finska a dalších zemí a diskuze, jak nejlépe zorganizovat jejich přesun do „DLR“ (zpravidla přes území Ruska, autobusem z Moskvy). Většina psaní se však přece jen věnuje činnosti médií.
V jednom z nich se např. píše, že v obci Zajceve (jedno z nejvíce horkých míst na stykové čáře mezi separatisty a ukrajinskou armádou, dnes je pod formální kontrolou Ozbrojených sil Ukrajiny – RS) byla spatřena redaktorka francouzského televizního kanálu France 24, která údajně „kladla proukroušské otázky“ veliteli jednoho ze separatistických oddílů.
Další zpráva pojednává, jak ukrajinského novináře a blogera Nazarije Nadžohu poslali do „filtračního pracoviště Ministerstva státní bezpečnosti DLR“ kvůli tomu, že v jeho tašce na notebook byla nalezena „Jarošova vizitka“. Toto slovní spojení se stalo internetovou hláškou na jaře 2014, kdy ruská média po jedné z přestřelek poblíž tehdy ještě separatisty neobsazeného Slovjansku uvedla, že na místě události byla nalezena vizitka lídra Pravého sektoru (tato organizace je v Rusku zakázána – RS) a „americké dolary“. Od té doby byla spuštěna pásová výroba dárkových „Jarošových vizitek“, magnetky s motivem této vizitky se dají koupit v každém stánku se suvenýry v Kyjevě. Je těžké říct, zda byl v tašce zadrženého ukrajinského novináře na jednom z kontrolních stanovišť „DLR“ právě suvenýr, nalezená vizitka se pro něj však stala zdrojem vážných potíží:
„Ráno dne 10. května 2015 při prohlídce osobních věcí N. M. Nadžohy našli příslušníci pohraniční služby Ministerstva státní bezpečnosti DLR v kapse tašky na osobní notebook vizitku na jméno Dmytro Anatolijovyč Jaroš, který je předákem neformálního extrémně pravicového uskupení Pravý sektor, s uvedenými čísly na oblastní buňku této organizace v Ternopilu, v čehož důsledku byla shora uvedená osoba zadržena a dopravena na filtrační pracoviště Ministerstva státní bezpečnosti DLR v Doněcku”.
Pro Nadžohu měla tato příhoda šťastný konec. Ze zprávy vyplývá, že s ním byl „navázán psychologický kontakt“, poté bylo doporučeno sice mu akreditaci udělit, nicméně udržovat tohoto novináře pod bedlivým dozorem. Na Ukrajině v souvislosti s publikací „Jegorovové zpráv“ jsou však nejdiskutovanější nikoli problémy zahraničních novinářů, ale televizní kanál Inter. V jedné ze zpráv se jistý Leonid Muravjov omlouvá Jegorovové za výraz „teroristé“, které použil pro separatisty v jedné z reportáží redaktor Interu Roman Bočkala, a ujišťuje ji, že Bočkala byl za tento výraz „pekelně potrestán“. Sám Bočkala již prohlásil, že žádný postih vůči němu vedení televizního kanálu neuplatnilo, a vzpomněl si, že se před časem na Interu skutečně vyskytoval člověk jménem Muravjov – Bočkala naznačuje, že mohlo jít o kurátora, jehož se ruské tajné služby snažily na práci u televize propašovat jako stážistu. Muravjov figuroval v ukrajinském mediálním prostoru jako záhadný „redaktor“ jednoho z pořadů na Interu, v březnu 2015 však vedení televize tyto informace dementovalo. Muravjova vyhostili z Ukrajiny příslušníci SBU „za propagandistické příspěvky o konfliktu na Donbasu“ a má zákaz vstupu na Ukrajinu v nejbližších 5 letech.
Originál publikován dne 5. srpna 2016
Překlad: Svatoslav Ščyhol
Aktuální hlášení skupiny INFORM NAPALM