Dne 10. října byla ve Štrasburku zahájena podzimní schůze Parlamentního shromáždění Rady Evropy. Tato schůze nevěštila Rusku nic dobrého, přestože při jejím zahájení předseda shromáždění Pedro Agramunt prohlásil, že je nutno vrátit do plenárního sálu zástupce Ruské federace. Mezinárodní průzkumná komunita InformNapalm dává do souvislosti situaci na mezinárodní aréně s eskalací ruské agrese u východních hranic EU.

Hned od prvního dne podzimní schůze PACE na jejím výsledku pracovali nejen diplomaté a tajné služby RF. Ruská média synchronně se svými protežé z teroristických vojsk DLR/LLR intenzivně vhazovala do informačního prostoru sdělení o „ostřelování civilistů ze strany ukrajinské armády“ a o obětech mezi civilním obyvatelstvem a s novou sílou tak protlačovala téma „vnitrostátního ukrajinského konfliktu“.

Vznikla pěkná řádka „urgentních svodek“ od tzv. zástupce velitele operativního velitelství DLR Eduarda Basurina. Pořád stará známá písnička: ostřelování zničilo domy civilistů, babičky byly zraněny do oblasti dutiny břišní. Samozřejmě všechny mají otčestvo Jakovlevna (v tematických příručkách jsou asi uvedeny příklady, které vykonavatelé berou doslova a tisknou jako přes kopírák).

Téma ostřelování Sachanky a „občanské války“ se následně přetřásalo ve všech ruských médiích. Nezůstali stranou ani veteráni Vzdušných výsadkových vojsk RF. Zejména 11. října odiózní ruský plukovník, exnáčelník bezpečnostní služby prezidenta neuznané Podněsterské moldavské republiky a předseda „Regionální pobočky Mezinárodního svazu ruských výsadkářů“ Valerij Gratov napsal:

„<> Kdo pomstí Sachanku? Informoval jsem se u 8. střediska Ústřední inženýrské základny FSB Ruska ohledně ostřelování Sachanky. Prosil, aby vzkázali vedení tvrdý postoj veteránů Vzdušných výsadkových vojsk a ochotu mnoha vojáků jít bránit civilisty. Dali mi však striktně najevo, že se tato otázka řeší na mezinárodní aréně a že kvůli problémům v Sýrii nás zatím nemohou podpořit. Copak mají dělat obyčejní lidé na Donbasu: čekat, až se Rusku naskytne příhodná chvíle pro nový výpad, jak tomu bylo s Ilovajskem nebo Debalceve, nebo vzít svůj osud do vlastních rukou?! Několik tankových útoků kyjevskou chuntu odmrští a celá věc bude rozhodnuta. Poblíž přece máme dost tanků! Je čas zvonit na poplach, poslat do háje OBSE a jednat! Kdybych měl volit mezi Sýrii a Donbasem, nebudu mrhat síly na geopolitické ambice, ale hlasuji pro Donbas <>“

Již 12. října bylo jasné, že na mezinárodní aréně Rusko propadá na plné čáře. Žádné provokace ani operace s vnucováním konceptu „vnitrostátního ukrajinského konfliktu“ do informačního prostoru nebyly úspěšné.

Na zasedání PACE zazněly dvě historické zprávy a byly schváleny dvě historické rezoluce. Šlo o zprávy německé političky Marie Louise Beck a české poslankyně Kristýny Zelienkové o Donbasu. První místopředsedkyně Nejvyšší rady Ukrajiny Iryna Heraščenko 12. října uvedla:

„Zpráva „Politické důsledky ruské agrese na Ukrajině“ (VELMI DŮLEŽITÉ: název zprávy byl změněn a konflikt na Donbasu označen za ruskou agresi!) a zpráva „Prostředky právní ochrany v případech porušování lidských práv na okupovaném ukrajinském území, které ukrajinská vláda nekontroluje“ obsahují klíčové postoje: jde o ruskou válku proti Ukrajině; ruská vojska musí být z Ukrajiny stažena; volby na Donbasu za stávajících podmínek nejsou možné! Protože to tu není bezpečné! Že žádné volby nepřipadají v úvahu, vyplývá z protokolu k Evropské úmluvě o lidských právech ETS 9. Rusko je za okupované území plně zodpovědné, protože zdejší situaci zcela kontroluje! Na Donbasu a na Krymu došlo k vojenské invazi! A tzv. LLR a DDR vytvořila a podporuje RF, proto nejsou legitimní“.

Fiasko, které Rusko utrpělo na mezinárodní aréně, již tradičně vyústilo v jakousi pomstu, která se projevila vyhrocením situace na frontě.

Již v podvečer 12. října ruské okupační jednotky ostřelovaly ze samohybné houfnice ráže 152 mm osadu Voďane, která leží u Mariupolu. V důsledku ostřelování došlo k požáru. Několik domů bylo vážně poškozeno.

Ve stejné době začaly boje a ostřelování u Šyrokyne.
Podrobnou a hodnověrnou mapu ostřelování ze dne 12. října viz na službě Infolight.

Skupina Informační odboj nabídla zevrubnou analýzu vyhrocení situace na frontě.

„V posledních 24 hodinách ruští okupanti v úseku Pavlopil až Šyrokyne intenzivně ostřelovali přední pozice ukrajinské armády a řadu objektů a obcí v jejím taktickém týlu, kdy použili nejrůznější palebné prostředky včetně 122mm hlavňového a reaktivního dělostřelectva. Okupanti také s dost velkou intenzitou použili na tomto úseku minometnou palbu s nasazením 82mm a 120mm minometů…

Série palebných útoků a ostřelování měla zjevně provokativní povahu a sledovala hned několik cílů. Typické z tohoto pohledu jsou úseky, které ozbrojenci soustředěně ostřelovali, mj. z dělostřeleckých systémů…

Jednalo se hlavně o opevněná stanoviště ukrajinských jednotek a vesnice na obou stranách dvou (ze tří) hlavních silničních komunikací v této lokalitě: silnice E58 (Novoazovsk – Oděsa) a silnice z Mariupolu na Telmanove, nebo také o místa, kde mají dočasná nebo stálá stanoviště pozorovatelé od OBSE (popř. úseky s vysokou pravděpodobností jejich výskytu)…

Bylo zaznamenáno, že ozbrojenci v této oblasti použili zejména tyto zbraňové systémy: 122m samohybné houfnice 2S1 Gvozdika, 122mm reaktivní raketomety BM-21 Grad, tažené 122mm houfnice 2A18 typu D-30\30A, 82mm minomety typu 2B14 Podnos a 2B9 Vasiljok (automatická varianta), 120mm minomet typu 2S12 Sani atd.“

Vyhrocení situace a eskalace konfliktu se celkem daly předvídat: je patrné, že se na to Rusko připravovalo. Jen za poslední měsíc bylo zaznamenáno větší množství těžkých zbraní a techniky okupačních vojsk, které byly dodány pro posílení nezákonných ozbrojených formací na Donbasu. Dobrovolní letečtí průzkumníci stále častěji zaznamenávali celé nepřátelské dělostřelecké oddíly a přinášeli nezvratné důkazy o porušování ujednání minských dohod o stažení těžkých zbraní.

Zejména koncem září dobrovolnický letecký průzkum zachytil přítomnost minimálně osmi kusů 122mm samohybných houfnic 2S1 Gvozdika v okolí Novoazovsku, tzn. v těsné blízkosti míst, kde nyní dochází k vyostření situace a probíhá permanentní ostřelování ukrajinského území, mj. ze 122mm hlavní.

Zhoršení by se dalo čekat i na dalších místech, jen v posledních dvou týdnech totiž dobrovolníci z mezinárodní průzkumné komunity InformNapalm identifikovali na leteckých záběrech pět velkých kumulací zbraní ruských okupačních vojsk na Donbasu.

1. Velká kumulace tanků a samohybných houfnic byla zaznamenána v Doněcku pouhých 15 km od demarkační čáry.

2. Tanky byly spatřeny v Rozdolném (10 km od demarkační čáry).

3. 122m samohybné houfnice Gvozdika byly spatřeny v Novoazovsku (17 km od demarkační čáry).

4. Celý dělostřelecký oddíl byl zaznamenán na otevřené ploše ve Vrubivském.

5. Tanky byly zachyceny v Horlivce (14 km od demarkační čáry).

Žádné Minské dohody ani mezinárodní ujednání nedokážou agresora zklidnit. Pouze tvrdý zkonsolidovaný postoj celého světového společenství, hospodářský tlak a odebrání Ruské federaci práva veta v Bezpečnostní radě OSN může situaci ovlivnit.

Zpráva mezinárodní průzkumné komunity InformNapalm Zbraně RF na Donbasu, kterou ukrajinská delegace prezentovala na podzimní schůzi PACE, poskytuje jasnou představu a seznam důkazů, že Ruská federace soustavně zásobovala a stále zásobuje teroristické jednotky na Donbasu moderní vojenskou technikou a vysílá vojáky, kteří ji obsluhují.

Z tohoto důvodu Ukrajina potřebuje nejen hospodářskou, ale i vojenskou pomoc ze strany světového společenství. Letální a neletální typy moderních zbraní dodané Ozbrojeným sílám a Národní gardě Ukrajiny by se mohly stát významným zádržným faktorem pro ambice Kremlu na realizaci plíživé okupace ukrajinského území a destabilizaci situace u východních hranic EU a NATO.

(CC BY 4.0) Informace zpracovány speciálně pro web InformNapalm.org, v případě převzetí nebo použití tohoto příspěvku je nutno uvést funkční odkaz na zdroj.

Vyzýváme čtenáře, aby naše publikace aktivně sdíleli na sociálních sítích. Zveřejnění vyšetřovacích podkladů dokáže zvrátit průběh informačního a válečného střetu.

Překlad: Svatoslav Ščyhol