Publikace od mezinárodní zpravodajské komunity InformNapalm (IN) ze dne 14. března 2017 o prodávaných v Gruzii výrobcích Luhanské továrny na náboje (LPZ / LCW), zejména munici ráže 9×19 mm, vzbudila dost velký ohlas. Přestože IN svými informacemi nekladl za cíl něco dokázat a prezentoval jen vybraná fakta a domněnky, na různých fórech a blozích se našlo nemálo skeptiků, kteří tvrdili, že výroba v LPZ a vývoz výrobků za účelem prodeje není možný.

Skutečnost, že naše domněnky mají k pravdě víc než blízko, dokládají materiály, které poskytla k dispozici IN Ukrajinská kybernetická aliance (#UkrainianCyberAlliance, #UCA). Zejména jde o archiv dokumentů získaných nabouráním zčásti promazané a opuštěné mailové schránky jednoho ze šéfů LPZ, jejichž rozbor odhalil zajímavá fakta.

Hned po částečné okupaci území Donbasu a vyhlášení prokremelské loutkové „Luhanské lidové republiky“ v roce 2014 vyvstala otázka další činnosti Luhanské továrny na náboje. Začátkem roku 2015 se věc hnula z místa.

Zejména nařízením „Rady ministrů Luhanské lidové republiky“ ze dne 15. 7. 2015 č. 02-05/153/15 byla ustanovena dočasná správa, která měla řídit Soukromou akciovou společnost „Luhanská továrna na náboje“. Ředitelem společnosti byl jmenován bývalý energetik z předmětné továrny M. V. Želtobrjuchov.

Působením jistých okolností však v září a říjnu 2015 vedení „LLR“, zejména šéf tzv. Ministerstva vnitra I. A. Kornet (vyjádření k dopisu ze dne 22. 9. 2015 č. 8/408) a tzv. předseda Rady ministrů „LLR“ G. N. Cypkalov (vyjádření k dopisu ze dne 20. 10. 2015 č. 02-02/2216/15) dvakrát odmítlo udělit ředitelství LPZ licenci, která by továrně umožňovala vyrábět a prodávat munici.

Hned v říjnu Želtobrjuchov oslovuje jakéhosi X (podle všeho jde o šéfa „LLR“ Plotnického), jemuž píše, že „situace v Luhanské továrně na náboje je kritická a zhoršuje se den co den. Továrna prakticky stojí, odborníci dávají výpovědi a odcházejí na Ukrajinu kvůli finančním problémům“. Želtobrjuchov žádá o urgentní vyřízení rychlé finanční pomoci zaměstnancům továrny v zájmu udržení odborného personálu a žádá o vyčlenění částky 270 tis. USD a o co nejrychlejší rozhodnutí ohledně spuštění továrny.

Poznámka: skutečnost, že za zkratkou X v této korespondenci stojí Plotnickij, je doložena informacemi z veřejných zdrojů. Jde zejména o informaci z října 2015, že pohlavár teroristické organizace LLR Plotnickij zakázal ukončovat pracovní poměry zaměstnanců LPZ a vydal pokyn zahájit hledání odborníků, kteří měli být nedobrovolně zapojeni do výroby munice.

Již v březnu 2016 se na některých informačních portálech luhanských separatistů objevily informace o obnovení provozu a navyšování výrobních kapacit. Zejména oficiální zástupce „Lidových milicí LLR“ major Andrej Maročko prohlásil, že Luhanská továrna na náboje plně zásobuje „lidové milice“ municí.

Ve stejné době, tzn. v březnu 2016 Želtobrjuchov předložil luhanskému separatistickému vedení roční plán získávání personálu s různým zaměřením do provozu, od vysokoškolsky vzdělaných odborníků přes aprobované dělníky až po administrativní pracovníky.

Mezi dokumenty se našly mj. skenované kopie osobních dokladů (občanský průkaz, řidičský průkaz a technický průkaz k těžkotonážnímu automobilu) znějících na jistého Valerije Omiljanova, který dne 25. března 2016 získal zvláštní roční povolení od tzv. ministerstva infrastruktury a dopravy „LLR“ pro činnost „vnitrostátní a mezinárodní přepravy“ – podle všeho v zájmu Luhanské továrny na náboje.

• Více dokumentů viz skrytý odkaz

  

Z dalších získaných dokumentů vyplývá, že s platností v roce 2015 měla LPZ už dostatek provozních kapacit k výrobě řady typů munice. Zejména se zmiňují „sportovní a lovecké“ náboje v těchto počtech:

• náboje 9×18 s olověným jádrem: 1–1,5 mil. ks/měsíc;
• náboje 9×19 s olověným jádrem: 1–1,5 mil. ks/měsíc;
• náboje 5,45×39 s olověným jádrem: 1–1,5 mil. ks/měsíc.

Dále existuje návrh smlouvy mezi LPZ a tzv. Ministerstvem obrany „DLR“ z roku 2015, který počítá s výrobou a dodáním 5.000 ks nábojů ráže 9×19 vybavených kulkou s olověným jádrem FMJ v množství a za cenu dle specifikace (177 USD / 1.000 ks, tzn. 885 USD / 5.000 ks). Pozoruhodné je ujednání o „balení a značení“ zboží, které říká, že bude dodáváno v krabicích z vlnité lepenky, v obalech zajišťujících neporušený stav při uskladnění v mezích záruční skladovací lhůty, a sice 1 rok od prodeje (což zhruba odpovídá jednoduchým obalům, jejichž vzhled jsme o něco dříve zachytili v Tbilisi).

Největší zájem snad však představuje dopis č. 569 ze dne 9. 11. 2015 na adresu vedení Luhanské továrny na náboje od kazašské s.r.o. „Korporacija „Mustang“ s podpisem ředitele, jistého K. K. Aubakirova, která má zájem o odběr a dodávky produktů od LPZ.

Poznámka: TOO korporacija „Mustang“, registrační číslo 301700002107, PSČ 10012, Kazachstán, Karaganda, bulvár Mira 24. Předmět podnikání: prodej požárního zabezpečovacího zařízení, zbraní, munice, vysílaček, kamerových monitorovacích systémů aj. Zejména zajišťuje potřeby policie kazašského Ministerstva vnitra, což dokládá státní licence udělená Odborem veřejné bezpečnosti Kazachstánu č. 000034 ze dne 26. prosince 2002.

Vzhledem k tomu, že poskytnuté Ukrajinskou kybernetickou aliancí podklady byly získány z jediné promazané a dnes už neaktivní mailové schránky funkcionáře LPZ, lze celkem rozumně předpokládat, že o nepříliš drahé, ale žádané na civilním trhu produkty Luhanské továrny na náboje mohly projevit zájem i obchodní struktury v dalších státech.

Je nutno také zohlednit informaci, že by provoz továrny nebyl možný bez ruských dodavatelů surovin a součástek, jak tomu bylo před událostmi z roku 2014. Továrna byla prakticky zcela závislá na RF: válcovaná ocel pro nábojnice a kulový bimetal se dovážela z Ruska, střelný prach z Kazaně, rozbušky z Uljanovsku. O výrobě před rokem 2014 víme, že se ve skladech nic nehromadilo, vyrábělo se na základě konkrétní smlouvy/objednávky, na levnější náboje byla čekací doba léta dopředu a nakupovaly se ve velkých milionových dodávkách (objednávky řádově 200 až 300 tisíc nábojů se ani nebraly vážně), a obaly také měly civilizovanější vzhled.

Na základě nových skutečností zachycených v této publikaci a se zřetelem k našim minulým údajům můžeme s jistotou říct, že Luhanská továrna na náboje, kterou kontrolují ruští okupanti a místní kolaboranti, stále vyrábí. I přes řadu problémů spojených s financováním a odlivem kvalifikovaného personálu na neokupované území Ukrajiny je LPZ dodnes v provozu a vedle munice pro vojenské účely, která slouží potřebám „L/DLR“, vyrábí komerčně zaměřené produkty, o které se zajímají i zahraniční firmy.

Doufejme, že k nejnovějším údajům přihlédnou příslušné ukrajinské a kazašské úřady, které zakročí proti kazašské korporaci „Mustang“, jejíž zástupci obešli Kyjev a jednali s teroristickými novotvary na Donbasu.

Příspěvek připraven k publikaci na základě informací, které poskytla Kybernetická aliance (#UkrainianCyberAlliance, #UCA)

Iraklij Komachidze

(CC BY) Informace zpracovány speciálně pro web InformNapalm.org, v případě převzetí nebo použití tohoto příspěvku je nutno uvést funkční odkaz na autory a na náš projekt.

Vyzýváme čtenáře, aby naše publikace sdíleli na sociálních sítích. Zveřejnění vyšetřovacích podkladů dokáže zvrátit průběh informačního a válečného střetu.

Překlad: Svatoslav Ščyhol