Redakční poznámka:
Publikujeme článek o Kerčském mostě, jemuž se v RF přezdívá „stavba století“. Publikaci zpracovali členové občanského sdružení Europrostor Oleh Baturin a Dmytro Lisunov speciálně pro web mezinárodní dobrovolnické komunity InformNapalm.

Stavěl most na Krym a pak šel pěšky na Ural

Na „hlavní ruské stavbě století“ hromadně podvádějí zaměstnance a zapojují „dobrovolné“ studentské brigády.

Téměř 3.000 kilometrů málem musel ujít obyčejný pracant z Uralu, obyvatel Zlatoustu Vjačeslav Abdullin, aby se dostal domů. Cestou domů mnohokrát sám sebe proklínal za to, že se ozval na inzerát jedné jekatěrinburské firmy, která slibovala práci na směny v Čeljabinské nebo Sverdlovské oblasti: „30 dní s ubytováním a stravováním, dalších 15 dní pracovní volno doma“.

Teprve po podpisu požadovaných listin se přišlo na to, že na Urale žádná práce není ani nebude. Vjačeslav a ostatní dělníci proto dostali nabídku jet na Krym. Naložili je do autobusů a odvezli k pobřeží Černého moře na stavbu Kerčského mostu. Když směna skončila, ukázalo se, že odvézt dělníky domů se nikomu nechce. Vedoucí skupiny se odvolal na nedostatek vozidel, Vjačeslav Abdullin i s kolegou se tedy rozhodli, že se dostanou domů po vlastní ose. Protože za provedenou práci nedostali zaplaceno, počítali dělníci s tím, že na Ural dojedou stopem, kamioňáci, kteří jeli stejným směrem, se ovšem zdráhali brát stopaře, a tak museli jít pěšky.

Vjačeslavova manželka Oxana dala inzerát na stránce Tirák na síti VKontaktě s prosbou o pomoc pro Vjačeslava s dopravou domů. Uváděla, že její manžel v té době již cestoval 4 dny pěšky a jedl volně rostoucí ovoce a bobule.

„Prošli jsme Batajskem. Kolegovi Romanovi zavolali a ten pak odjel. Jdeme po silnici M4 do Moskvy. Svezte, kdo můžete! Prosím na kolenou!“, napsala Oxana dne 27. července manželovým jménem a uvedla jeho číslo mobilu. Nikdo se však neozval. Žena si proto musela vzít menší půjčku a poslala manželovi peníze, za které si koupil jízdenku na vlak.
„Máme to teď s penězi špatné. Náš dům vyhořel, proto bydlíme v nájmu. Můj manžel je stavař a chtěl si přivydělat…“, vysvětlila Oxana.

Ruští svářeči se dělí o zkušenosti ze „stavby století“

Nešlo zdaleka o jediný případ, kdy se dělníci zaměstnaní na stavbě Kerčského mostu nechali napálit. V těchto dnech velké pozdvižení způsobilo sdílené video na internetu se smutným příběhem svářečů a montérů, kteří jsou ubytováni v bývalém kerčském dětském táboře na adrese Ordžonikidze 80 a již přes dva měsíce nedostali mzdu. Navíc ve smlouvě byla sjednána 1,5x vyšší hodinová mzda než následně uvedená ve mzdovém výměru.

– Pracujeme již 2 měsíce na stavbě mostu na krymské straně, firma se jmenuje OOO „Biznes resurs“. Mzdu nikdo nevyplácí. Ve smlouvě je uvedena částka 23,50 na hodinu, podle smlouvy, na jejímž základě nás nabírali do zaměstnání, nám však slibovali 1.500 rublů denně za 12hodinový pracovní den s hodinovou přestávkou, bez dnů pracovního volna. Nikdo z nás není místní, podle smlouvy nám všem měli zajistit ubytování a stravování. Všichni se nechali zaměstnat na inzerát na (nástěnce) Avito“, uvádí mladý stavař z Voroněže.

Dělníkům slíbili stravu dvakrát denně, kterou však nedostali zdaleka všichni. „Po našem 11hodinovém pracovním dni na noční směně mají za to, že jsme hodně unavení a chceme spát, proto žádnou snídani nepotřebujeme. I z našich podmínek je také vidět, že pro 50 lidí mají pouhé 2 záchody a bojler na 110 litrů“, dodává dělník.

Jak tvrdí sami dělníci, dostali se do stavu, kdy jsou ochotni si nechat vyplatit cestovné a vrátit se domů. Že někdy uvidí svou mzdu, nikdo z nich nevěří.

Další barvité video o stavbě Kerčského mostu sdílel svářeč 5. třídy (pozor: obsahuje sprosté výrazy):

Na stavbu mostu lákají i obyvatele dalších území, která RF okupuje

Internet je mezitím stále plný pracovních nabídek na výstavbu Kerčského mostu. „Dobrými výdělky“ se na „stavbu století“ snaží nalákat i obyvatele tzv. „DLR“ a „LLR“. Schéma je pořád stejné: zájemcům slibují mzdu 45 až 55 tisíc rublů měsíčně.
„Strava a ubytování je samozřejmě na vlastní náklady. Pouze z našeho města na stavbu mostu odjelo 15 lidí a všichni se vrátili. Nikdo přece lidem nevysvětlil, že ubytování a jídlo je na Krymu velmi drahé a mnohdy jsou ceny dokonce vyšší než v Moskvě“, podělil se o vlastní zkušenost obyvatel Debalceve. Pravdivost jeho slov potvrdili také obyvatelé Charcyzku, Avdijivky nebo Jasynuvaté, mnoho z nich už přece vyzkoušelo tento způsob výdělku na vlastní kůži.

Nedostatek pracovní síly na stavbě mostu se v Rusku řeší osvědčenou sovětskou metodou, a sice nasazením tzv. „dobrovolných“ studentských brigád. První podobné brigády tvořili studenti ze šesti předních ruských vysokých škol v předmětném oboru: Moskevské státní technické univerzity silniční dopravy, Petrohradské polytechnické univerzity, Ťumeňské státní univerzity architektonické a stavební a dalších.

Do „dobrovolných“ studentských brigád byli zařazeni premianti, které ubytovali v osadě pro stavební dělníky u Tamaně. Další skupina je zapojena do výstavby silničního přivaděče k mostu na Krym od Krasnodarského kraje.

Podle ředitele společnosti Strojgazmontaž pro výstavbu mostu přes Kerčský průliv Leonida Ryžeňkina studenti provádějí „nikoli nejtěžší a v žádném případě nebezpečné práce na staveništích mostu“. Plánuje se, že praxe studentů na objektech bude ukončena dva měsíce před 31. srpnem. Všichni účastníci brigád mají přislíbený 5denní pracovní týden s osmihodinovou pracovní dobou, ubytování a stravu třikrát denně zdarma. Pro některé je to praxe, my však vidíme, že někomu jde jen o ryzí publicitu.

Na „stavbu století“ se Rusko dokonale připravilo. Všechny hlavní etapy prací jsou široce prezentovány v ruských médiích a na sociálních sítích vznikly speciální účty vedené jménem „Krymského mostu“. Jejich prostřednictvím „most“ přeje Rusům ke Dni vojenského námořnictva RF, Světovému dni velryb nebo dokonce „Dni vítězství“. Také podrobně „vypráví“ o postupu zatloukání pilot a o stavbě opěr kolem plavebního koridoru.

„Chlouba říše“ v holých číslech

Stavba samotného mostu je financována pouze z federálního rozpočtu v rámci federálního účelového programu „Sociální a hospodářský rozvoj Krymské republiky a Sevastopolu do roku 2020“. Odhad projektových nákladů činí 211,9 miliard rublů podle cen ze čtvrtého čtvrtletí 2015. Okupační úřady slibují, že provoz silniční dopravy přes most bude zahájen v prosinci 2018, vlaků v roce 2019. Státní kontrakt na projektování a výstavbu mostu přes Kerčský průliv byl podepsán dne 17. února 2015 mezi Federální rozpočtovou institucí „Správa federálních silničních komunikací „Tamaň“ Federální silniční agentury RF a OOO „Strojgazmontaž“.

Sotva byla v Rusku veřejně vyslovena myšlenka ohledně stavby mostu, mnoho Rusů hned zaujalo k tomuto nápadu svého vedení souhlasné stanovisko. Zapomnělo však, že se bude realizovat za jejich peníze, navíc v situaci finanční a hospodářské krize, nezaměstnanosti a hromadného propouštění. Podle Ruského statistického úřadu počet chudých lidí v RF v roce 2015 prudce stoupl, a sice hned o 3,1 mil. osob, dosáhl tak 19,2 mil. osob, což je nejvyšší hodnota od roku 2006. Úroveň chudoby v Rusku v roce 2015 činila 13,4 % (oproti 11,2 % v roce 2014). Statistický úřad přitom upřesňuje, že tyto informace nezahrnují údaje z anektovaného Krymu a Sevastopolu. Životní minimum v RF podle statistiků činilo ve čtvrtém čtvrtletí 2015 9.452 rublů na osobu měsíčně, 9.673 rublů ve třetím čtvrtletí, 10.017 rublů v druhém čtvrtletí a 9.662 rublů v prvním čtvrtletí.

Celkem pro Rusko činil průměrný měsíční výdělek na jednoho obyvatele ve IV. čtvrtletí 2015 35.586 rublů.

Právě v této situaci se po ruských občanech chce, aby financovali projekt, jehož realizace je ještě více ožebračí a přínos bude pro ně nulový. Protože Krym pro Rusko je a nadále zůstane dotovaným územím, čekat na návratnost vynaložených investic by bylo marné, a rekreační oblastí se pro Rusy nikdy nestane. Anexe Krymu a získání dalšího dotovaného regionu i bez tlaku mezinárodních sankcí pouze urychlilo hospodářský propad RF a pokles životní úrovně obyčejných Rusů.

Nesmíme opomenout ani skutečnost, že výstavba mostu probíhá bez souhlasu Ukrajiny, což samo o sobě hrubě porušuje mezinárodní právní předpisy, které říkají, že Azovské moře je oblastí společné námořní dopravy. Uznal to i bývalý kremelský dosazenec na Krymu Sergej Aksjonov, který prohlásil: „Získat souhlas od Ukrajiny bude jen stěží možné“ a dodal, že postavit podmořský tunel by stálo méně a žádný souhlas nevyžadovalo.

Oslovení právníci a experti na námořní právo tvrdí, že postavit most bez souhlasu Ukrajiny je prakticky nemožné. Podle smlouvy z roku 2003 se používá Vídeňská úmluva o smluvním právu. Což znamená, že RF nemůže její ujednání porušit s odkazem např. na obsah článku 62 „Podstatné změny okolností“, jimiž by myslela jednostrannou změnu postavení Krymu.

Právníci dále podotýkají, že většina zemí neuznává přechod Krymu do jurisdikce RF, a Ukrajina, které by v případě realizace tohoto projektu hrozilo blokování průlivu pro tranzit jejích plavidel, má veškeré šance tuto „podstatnou změnu“ napadnout u mezinárodního soudu nebo před smírčí komisí OSN. Praxe ukazuje, že se podobné procesy mohou táhnout dlouhá desetiletí.

Nelze tedy vyloučit, že stavba mostu jak z finančních, tak z právních důvodů nemusí být vůbec dokončena. Rusům se jako vždy vysvětlí, že za to můžou úklady nepřátel. A že miliardy ruských rublů již budou v té době vyhozeny oknem, to nikoho zvlášť trápit nebude.

Za drahý a nesmyslný projekt výstavby Kerčského mostu se plánuje celkem utratit 70 % prostředků uvolněných ze státního rozpočtu na silniční stavby a opravy mostů a silnic po celém Rusku. Žádný jasný hospodářský model tento záměr samozřejmě nemá. Investovat do něj peníze bylo rozhodnuto pouze proto, aby se zajistil volný průjezd na území Krymského poloostrova, s nímž Rusko nemá pozemní koridor. Hlavní dodavatel „stavby století“, společnost Arkadije Rotenberga, přítele Vladimira Putina, dostane všechny požadované prostředky v plné výši, možná dokonce víc než potřebuje.

Americký časopis Newsweek uvádí: „V Rusku podobné nesmyslné projekty vždy sledují určitý cíl. Představují nástroje, které umožňují Kremlu realizovat své záměry a zároveň držet oligarchy a gubernátory pod kontrolou. Velké projekty sponzorované státem jsou součástí regulovaného prostředí, které je podle Kremlu nezbytné k tomu, aby se Rusko měnilo nikoli revoluční, ale evoluční cestou. Vznik sice zdravějších, ale hůře kontrolovaných investičních podmínek je považován za nebezpečný pro stávající ruský režim“.

Europrostor, Oleh Baturin a Dmytro Lisunov speciálně pro InformNapalm.org

Překlad: Svatoslav Ščyhol