Vážení Rusové,

Zatímco celý svět si 8. května 2015 připomíná ukončení evropské části Druhé světové války (Victory in Europe Day) před 70 lety, vy 9. května 2015 slavíte 70. výročí vítězství v Druhé světové válce. Dovoluji si vás zeptat: na co konkrétně jste pyšní?

Chlubit se 70 let starým vítězstvím je vůbec podezřelé, tak dlouhá doba, která mezitím uplynula, by totiž měla poskytnout mnoho dalších důvodů k hrdosti, které mohly být stejně tak povýšeny na symboly a orientační body státní politiky.

Dnešní ruská propaganda přesto právě toto vítězství povýšila na celonárodní kult a právě toto vítězství zneužívá k militarizaci veřejného povědomí v Rusku, čímž stimuluje jeho agresivitu a zaměřuje nenávist proti Západu a proti Ukrajině, která se v poslední době stále víc orientuje na Západ.

Dovolte mi, abychom vám Rusům připomněl, že Sovětský svaz nebyl v Druhé světové válce jediným vítězem, že společně s SSSR patřily mezi vítěze také USA a Velká Británie a že k tomuto vítězství přispěly i další evropské země včetně protinacistických sil v Německu a protifašistických sil v Itálii.

Bez ohledu na to, co vám vypráví vaše ruská propaganda, bych vám rád objasnil, proč spojenci Sovětského svazu z Druhé světové války a zástupci většiny zemí světa, které v letech 1939 až 1945 bojovaly proti německému národnímu socialismu, italskému fašismu a japonskému militarismu, neslaví dnes tzv. Den vítězství v Moskvě společně s vámi.

Vychází totiž najevo, že Rusko a celý zbytek světa mají odlišné způsoby paměti: zatímco svět si připomíná ukončení evropské části Druhé světové války, Rusko oslavuje vítězství ve Velké vlastenecké válce, právě na tuto oslavu selektivně zve a přijímá účastníky, čímž provádí přerozdělení světa na ty své a ty cizí.

Stalinská propaganda tuto válku pojmenovala výrazem „Velká vlastenecká válka 1941–1945“, aby zakryla separátní spolupráci a rozdělení okupačních sfér v Evropě mezi národně socialistickým Německem a komunisticko-socialistickým Sovětským svazem v letech 1939 až 1941, které bylo zakotveno v paktu Ribbentrop-Molotov z roku 1939, dnes na ruské Wikipedii stydlivě a lživě označovaném jako Smlouva o neútočení mezi Německem a Sovětským svazem, kde je rozdělení okupačních sfér označeno výrazem „vymezení sfér bilaterálního zájmu ve Východní Evropě pro případ „územně politického přeuspořádání“.

Je vám Rusům jasné, že dnešními oslavami vítězství ve Velké vlastenecké válce, tedy části Druhé světové války selektivně vyčleněné sovětskou propagandou, v podstatě ospravedlňujete pakt Ribbentrop-Molotov? Je vám jasné, že slavením vítězství ve Velké vlastenecké válce se de facto hlásíte k tomuto přežitku stalinské propagandy, z nějž dnešní ruský režim udělal symbol svého protizápadního revanšismu?

Kdo z vás Rusů si vzpomene, že Druhá světová válka skončila 2. září 1945? A co si myslíte o tom, proč neslavíte vítězství 2. září, ale právě 9. května? Proč měla sovětská propaganda tak vybíravý přístup, že se vám snažila vštípit do povědomí právě evropskou část Druhé světové války? Stalo se tak proto, že bez ohledu na kapitulaci Japonska a podpis Deklarace o ukončení války mezi SSSR a Japonskem k podpisu mírové dohody nikdy nedošlo.

Jinak řečeno Rusko oslavuje den okupace Východní Evropy Sovětským svazem, proti níž dotčené země tehdy neměly námitek, začaly je však mít už poměrně záhy. Naproti tomu okupaci tehdejších japonských Severních teritorií (jimž Rusové říkají Jižní Kurily) zpochybňuje Japonsko dodnes. USA na druhou stranu trumfly SSSR v postevropské části Druhé světové války tím, že realizovaly okupaci Japonska. To Američanům umožnilo provést demokratizaci a demilitarizaci Japonska a v konečném důsledku vedlo k ukončení jeho americké okupace přijetím Sanfranciské mírové smlouvy. USA získaly Japonsko, které je vůči nim přátelské.

Nic podobného Sovětský svaz neudělal ve Východní Evropě, jejíž okupace skončila teprve krachem SSSR. S tím, že důsledkem sovětské okupace jsou velmi ostražité, ne-li přímo nepřátelské postoje východoevropských zemí vůči Rusku. Srovnávání politického klimatu, hospodářského stavu a kulturní vyspělosti zemí, které byly ve sféře vlivu USA nebo Velké Británie, se zeměmi, které byly ve sféře vlivu SSSR, svědčí těm prvním. Ukázalo se, že Sovětský svaz nebyl schopen pozitivní civilizační expanze. Rusko pak má potenciál k pozitivní civilizační expanzi ještě nižší, stačí se podívat na celkový stav Podněstří, Abcházie nebo Jižní Osetie.

Řekněme to na rovinu: zatímco SSSR po Druhé světové válce získal Východní Evropu, USA po této válce získaly prakticky celý zbytek světa. Kdo je tedy v Druhé světové vítězem? Zřejmě tentýž, kdo zvítězil i v Třetí (studené) světové válce. Dnešní ruský režim se stále nedokáže smířit s hegemonií USA ve světě. Právě proto nejdřív sovětská a dnes ruská propaganda vyčleňuje část trvání Druhé světové a část evropského území, které se Druhé světové zúčastnilo a bylo přemoženo Sovětským svazem, k vytvoření omezené sovětské/ruské hrdosti.

Prakticky celý zbytek světa vnímá vítězství SSSR ve Velké vlastenecké válce 9. května 1945 jako nastolení sovětského režimu ve své podstatě imperiální okupace Východní Evropy. Rusko, které k dnešnímu dni rozpoutalo na území Gruzie a Ukrajiny imperialistickou válku, předvedlo celému světu své imperiální snahy. Vzhledem k tomu, že Rusko svými postupy, rétorikou své administrativy a cítěním většiny Rusů navazuje na praktiky panevropského imperialismu, musí ospravedlnění pro tuto imperiální okupaci nevyhnutelně hledat v minulosti.

Rád bych také vysvětlil, proč polský parlament rozhodl posunout datum oslav vítězství v Druhé světové válce na 8. květen, čímž se distancoval od svátku 9. května, který byl zaveden v SSSR a stále platí v dnešním Rusku. Polsko tím vyzvalo ostatní evropské země, aby následovaly jeho příklad. Při schvalování tohoto rozhodnutí polský Senát konstatoval, že ukončení Druhé světové války v Evropě v případě zemí, které byly osvobozeny Sovětským svazem a v nichž byl následně nastolen nedemokratický politický systém, „lze jen stěží považovat za vítězství svobody“.

Osvobození Východní Evropy Sovětským svazem z národně socialistického otroctví pro ni tedy znamenalo útlak nový, tentokrát imperiální komunisticko-socialistický. Polský distanc od tohoto svátku v Rusku je distancem od imperialistického diskurzu, který imperiální politiku dnešního Ruska doprovází.

Imperiální útisk Východní Evropy po Velké vlastenecké válce pod ideologií komunistického socialismu způsobil nejen zhroucení tohoto socialismu samotného, ale také vypadnutí Východní Evropy ze sféry ruského vlivu v 80. až 90. letech 20. století. Dnešní projekt Evropské unie představuje zcela jinou úroveň svobody, rovnoprávných smluvních vztahů a spolupráce, což postsovětské Rusko nedokázalo nikdy nabídnout. Ruský imperialismus vylučuje rovnocenné vztahy mezi Ruskem a dalšími zeměmi. Právě proto se Ukrajina musela navázání užšího vztahu s imperiálním Ruskem vzdát.

Proč Ukrajina neslaví Den vítězství společně s Ruskem?

Rusko oslavuje vítězství státu, který již delší dobu neexistuje. Tím, že stále označuje tuto válku jako vlasteneckou, de facto si vítězství v této válce přivlastňuje a odpírá podíl na něm Ukrajině, Kazachstánu, Bělorusku, Estonsku, Lotyšsku, Litvě a dalším zemím, které kdysi bývaly součástmi Sovětského svazu a s někdejší sovětskou otčinou již dnes nemají nic společného.

Současná hlava ruského státu v roce 2010 veřejně a zcela vážně prohlásila, že by Rusko tuto válku vyhrálo i bez Ukrajiny. V této věci však nejde o počítání demografických ztrát Ukrajiny ani o výpočet hospodářského potenciálu Ukrajiny v době Druhé světové války. Jde o princip: Rusové přijali samotný přístup svého lídra spočívající v rusifikaci vítězství ve Velké vlastenecké válce a v odpírání nároku na vítězství Ukrajině. Jinak řečeno, Rusko se snaží ukrást vítězství ostatním národům bývalého SSSR a touží se stát jediným dědicem tohoto vítězství.

Navíc ruský režim připravil a v roce 2014 započal válku proti Ukrajině, kdy anektoval Krym a rozpoutal rebelské násilnosti na Donbasu, kam stále v tichosti dodává vojenskou techniku a munici, vysílá ruské vojáky a důstojníky, což zároveň popírá, tedy veřejně klame jak vlastní národ, tak národy dalších zemí světa. Těmito svými akcemi Rusko nejenže zničilo důvěru mezi ruským a ukrajinským národem, ale také zradilo památku našich dědů, kteří v Druhé světové válčili bok po boku.

Ruská vláda realizovala totální informační válku, kdy ponižuje a hanobí Ukrajince za to, že chtějí o svém geopolitickém směřování rozhodovat sami. Naprostá většina Ukrajinců nepodporuje nacismus ani fašismus, o čemž vypovídají výsledky prezidentských a parlamentních voleb z roku 2014, i když ruská propaganda vnucuje představu o údajné totální fašizaci Ukrajiny.

Rusko dnes svou agresí ohrožuje Evropu a celý svět a proměňuje se v to, proti čemu v letech 1941 až 1945 bojovalo. Fašistickými a národně socialistickými praktikami ve své politice podporuje extremistické a výslovně nacionalistické lídry v Evropě. Rusko vyhrožuje celému světu jadernými zbraněmi, čímž boří světový řád, který se ustálil po Druhé světové válce. Aktualizací rétoriky vítězství a války se Rusko v podstatě připravuje na válku novou.

Ze svého vítězství v roce 1945 si Rusko nevzalo žádné ponaučení. Pokračuje ve stejných imperiálních militaristických praktikách jako Německo v první polovině 20. století, což před časem způsobilo První a Druhou světovou válku.

Rusko dodnes správně nepochopilo podstatu Druhé světové války a podstatu vítězství v této válce, nedalo tomuto pochopení náležitou formu ve veřejném diskurzu a nepřihlíží k němu v aktuální politice.

Rusko nevyvodilo žádné závěry ani ze své porážky v roce 1991. Právě skutečnost, že postsovětské země odmítly následovat ruskou civilizační dráhu, je porážkou Ruska. Jeho neschopnost zapojit postsovětské země do svého civilizačního projektu mírovou cestou a vyhrocení situace až k válce s Gruzií a Ukrajinou pak představuje definitivní porážku ruského civilizačního projektu.

Po prohrané Třetí (studené) světové válce nemá zpětná revize Druhé světové žádný smysl, právě o to se však dnešní Rusko pokouší.

Svět nemůže zakázat Rusku oslavovat jeho vlastní vítězství ve Velké vlastenecké válce tak, jak ho chápe jeho vláda a národ. Svět však nejen může, ale dokonce musí odepřít Rusku nárok na vítězství v Druhé světové válce alespoň proto, že jeho důsledkem bylo zotročení východoevropských národů.

Vítězství ve světové válce se neslaví o samotě ani mezi svými. Vítězství ve světové válce slaví celý svět. Když spojenci ze světové války přestali být spojenci, když se většina světa Rusku postavila, znamená to, že něco není v pořádku v Rusku samotném.

Svět přiznává Rusku právo na vítězství ve Velké vlastenecké válce.

Svět odpírá Rusku morální právo na vítězství v Druhé světové válce.

Autor: Serhij Dacjuk
Zdroj: Ukrajinská pravda, 8. května 2015
Překlad: Svatoslav Ščyhol

V případě převzetí nebo použití tohoto příspěvku je nutno uvést autora a odkaz na zdroj.