V polovině prosince Kreml stáhl velkou vojenskou skupinu k ukrajinským hranicím a následně dal NATO ultimátum. Ve dvou dokumentech, které byly předány Západu, vzneslo Rusko několik požadavků. Za prvé zastavit „rozšiřování NATO na východ“, tzn. rezignovat na přijímání států, které dříve patřily do SSSR, zejména Ukrajiny. Za druhé se vrátit před rok 1997, kdy byl podepsán Zakládající akt mezi Ruskem a NATO, tedy nerozmisťovat vojenské síly ani zbraně na území států, které tehdy nebyly členy NATO. Pikantnost situace spočívá v tom, že do Aliance v té době ještě nepatřily země Střední Evropy včetně Polska (je v NATO od roku 1999) a pobaltské státy (od roku 2004). Neochota těchto států vrátit se na oběžnou dráhu Kremlu a naopak jejich snaha posílit svou obranu a podpořit Kyjev způsobila v Moskvě zvlášť velkou nevoli. Dnes se kremelská propaganda snaží prezentovat Varšavu a Vilnius málem jako hlavní válečné štváče na evropském kontinentu.

Kreml zjevně nečekal, že reakce Západu na možný ruský útok na Ukrajinu bude tak rychlá a zkoordinovaná. Moskva podle všeho čím dál víc cítí, že ofenzivu na Ukrajinu, ať už se plánovala v jakékoli podobě, bude muset odložit, přinejmenším než nastane příznivější shoda okolností. Z pochopitelných důvodů se však Putin a jeho okolí snažili sehrát velmi zamotanou hru. Na jedné straně dát na vědomí, že obecně chtějí získat zpět svou „legitimní“ sféru vlivu na celém postsovětském prostoru, zejména a především navrátit Ukrajinu „na správnou cestu“.

Moskva ujišťuje, že o své cíle bude usilovat mírovou cestou a na žádnou válku ani nepomýšlí. A to v situaci, kdy Kyjev ani pobaltské metropole nikdy nedaly najevo, že by se toužily vrátit do „rodného přístavu“, což znamená, že o mírovém návratu nemůže být ani řeč. Jak tedy mají ruské úřady vysvětlit svým občanům a celému světu, proč byla k ukrajinským hranicím přesunuta taková spousta vojáků a kvůli čemu se koná společné cvičení s běloruským režimem Svazová ráznost přímo u hranic s Ukrajinou? Tohoto nesnadného úkolu se ujímá propaganda, která všechno přehazuje z Kremlu na Západ jako celek a na Polsko a pobaltské země konkrétně.

Západ opět „zahnívá“

Kremelská a prokremelská média se snaží najít nejrůznější vysvětlení, která by podle nich měla působit přesvědčivě a vysvětlit, proč by měl Západ napadnout Rusko.

Např. častý host platformy Smotrim (Díváme se, moderátor Vladimir Solovjov, Všeruská státní vysílací společnost), prokremelský politolog a publicista Alexandr Sosnovskij, který žije v Německu, vymýšlí toto schéma: konzervativní část západní společnosti se „těsně spřáhla s nejradikálnější „zelenou“ částí společnosti“ ve svém odporu k „obrovské zemi s nepochopitelnými lidmi“. „V Evropě existují určité kruhy. Patří k nim některé nejstarší monarchie a finančně politické kruhy střední generace, které mají hluboce zakořeněný názor, že se s Ruskem dá válčit a že Rusko je říše zla“, cituje Sosnovského web Vesti.ru. Dále Sosnovskij říká, že Evropa potřebuje válku, aby získala přístup k obrovským zdrojům, které jí „už prostě nezbyly“.

Printscreen webové stránky ria.ru

Sloupkařka od RIA Novosti Irina Alksnisová prorokuje Západu hospodářský krach, jehož „katastrofálnost“ se údajně pokusí zakrýt vojenskou avantýrou. „Aktuální stav prudce zvyšuje rizika, zejména ta vojenská, víme totiž, že zvíře zahnané do kouta je zvlášť nebezpečné. A s ohledem na degradaci západních elit, jejichž větší část nikdy nemusela čelit náročným výzvám a nezažila nic než hladkou úřednickou kariéru, nemůžeme vyloučit vyloženě nepřiměřená rozhodnutí a kroky z jejich strany“. Alksnisová přitom uznává, že požadavky Moskvy jsou „skutečným ultimátem, požadavkem na bezpodmínečnou kapitulaci“. „Dobré východisko pro Západ, aniž by ztratili tvář, prostě nepředpokládají, tedy jinak než se hrdinně postavit čelem proti zdi a v konečném důsledku rozpoutat válku s Ruskem. Podle toho, jaké zmatky se na druhé straně začaly dít, tam si to plně uvědomují“, takto politoložka obratně přehazuje zodpovědnost z Kremlu s jeho „požadavkem na bezpodmínečnou kapitulaci“ na Západ.

Celý svět je na naší straně

S cílem dodat svým vzkazům větší váhu a přesvědčivost propaganda velmi aktivně využívá svůj pool kapesních politologů: prý neříkáme to jen my, ale, jak vidíte, i vaši, tedy evropští, američtí či izraelští politologové poskytují shodnou analýzu situace. S tím, že každé podobné stanovisko ospravedlňující politiku Kremlu hned přebere několik ruských médií.

Jeden z „oblíbených“ expertů na ruských propagandistických kanálech, řecký politolog Pol Antonopulos, spatřuje v postupu americké administrativy potvrzení „správnosti slov ruského prezidenta Vladimira Putina“. Portál Politros.com nabízí „exkluzivní převyprávění článku“ od Antonopulose z portálu InfoBrics, v němž politolog upozorňuje především na výroky nejmenovaného amerického úředníka. Tento při neveřejném brífinku „tvrdě prohlásil, že USA a jejich spojenci jsou připraveni uvalit na Moskvu vážné sankce, které „poškodí ruské hospodářství“ a přinesou Rusku něco, co nechce, tedy nikoli redukci přítomnosti NATO, ale její rozšíření“. Z těchto slov Antonopulos vyvozuje, že „Washington prohlásil, že neplánuje zastavit eskalaci vztahů s Ruskem ve Východní Evropě, ale spíš plánuje pokračovat v provokacích, kdy slibuje přitvrdit v tlaku na eurasijského obra“. Na této analytice je nejpodivnější, že jako původní příčina vyhrocení situace se neuvádí agresivní politika Moskvy, ale případná reakce v podobě sankcí.

Zatímco v Kremlu se čekalo na odpověď od USA a NATO, propaganda nejenže obviňovala Západ z provokací, ale také se ho snažila rozštěpit: rozhádat USA s Evropou (prý tuto nepouštějí k jednacímu stolu) a zasít nedůvěru mezi západním společenstvím a pobaltskými státy. Takto prostřednictvím dalšího oblíbeného u propagandistických médií amerického analytika Davida Pinea (jeho výroky se přebírají z časopisu The National Interest, vydání stejnojmenného analytického centra, který James Kirchick, autor portálu Politico, označil za jedno ze dvou nejvíce protiruských středisek ve Washingtonu, kdy druhým je Carnegie Moscow Center) se vhazuje „strašák“ pro pobaltské státy: prý mohou být obětovány v zájmu dohody s Ruskem. „Vyloučení pobaltských států z NATO patří mezi možné scénáře vývoje událostí hned po jednáních o bezpečnostních zárukách v Evropě“, převypravuje Pinea Lenta.ru, „Přestože Washington před časem označil požadavky Moskvy za nepřijatelné, může se Bílý dům uchýlit i k tomuto kroku“. „Podle experta Spojené státy nemají v pobaltských zemích životně důležité zájmy. Kdyby se Američané zapletli do války s Ruskem o tento region, čeká USA nevyhnutelný debakl“, dodává druhý ruským státem financovaný portál Ekonomika segodňa.

Dalším často citovaným ruskými médii „správným“ expertem je profesor mezinárodních vztahů Evropské univerzity ve Valencii Jorge Mestre. Jako by navazoval na Pineovu linii: pobaltské státy jen brání velmocím řešit důležité geopolitické otázky. Příznačné je, že názor málo známého vědce podává kremelská propaganda jako důležitou zprávu: agentura TASS dává do titulku, že expert doporučuje „zklidnit“ Ukrajinu, Pobaltí a Polsko kvůli deeskalaci s Ruskem“, zatímco Rubaltic.ru dokonce jeho výrok podává jako názor celé země. „Ve Španělsku Evropské unii poradili „uklidnit“ pobaltské státy, Polsko a Ukrajinu“. Mestre říká, že válce se dá vyhnout jedině tak, že EU, NATO, USA nebo Francie s Německem řeknou „Estonsku, Lotyšsku, Litvě a Polsku, že musí snížit stupeň permanentní útočnosti vůči Rusku“. Prokremelský politolog přitom ospravedlňuje kremelský režim zdůrazněním, že „Rusko již dalo jasně na vědomí, jaké má stanovisko“. Vychází nám tedy, že Rusko má právo ve svém stanovisku setrvat, ať je jakékoliv, a ustoupit musí právě Západ.

Printscreen webové stránky TASS

„Horcí pobaltští hoši“

V jakém ohledu tedy musí obři zklidnit pobaltské státy a Polsko? Odpovědět na tuto otázku jednoznačně na základě toho, co se snaží dostat před široké obecenstvo propaganda, není možné.

Na jedné straně kremelská média ze zvyku obviňují tyto země, že jednají na pokyn Washingtonu. Zejména televize Zvězda v příspěvku Proč Západ začal masově dodávat zbraně na Ukrajinu tvrdí, že „v podstatě Západ realizuje operaci v rámci informačního krytí pro svou chystanou vojenskou provokaci“ a „pobaltské země dostaly od USA povolení předat Ukrajině své letální a neletální zbraně“. „Západní média tak žízní po krvi“, démonizuje zahraniční média autor příspěvku, „že již vůbec nepřipouštějí myšlenku, že se velká válka ještě dá zastavit“.

Po Zvězdě opičí 60 minut: „Západ „napěchovává“ Ukrajinu zbraněmi. Z USA přišlo 170 tun zbraní, 100 mil. dolarů poskytli Kanaďané, i když na úvěr; Estonsko dodá desítky Javelinů, Litva a Lotyšsko raketomety Stinger. Pak moderátor Jevgenij Popov jedovatě podává citát z rozhovoru s „panem“ Sikorským, bývalým ministrem obrany a exšéfem Ministerstva vnitra Polska, který v jednom rozhovoru řekl: šéfka diplomacie Liz Trussová „pořádně je (Rusko – pozn. autora) nakopala do koulí tím, že vyslala letadla s protitankovými zbraněmi“. Pak si dovoluje sice skrytou, ale velmi zřetelnou výhrůžku Sikorskému osobně: „Děláme si o polského diplomata velké starosti, aby se nepředřel a nepřivolal neštěstí na svou mužskou chloubu“.

Sputnik pro změnu dodává, že „američtí analytici generují plány na „neutralizaci“ Kaliningradu litevskou a polskou armádou“, zdůrazňuje však: „Varšava a Vilnius nejsou připraveny hrdinně bojovat a umírat za zájmy Washingtonu“.

Takto se Polsko a pobaltské země z „loutek“ „zaoceánských pánů“ najednou mění v samostatné hráče, kteří se podle Kremlu stali málem prapříčinou aktuálního geopolitického napětí. Na rovinu o tom řekl ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov: „Tento blok vznikl proti Sovětskému svazu a dnes působí proti RF. Když Východoevropané, třeba již zmínění Poláci nebo pobaltské státy, se drali do NATO, varovali jsme Západ, že to bude chyba a žádným způsobem neposílí bezpečnost, jen bude nahrávat extremistickým náladám“. Lavrov dokonce Západu vytkl, že prý slíbil: „Přijmeme je do NATO, pak se jejich zbylé fobie ze sovětských časů zklidní a budou z nich vaši dobři poklidní sousedé“, dopadlo to však naopak: „Rusofobní menšina právě v čele s pobaltskými státy a Polskem udává tón nejen v NATO, ale i v Evropské unii, kdy ji nutí pokračovat ve slepé uličce protiruské politiky ve všech záležitostech bez výjimky“. Zní to logicky, kdybychom stejně jako Lavrov pomlčeli o agresi proti Gruzii, anexi Krymu a de facto okupaci území na východě Ukrajiny, což vysvětluje, proč se fobie nikdy nezklidnily.

Printscreen webové stránky baltnews.lt

Baltnews v řečišti kremelského pohledu na situaci přirovnává Litvu k sebevrahovi. V článku Pistole u spánku. Vilnius není proti roznítit konflikt NATO s Ruskem toto vydání píše, že „oficiální Vilnius pečlivě tlačí kontinent do silné vojenské podpory ukrajinské armády“, sám poskytuje Kyjevu vojenskou pomoc a souběžně „stahuje NATO k běloruským hranicím“. „Příliš horké hlavy ve Varšavě a Vilniusu navádějí prezidenta Volodymyra Zelenského a jeho vládu k vyhrocení situace na Donbase. Kdyby tento konflikt vyústil v protiruskou válku, pak by to z pohledu Polska a Litvy jako členských států NATO dopadlo velmi dobře“, takto interpretuje Baltnews touhu pobaltských států jednak uchovat svou nezávislost na Rusku, jednak se pokusit zastavit jeho další pokus o pohlcení Ukrajiny.

Samozřejmě však nejhlasitěji zaznělo obvinění z podněcování války proti pobaltským státům a Polsku z úst Alexandra Lukašenka. Tento se podle všeho rozhodl, že se zhostí vyhlašování výhrůžek, na které ruské špičky sice myslí, ale zatím je neříkají přímo (jen prostřednictvím propagandistů všeho druhu). „Chraň Bůh, že společně s dalšími pobaltskými státy rozpoutáte válku, byl by to konec vaší státnosti a nezávislosti“, vzkázal Lukašenko Litvě.

Běloruský diktátor se přeřekl, že „to není výhrůžka, ale varování“. Tato slova bychom skutečně neměli brát jako přímou výhrůžku, neznamenají, že naštvaný Kreml s podporou Minsku každou chvíli napadne Litvu. Je však důležité chápat, že účelem podobných „černých puntíků“ je vystrašit a dezorientovat lidi v Litvě a sousedních státech, přimět je k pochybnostem o stabilitě svého státu a spolehlivosti NATO. A kdo zasel paniku, může mít za to, že nepřítele z poloviny porazil.

Zdroj titulního obrázku: chitalnya.ru

Natalja Frolovová, speciálně pro Centrum občanského odporu Res Publica.

Partner InformNapalmu v Litvě: Res Publica – Centrum občanského odporu

Šíření nebo převzetí s odkazem na zdroj je vítáno! (Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0). Facebooková stránka InformNapalmu v češtině: InformNapalm Česko.

Překlad: Svatoslav Ščyhol