„Potrava pro děla“, právě takto se dají označit početné ruské dobrovolnické oddíly vznikající po celém Rusku. Namísto „zužitkování“ svých vojáků z povolání vsadili Rusové na dobrovolníky z řad marginálů, kteří by v době míru u regulérní armády sloužit nemohli.

Dobrovolníci: profesionálové, či nikoliv?

Pohlížet na ruské dobrovolnické oddíly skrz prsty bychom neměli. Míra nenávisti vůči Ukrajině a touha po lehce vydělaných penězích žene do války s Ukrajinou velký počet někdejších příslušníků bezpečnostních sborů. Jde o bývalé vojáky, kteří odešli do důchodu, prakticky všichni stačili aspoň někde zaválčit, protože Rusové nikdy nežili v míru. Patří sem i bývalí milicionáři/policisté. Rusové ve velkém nasazovali sdružené „policejní“ oddíly ve všech čečenských válkách. Mise v Čečensku nebo Dagestánu je pro ruské policisty rutinou.

Navíc po rozpadu SSSR Rusové stav armády neustále snižovali, i „na volné noze“ se octly statisíce bývalých vojáků z povolání. Kromě profesionálů se do války dostávaly statisíce ruských vojáků základní služby, jimž se poštěstilo válčit v místech ozbrojených konfliktů.

Souběžně se snižováním stavů armády Rusové navyšovali stavy bezpečnostních struktur: z ruské Národní gardy (Rosgvardija) se stala jakási stínová armáda, své možnosti rozvíjela FSB, díky Šojguovi docházelo k přeměně i jeho „rodného“ Ministerstva pro mimořádné situace. Můžeme sem zařadit i „paramilitární“ struktury kozáckého typu, spoustu soukromých bezpečnostních agentur a také zohlednit celkovou militarizaci společnosti. Lidí, kteří mají zkušenosti s ovládáním zbraní, je tedy v Rusku dost.

Práce u bezpečnostních sborů byla touhou mnoha Rusů kvůli kvalitnímu sociálnímu zabezpečení, brzkému odchodu do důchodu a pomyslně „snadno“ vydělaným penězům. Základní služba u nějakých výsadkářů otevírala pro Rusy mnoho sociálních výtahů. Na druhou stranu, pokud někdo dostal výpověď kvůli „neplnění podmínek kontraktu“, byla to stopka pro celou jeho kariéru u státních orgánů. Přidejme k tomu formální omezení pro přijetí k bezpečnostním sborům: věk, tresty, fyzická kondice nebo někdejší výpověď z důvodu „neplnění podmínek kontraktu“.

Mimo oficiální ruské ozbrojené struktury se tak dostaly miliony Rusů, kteří umějí válčit a chtějí válčit právě proti Ukrajině (čtěme „proti NATO + USA“). Nesmíme podceňovat množství Rusů, kteří z celého srdce nenávidí Ukrajinu a Ukrajince jen kvůli tomu, že existují.

SVS, BARZ, dobrovolnické oddíly

Když začala totální válka s Ukrajinou, získali Rusové skvělou příležitost si zaválčit i přes oficiální omezení. Když je člověk víceméně profesionál, může jít k některé z mnoha tzv. soukromých vojenských společností (SVS), jde v podstatě o standardní státní vojenské útvary, jen s lehkým komerčním krytím, které nicméně striktně plní především státní úkoly. Některé SVS mají blíž k armádě, některé k jiným státním orgánům. Mají vlastní kurátory, část vojáků v jejich stavu jsou nejspíš profesionálové „na dovolené“. Nesmíme mít iluzi, že jde o soukromé podnikatelské subjekty.

Později se k nim přidali lidé z BARZ, což jsou bojové armádní zálohy. Je to jakýsi pokus sepsat a zorganizovat všechny, kdo je ochoten jít do boje v případě zmírnění podmínek náboru k armádě.

Vojenské útvary začaly nabízet krátkodobé kontrakty, začaly přijímat do služby dokonce i ty, kteří byli propuštěni kvůli „neplnění podmínek kontraktu“, a to s možností následné rehabilitace. Také byl zvýšen věkový limit.

Napříč subjekty federace se začaly dávat dohromady dobrovolnické oddíly, zde nejsou omezení vůbec žádná. Stačí touha jít válčit, a vhodný vojenský oddíl se najde.

Plat 200.000+ rublů měsíčně, příslib příplatku za boje, příslib započtení praxe a přiznání postavení účastníka bojů, všemožné regionální a federální příspěvky v případě zranění nebo smrti – toto vše motivuje desetitisíce Rusů, aby šli válčit s Ukrajinou jako „dobrovolníci“.

Právní detaily

Jde však přece jen o potravu pro děla, postoj je tedy odpovídající. Se SVS je vše jasné, jde formálně o komerční strukturu. Člověk věděl, do čeho šel. Kdyby zítra taková SVS zanikla, není po kom něco chtít.

S tzv. BARZy a dobrovolníky je to však složitější. Podpis kontraktu se často odkládá až na poslední chvíli, kdy je člověk už ve válce. Kontrakty se podepisují buď s vojenským útvarem, nebo s pracovištěm Ministerstva obrany RF, popř. s Úřadem Ministerstva obrany RF.

Má to však háček, podle kontraktu takový bojovník není vojákem, ale jen civilním zaměstnancem Ministerstva obrany RF. Standardní vojenské náhrady mu nemusí být přiznány. Místo platu se vyplácí hmotná pomoc pro dobročinnou nadaci.

Když je takový Rus zraněn, nemůže pobírat podporu po linii Ministerstva obrany RF, ale přes Ministerstvo sociálního zabezpečení.

Zde máme krásnou odpověď vojenských zdravotníků jednomu žoldákovi z jednotky BARZ-8:

„Vzhledem k tomu, že jednotka BARZ 8 není vojskovým útvarem Ministerstva obrany RF, k lékařskému vyšetření příslušníků jednotky BARZ 8 vojenskými lékařskými komisemi Ministerstva obrany RF není právní důvod“

Největší problémy těmto dobrovolníkům vzniknou po válce. Mohlo by se ukázat, že oficiálně neválčili, že nejsou žádní veteráni, že jejich vojenský útvar byl rozpuštěn a hmotná podpora byla jen jednorázová, regionální sociální příspěvky budou zredukovány. „My vás tam neposílali“, toto zcela jistě uslyší od byrokratů, kteří budou potřebovat optimalizovat rozpočty.

Žádný řád si nezasloužili

Mnoho ruských dobrovolníků začíná mít problémy již dnes. Jejich polooficiální postavení jim nezaručuje stejné sociální zabezpečení jako oficiálním vojákům z povolání, ta nejzajímavější bitva proto pro mnohé z nich začíná až po zranění.

Jistá část ruských dobrovolníků však už má válku za sebou. Hned od prvních dnů války zamířily do ruských regionů první dobrovolnické „Cargo 200“. Pohřeb neměli tak oficiální jako vojáci z povolání. Jejich pamětní desky se nevyvěšují na školy, nepojmenovávají po nich ulice. Příspěvky o nich se v místních médiích objevují jen zřídka.

V případě, že „dobrovolník“ měl vojenskou hodnost v záloze nebo kdysi měl něco společného s armádou, může být vyznamenán řádem Statečnosti, jde o standardní vyznamenání pro ruského vojáka z povolání. Tento řád mohli občas získat vybraní příslušníci SVS, což je dalším znakem „státnosti“ těchto skupin.

Dobrovolníci ani „krátkodobí“ vojáci z povolání si však žádný řád nezasloužili. A vskutku, kdyby se tyto posmrtné řády začaly rozdávat všem dobrovolníkům, pak by začali mít otázky oficiální vojáci, kteří jsou na sociálním žebříčku přece jen výš než dobrovolníci.

Proto Rusové v prvních měsících války pohřbívali dobrovolníky v tichosti a beze státních vyznamenání. Počty ztrát však narůstaly, proto musely ruské úřady nějak reagovat.

Medaile Za statečnost in memoriam

Od července až srpna začínáme evidovat první udělování státních vyznamenání ruským dobrovolníkům in memoriam. Namísto řádu se jim posmrtně vypisuje medaile Za statečnost, ruská kopie ještě sovětského vyznamenání, která se podle statutu může udělovat i in memoriam.

Zde je několik vyznamenaných z poslední doby:

• Alexandr Karpenko (z Volgogradu, 52 let, aktivista Liberálně-demokratické strany Ruska, tankový důstojník, veterán bojů z Podněstří (zlikvidován 2. 7. 2022, vyznamenán 31. 7.)
• Konstantin Tupinov (vězeň od SVS, zlikvidován 14. 7.)
• Ivan Něparatov (SVS Vagner)
• Alexandr Romanovskij (SVS Vagner, zlikvidován 1. 8.)
• Zarif Žanatajev (válečný veterán, vyznamenán 26. 8.)
• Valerij Kokov (vyznamenán 26. 8.)
• Vasilij Makovejev (Naberežnyje Čelny, 56 let, padl v květnu, vyznamenán 31. 8.)
• Nail Chaliullin (Naberežnyje Čelny, 49 let, padl koncem dubna, vyznamenán 31. 8.)

Měli jsme štěstí najít fotokopii jednoho příkazu k vyznamenání dobrovolníků č. 504ss ze dne 28. 7., v němž se objevuje 15 vyznamenání in memoriam. K 10 z nich se podařilo dohledat informace, že jde o ruské dobrovolníky z první vlny (březen až květen).

Zde jsou ruští dobrovolníci, kteří si nezasloužili řád, ale jen medaili:

• Alexandr Bělov – ???
• Grigorij Verchoturov (49 let, zlikvidován 29. 4.) – bývalý kynolog u Ministerstva vnitra RF, zvláštní policejní jednotka OMON v dopravě
• Alexandr Gurjev (40 let, zlikvidován 14. 5.) – základní služba u zvláštní jednotky GRU, válka v Čečensku, pracoval ve věznici
• Sergej Ďomin – ???
• Jurij Disekenějev (nejspíš „Disekeněv“, 38 let, orientačně 14. 6.) – „osvobozoval děti v Beslanu“
• Vladislav Jerachtin (38 let, pohřben 19. 5.) – bývalý praporčík od výsadkářů, narukoval jako dobrovolník
• Dmitrij Kucharenko – ???
• Vasilij Makovejev (56 let, orientačně 31. 5.) – kdysi sloužil u sovětské armády, dobrovolník
• Igor Merenov (54 let, zlikvidován 3. 6.) – Afghánistán, Čečensko, dobrovolný odstřelovač
• Adar-Dana Monguš (39 let, zlikvidován 2. 5.) – programátor, dobrovolník
• Alexej Nikitin – ???
• Dmitrij Savčenko (orientačně 8. 5.) – podplukovník ve výslužbě, dobrovolník
• Valerij Statilko (60 let, zlikvidován 24. 4.) – major v záloze, veterán Ozbrojených sil RF/SSSR, byl v Kosovu
• Stanislav Tropina (49 let, orientačně před 3. 6.) – jen dobrovolník

V Kremlu nejspíš padne rozhodnutí udělovat dobrovolníkům státní vyznamenání o stupeň nižší, než dostávají vojáci z povolání.

Tuto publikaci zpracoval Anton Pavluško speciálně pro InformNapalm. Šíření nebo převzetí s odkazem na InformNapalm je vítáno. (Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0). Česká stránka komunity InformNapalm na Facebooku: InformNapalm Česko.

InformNapalm nedostává žádnou finanční podporu od vlád ani od dárců. Zajišťovat provoz webu pomáhají pouze dobrovolníci pracující pro naši komunitu a naši čtenáři. Mezi dobrovolníky se můžete zapojit i vy. Také vás prosíme, abyste rozvoj jedinečného dobrovolnického zpravodajského média InformNapalm podpořili svými minipříspěvky na Patreonu.

Překlad: Svatoslav Ščyhol