Na běloruskou redakci mezinárodní průzkumné komunity InformNapalm se obrátili naši čtenáři, kteří poskytli informace o automobilu se symbolikou teroristického proruského novotvaru DLR spatřeném letos v srpnu v Hrodně. Toto vyšetřování je názornou ukázkou jednoho z účinných druhů průzkumu, a sice HUMINT (human intelligence), tzn. zpětné vazby a spolupráce s naší komunitou ze strany společenských aktivistů, lidí s výrazným občanským postojem, kteří žijí osudem Běloruska, upřímně touží zastavit veškeré projevy „rusského miru“ a vyhnout se zopakování údělu těžce zkoušeného ukrajinského Donbasu.

Rádi bychom poděkovali čtenářům, kteří se ozvali a poskytli nám nutné informace k dalšímu průzkumu veřejných zdrojů na předmět vyhledání a identifikace příznivců proruských banditských formací.

Vypátrání hledaného objektu

Foceno v srpnu 2016 na tř. Janki Kupaly v Hrodně | © Belsat

Dle informací, které poskytli naši informátoři, byl automobil Mazda 626 s registrační značkou 6319 KX-5 spatřen v okrese Stoubcy, Minská oblast. Byl zjištěn potenciální okruh podezřelých osob, do nějž patřili aktivisté proruských organizací, kozáckých paramilitantních formací a organizátoři vojensko-vlasteneckých klubů. Průzkumem veřejných zdrojů (OSINT) bylo zjištěno, že na území okresu Stoubcy se od jara 2014 začali dost intenzivně usazovat přistěhovalci z Donbasu, pro něž místní úřady vyčleňují bydlení, zajišťují zaměstnání a poskytují finanční podporu.

Automobil s běloruskou registrační značkou může patřit jak běloruským občanům, tak osobám s povolením k pobytu, proto bylo rozhodnuto zahrnout do okruhu podezřelých také donbaské uprchlíky, kterým běloruské úřady poměrně velkoryse udělují povolení k pobytu a mezi nimiž se mohou vyskytovat potenciální příznivci ruských teroristických skupin.

Jedním z hlavních informačních zdrojů se staly místní okresní noviny Prameň vycházejí ve Stoubcy, které skrze propagandistické vychvalování zázraku běloruského „blahobytu“ a „prosperity“ ve srovnání s válkou na Ukrajině poskytly spoustu informací o rodinách donbaských přistěhovalců.

Naši pozornost upoutala rodina Anny Šeremet, nar. 1955, která je v publikacích nejednou zmíněna (1, 2, 3, 4, 5, 6) a dostala se dokonce i do reportáží na ústředních televizních kanálech BT a STV. Bylo zjištěno, že se Anna společně s rodinou svého syna Zachara Šeremeta a rodinou dcery Natalji Vozňuk (Šeremet) v létě 2014, kdy probíhala aktivní fáze osvobozování okupovaného území od rusko-teroristických vojsk, přestěhovala do Běloruska z Jasynuvatského okresu a Kosťantynivky v Doněcké oblasti na Ukrajině.

Zkoumáním příbuzenských vztahů a identifikací osob, které se přistěhovaly do Běloruska, bylo zjištěno, že hledaný automobil s teroristickou symbolikou DLR patří Andreji Vozňukovi (archiv profilu, kontaktů) a jeho manželce Natalje Vozňuk (dceři Anny Šeremet) (archiv fotky).

Andrej Vozňuk se svým automobilem

Dle publikace v okresních novinách jsou shora jmenovaní zaměstnáni u zemědělské společnosti AAT „Kahaněc“, která má provozovny v obcích Zasulle a Zarečča, okres Stoubcy. Stojí za připomenutí, že v těchto místech strávila první léta svého života budoucí předsedkyně Rady Běloruské národní republiky Ivonka Survilla.

Následující fotka zachycuje tentýž automobil s RZ 6319 KX-15 ve dvoře domu, pravděpodobně v Zarečče, okres Stoubcy, vedle Zachara a Niny Šeremetových, kteří právě stahují z kůže domácí zvíře (archiv).

Na příkladu zkoumání četných sociálních profilů donbaských přestěhovalců, kteří přicházejí do okresu Stoubcy v Minské oblasti, lze dospět k závěru, že tito lidé v drtivé většině případů plně podporují teroristické formace L/DLR, vítali příchod nového úžasného „rusského miru“ do vlastních domovů a dnes se musí potloukat po světě a milovat ho na dálku. Není žádnou výjimkou ani sama Anna Šeremet i se svým příbuzenstvem a blízkými, kteří obětavě vysílají do svého okolí, tentokrát běloruského, celou svou obvyklou propagandistickou sadu.

Dále uvádíme typický příklad statisticky průměrné rodiny donbaských přistěhovalců, kteří migrovali do Běloruska.

Syn Natalji Vozňuk Arťom Šeremet (archiv profilu, kontaktů) nejenže nezaostává v projevech nenávisti za svou matkou a příbuznými, ale dokonce je předčí, zejména reprodukuje absurdní veršované řádky, které používají teroristické stránky a skupiny na sociálních sítích (archiv).

Je nutno rovněž vyzdvihnout, že se donbaským migrantům libí i tento neskrývaný výsměch z názvu naší země, jejíž úřady bez rozmyslu přijímají příznivce teroristických uskupení a možné budoucí ozbrojence na běloruské půdě (přehozená dvě první písmena evokují nespisovné sloveso označující pohlavní styk – pozn. překl.).

Vypátraný ozbrojenec na běloruském území

Při pátrání po hledaném objektu byl identifikován ozbrojenec z rusko-teroristických jednotek Maxim Mandrykin¸ jehož jméno rovněž uvádí jedna z reportáží v okresním listu vycházejícím ve Stoubcy. Ozbrojenec, který není dosud zařazen do databáze vedené centrem Mírotvorce, se v roce 2014 přestěhoval společně s manželkou do okolí Stoubcy. Stejně jako v případě s Šeremetovými nebo Vozňukovými i tentokrát místní úřady pohotově vyčlenili jeho rodině bydlení v obci Novaja Vjoska, okres Stoubcy, a našli pro ně práci u zemědělské firmy AAT „Vjaliki Dvor“. Stojí za zmínku, že běloruské regiony vykazují dost vysokou nezaměstnanost, nemluvě o tom, že mladé rodiny musí dlouhá léta bydlet na ubytovnách v očekávání vlastního bydlení.

Identifikační údaje:

Maxim Olegovič Mandrykin, nar. 3. 2. 1986 v Rozkišném, Lutuhynský okres, Luhanská oblast (archiv profilu na Odnoklassniki, profilu na VKontaktě (neaktivní), kontaktů).

Působil jako ozbrojenec u tzv. samostatného zásobovacího praporu (vojenský útvar č. L-14941) v rámci 2. armádního sboru (v Luhansku) rusko-teroristických vojsk. Přestože ve většině případů ozbrojenci nastavují své profily jako soukromé a uvádějí minimum informací, údaje o jejich příslušnosti k nezákonným ozbrojeným formacím se stejně dostanou na veřejnost. Nikoli zanedbatelnou roli zde hrají především příbuzní a blízcí zločinců, kteří sdílejí na sítí dost informací nutných k vyhledání. Nebyl žádnou výjimkou ani náš figurant, jehož manželka Irina Mandrykina sdílela na svém profilu společné fotografie s manželem ve slavnostní uniformě z luhanského parčíku Vojenské slávy.

Fotky zachycují „poručíka“ Mandrykina nejen s nášivkou tzv. Samostatného zásobovacího praporu 2. armádního sboru, ale i s medailemi, které dost možná dostal za zabíjení Ukrajinců (archiv: 1, 2).

Profil Iriny Mandrykinové je ve srovnání s manželovým profilem mnohem informativnější. Fotoalba (1, 2) také zachycují specifika běloruského venkovského života ozbrojencovy rodiny a Irininy handmade výrobky s „vlasteneckou“ symbolikou teroristického rádoby státu LLR.

Je tu dokonce i společný záběr s jedním z nejodióznějších ruských propagandistů, provokatérem a jinak obyčejným darebákem Grahamem Phillipsem.

Podle našich informací se Mandrykinovi po roce prakticky stráveném v Bělorusku vrátili do Luhansku. Je dost možné, že jde jen o dočasný návrat.

Skutečný počet donbaských „uprchlíků“ v Bělorusku

Abychom pochopili stupeň nebezpečí, měli bychom operovat se skutečnými počty přistěhovalců z Donbasu do Běloruska. Lze bohužel konstatovat, že údaj o 160 tisících uprchlíků z Ukrajiny, který uvedl dne 30. března 2016 Alexandr Lukašenko při setkání s asistentem náměstka ministra obrany USA Michaelem Carpenterem a dne 26. září 2016 zopakoval šéf běloruské diplomacie Uladzimer Makej v rozhovoru pro Rádio OSN, vůbec neodpovídá skutečnosti. Je dost možné, že jde o manipulace s čísly před světovým společenstvím a o snahu využít pochybný status Běloruska jako mírotvorecké země a vyjednávacího prostoru za účelem získání jistých finančních a politických preferencí.

Dle informací od odboru Ministerstva vnitra BR pro státní občanství a migraci v letech 2014 až 2015 požádalo o přiznání postavení uprchlíka nebo doplňkovou ochranu 1.642 státních občanů Ukrajiny, z nichž byla s platností pro rok 2015 udělena doplňková ochrana 1.089 osobám a pouze 1 (jeden!) žadatel získal oficiální postavení uprchlíka. Naprostá většina přestěhovalců z Donbasu pobývá na běloruském území jako pracovní migranti, kterým úřady udělují povolení k přechodnému (na jeden rok) nebo trvalému pobytu. Těchto migrantů bylo v období 1. ledna 2014 až 1. července 2016 evidováno celkem 35.157 osob (dle statistických údajů odboru Ministerstva vnitra BR pro státní občanství a migraci: 1, 2, 3) mezi nimiž je mnoho pracovních migrantů nejen z Donbasu, ale z celé Ukrajiny.

Navíc část těchto počtů připadá na migranty sezonní, kteří se pak vrátí na Ukrajinu. Podle nejvíc optimistických výpočtů tak v Bělorusku pobývá cca 25 až 30 tisíc donbaských migrantů. I tento počet je však velmi významný a nezanedbatelný, protože nejde o běžné přistěhovalce, tedy poklidné horníky nebo traktoristy, ale o příznivce a kolaboranty rusko-teroristických vojsk, kteří jsou, ať vědomě či nevědomě, nositeli agresivní válečné propagandy, a o ozbrojence s velkými zkušenostmi z bojů, z jejichž pohledu má lidský život výrazně sníženou hodnotu.

Závěr

Všechna prezentovaná v tomto vyšetřování fakta na příkladu jediného ze 118 běloruských územněsprávních okresů ukazují na velký problém, a to zaplavení země ozbrojenci z banditských formací teroristických novotvarů L/DLR, jejich příznivci a kolaboranty. Místní úřady si nejenže neuvědomují skutečné ohrožení vycházející od těchto hlasatelů a šiřitelů „rusského miru“, ale kvůli svým domnělým propagandistickým cílům poskytují jim bydlení a práci.

Mocipáni nechápou, že někdo, kdo už jednou slovem a činem zlikvidoval mír a poklidný život ve svém vlastním domově, to může snadno udělat i v tom cizím. Vlastníma rukama vytvářejí v Bělorusku zapáchající semeniště proruských a protizápadních nálad, které se vypěstuje na půdě předtím dobře pohnojené kremelskou propagandou.

Kvůli nevyhnutelné intenzifikaci bojů a osvobození zbývajících okupovaných částí Donbasu Ozbrojenými silami Ukrajiny začnou do Běloruska předvídatelně proudit desetitisíce, možná i statisíce uprchlíků, pro jejichž přijetí byly podmínky již připraveny první vlnou přistěhovalců. S velkou pravděpodobností budou všichni aktivně podporovat snahy o realizaci kteréhokoli z plánovaných Ruskou federací scénářů destabilizace Běloruska s jeho následnou nevyhnutelnou anexí a proměnou v totální vojenský prostor.

Je nutno učinit urgentní a neodkladná opatření na posílení celého systému národní bezpečnosti Běloruska. Zavést plnohodnotné hraniční kontroly na hranicích s Ruskem, které měly být zavedeny již v roce 2014: vyznačení hranic a jejich vybavení kontrolními prostředky vyžaduje peníze a především čas. Je životně důležité zastavit nejen nekontrolované proudění migrantů, ale i zaplavování Běloruska zbraněmi z okupovaného území Ukrajiny a také dovoz drog z RF. Je nutno přezkoumat populistickou legislativu, která dává preference donbaským „přestěhovalcům“ při získání ubytování a zaměstnání, což jim v podstatě přiznává stejná práva jako Bělorusům.

Tímto vším se od prvních dnů války zabývá ukrajinský stát, který poskytuje nedobrovolným přestěhovalcům veškerou nutnou pomoc, kterou zaručuje právní úprava. Je nutné rovněž uplatnit opatření v rámci preventivního dohledu nad migranty z Donbasu pro zamezení protiprávního jednání a kontrolu situace, stopnout veškeré ideologické akce s účastí donbaských migrantů.

Vyzýváme čtenáře, aby poskytli naší komunitě pohotové informace o jakýchkoli zaznamenaných případech používání symboliky a atributů proruských teroristických organizací v Bělorusku, aby bylo možné vyhledat a identifikovat potenciální teroristy, jejich příznivce a kolaboranty. Informace můžete zasílat prostřednictvím feedbackového formuláře nebo přímo autorovi tohoto vyšetřování.

Tento příspěvek připravil k publikaci redaktor běloruské služby mezinárodní průzkumné komunity InformNapalm Dzjanis Ivašyn.

Úvodní foto © Charta 97

Informace zpracovány speciálně pro web InformNapalm.org, v případě úplného či částečného převzetí nebo použití tohoto příspěvku je nutno uvést přímý odkaz na autora a na náš projekt.

Vyzýváme čtenáře, aby naše publikace aktivně sdíleli na sociálních sítích. Zveřejnění vyšetřovacích podkladů dokáže zvrátit průběh informačního a válečného střetu.

Originál publikován dne 11. října 2016

Překlad: Svatoslav Ščyhol