Mezi nejaktivnější ideology „rusského miru“ patří poslanec Státní dumy Ruské federace Konstantin Zatulin z vládnoucí strany Jednotné Rusko. Hlavním zaměřením jeho činnosti je řízení neziskové organizace Institut zemí SNS. Od roku 1996 se tento institut zabývá prosazováním ruských zájmů v zahraničí, kdy představuje typický příklad ruské „měkké síly“ pod zástěrkou nevládní organizace. InformNapalm zahajuje sérii publikací o činnosti tohoto institutu a jeho šéfa, mechanismech jeho financování Gazpromem, zájmech a podvratné činnosti.

Ukrajinská kybernetická aliance (UkrainianCyberAlliance, UCA a CyberHunta) poskytla mezinárodní zpravodajské komunitě InformNapalm hacknuté soubory a dokumenty Institutu zemí SNS k dalšímu zkoumání a vyhodnocení. Nabourání zaměstnanců institutu Konstantina Zatulina navázalo na příběh s nabouráním korespondence Aljaxandra Usouského (díl 1, díl 2), který organizoval proruské akce a protiukrajinské provokace ve Východní Evropě, zejména v Polsku. Tyto materiály umožnily odhalit vnitřní mechanismy podvratných aktivit RF a činnosti ruské propagandy v EU.

Institut zemí SNS a Gazpromu

Pro začátek jsme se rozhodli přijít na to, jak je to s financováním Institutu zemí SNS. Ukázalo se, že tato nevládní organizace žije z prostředků ruské státní společnosti Gazprom.

Podařilo se najít protokol o převzetí a předání ze smlouvy o poskytnutí služeb č. GPE-10/12-2015 ze dne 10. prosince 2015 mezi OOO „Gazprom export“ (generální ředitelka Je. V. Burmistrovová) a autonomní neziskovou organizací Institut zemí SNS.

Z předmětné smlouvy vyplývá, že Zatulinova struktura poskytovala „informační a analytické služby“. Spektrum „služeb“ zahrnoval veškeré akce pořádané tímto institutem, zpracování „analytických zpráv“ k tématům, které mají ke Gazpromu zdánlivě hodně daleko (stylistiku pojednání a myšlenky uvádíme podle zdroje):

• Naplňování Minských dohod;
• Vztahy Ukrajiny s jejími sousedy;
• Národnostní otázka na Ukrajině: aktivizace národnostních menšin;
• Hospodářské vztahy Ukrajiny a Krymu;
• DLR a LLR: vývojové perspektiv.;

Za peníze Gazpromu Zatulinovi zaměstnanci zkoumali tyto otázky:

• Federalizace Ukrajiny: problémy a perspektivy;
• Humanitární politika na Ukrajině: problémy a perspektivy;
• Meziregionální spolupráce Ruska a Ukrajiny;
• Náboženská situace na Ukrajině;
• Jazyková situace na Ukrajině;
• Rusko-americké vztahy v situaci ukrajinské krize;
• Federalizace na Ukrajině je nevyhnutelná;
• Dokáže Porošenko změnit ukrajinskou ústavu?
• Porošenko může přelstít sám sebe;
• Policejní mise OBSE: další Porošenkova lež;
• Ukrajinští uprchlíci v Německu a Polsku.

Část prostředků padla na provoz webu institutu Materik.ru, kde byly publikovány analytické příspěvky. Zaměstnanci institutu se podíleli a pořádali nejrůznější konference věnované ukrajinskému tématu a zemím ŠOS. Navíc Gazprom financoval pobočku Institutu zemí SNS v Kyjevě – máme tu i něco takového.

Jediný rok existence popsaného analytického protiukrajinského centra přišel Gazprom na 126 milionů rublů. Což je téměř 2 mil. USD ročně.

Že by šlo o pouhou iniciativu OOO „Gazprom export“, o níž mateřská společnost nic neví? O schválení rozpočtu na rok 2017 však Zatulin žádá na oficiálním tiskopise přímo předsedu představenstva Gazpromu Millera, na což tento stručně reaguje „pro Burmistrovovou: souhlasím“.

Mimochodem rozpočet za rok povyrostl již na 134 mil. rublů – Zatulin si řekl, že zohlední oficiální inflaci ve výši 6,42 %.

Redakční poznámka: původní smlouva byla uzavřena v říjnu 2015 a podepisovala se znovu každý rok, podklady k opakovanému podpisu se patrně zpracovávaly v září. V září 2016 totiž měla roční inflace právě hodnotu 6,42 %.

Granty

Mohli bychom si samozřejmě myslet, že všechny tyto miliony Zatulin utrácí za organizaci spousty konferencí a projektů, nalezené výkazy však ukazují něco zcela jiného.

Kvůli realizaci projektu „Nejnovější lidové dějiny Krymu“ Zatulin komunikuje s vedoucím úřadu prezidenta RF pro veřejné projekty P. S. Zeňkovičem, který by měl pomoci vyřešit vzniklé problémy s poskytovatelem grantu, sdružením Znanije. Zatulinův institut patrně neodevzdal projekt včas a nyní se po něm žádá, aby vrátil zbylých 600 tisíc rublů z rozpočtu, přestože větší část projektu za 4,4 mil. rublů již byla zpracována.

Vychází tak, že v souhrnu jde o grant od spolku Znanije na rok 2016 ve výši 5 mil. rublů. Našli jsme oznámení o vyhrané grantové soutěži z července 2015:

A vypadá to, že tyto dvě nevládní organizace aktivně spolupracují: třeba pořádání mezinárodní konference Na druhé koleji: role občanské společnosti a veřejné diplomacie v dalším rozvoji a rozšiřování Šanghajské organizace pro spolupráci přišlo sdružení Znanije na dalších 4 mil. rublů.

Zajímalo by nás, kdo stojí v pozadí nadace Znanije, která vyplácí Zatulinovi milionové granty.

„Ruská otázka“

Vedle analytického centra má Zatulin i další projekt: moderuje autorský pořad Russkij vopros (Ruská otázka) v televizi TVC. Jde o chabý odvar Kiseljova a Solovjova, nicméně tu dochází k notnému tunelování prostředků Gazpromu.

Tvorbu tohoto pořadu již nikoli prvním rokem sponzoruje Gazprom. 20 dílů ročně stojí plynárenského giganta skromných 5 mil. rublů:

Do tvorby pořadů jsou zapojeni již zmínění zaměstnanci Institutu zemí SNS, tentokrát ovšem už v roli novinářů. Třeba vedoucí tiskového střediska Institutu zemí SNS Ivan Skorikov zde působí jako redaktor Ruské otázky:

Oficiálně se však tato instituce jmenuje OOO „Russkij vopros“, s níž TVC uzavřela kontrakt na produkci pořadu v hodnotě 700 tisíc rublů (dříve 800 tisíc rublů) za jednu relaci:

Je to dost zvláštní, TVC totiž současně prodává vysílací práva na zmíněný pořad regionálním televizím za pakatel. Třeba sevastopolská společnost NTS kupovala každý díl tohoto pořadu za 5 tisíc rublů:

Z obchodního hlediska tak máme dost zvláštní situaci. Gazprom investuje miliony rublů do tvorby propagandistického pořadu, komerční televize TVC k tomu platí navíc necelý milion rublů za každý díl, aby nakonec rozdávala vysílací práva za symbolické ceny? Nebo že by Gazprom a spol. zkrátka a dobře potřebovaly, aby se pořady jako je Ruská otázka vysílaly za každou cenu? Zajímalo by nás, kolik v tomto případě stojí ruský státní rozpočet pořady Dmitrije Kiseljova.

Krize nicméně dorazila i sem. Začátkem roku 2017 TVC produkci tohoto pořadu zastavila, podcenila však Zatulinovu neústupnost: ten napsal dopis se stížností na TVC samotnému Putinovi, takže kdyby na TVC brzy došlo k výměně managementu, nebylo by to žádné překvapení.

Nečekaná odhalení

Po nahlédnutí do podobných finančních injekcí do Zatulina a jeho struktur jsme čekali, že spatříme pohádkové honoráře zaměstnanců Institutu zemí SNS, byli jsme však na omylu. Mají platy řádově 40 až 65 tisíc rublů.

Zaměstnanci Institutu zemí SNS se ostatně někdy snaží žít na velké noze. Našli jsme třeba kupní smlouvu na byt ve Spojených arabských emirátech na jméno Alexandra Dokučajevová (vedoucí odboru diaspory a migrace Institutu zemí SNS). Smlouva o koupi bytu o výměře 87,9 m² v Ajmanu (projekt Ajman Pearl – budova B5, byt č. 08) byla uzavřena v roce 2013. Hodnota transakce měla činit 142.370 USD.

Našly se také doklady o koupi dalšího bytu ve stejném souboru budov (projekt Ajman Pearl – budova B5, byt č. 07A) – 34 metrů čtverečních za 79.329 USD:

V roce 2016 však byly tyto smlouvy vypovězeny:

Jde o dost podivné transakce za statisíce dolarů pro řadovou zaměstnankyni Zatulinovy neziskovky. Možná shora jmenovaný jako poslanec Státní dumy jen nechtěl ukazovat své zahraniční nemovitosti? Je to zajímavá myšlenka, tento směr pátrání však přenecháme ruským protikorupčníkům. Navíc vzhledem k tomu, že blogeři již předtím psali o vykázaném v deklaraci bytě ve Španělsku, který patří Zatulinovi a jeho manželce.

V druhém díle analýzy se dozvíte, čím se zabývají zaměstnanci Institutu zemí SNS a jakou agendu řeší kancelář poslance Státní dumy RF Konstantina Zatulina.

Disclaimer:

Tento příspěvek připravil k publikaci Kyrylo Mefodijev

(CC BY) Informace zpracovány speciálně pro web InformNapalm.org, v případě převzetí nebo použití tohoto příspěvku je nutno uvést funkční odkaz na autory a na náš projekt.

Překlad: Svatoslav Ščyhol