Proč válka na Donbase není občanská, občany kterého státu přetékají teroristické formace „DLR/LLR“, kdo dohlíží a řídí agresi proti Ukrajině? Jakou roli v této válce mají FSB, ruské soukromé vojenské společnosti (SVS), Ministerstvo obrany RF a špičky ruského státu? Odpovědi na tyto a mnoho dalších otázek leží v různých rovinách. InformNapalm se specializuje na shromažďování důkazů z veřejných zdrojů, ta neveřejná odvrácená strana, kterou vytahují na povrch ukrajinští hacktivisté, však celkový obrázek skvěle doplňuje a umožňuje pochopit nesourodost vnitřního světa ruského teroru ve státním rozsahu.

Válkou na Donbase za tři roky prošly desetitisíce Rusů. Někteří z nich poslechli volání televize a vydali se zachraňovat „ukřižovaného chlapce“ ve Slovjansku a populaci hýlů na Donbase, některé pak vyslala na další válku ruská armáda. Mezi tisíci profilů ozbrojenců „DLR/LLR“ je často těžké rozeznat ruského vojáka z povolání od obyčejného žoldáka z ruského zapadákova.

Díky datům z korespondencí, která InformNapalmu exkluzivně poskytli hacktivisté z Ukrainian Cyber Alliance (UCA) a CyberHunty, však dokážeme vidět i „vnitřní svět“ ruské agrese. Vyhodnocení korespondence ruských vojáků ukazuje, že se náhodní lidé na Donbas nedostanou. Dnes se podíváme na korespondenci Andreje Stěpanoviče Vladyševa (vladyschew@ya.ru), nar. 1975, bytem v Krasnojarsku, zkušeného ruského vojáka z povolání, jehož osud je více než ukázkový.

Vojenskou službu zahájil v roce 1993, sloužil v Čečensku a Tádžikistánu u námořní pěchoty a různých zvláštních jednotek. V roce 2006 se nechá propustit do zálohy v hodnosti majora, jeden rok slouží u francouzské legie a pak odchází do civilu:

„Jmenuji se Andrej. Je mi 40 let, vojenská hodnost podplukovník v záloze. Službu jsem zahájil na jaře 1993. Dostal jsem se k jedné jednotce námořní pěchoty, po základní službě uzavřel kontrakt. V červnu 1995 až září 1996 Čečensko, v říjnu 1996 až listopadu 1999 Tádžikistán (průzkum), pak jsem pokračoval ve službě u ruských zvláštních jednotek až do roku 2006. Propuštěn do zálohy kvůli zranění. V letech 2007 až 2008 legie. Pak odpočinek, civilní práce. Od 5. 2014 Luhansk, Donbas. V červnu 2015 domov, rodina, děti. Moc potřebuji placenou práci! Mám velké bojové zkušenosti! Na Donbase jsem velel samostatné průzkumné a záškodnické skupině. Pracovali jsme šikovně, za celou dobu bojů nedošlo v mé skupině k žádným ztrátám. Dnes celá skupina sedí na kufrech. Máme všechno: ženistu, odstřelovačkou dvojici, lékaře, kulometčíka, radioelektronický boj, mechaniky a dokonce i zbrojního inženýra! To jsou zkrátka všechny informace.

V Krasnojarsku se však Vladyševovi nezadařilo s penězi. V roce 2013 půjčuje 250 tisíc rublů, nikdy mu však nebyly vraceny. Vladyšev se začne soudit, ale peníze přece jen zpět nezíská. A tu najednou začne válka na Donbase.

Od května 2014 Vladyšev válčí na Donbase jako velitel samostatné průzkumné skupiny. Má přezdívku Kep, průzkumná skupina čítala 12 osob. Seznam skupiny:

1. Velitel skupiny („KEP“, Andrej Vladyšev, Krasnojarsk)
2. Zástupce velitele („Malý“, Sergej Meďuk, Chakasie)
3. Odstřelovač skupiny („Kritik“)
4. Odstřelovač skupiny („Mnich“, Alexandr Jačmeňov, Brjanská oblast)
5. Řidič-granátometčík („Karát“)
6. Střelec-granátometcík („Hinduista“, Viktor Plotnikov, Jekatěrinburg)
7. Střelec skupiny („Čipsa“)
8. Střelec-průzkumník skupiny („Irbis“)
9. Střelec-průzkumník skupiny („Serafín“)
10. Střelec-průzkumník skupiny („Sava“)
11. Zbrojní inženýr skupiny („Barmalej“, Vladimir Kuzmenko, RF)
12. Ženista skupiny („Krtek“)

Když si přečteme jeho válečný deník, zjistíme, že připsal na konto své skupiny mnoho pomyslných ztrát Ozbrojených sil Ukrajiny. Údaje v těchto záznamech mohou sice být dost nadhodnocené, podstatné je tu však zaměření činnosti teroristů.

Dne 5. listopadu 2014 je zraněn u Vuhlehirsku, zanedlouho se proto musí vrátit do ruského Krasnojarsku. Zajímavé je, že se z Donbasu vrátil už jako podplukovník v záloze. Neztrácí však kontakty s Doněckem a plánuje se vrátit zpět. Po linii FSB/GRU je mu přislíbeno místo náčelníka doněcké Alfy.

Vladyševovo právní postavení v letech 2015–2016 je vůbec dost zajímavé. Rozbor mailů moc odpovědí na otázky nenabízí, ve své korespondenci na VKontaktě je však mnohem sdílnější.

Zejména má na Donbase tento pracovní rozvrh: „Samostatná skupina, 45 přes 30, od 100! Jsem velitel! Přijeď na ryby, vezmu tě! Budeš z toho na větvi!!!)))“

Z jeho korespondence jsme se také dozvěděli, že v Novosibirsku byl zřízen výcvikový tábor pro SVS, kam Vladyšev nabírali lidi: „V Novosibirsku otevřeli nový výcvikový! Pro soukromníky!) Upřesním info a pak ti pošlu! Je to od jedné prohnané organizace jako vždy!“

Kritéria pro výběr velitelů u SVS: „Minimálně 2 absolvované mise na různých místech, vzdělání minimálně vyšší odborné nad rámec základního. Pro velitele vysokoškolské, hodnost nejméně kapitána + 5 let na misích. Naši všichni prospěli.“

Velmi plodným byl pro něj rok 2015. Dokonce dával dohromady skupinu pro čistky nepohodlných polních velitelů:

„Myslel jsem si to! To nic, brzy to klubko zmijí rozhrabu! Došla odpověď z ředitelství ohledně znovuzaložení skupiny obdobné té, co jsme měli po podzimu. Držte se, hoši, ještě tak týden a pak čokoláda!“

„Díky bráško! Vezmu tě do skupiny! Jedeme do stejného regionu, ale s jinými úkoly. Mezi našimi je mnoho prohnilých, je čas to vyčistit!“

„Všichni všechno chápou a každý má svou volbu! Není to moje země a nic odtud nepotřebuji. Proto jde o práci, za kterou se platí dost slušné prachy. A nechci, aby lidé, kteří jsou pod mým velením, riskovali pro hrnec krup!!! Nic takového se už nestane! Byl jsem na návštěvě u Šojgua. Podrobnosti při setkání“.

V jakém asi postavení se Vladyšev dostal na audienci k ruskému ministru obrany Šojguovi?

„V DLR všichni zmetci vylezli do řídicích funkcí a to není dobré! Veškerý kriminál, zloději jsou za velitele! Je čas střihat křoví! Dobrá, kámo, měl bych pospat, máme tu třetí hodinu noční. Zítra si napíšeme!“

Mimochodem velmi zajímavě popisuje Vladyšev svůj pobyt na Donbase v roce 2014:

„Bráško, dnes se tam dějí takové sračky!!! Peníze na dobrovolníky chodí, k samotným dobrovolníkům se však nedostane ani malá část!!! VŠECHNO ROZKRADOU POŠUKOVÉ, KTEŘÍ SLYŠELI SVIŠTĚNÍ KULEK JEN VE FILMU!!! Normální lidé jsou odklízeni, aby se informace o divokém tunelování válčící party nedostaly před světovou veřejnost!!! STYDÍM SE ZA TO, ŽE JSEM PLUKOVNÍK RUSKÉ ARMÁDY!!! CHTĚLI MĚ DONUTIT, ABYCH STŘÍLEL NA NAŠE VOJÁKY, S NIMIŽ JSEM PŘED 5 MINUTAMI LEŽEL VE STEJNÉM ZÁKOPU!!! BRÁCHO, MÁME ZEMI NA HOVNO!!!“

„Velitelem průzkumné a záškodnické jednotky REGULÉRNÍ RUSKÉ ARMÁDY!!! KÉŽ BY TĚM NAŠIM POLITIKŮM DALI VYKOUŘIT!“

„Z důvodu politické prostituce jsem napsal hlášení o rozvázání služebního poměru! NEBUDU STŘÍLET DO SVÝCH LIDÍ!!! Důstojnická čest mi prostě nedovolí střílet na své vlastní vojáky!!!“

Nakonec tak není jasné, zda Vladyšev z armády odešel, či nikoliv. Je dost možné, že peníze a hodnost zvítězily nad zásadami, protože později už psal takto (pozor, nespisovné výrazy):

„Můžeš mi gratulovat k plukovníkovi!

Dostal jsem hvězdy a také přeložení do Vlajky!

Teď jsem velitel zvláštní skupiny Vlajky! Ale kurva, jak se říká, člověk to vůbec netušil!

Ano, brácho! Teď jsem likvidátor! Zvláštní úkoly spojené s likvidací teroristů na jakémkoli místě planety!“

Mimochodem na Donbase Vladyšev slušně vydělával:

„Díky, brácho! Nechceš si zajet na Donbas v rámci mé skupiny na 45 dní? 150 měsíčně + prémie! S kavárnou jsem musel načas seknout! Jsem přece ve službách státu!“
 

Už v září 2015 se však Vladyšev pokusí dostat do SVS k Vagnerovi, kdy se pravděpodobně nechá zlákat mzdou 80 tisíc rublů týdně. V rozhodující chvíli však jeho kandidaturu zamítnou personalisté:

„Bráško, nejsem na tom zatím nic moc, čekám na peníze. Do té SVS VÁS nevezmou! Jakmile spadnou peníze, hned tě vytočím. Moskva mě otravuje už 2 měsíce! Za týden se setkám s Kužugetyčem, přijede do Tuvy. Položím mu otázku ohledně vzniku SVS na Sibiři. Řekli mi, že chce tuto věc přiblížit Voloďovi!“ (pozn. red.: „Kužugetyč“ – Sergej Kužugetovič Šojgu, ministr obrany RF, „přiblížit Voloďovi“ – vzkázat Vladimiru Putinovi).

Je dost zvláštní pozorovat podplukovníka ruské armády „ve výslužbě“, který prošel spoustou válečných zón v neustálém shánění peněz. I přes válečné výdělky má Vladyšev na krku hned dva nesplacené úvěry od Sberbanku a TiňkoffBanku:

Nakonec TiňkoffBank dokonce prodá pohledávku za ním inkasní agentuře. Tak Vladyšev, aniž by se doléčil, začíná hledat štěstí u SVS. Nejdříve naváže kontakt s Vagnerovou SVS, v Molkinu se mu však něco nezdá, proto kontaktuje SVS „MAR“ z Petrohradu.

SVS „MAR“ je jedna ze soukromých vojenských společností, které v Rusku působí. Vedoucím společnosti je Alexej Michajlovič Maruščenko (grad.1945@mail.ru), s nímž si Vladyšev píše. Před válkou na Donbase Maruščenko provozoval tetovací studio Maruha, jakmile však začala válka, přeorientoval se na nový podnikatelský obor „ochrana ruského národního zájmu“.

RF právě otevřela druhou frontu v Sýrii a Vladyšev se rozhodl vypravit na Blízký Východ. Jednání se SVS „MAR“ nejdříve probíhá přátelsky, Vladyšev dával dohromady svou průzkumnou skupinu, sliboval podřízeným vysoké mzdy a čekal na odmávnutí z Moskvy:

Zajímavé je, že díky bojovým zkušenostem a konexím se přes Vladyševa do SVS snaží dostat mnoho bývalých příslušníků ruských ozbrojených sborů a dokonce i FSB. Na Vladyševův mail přicházejí desítky osobních dokladů od ruských vojáků, kteří se doslechli o náboru skupiny do Sýrie:

Zajímavé je, že práci s papíry FSB věnuje zvláštní pozornost, ohlíží se na ukrajinské hacktivisty a databázi Mírotvorce: „K dotazníkům znovu opakuji: vyplněné dotazníky se předávají POUZE osobně! Maximum, co můžete podat přes internet, je seznam ve formátu „příjmení, iniciály, s meči/bez mečů“. Nesmíme živit Mírotvorce!“

Vladyševova skupina přijíždí do Petrohradu, kde na kufrech čeká na vyslání do Sýrie, rozkaz však stále nikde:

„Dobré ráno! Hoši, tohle přece vůbec není seriózní! Když říkáte „zítra během dne“, držte se aspoň vlastních vět! Mám skupinu rozpustit, nebo čekat na vaše „zítra“? Před nosem máme nový rok, musíme pracovat, živit rodiny, od vás ale máme jen samé „zítra“ nebo „pozítří“. Copak nemáte nic konkrétního? Mohli jste to říct hned: Hoši, nečekejte! Prostě za dobu, co jsme tady, už bychom se rozjeli na šichty. S organizací práce to máte vůbec HROZNÉ!!! S pozdravem pplk. A. S. Vladyšev:“

„Nemůžu vám říct vůbec nic!!! Nejste sám!!! Existují věci, jejichž rozsah se musí odsouhlasit v nejvyšších mocenských patrech.
Musíte být trpělivější a nevnucovat svou vizi. Jinak spolu končíme. Když s něčím nejste spokojeni, měl byste se raději obrátit jinam. Nebudeme vysvětlovat, proč jednáme tím či jiným způsobem. Děkujeme!!!“

Zvlášť poznamenáme, že SVS často slouží jako zástěrka pro operační práci FSB. Nejdříve se oznámí nábor zájemců válčit za peníze – slibuje se zajímavá práce, spousta peněz a vyšší hodnost. Vyberou se dotazníky od ochotných válčit a tím operační práce končí – FSB získá seznamy pohotových záloh pro případ bojů. Je možné, že SVS MAR plnila právě tuto funkci.

(zvětšení obrázků po kliknutí)

Nakonec se Vladyšev nebo část jeho skupiny přece jen do Sýrie dostaly, v konečném důsledku však z celé skupiny přežili jen čtyři lidé. Vladyšev žádá, aby ti přeživší byli vyznamenáni medailemi „DLR“:

V Krasnojarsku se Vladyšev stal vlivným funkcionářem Svazu dobrovolníků Donbasu. Pravidelně pomáhá zraněným navrátilcům z Donbasu. Také se je snaží vysvobodit z mučíren FSB. Třeba zde Vladyšev prozrazuje operativnímu pracovníkovi FSB jakýsi úkryt se zbraněmi v Rostovské oblasti výměnou za propuštění ozbrojence s přezdívkou Jakut:

„20. srpna 2016 na silnici Doněck (Rostovský) – Rostov dopravní policie zastavila auto, v němž cestovali Marat Tursunbajevič Madvalijev (přezdívka Jakut), nar. 29. 6. 1975, Saša a Igor (podělaní humanitarčíci z Jekatěrinburgu), požádala o předložení dokladů a chtěla provést prohlídku auta (BEZ NEZÚČASTNĚNÝCH OSOB), 40 minut něco hledala, pak dorazili maškarní, nic nenašli, ale všechny tři zadrželi. Pak vjeli do nejbližšího lesního porostu, začali Marata bít a připojovat na elektrický proud, nutili podepsat jakési papíry, SAMI MU DALI do ruky zbraň, kterou DOVEZLI S SEBOU, a pak ho s ní vyfotili. Nato odvezli na policejní stanici, zde vyslýchali, celou tuto zvůli řídili příslušnici Rostovského ředitelství FSB: Viktor Filatov, Ivlev (jméno jsem nezjistil) a Smirnov (totéž), pak odvezli na záchytku (!!!) v ul. Semaško 1, je to na nábřeží v Rostově, vyšetřovatel FSB (také „přibraný“) Stanislav Alexejevič Grebjonkin řekl, že budou obviněni z § 222 a 226!!! KDE SE TYTO PARAGRAFY VZALY, KDYŽ LIDÉ NEMĚLI U SEBE ZBRANĚ!!?? Navrhl jsem vyšetřovateli vyměnit Jakuta za skutečného obchodníka s hlavněmi a jeho schovku, která se nacházela v Rostovské oblasti, ten souhlasil!!! Řekl však, že hned propustit Jakuta nemůže, musí provést nějaké úkony!!! Míšo, to je ke zbláznění, takto u nás v Rusku lze zavřít kteréhokoli člověka!!! Marat nic nepodepsal, tihle posraní kámoši humanitarčíci (jsou z jednoho města) se s vyšetřovatelem spolčili (jen aby je propustili, nezáleží na tom, jak), a teď říkají neskutečné bludy!!! Ale detektor lži zatím nikdo nezrušil!!! 25. října se věc předběžně projednávala u soudu. Míšo, potřebujeme URGENTNÍ pomoc pro mého přítele Jakuta, MOC TO SPĚCHÁ!!! Jsem ochoten jim vydat skutečnou skrýš, proč by měli kvůli hvězdě zavřít úplně nevinného člověka??? A když potřebují pracovní výsledky, musí skutečně pracovat, žádné bezpráví! Potřebujeme zapojit vlastní bezpečnost, FSB, jsem ochoten správně prozradit ty nepovedené příslušníky kvůli kamarádovi a spravedlnosti! Řekl jsem vyšetřovateli, že máme video ze zadržení (samozřejmě blufuji), že se z křoví natáčela na telefon celá prohlídka a zadržení, a že na videu je vidět, že zadržení žádné zbraně nemají, a TEN MI TO SEŽRAL, Míšo!!! A teď vyvoďme závěry!!!“

Shrneme to
Major ruské armády ve výslužbě v roce 2013 nešťastně půjčí peníze a pak je nedokáže získat zpět. V roce 2014 se vrací do aktivní služby, aby válčil na Donbase, kde velí samostatné průzkumné skupině složené z Rusů. V listopadu 2014 byl zraněn a musel kvůli zranění z Donbasu odejít, avšak již v hodnosti podplukovníka.

Z korespondence se dozvíme, že na Donbase nejspíš pobýval jako voják ruské armády z povolání. Také se nějakým způsobem setkal s ministrem obrany RF Šojguem a pořád se chvástal před přáteli, že pracuje pro „bezpečnost“.

Jezdí na Donbas na mise, mluví se také o vytvoření bojové skupiny pro likvidaci nepohodlných velitelů (vzpomeňme si na Mozgového, Motorolu či Giviho…) po linii FSB/GRU.

V roce 2015 však má na krku již dva nesplacené úvěry, proto se rozhodne jít do Sýrie, avšak jen marní čas nepovedenými jednáními se SVS „MAR“. Nakonec se část skupiny přece jen do Sýrie dostane a zde zemře. Podplukovník Vladyšev se snaží vrátit na Donbas, v konečném důsledku se však musí léčit v Rusku za peníze Svazu dobrovolníků Donbasu.

Proč Rusové odcházejí válčit do Ukrajiny nebo Sýrie? Jedou zabíjet za peníze, ne každému se však poštěstí vrátit zpět.

Disclaimer:

Tento příspěvek připravil k publikaci Lev Bojar speciálně pro web InformNapalm.
V případě použití informací je nutno uvést funkční odkaz za zdroj.
(Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0)
Klikněte na „Sdílet“ a podělte se s přáteli.
Staňte se fanoušky stránky InformNapalm Česko na Facebooku a nechte se pohotově informovat o nových příspěvcích v češtině.

Překlad: Svatoslav Ščyhol