Estonský parlament (Riigikogu) nezvládl odhlasovat návrh prohlášení „Na podporu původních národů Ruska“. Tento dokument se projednával ve středu 27. října. Prohlášení navrhla skupina 21 poslanců, kteří zastupovali tři opoziční politické síly, Konzervativní lidovou stranu, Sociálně demokratickou stranu a stranu Isamaa. Po delších debatách nechal místopředseda parlamentu Martin Helme o návrhu hlasovat, a to s výsledkem 15 hlasů pro, 46 proti, 0 se zdrželo. Rozhodnutí tedy schváleno nebylo.

Jednací síň Riigikogu.
Foto z oficiální facebookové stránky Riigikogu

Ukrajinský příklad

„Výchozí podmínky pro projednání dokumentu byly založeny již dávno. Podle ústavy je Rusko federací, mezi jejíž subjekty patří mj. etnické republiky a autonomní okruhy. Ještě v 1990. letech měly tyto etnické subjekty a původní národy v nich žijící rozsáhlá práva. Dnešní putinovský režim se snaží skoncovat jak s federalismem, tak s etnickou pestrostí v Rusku. S etnickými právy nakládá Kreml stejně jako s právy lidskými, která porušuje a omezuje.

Markantním příkladem je jazykový problém. V létě 2018 zakotvila Státní duma RF tzv. dobrovolnost studia mateřských jazyků. Příslušné změny byly provedeny ve federálním zákoně „O vzdělávání“. Spustilo to Putinovo prohlášení o „nepřijatelnosti donucování ke studiu nemateřských jazyků“, tedy povinné výuky úředních jazyků etnických republik RF pro žáky ruské národnosti. V důsledku tohoto stavu přicházejí děti původních národů o možnost školní docházky ve svém mateřském jazyce. Ochránci lidských práv zaznamenávají případy, kdy rodičům, kteří podávají přihlášku k dobrovolnému studiu tatarštiny, čuvaštiny, marijštiny, udmurtštiny či jiného jazyka, telefonují z prokuratury a chtějí potvrdit, zda se tak rozhodli skutečně dobrovolně. Je jasné, že po tak neskrývaném nátlaku velká část rodičů své přihlášky stáhne.

U jazykových restrikcí však problém nekončí. V roce 2001 byla v Rusku legislativně zakázána činnost etnických politických stran. Kvůli soudním perzekucím a nátlaku tajných služeb zanikla spousta občanských sdružení a hnutí původních národů, a sice tatarská strana národní nezávislosti Ittifaq, marijská Kugeze Mlande, Čuvašská strana národního obrození apod.

Pomník Jovlaně Ola v obci Vir Tavla, Kočkurovský okres, Mordvinsko

Disidenti se dostávají do hledáčku policie a zpravodajských služeb nebo se stávají oběťmi anonymního násilí. Např. v roce 2002 zakladatel erzjanské organizace Od vyj Jovlaň Olo náhle zemřel v Saransku na záhadnou nemoc. Za podivných okolností zemřela, tzn. byla nalezena oběšená nebo upálená, řada aktivistů z komijského či sámského etnického hnutí“, uvádí analytik z ukrajinského Výzkumného centra bezpečnostního prostředí Prometheus Pavlo Podobjed.

V březnu 2019 schválila Nejvyšší rada Ukrajiny usnesení vyzývající OSN, PACE, Parlamentní shromáždění NATO, Parlamentní shromáždění OBSE a národní parlamenty států světa k odsouzení porušování práv původních národů v Ruské federaci.

Americké mozkové centrum The Jamestown Foundation uvádí, že se na lobbování tohoto usnesení v Ukrajině podíleli zástupci politických emigrantů původních národností RF a Výzkumné centrum bezpečnostního prostředí Prometheus. Toto rozhodnutí ukrajinského parlamentu bylo uvítáno národními elitami národů Ruska, které nemají vlastní státnost, a do jisté míry je motivovalo k hledání nových spojenců na mezinárodní aréně.

V letech 2019 až 2021 zahájili národní aktivisté lobbingovou kampaň, aby Estonsko schválilo podobný dokument, který by politiku Moskvy vůči původním národům RF odsoudil. Jak předáci národních zastupitelských orgánů, tak jednotliví političtí emigranti (zejména z původních národů regionu Idel-Ural) opakovaně navštěvovali Tallinn, Tartu a další estonská města, kde hledali podporu u místních politiků. O jednotlivých návštěvách psala estonská média.

Albert Razin v udmurtském národním kroji.
Foto: Krym Reálie

Sebeupálení udmurtského vědce a osobnosti zdejšího etnického hnutí Alberta Razina, které tento učinil veřejně před parlamentem Udmurtské republiky 24. září 2019 na protest proti rusifikační politice, rovněž upoutalo pozornost mezinárodního společenství k problémům ugrofinských národů RF.

V květnu 2020 zaslali zástupci baškirského, burjatského, erzjanského, kalmyckého a tatarského etnického hnutí výzvu estonskému parlamentu. Aktivisté hlásili posílení asimilační politiky a rozjíždějící se nové politické represe proti aktivistům a organizacím původních národů. Signatáři této veřejné výzvy požadovali, aby Riigikogu odsoudil postupy Ruské federace porušující nebo omezující politická, občanská, etnická, náboženská a kulturní práva zástupců původních národů Ruské federace, přitvrdil v diplomatickém tlaku na RF za účelem zastavení politiky de facto asimilace původních národů, jakož i uplatnil veškeré možné typy sankcí proti úředníkům veřejné moci RF zúčastněným na perzekucích aktivistů etnických hnutí kvůli jejich přesvědčení a aktivitám na obhajobu práv původních národů RF.

Slabí spojenci v Riigikogu

Výzkumné centrum bezpečnostního prostředí Prometheus uvádí, že žádné snahy ze strany etnických hnutí původních národů RF o navázání kontaktů s estonskou vládou v letech 2019 až 2021 nebyly úspěšné. Zástupci Středové strany a Reformní strany, které spolu sdílejí vládní koalici, se schůzkám s emisary od původních národů RF všemožně vyhýbají. Zdroje Promethea u Riigikogu uvádějí, že v neformální komunikaci vysvětlovali zástupci provládních stran svou neochotu scházet se s předáky etnických zastupitelských orgánů a jednotlivými etnickými aktivisty tím, že poukazovali na exilové postavení návštěvníků od ugrofinských a turkických národů RF, které nemají vlastní státnost, s tím, že tito údajně zastupovali emigrantské politické kruhy a většinou nepřicházeli z RF, ale ze zemí, kde se ukrývali před politickými represemi.

Erzjanský iňazor Syres Boljajeň (vpravo) a klasik estonské literatury Arvo Valton (uprostřed), Tallinn 2019.
Foto z webu http://inyazoro.info

Odmítání podobných kontaktů ze strany estonské vlády a provládních stran však neumožňovalo doufat, že se problém sám zamete pod koberec. Přesunutý z roku 2020 na 2021 VIII. Světový kongres ugrofinských národů, který se měl konat v Tartu, dostal Estonsko do velmi trapné situace. Na jedné straně zástupci ugrofinských národů RF požadovali po Tallinnu rázný postup, na straně druhé Estonci měli strach dráždit Moskvu a snažili se s Kremlem zahrávat tak, že zvali Putina k účasti na kongresu a blokovali účast delegátů, kteří by mohli na sjezdu vznést obvinění proti Rusku.

21. dubna 2021 měl vrchní stařešina erzjanského lidu (Erzjané patří stejně jako Estonci mezi ugrofinské národy) Syres Boljajeň projev na XX. schůzi Stálého fóra OSN pro původní národy, kdy vyzval mezinárodní společenství k posílení tlaku na Ruskou federaci kvůli její politice vůči etnickým republikám. Toto prohlášení erzjanského předáka rozšířilo mnoho médií: „Erzjané dokážou přežít pandemii koronaviru, nepřežijí však v Ruské federaci. Pouze mezinárodní tlak na Moskvu nás dokáže zachránit před poslední fází etnocidy“.

Přípravu a konání VIII. Světového kongresu ugrofinských národů, který se v Estonsku letos v létě přece jen uskutečnil, doprovázela spousta skandálů a tvrdá kritika ze strany Ugrofinů nemajících vlastní státnost, především Marijců a Erzjanů. Nakonec muselo Estonsko čelit veřejnému obvinění z neschopnosti prezentovat a hájit zájmy ugrofinských národů.

Zájem o toto téma zároveň projevila Konzervativní lidová strana Estonska (EKRE) a mládežnické hnutí Blue Awakening, které má k ní blízko. Již na jaře 2021 jak EKRE, tak Blue Awakening vydaly veřejná prohlášení na podporu etnických hnutí původních národů RF.

Riigikogu však na hlasování o návrhu prohlášení nespěchal. Zájem o toto téma však neopadal, sama Moskva totiž generovala spoustu záminek novým zatýkáním, zákazy a perzekucemi. Některé zprávy se dotýkaly i Tallinnu, jako např. blokování mezi Marijci oblíbeného webu MariUver, jehož redakce sídlí v Estonsku, ze strany ruského Roskomnadzoru. Estonský úřad však zachovával ticho po pěšině ve snaze bouři v ugrofinském světě přečkat.

Kalmycký katalyzátor a výzva erzjanského matematika

29. května 2021 došlo k události, která projednání dokumentu o porušování práv původních národů RF na půdě estonského parlamentu nepřímo urychlila. V kalmycké Elistě se konal Čuulhn, Národní sjezd ojratsko-kalmyckého lidu, na nějž dorazilo 170 delegátů za kalmycká občanská sdružení a komunity. V usnesení (169 hlasů pro, 1 se zdržel) sjezd konstatoval, že Ojrat-kalmykové jakožto zástupci etnické, rasové, kulturní a jazykové menšiny dokážou stabilně udržet svou etnickou a národní identitu po více generací pouze na území Kalmycké republiky.

Projevy delegátů Čuulhnu, Národního sjezdu ojratsko-kalmyckého lidu, Elista, Kalmycká republika 2021
Foto: Centrum Prometheus

Na jakémkoli jiném území jsou Ojrat-kalmykové odsouzeni k asimilaci již v druhé nebo třetí generaci. Katastrofální životní úroveň a kvalita života v Kalmycku tedy nedopadá jen tak na ruské občany, ale na zástupce etnické komunity. Tento stav „je skrytou nebo tzv. měkkou formou asimilace a etnocidy nebo genocidy ze strany ruských úřadů“. Zpráva o tomto sjezdu, jeho průlomových rozhodnutích a následných represích v prostředí kalmycké inteligence dostala kalmyckou agendu do titulků západních médií a stala se debatním tématem pro přední mozková centra. Argument o „exilové“ či dokonce „zákulisní“ povaze prohlášení původních národů RF vzal definitivně za své.

Den předtím, co Riigikogu měl prohlášení „Na podporu původních národů Ruska“ projednat, adresoval Kšumancjaň Pirguž, osobnost erzjanského národnostního hnutí, který v letech 1999 až 2019 zastával funkci iňazora (hlavního stařešiny Erzjanů), výzvu předsedkyni estonské vlády Kaje Kallasové. V této výzvě Pirguž informoval o marných snahách Erzjanů zřídit vlastní gymnázium v Saransku, kde by se erzjanské děti mohly vzdělávat ve svém národním jazyce. Někdejší iňazor konstatoval, že domoci se na ruských úřadech zákonného práva na vzdělání v jednom z úředních jazyků Mordvinské republiky je nemožné, a požádal estonskou vládu o diplomatické zastání a finanční pomoc.

Kšumancjaň Pirguž požádal Kaju Kallasovou, aby vznesla otázku zřízení gymnázia s kompletním vzdělávacím a výchovným cyklem v jazyce erzja na nejbližším setkání se zástupci vlády Ruské federace.

„Erzjané bohužel nemají vlastní etnickou republiku, která by napomohla rozvoji erzjanského národa, rozšíření a zakořenění erzjanského jazyka a kultury. Mordvinská republika je pro Erzjany macechou. V republice dochází k soustavnému porušování práv erzjanského národa, kdy je celá národnostní politika zaměřena na asimilaci lidí jiné národnosti než ruské, na zničení naší národní identity. Nezbývá nám tedy než požádat o podporu naše estonské bratry. Když tak obrovský a mocný stát, který dodává ropu a plyn do celého světa a hmotně podporuje Sýrii a Venezuelu, nemá peníze na erzjanské gymnázium, žádám o to sice malé, ale humánní Estonsko“, vysvětlil Pirguž svůj postup.

Kampaň na podporu zřízení erzjanského gymnázia v Saransku se rozběhla v říjnu 2019, kdy tento požadavek vznesl vůči vládě Mordvinské republiky hlavní stařešina (iňazor) erzjanského lidu Syres Boljajeň. Téhož měsíce starosta Saransku Pjotr Tultajev nápad na erzjanské gymnázium odmítl s tím, že „na školách v Saransku, zejména v lokalitách se souvislým mordvinským osídlením, se národní jazyky vyučují. V mateřských školkách se děti učí kulturu a jazyky národů Mordvinska“. Již v lednu 2020 zaslaly desítky erzjanských rodin výzvy hlavě Mordvinské republiky Vladimiru Volkovovi s návrhem založit v Saransku gymnázium, „kde by se jazyk erzja nejen studoval jako předmět, ale také by se řada povinných studijních předmětů v tomto jazyce vyučovala“.

Kšumancjaň Pirguž při obřadu inaugurace nového iňazora Syrese Boljajeně, Kyjev 2019
Foto: Centrum Prometheus

Tato výzva je pro Estonsko citlivá, její autor Kšumancjaň Pirguž totiž není jen pouhou osobností erzjanského etnického hnutí. Tento matematik a ochránce lidských práv působil v letech 1999 až 2019 jako iňazor erzjanského lidu. V únoru 2014 převzal od estonského prezidenta Toomase Hendrika Ilvese řád Země Marie 5. stupně (č. 1108) za vynikající zásluhy na národním obrození erzjanského lidu.

Hlasování v Riigikogu: „Myslím, že ani smlouva o přistoupení k Evropské unii či smlouva z Tartu se neprojednávala na tolika zasedáních výborů“

Návrh prohlášení „Na podporu původních národů Ruska“ se stal snad nejdiskutovanějším bodem na pořadu jednání 6. plenárního týdne VI. schůze ve 14. volebním období Riigikogu. Autoři iniciativy měli za to, že estonský parlament má odsoudit „snahy úřadů Ruské federace o rusifikaci původních národů“. Do debat o tomto dokumentu zpracovaném skupinou opozičních poslanců se zapojili jak poslanci z vládní většiny, tak opozice. K projektu přednesl zprávu poslanec Ruuben Kaalep za Konzervativní lidovou stranu. Ve svém projevu zmínil početné případy porušování politických, občanských, etnických, náboženských a kulturních práv zástupců původních národů Ruské federace. Na půdě parlamentu zazněly desítky jmen a názvů organizací, které v RF čelí perzekucím. Referent nemluvil jen o ugrofinských národech, ale také o Tatarech, Baškirech, Čuvaších, Čečencích, Inguších, Čerkesech, Burjatech, Kalmycích apod.

Svůj projev ukončil Kaalep dost emotivně: „Dámy a pánové! Estonsko jako ugrofinský národní stát má mravní povinnost podporovat ty národy s dlouholetými a záslužnými dějinami, jimž hrozí neodvratný zánik v důsledku rusifikační politiky. Neučiní-li Estonsko krok tímto směrem, pak bychom už nemohli mluvit o hodnotově zaměřené zahraniční politice. Bohužel jsou tu i takoví, kdo si myslí, že nezávislou zahraniční politiku si Estonsko nemůže dovolit, protože by to pokazilo vztahy s Ruskem a dalo Západu najevo, že jsme příliš umínění. Pro takový postoj není v této síni Riigikogu místo, bylo by to smutné a hanebné. Prosím všechny poslance Riigikogu bez rozdílu poslaneckého klubu či světonázoru, aby tento návrh zákona podpořili. Podporujeme utlačované původní národy. Je to věc naší národní cti“.

Kaalep uvedl, že Estonsko musí vznést otázku porušování práv původních národů RF na různých mezinárodních fórech, od Evropské unie přes Radu Evropy až po nejrůznější mezinárodní organizace, jichž je Rusko členem. Podobným způsobem, jak se řeší agenda původních národů Číny, genocida Ujgurů apod., by tedy i Estonsko mohlo navrhnout projednání situace s původními národy v RF.

Riho Breivel za Konzervativní lidovou stranu svého spolustraníka podpořil: „Když jsem zvažoval podporu návrhu tohoto prohlášení, myslel jsem na tohle… když jsme začínali bojovat o samostatnost Estonska, měli jsme podobnou situaci. Spočívala v tom, že existovaly státy, které nás podporovaly, dokázali jsme si vydobyt to, co máme dnes, naše sebejistota a svědomí se tedy zvýšily. Rusko je státem kolonizovaných území, i mezinárodní společenství hraje zpravidla dvojí hru“.

Miihail Stalnuhhin. Záběr z přenosu projevu v Riigikogu

Proti návrhu prohlášení se postavili poslanci za Středovou stranu, zejména etnický Rus Mihhail Stalnuhhin: „V první řadě můj potlesk: klasický jazyk nepřátelství, 5+, je to prostě dokonalé! Mám však upřesňující otázku. Mohl bych zmínit desítky původních národů, kteří vyžadují podporu, ať už v Ukrajině, Kanadě, USA nebo Číně, kdy může jít třeba o již zmíněné Ujgury nebo nám blízké Maďary v Ukrajině. Otázka je ve skutečnosti ryze technická: kdy máme očekávat vaše další prohlášení, která by měla v názvu něco jako podporu původních národů Ukrajiny či podporu původních národů Kanady apod. Zajímalo by mě, zda třeba nechcete pokračovat“.

Eerik-Niiles Kross. Záběr z přenosu projevu v Riigikogu

Poslanec za Reformní stranu, která je součástí vládní koalice, Eerik-Niiles Kross prohlásil, že jde o otázku nesmírně významnou a citlivou. „Zahraniční výbor o textu tohoto prohlášení jednal až na sedmi schůzích výboru. Myslím, že ani smlouva o přistoupení k Evropské unii či smlouva z Tartu (mírová smlouva mezi Estonskem a bolševickým Ruskem z roku 1920 – komentář od Centra Prometheus) se neprojednávala na tolika zasedáních výborů“. Pan Kross uvedl, že se zahraničnímu výboru nepodařilo vypracovat takové znění prohlášení, s nímž by souhlasila jak vláda, tak opozice.

Kross se pokusil identifikovat ty nejproblémovější body: „Odstartovali jsme tento postup na zahraničním výboru 14. září. Ruuben Kaalep prezentoval obsah projektu a uvedl, stejně jako v této síni, že jde o významnou a vážnou otázku naší východní politiky, která se týká těch stránek, kde Estonsko odehrává specifickou a významnou roli ve věcech ochrany a upozorňování na práva a problémy spřízněných národů a veškerých ostatních autochtonních národů. Hned bych uvedl, že s tímto stanoviskem jednomyslně souhlasili všichni členové výboru.

Mihhail Lotman uvedl, že duchu tohoto prohlášení rozumí, nicméně jeho formulace ve vztahu k původním národům jsou problematické. Ruben Kaalep považoval postavení ugrofinských národů za nejdůležitější věc, problém se však týká všech původních národů Ruska, řekl Lotman. Předseda výboru navrhl, aby se politické skupiny mohly dohodnout na vlastním stanovisku s tím, že by debaty na zahraničním výboru pak pokračovaly.

Navázali jsme 16. září, ani tentokrát však nebyla shoda dosažena. Předseda výboru Marko Mihkelson navrhl prodiskutovat obsah dokumentu seriózněji a požádal navrhovatele o souhlas s tím, že by se s rozhodnutím o zařazení projektu na pořad jednání plenární schůze počkalo. Navrhovatele zastupoval Henn Põlluaas, který s návrhem souhlasil. 30. září se konalo první věcné projednání tohoto bodu, k němuž byli přizváni různí experti, jakož i zástupci původních národů Ruska. Zejména se zúčastnili Sven-Erik Soosaar, expertní člen Stálého fóra OSN pro původní národy, Jaak Prozes, poradce nadace Fenno-Ugria, Taisto-Kalevi Raudalainen, zástupce ingerských Finů, a Rein Oidekivi, poradce Ministerstva zahraničí. Zde poněkud poodhalím, co řekl ten který expert, protože je to důležité pro bližší pochopení současné situace“.

Estonský poslanec dále prozrazuje podrobnosti debaty, která proběhla na půdě zahraničního výboru Riigikogu: „Soosaar vysvětlil, že Rusko sice existenci autochtonních národů uznává, má však seznam malých původních národů, jejichž počet nepřevyšuje 50.000 osob, a to dle federálního zákona. V současné době je na tomto seznamu 48 původních národů RF. Hlavní programy na ochranu autochtonních národů se zaměřují právě na tyto malé původní národy, což znamená, že na většinu velkých ugrofinských národů se tyto tzv. „ochranné programy Ruské federace“ nevztahují.

Jaak Prozes, poradce MTÜ Fenno-Ugria Asutus. Foto: Scanpix/Postimees

Totéž řekl i Prozes (poradce MTÜ Fenno-Ugria Asutus, jemuž erzjanští aktivisté předhazují proruské názory a lobbing rozhodnutí neumožňujícího erzjanským delegátům účast na VIII. Světovém kongresu ugrofinských národů – komentář Centra Prometheus). Uvedl, že ne vše, co se týká omezování svobody vyznání Marijců, je skutečně pravda. Prozes dodal, že co se týče protestů, v Rusku platí zákon, který omezuje pořádání demonstrací, což platí všude a pro všechny. Z ugrofinského hlediska nebylo slyšet, že by se nějaké etnické demonstrace rozháněly. Pan Prozes navrhl zkusit najít společnou řeč s Maďarskem nebo Finskem, aby se tato věc mohla řešit na úrovni EU, protože se problém týká i jiných jazykových skupin než Ugrofinů.

Raudalainen vysvětlil, že termín „původní národy“ je v Rusku mnohem fragmentovanější, než bývá chápan na mezinárodní úrovni. Aktivity malých národů předpokládají jistou teritorialitu, musí tedy spolupracovat s místními regionálními úřady. Raudalainen měl za to, že takto formulované prohlášení by mohlo způsobit víc škody než užitku. Byl toho názoru, že by text prohlášení měl být sepsán zřetelněji.

Oidekivi z Ministerstva zahraničí řekl, že otázka původních národů patří mezi nejvýznamnější lidskoprávní otázky pro ministerstvo. Valné shromáždění OSN vyhlásilo Mezinárodní desetiletí práv autochtonních národů v letech 2022 až 2032. Schválení petice v Riigikogu by podle Oidekiviho postavení původních národů nezlepšilo, naopak se obává opačné reakce ruských úřadů. Oidekivi navrhl věc konzultovat s lidmi, kteří udržují přímý kontakt s ugrofinskými národy, jakož i se zástupci Setuků.

Maria Juferevová‑Skuratovski uvedla, že se původní národy musí chránit rozumně, aby se jim ještě víc neublížilo, a zajímala se, zda působí zástupci Ugrofinů i u orgánů místní samosprávy a jak jsou ugrofinské národy zastoupeny na ruských úřadech. Prozes odpověděl, že v čele žádné z ugrofinských republik v rámci Ruska nestojí zástupce původního obyvatelstva.

Lotman řekl, že diskriminaci byly vystaveny všechny ruské národy, tudíž by toto prohlášení nemělo být jen dílčím aktem, ale důsledným krokem.

O této otázce výbor debatoval také 11. října. Členové výboru vyjádřili pochybnosti, že by prohlášení mohlo být v Riigikogu schváleno v tomto znění, a vyslovili názor, že by se řešení postavení autochtonních národů žijících v Rusku na mezinárodní úrovni mělo organizovat ve spolupráci se stejně smýšlejícími státy. Prý by to bylo účinnější. Jednou z variant by např. mohlo být zahájení debat v rámci Parlamentního shromáždění Rady Evropy. Již tehdy bylo jasné, že žádný člen výboru či poslaneckého klubu s výjimkou navrhovatelů schválení textu prohlášení v navrženém znění nepodpořil. V závěru debat předseda výboru Marko Mihkelson navrhovatelům navrhl, aby text stáhli a posoudili možnost dosažení širší shody v této věci a širšího projednání v Riigikogu. Ten den shoda dosažena nebyla, alespoň však o této věci debatujeme šířeji.

Další zasedání se konalo 12. října, kdy předseda výboru navrhl ještě jednu věcnou diskuzi s experty. Ta se konala 18. října, kdy výbor vyslechl stanovisko Olivera Loodeho, zástupce MTÜ URALIC Keskuse a Aareho Hirna, zahraničněpolitického poradce Setuckého svazu.

Oliver Loode, Kyjev 2018. Foto: Daniil Šamkin

Loode předložil zevrubné a dost realistické shrnutí situace etnických menšin v Rusku a ruské státní politiky. Důležité je, že Loode uvedl, že poněvadž prohlášení začíná termíny „genocida“ a „vědomá rusifikace“, nejde podle něj o realistické hodnocení situace. Ve své původní výzvě adresované předsedovi Riigikogu žádné zmínky o genocidě nenašel. Dodal, že mezinárodní lidskoprávní organizace, které postavení původních národů Ruska velmi bedlivě sledují, se sice vůči Rusku stavějí kriticky, podobné termíny však nepoužívají. Nespatřuje žádný důvod, proč by Estonsko mělo být ve svém prohlášení tvrdší než tyto organizace. Loode měl za to, že by se termín „genocida“ neměl brát na lehkou váhu, mohlo by to snížit mezinárodní vážnost Estonska. Loode řekl, že by podobné prohlášení mohlo negativně ovlivnit národy v Rusku, které jsou nám blízké. Toto prohlášení by poskytlo Rusku dobrou záminku v informační válce proti Estonsku, zkomplikovalo by politickou situaci a spolupráci s Estonskem, jakož i s občanskou společností a s ruskými spřízněnými národy na lidové úrovni. Zároveň Loode uvedl, že je těžké pochopit, v čem by mohlo být toto prohlášení prospěšné. Doporučil toto prohlášení neschválit.

Raivo Tamm, který je předsedou skupiny na podporu Ugrofinů v Riigikogu, prohlásil, že jde o složité téma, a má za to, že by výbor měl v tomto prohlášení naslouchat stanovisku zástupců spřízněných národů. Mihhail Lotman měl za to, že prohlášení v tomto znění není dokonalé a že je proti tomu, aby v něm byl použit výraz „genocida“. Imre Suar se zeptal, zda by bylo možné v závěru diskuze říct, zda by prohlášení současné postavení našich spřízněných národů spíš ještě nezhoršilo. Loode řekl, že toto prohlášení zasáhne aktivisty a předáky našeho kmenového hnutí v Rusku. Aare Hirn dal Loodemu za pravdu. Henn Põlluaas uvedl, že situace málopočetných a autochtonních národů v Rusku je těžká. Měl za to, že by se toto prohlášení mělo projednat, a souhlasil se změnou formulací. Také řekl, že navrhovatelé budou jistě spokojeni.

21. října komise projednání shrnula. Předseda výboru Mihkelson opakovaně navrhl, aby navrhovatelé text stáhli a vypracovali nové prohlášení. Navrhovatelé nesouhlasili. Ruuben Kaalep podtrhl, že by petice měla projednat na plenární schůzi Riigikogu a schválit i v tomto znění. Mihkelson nechal o textu prohlášení na výboru hlasovat. Výsledek hlasování: 2 hlasy pro, 6 proti, 2 se zdrželi. Výbor se usnesl, že schválení prohlášení v dosavadním znění nepodpoří. Mihhail Lotman byl pověřen podáním zprávy o stanovisku výboru, což jsem tu dnes za něj učinil já (Lotman se na schůzi parlamentu nedostavil kvůli nemoci – komentář Centra Prometheus).

Rád bych předchozí projev pana Rubena poněkud poopravil. Program pro spřízněné národy založený vládou republiky je aktuálně již pátým programem pro spřízněné národy v Estonsku pro časové období 2021 až 2027. Je však pravda, že se netýká všech původních národů Ruska, ale jen Ugrofinů, zejména Něnců a uralských národů.

Pokud jde o zmínku genocidy v tomto textu, mně se to jeví také problematické. Na mezinárodní úrovni existuje shoda, že ke genocidě docházelo jen v ojedinělých případech. Všechny tyto případy na mezinárodní úrovni známe. Třeba odsun Estonců v roce 1949 mohl sice některé znaky genocidy naplňovat, dosud však nebyl jako genocida kvalifikován. Kdybychom podobné prohlášení používající výrazu „genocida“ schválili, musel bych dát za pravdu expertům, kteří s výborem komunikovali, že se dočkáme zprávy, jak „estonský Riigikogu bezdůvodně obvinil RF z genocidy původních národů“. Každý úctyhodný expert na mezinárodní právo, dokonce i v Estonsku, o západních zemích nemluvě, by totiž musel mluvit právě takto.

Všichni členové zahraničního výboru a, jak jsem přesvědčen, také většina Riigikogu souhlasí s tím, že naše spřízněné národy v Ruské federaci a původní národy vůbec jsou diskriminovány. Toto je pro nás nesporné, všichni patrně souhlasíme s tím, že bychom měli učinit vše, co je v našich sílách, abychom jim pomohli. Většina členů zahraničního výboru je toho názoru, že by jim schválení tohoto prohlášení nepomohlo, ale spíše snížilo naše šance pomoct jim v budoucnu. Z tohoto důvodu velice lituji, že jsme nedosáhli shody mezi politickými skupinami ohledně textu tohoto prohlášení. Velice doufám, že se k této věci ještě vrátíme buď to na zahraničním výboru, nebo v nějakém jiném formátu, a to co nejdříve. Dnes však bohužel musím doporučit, alespoň za sebe, text tohoto prohlášení neakceptovat. Děkuji!“

Krossův spolustraník z Reformní strany Jürgen Ligi požádal svého kolegu, aby shrnul nejslabší místa návrhu prohlášení. Ve své odpovědí sáhl Eerik-Niiles Kross k historickým analogiím: „Pamatujeme, že v době okupace Estonska existovala, řekněme, americká cesta, kdy Kongres USA jednou za čas vydával tvrdá prohlášení, podporoval náš boj za svobodu, což bylo pro nás všechny velmi potěšující, popř. alespoň část estonského lidu měla z toho radost. Jak řekl Ruuben, na tyto signály jsme čekali. A mohli bychom schválit stanovisko, že je to právě ta věc, jíž se musíme nyní zabývat.

Zároveň tu byla takříkajíc i finská cesta, která byla velmi odměřená. Ve zdejším parlamentu se nikdy nemluvilo o okupaci Estonska ani o útlaku našeho národa. Nicméně Kekkonen (Urho Kekkonen, 8. prezident Finska – komentář Centra Prometheus) šel na univerzitu do Tartu, i na lidové úrovni nám Finové pomáhali sice jinak, ale velmi účinně. To nám také pomohlo přežít.

Co bylo správné, co lepší a co horší? Nemyslím si, že na to existuje jednotná odpověď. Naproti tomu dnešní Estonsko s ohledem na jeho postavení, rozměry a geopolitickou situaci je patrně někde uprostřed. Ostatně jsme v NATO a víme o jaderných zbraních, jež máme za sebou, zároveň jsme však sousedy Ruska a máme mnoho osobních vazeb na původní národy Ruska. Ostatně snad právě kvůli tomu dnes řešíme, jak vyvážený postoj máme zaujmout. V předložené redakci návrh připomíná spíše text od Senátu USA.

Teď k tomu, co je přehnané. Zde jsou některé věcné chyby. Zmiňují se třeba marijská náboženská písma a praxe. Tradiční náboženství Marijců není náboženstvím knižním. Nemají vlastní písma, která by se dala zakázat. Některé knihy na toto téma sice zakázány byly, ale to už je něco jiného. Dost pochybné je odkazovat na Úmluvu o genocidě, jak jsem už zmínil, je to v podstatě nejkontroverznější článek tohoto prohlášení. Bude-li někdo text tohoto prohlášení číst a hned v první nebo druhé větě narazí na výraz „genocida“, hned to vrhá podezření na celý zbytek. V tomto případě bychom měli podat velmi důkladnou důvodovou zprávu a nějakým způsobem to prokázat, ale kdybychom se dnes obrátili na mezinárodní soud s podáním ohledně genocidy autochtonních národů v Rusku, nedostali bychom se moc daleko“.

Expředseda Riigikogu a současný poslanec za Konzervativní lidovou stranu Henn Põlluaas vytkl Eeriku-Niilesu Krossovi zaujatý přístup: „Jsem vskutku moc překvapen, že když zástupce výboru mluví o této debatě na výboru, objasňuje a cituje pouze argumenty jedné ze stran, zatímco celý zbytek naprosto přehlíží, jako kdyby žádné jiné názory neexistovaly, čímž předkládá totálně zkreslený obraz debaty, která se tu odehrála. Je to zcela nevhodné, zcela zaujaté a nepřijatelné. Tvrzení, že je Rusko v tomto prohlášení obviňováno, je naprosto vylhané. O obvinění Ruska z genocidy tu není jediné slovo. Rád bych požádal zástupce výboru, aby zůstal objektivní a mluvil o věcech tak, jak se skutečně mají“.

Někteří poslanci byli ve svých výrocích maximálně přímočaří. „Jak tyhle debaty pořád poslouchám, pak se sám sebe ptám: rozumím tomu správně, že většina členů zahraničního výboru již stanovisko k předmětnému prohlášení zaujala a doporučují, aby Riigikogu nedráždil bachaře, který by jinak ubližoval vězňům ještě víc? Na čí straně vlastně jsme a jaké stanovisko v této situaci zaujímáme?“, říká poslankyně za Konservativní lidovou stranu Helle-Moonika Helmeová.

Ruuben Kaalep. Záběr z přenosu projevu v Riigikogu

Referent k agendě projektu prohlášení Ruuben Kaalep nakonec uvedl, že na zahraničním výboru autoři dokumentu opakovaně vybízeli poslance za vládnoucí koalici k předkládání pozměňovacích návrhů, ti však této možnosti nevyužili. Eerik-Niiles Kross dal Kaalepovi za pravdu.

Zástupce poslanecké skupiny Isamaa Tarmo Kruusimäe prohlásil, že jako místopředseda parlamentní skupiny na podporu ugrofinských národů obdržel velké množství dopisů od spřízněných národů o jejich kritické situaci. Kruusimäe dal tvrdou formou najevo svou nelibost z toho, že estonská exprezidentka Kersti Kaljulaidová pozvala Putina k návštěvě VIII. Světového kongresu ugrofinských národů. Kruusimäe vyslovil názor, že by případné schválení prohlášení vůbec ohrozilo další spolupráci ugrofinských národů a mohlo by přerušit kulturní kontakty.

Zástupce Sociálně demokratické strany Jaak Juske, když zdůvodňoval rozhodnutí svého klubu návrh prohlášení nepodpořit, se vyslovil pro znovuspuštění postupu s širokým týmem autorů dokumentů z více politických stran: „Patříme mezi tři ugrofinské národy, jimž bylo umožněno vytvořit vlastní národní stát. Mnoho dalších ugrofinských národů žijících na území Ruska tuto možnost nemělo, alespoň dosud. Jinak řečeno, jako Estonci máme mravní povinnost přispět k podpoře spřízněných národů v případě, že by je ruské úřady nějak pronásledovaly. Je to vskutku naše etická povinnost vůči ugrofinskému světu“.

Nicméně konzervátoři na nutnosti podpořit projekt prohlášení trvali: „Dnes zažívají málopočetné a autochtonní národy Ruska de facto podobné utrpení, jaké zažil před časem i náš národ. My jsme byli odsunuti a museli čelit represím, zatímco jejich trápení pokračovalo i 30 let po rozpadu Sovětského svazu… a trvá dodnes. Teprve letos ruský parlament schválil zákon, na jehož základě má vláda zavádět pravopisná pravidla pro jazyky původních a málopočetných národů. Jen si to poslechněte! Dokonce i za sovětských časů, když jsme byli okupováni, se nic takového nedělo. Myslíte si, že je to přijatelné?“, emotivně oslovila své kolegy Helle-Moonika Helmeová.

Po delších debatách nechal místopředseda Martin Helme o návrhu prohlášení hlasovat s výsledkem 15 hlasů pro, 46 hlasů proti a 0 se zdrželo. Návrh byl zamítnut.

Dopady hlasování v Riigikogu

Z projednání návrhu prohlášení „Na podporu původních národů Ruska“ se mezitím stala zpráva, jejíž význam zdaleka přesáhl státní hranice Estonska. Tatarsko-baškirská redakce Rádia Svoboda věnovala tomuto tématu samostatnou reportáž.

Provalené hlasování jen stěží udělá za tímto tématem tečku. Můžeme očekávat, že apelace Ugrofinů bez vlastní státnosti k Tallinnu budou trvat i v budoucnu. Navíc současná očekávání ugrofinských národů Ruska výrazně přesahují reálné možnosti Estonska. Hledání politické podpory etnickými aktivisty naráží na neochotu estonských politiků k vyhrocení vztahů s Kremlem. Estonsko prostě nemá na to, aby dokázalo toto téma převést z etnograficky folklorního diskurzu do lidskoprávního a politického.

V této situaci se z ugrofinského tématu stává jakýsi „kufr bez držátka“, který je pro Estonce sice těžké nést, ale škoda zahodit. Tallinn je sice ochoten soucítit s abstraktními Ugrofiny, je ochoten zaznamenávat na video poslední přežívající mluvčí ižorštiny nebo votštiny, jakmile však téma získá konkrétní obrysy a objeví se konkrétní aktivisté s věcnými návrhy (jako třeba Erzjan Syres Boljajeň nebo Marijec Vasli Nikolajev), Estonsko vždy o několik kroků couvne.

Ochrana ugrofinského světa také nemá dostatečnou podporu u estonských voličů. Společnost nechce jít na barikády „kvůli spolubratrům, kteří zůstali v ruském područí“, ale vydělávat na ruských turistech.

Přestože poslanci Riigikogu věnovali dost času diskuzím na téma, „zda naše prohlášení Ugrofinům nějak pomůže“, dá se říct, že samotný dokument nemá význam jen symbolický, ale také docela praktický, především pro Estonsko. Zůstane agenda podpory ugrofinských národů součástí estonské politiky, nebo skončí v propadlišti dějin jako relikt hodnotově zaměřené diplomacie?

Mezi hlavními argumenty, které uváděli zástupci Středové strany a Reformní strany v debatách kolem parlamentního prohlášení, zazněla zásada „neubližuj“. Prospěch z prohlášení by prý byl nejistý, ale škoda docela možná. Jednotliví estonští experti mají za to, že by toho Tallinn dokázal víc skrze „humanitární politiku podpory“.

Účinnost tohoto přístupu však rok co rok vzbuzuje stále více pochybností. Estonská podpora básníků a spisovatelů z ugrofinských národů Ruska byla znatelná před 30, ba i před 20 lety. V posledních letech však nejen karelští, erzjanští či mokšanští, ale dokonce i udmurtští spisovatelé (udmurtská literatura se řádí mezi ty nejvyspělejší mezi ugrofinskými národy RF) veřejně říkají, že „už není, kdo by četl v udmurtštině“.

4. prezident Estonska Toomas Hendrik Ilves, autor výrazu „schröderizace elit“.
Foto: Andres Patting

Asimilační politika, kterou uplatňuje Moskva, tedy dostala mnoho ugrofinských národů na pokraj zániku, a některé se přehouply i přes něj. Etnické elity národů, které nemají státnost, se chytají jakýchkoli projevů solidarity a horečnatě hledají podporu mimo Ruskou federaci. Uvědomení si situace, pochopení, že národ nelze zachránit žádnými písňovými festivaly či prohlášením některé vesnice za „metropoli ugrofinského světa“, podněcují aktivisty k radikálním krokům. Pro udmurtského vědce Alberta Razina bylo tímto krokem veřejné sebeupálení. Další se uchylují k emigraci. Uplatňování principu „neubližuj“ stále více působí jako politická eutanázie.

Každopádně přestože původní národy RF nezískaly Estonsko jako politického spojence, získaly důležité mezinárodní fórum, aby mohly na své problémy upozornit. Co přijde estonským politikům z provládních stran jako „marginální“, je pro aktivisty z etnických hnutí v RF právě šancí marginalitu a izolaci překonat. Ať už s výrazem „genocida“ či bez něj, mělo by jakékoli prohlášení estonského parlamentu na podporu autochtonních národů důležitý význam pro hrstku těch, kdo nesložil ruce do klína a věří v budoucnost svých národů, a také ho mít bude.

Dokud Erzjané a Marijci, Udmurti a Mokšané, Karelové či Komi řeší estonské fiasko, mohou politické elity usednout k textu nového prohlášení, které by získalo podporu napříč politickým spektrem. Vypadá to, že právě tento dokument se pro Estonsko stal testem na nemoc, kterou bývalý prezident Toomas Hendrik Ilves označil za „schröderizaci elit“.

Tuto přehledovou analytickou publikaci zpracovali speciálně pro webové stránky mezinárodní dobrovolnické komunity InformNapalm analytikové z ukrajinského Výzkumného centra bezpečnostního prostředí Prometheus.

Pro titulní obrázek byly použity fotky z webů estonianworld.com a stenogrammid.riigikogu.ee.

Čtěte také další příspěvky k tématu na InformNapalmu

• Dobrovolníci zveřejnili rozsáhlou interaktivní databázi ruské agrese (aktualizováno 22. 4. 2021)
• Dobrovolníci nasbírali důkazy účasti 35 vojenských jednotek Ozbrojených sil RF na záboru Krymu
• Ukrajina poprvé použila v oblasti bojů útočný dron Bayraktar TB2 (VIDEO)
• Analytika od centra Prometheus: jak může COVID-19 ovlivnit změny politické mapy světa
• V Nižyně na Černihivsku se konala I. Národní ugrofinistická konference
• Anton Drobovyč: O historické jednotě ve vězení národů

Šíření nebo převzetí s odkazem na InformNapalm je vítáno. (Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0). Facebooková stránka komunity InformNapalm v češtině: InformNapalm Česko.

InformNapalm nedostává žádnou finanční podporu od vlád ani od dárců. Na financování provozu našeho webu přispívají pouze dobrovolníci pracující pro naši komunitu a ostatní čtenáři. Zařadit se mezi dobrovolníky můžete i vy, popř. podpořit rozvoj jedinečného dobrovolnického zpravodajského média InformNapalm svými příspěvky prostřednictvím Patreonu.

Překlad: Svatoslav Ščyhol