Zájem dobrovolníků z mezinárodní komunity InformNapalm o válku v Sýrii zaměřený především na zachycení důkazů o zločinech kremelského režimu zahrnuje postupně i další stránky tohoto problému – dobrovolníci se snaží porozumět otázkám dějin a státního zřízení, geografie a kultury této země, nejvíce zraňujícími jsou však vždy svědectví o utrpení a ztrátách, které dopadají na nešťastný národ této orientální země.

Specifikem moderní informační společnosti je fungování samoregulačních mechanismů, vznik nových komunikačních kanálů, z nichž se dozvídáme nejnovější zprávy, získáváme hodnocení od informovaných lidí, videa a fotomateriály k tématu, které nás zajímá. Právě takto mě sama kontaktovala žena, která mi pověděla svůj příběh, což si vyžádalo, abych se touto otázkou z různých stran zevrubně zabývala a informace si ověřila a doplnila. Zde je výsledek.

V Sýrii je město Zabadáni u hranic s Libanonem. Město leží v horách nedaleko od metropole. Místní obyvatelé měli dvě hlavní činnosti: za prvé, cestovní ruch, protože v zimě je tu sníh a v létě je dost chladno, často zde trávili dovolenou Syřané z tohoto regionu, především z Damašku. Druhou činností spojenou se zeměpisnou polohou města, které leží u jedné z příhodných silnic poblíž hranic, je pašeráctví. Lidé, kteří tuto živnost provozují, jsou dobře ozbrojeni, vycvičeni na polní podmínky a vedení bojů. Zabadáni je město soběstačné, existující poněkud odděleně od zbytku národa, proto když v Sýrii v roce 2011 vypukla válka, místní do ní nevstoupili a pravděpodobně čekali, že se vše urovná samo od sebe, pak ale byl do města dopraven první padlý a lidé se zapojili do války aktivně.

Pokusím se popsat situaci v hrubých rysech, aniž bych zabíhala do některých náboženských a sociálních detailů, tyto problémy jsou tu vyhroceny a z velké části právě ony konflikt přiživují, situace je velmi nepřehledná a nepovažuji za nutné o tom zbytečně mluvit.

Jedna z významných epizod této války spočívala v tom, že vládní armáda město obklíčila a odřízla od všech komunikací, což způsobilo humanitární katastrofu, kdy místní obyvatelé neskutečně trpěli. Opozice působící na severu obsadila jiné město, odkud pocházeli lidé, kteří obklíčili Zabadáni. Tato situace vedla k jednáním, jejichž výsledkem bylo otevření jedné silnice pro každé město za účelem dopravy humanitárních nákladů a odchodu obyvatelstva. Právě takto vše fungovalo, samotné dosažení takových dohod mezi vládou a opozicí již není samo o sobě špatnou zprávou, kdy šlo o snahu vyřešit problém politickou cestou. Pak se ale do hry vložilo Rusko, jemuž se mír v této oblasti nehodí, jejich piloti začali bombardovat nikoli ozbrojence, ale syrská města a objekty infrastruktury, čímž porušili křehkou rovnováhu. Zabadáni bylo opět odříznuto od okolního světa, město je v současné době prakticky celé v ruinách a obyvatelé byli vyhnáni do jiného sídla Madaya, které leží poblíž ještě výše v horách.

Nabízím informace získané od přímé účastnice událostí, která byla nejdříve v Zabadáni, dnes se jí i s ostatními uprchlíky podařilo vycestovat, v Sýrii však zůstali její přátelé a příbuzní, s nimiž se snaží udržovat kontakt a zjišťovat informace a permanentně monitoruje sociální sítě, kde hledá bolestivé zprávy. Není první, u koho pozoruji takový postoj, nemohou jinak, dokonce když jsou v Evropě, v bezpečí, zůstávají duchem ve své nešťastné vlasti s jinými lidmi.

To, co mi řekla, se pokusím pokud možno přesně zreprodukovat:

„Zabadáni je zcela zničeno, město bylo doslova srovnáno se zemí. Bombardováním, ostřelováním a blokádou. Asadův režim a Rusko cíleně likvidují místní lidi hladem. Muži jsou téměř všichni mrtví nebo věznění, ženy, děti a starci byli násilně shromážděni do vesnice Madaya. Toto místo leží poblíž. Již přes 170 dnů sem nejde ani vstoupit, ani odsud odejít. Nedávno vesnici přestali bombardovat, předtím mířili z letadel a vrtulníků přímo na civilisty, ženy a děti. Každého, kdo se odsud snažil uprchnout, zabíjeli odstřelovači. Děti umírají hlady, zimou a na nemoci, nikdo o nich neví a nic pro ně neudělá. Je tu 40.000 lidí – ženy, děti a starci, jsou tu mí příbuzní. Chci jim pomoci. Nevím jak. Tomuto bombardování jsme jen stěží unikli.

Ukázalo se, že se bojů za Zabadání účastnili ruští teroristé, kteří byli předtím na Donbasu. V Zabadáni bylo peklo, existuje mnoho videí z bombardování. Bombardovalo se téměř 3 měsíce prakticky čímkoliv, zbývá jen hodit jadernou pumu. Co se dělo v Zabadání – něco takového nebylo nikde, nikdo nemohl nijak pomoci. Řekli mi, že se tu teď bude stavět ruská vojenská základna, ruští vojáci už tu jsou a budou stavět vojenské letiště. Celé toto pohraniční území již bylo dávno prodáno a lidí bylo třeba se nějak zbavit.

Kolem Madaya je vše zaminováno. Toto celé je příšerné. Nejhorší ze všeho je úplná lhostejnost světa. Děti každou chvíli přicházejí o končetiny. Chodí sbírat dříví a trávu, aby měly co jíst. Nedávno začali opět bombardovat. Něco podobného bylo v Jarmúku, snažili se o to i v Aleppu. Chtějí vyhubit hladem všechny, kdo nechce sloužit Asadovi a Putinovi.

Dnes mám jediný úkol: jsou tam bezradní, neozbrojení a hladoví lidé, děti umírají, chci jim nějak pomoct, ale nevím jak. Nemohu sedět v teple v Evropě a dělat, že se mě to netýká. Jsou tu moji příbuzní, je to moje země a můj národ… Nemohu jen tak mlčet, ale ani nevím, co bych udělala. Lidé v Madaya umírají hlady, nemají žádnou naději. Chci pomoci, chci dostat jejich hlas a informace o nich do celého světa, abychom je mohli vysvobodit“.

Co tedy máme ve výsledku?

Na západě Sýrie se odehrává skutečná humanitární katastrofa, trpí děti, potřebují naléhavou pomoc. Pohled na fotografie z těchto míst nenechává prostor pro pochybnosti. Zde už nejde o to, kdo proti komu bojuje: civilisté, zejména děti, nesmí být vystaveny explodujícím pumám a ostřelování, kterými je pravidelně zásobují dva zločinné režimy, Asadův a RF. Proto se o tom musí mluvit, musí se posílat humanitární pomoc a účastnit se jednání za účelem ochrany civilního obyvatelstva.

Žena, s níž jsem mluvila, poukázala mimo jiné na několik zajímavých faktů:

1. v Zabadáni se bude stavět ruské vojenské letiště;
2. bojů za Zabadáni se zúčastnili Rusové, kteří předtím bojovali na Donbasu;
3. předmětná sídla byla bombardována z letadel a vrtulníků;
4. kolem těchto sídel je vše zaminováno.

Zkusme tato tvrzení vyhodnotit. Chápu, že zatím bychom je měli brát jako informace vyžadující ověření, sama o sobě si však zaslouží pozornost.

Požádala jsem několik lidí, kteří se v syrském tématu vyznají, aby zprávy o stavbě vojenského letiště buď potvrdili, nebo popřeli. Nikdo o tom nic neslyšel, všechny to však zaujalo: údajně by to vysvětlovalo mnoho podivných počínání RF v tomto regionu. Události dále sledujeme.

V OSINT šetřeních dobrovolníků z InformNaplmu již figurovali Rusové, kteří mají v anamnéze fotografie s bojovou výzbrojí na pozadí doněcko-luhanské a syrské krajiny, je to tedy velmi pravděpodobné.

O bombardování z vrtulníků vypracoval skvělý rozbor napalmista Anton Pavlushko, který dokazoval, že bombardovat vojenské jednotky z vrtulníků nelze, pravděpodobnost zásahu je příliš vysoká, vrtulník je totiž výborným terčem. Nasazení vrtulníků vypovídá, že ruští vojáci bombardovali civilní nebráněná sídla.

Mnoho zdrojů mluví o zaminovaných územích, kde umírají civilisté. Velmi mnoho dětí již bylo výbuchy min postiženo a konec tohoto neštěstí je v nedohlednu, Syřané nutně potřebují skutečnou pomoc odborníků s odminováním, jinak to nezvládnou, jde o velmi aktuální humanitární problém pro dnešní Sýrii.

Tato fakta bude možné ověřit, jakmile bude k dispozici víc informací o vývoji událostí.

A dnes je třeba pomoci lidem. Udělat to dokážeme jen my, občanská společnost jednající navzdory politice světových lídrů, kteří rozhodují přiměřeně své hospodářské výhodě nebo politickému tlaku. Když o tom začneme mluvit a prezentovat toto téma na sociálních sítích a v médiích, ve výzvách, na mítincích a v piketech, pak již nakonec nebude možné skrývat takovou tragédii, která se odehrává před našima očima.

Udělejme, co se dá, výsledek se určitě dostaví.

Fotografie převzaty ze sociálních sítí, ze specializovaných skupin pro Zabadáni a Madaya

Kateryna Jaresko

Originál publikován dne 20. prosince 2015

Překlad: Svatoslav Ščyhol