Mezinárodní dobrovolnická komunita InformNapalm vyzpovídala redaktora tureckého portálu Timeturk a zpracovala překlad tohoto rozhovoru speciálně pro naše čtenáře, kteří vývoj v Sýrii a na Blízkém Východě bedlivě sledují. Náš společník Furkan Azeri prozradil spoustu zajímavých faktů a pověděl, proti komu ruská armáda v Sýrii skutečně bojuje.

Furkane bej, vaše příspěvky již delší dobu využívají OSINT průzkumníci z mezinárodní dobrovolnické komunity InformNapalm, která shromažďuje důkazy o zločinech ruského režimu, rozhovor pro náš web ovšem poskytujete poprvé. Povězte prosím něco málo o sobě: odkud pocházíte, kde jste studoval a jak jste se dostal do Sýrie?

Velkou část života jsem strávil v Istanbulu, kde jsem také vystudoval. Po zdravotní koleji jsem studoval Vyšší odbornou zdravotní školu Istanbulské univerzity a na novinářskou fakultu téže univerzity. Psal jsem články do různých časopisů, novin a webů. Plánoval jsem akademickou kariéru, ovšem v roce 2011, kdy syrský lid povstal proti Asadovu režimu, jsem se tam vydal jako novinář. V letech 2012 až 2013 jsem působil v Sýrii jako novinář. Když tu v době mého pobytu začaly nepokoje, které zorganizoval ISIS, vrátil jsem se zpět. Po nějaké době jsem přesto odjel do tohoto regionu znovu. Od té doby až dosud jsem všeho ostatního nechal a věnuji se pouze syrským záležitostem, píšu na toto téma články, dělám reportáže a zpravodajství.

Kdy jste se dostal do Sýrie poprvé? Popište své úplně první dojmy.

Jako novinář jsem do Sýrie poprvé přicestoval v březnu 2012. Sýrii jsem navštěvoval i před povstáním proti Asadovu režimu. V té době byli všichni vůči sobě navzájem opatrní a měli z těch ostatních strach. Proti režimu nebylo možné nic říct. V parku, v kavárně, v taxíku, v hotelu apod., zkrátka ve všech sférách života byly přítomny fotografie, pomníky a citáty Bašára Asada a jeho otce Háfize. V podstatě než se budeme věnovat současnému dění, je nutno nakousnout téma, proti čemu tento národ povstal. Aniž bychom totiž poznali syrský národ a pochopili historický proces, který zažil, nedokážeme proniknout do podstaty syrského povstání a tyto události adekvátně posoudit. Asadové „vychovávali“ syrský národ 50 let. Přesně tak se tu říká: „Asadova výchova“. Tím se myslí výchova vnucovaná nátlakem a sílou. Dříve Asad otec tyranizoval a likvidoval obyvatelstvo Hamá a Homsu, které tvoří kostru Sýrie. Protože v těchto místech žijí inteligentní a uvědomělí lidé a také protože jsou to sunnité, kterým se režimní spojenectví s Íránem nikdy nelíbilo. Za to byli obyvatelé těchto dvou měst po dobu 30 let soustavně trestáni. Lidé v Sýrii byli nuceni žít celý svůj život podle zásad vyhlášených Asadem. Nátlakem a násilím byli lidé donucováni, aby měli Asada rádi, každé ráno museli na všech úřadech a školách opakovat: „Sýrie a Asad na věčné časy“, což mělo znamenat, že Asadova Sýrie bude existovat věčně. Asad není vnímán jako osoba, ale jako bytost disponující nadpřirozenými schopnostmi. V jejich povědomí je něco jako velký mesiáš, Mahdí. Člověk tu neuctívá nejdříve Alláha, v první řadě se musí uklonit velkému Asadovi a teprve pak se společně s ním klanět Alláhovi, je to zdejší pravidlo. Takto Asad vybudoval říši strachu. Třeba student studuje fyziku, chemii a biologii. Přesto nemůže provádět v laboratoři žádné pokusy. Protože Asad říká: „Můžeš studovat, ale nesmíš to použít v praxi“. Myslí si totiž, že by nějaký student mohl něčemu porozumět a pak to použít proti režimu. Takto Asad zarazil veškerý vědecký a intelektuální pokrok. Navíc k tomu je zakázáno číst a držet doma islámskou literaturu. Před časem jsem potkal jednu rodinu. Jejich dítě ve škole nakreslilo do svého sešitu zbraň (pistoli), a sice jen na základě své fantazie. Tak, jak to dělá každé dítě. Jeho učitel ihned dítě udal na Muchabarátu (syrská tajná služba – pozn. překl.). Pak najednou přijde Muchabarát a dítě i s celou rodinou zatkne. Následně je mučí a vyptává se: kde je ta zbraň? Podobných příkladů jsou stovky. Právě proti takovému režimu se syrský lid vzbouřil. Odpusťte, že jsem to trochu natáhl, musíme ovšem tuto stránku velice dobře chápat. Když jsem v roce 2012 sem poprvé přijel, byl jsem prostě ohromen. Tento národ, který měl z Asadova režimu tak velký strach, tyto hradby strachu již zbořil a nebojí se ho. V Sýrii jsem poprvé viděl, jak lidé přemohli tyrana uvnitř sebe.

Jak se měnila situace od vašeho příchodu do Sýrie? S čím souvisely ty největší změny?

Vznik a postupný vývoj syrského problému je velmi komplikovaný. V zásadě o tom již bylo mnoho napsáno a je to dobře známé. Pokud jde o nedávné události a o situaci v poslední době, regiony Hamá a Latákie jsou pro Asada velmi důležitým územím, protože Latákie má velkou hustotu alavitského obyvatelstva, ropu a námořní přístavy umožňující spojení se světem, v Hamá má režim zase své hlavní letiště. Z letadel startujících z tohoto letiště režim bombarduje vesnice kolem Hamá, okolí Idlibu a regiony kontrolované opozicí. V Hamá je také soustředěna výroba a přeprava zbraní. Před ruskou invazí opoziční skupiny jako např. Džaíš al-Fatah (Armáda dobytí), SSA (Svobodná syrská armáda – pozn. překl.) nebo Ahrar aš-Šám postupovaly k tomuto strategickému regionu dvěma hlavními směry. Jedna skupina z údolí al-Hab a druhá od Jūrīnu útočily směrem na Hamá a Latákii, které by se daly označit za Asadovo srdce. Obsazení těchto regionů opozicí by pro Asada znamenalo začátek konce. V průběhu vývoje těchto událostí se Asad domluvil s Putinem a přenechal pobřežní region pod kontrolu Rusům. Tak Rusko vstoupilo do míst velmi významných pro celý region. V této době šlo o faktor, který zvrátil postup války.

Řekněte prosím trochu o tom, jak pracujete. Viděla jsem mnoho vašich statusů na Facebooku přímo z místa dění. Jak dokážete pohotově získávat informace a dostat se do požadovaných míst?

Ve skutečnosti je provozovat v Sýrii novinařinu velmi náročné. Účel, proč zaznamenáváme a zpracováváme do podoby zpravodajství veškeré trápení, ztráty, porušování lidských práv, bombardování a mrtvé syrské děti, spočívá v tom, abychom předali světu poselství a pověděli mu o zdejší situaci. Ovšem dnes, když natáčíme lidi a objíždíme vybombardovaná místa, už tomu lidé začínají vzdorovat. Říkáme jim, že je to hodně důležité a že se o tom svět musí dozvědět. Lidé se na to hořce usmívají a reagují, že za posledních 5 let bylo zabito a rozbombardováno cca 400 tisíc lidí, zemřelo na 30 až 40 tisíc dětí, toto vše bylo natočeno a prezentováno světu, a copak? Co udělal svět? Jak zareagoval? Když toto vše teď natočíš, co se tím změní? Tak to říkají. Upřímně řečeno se dostáváme do bezvýchodné situace. Před našima očima jsou lidé vystaveni bombardování a my s tím nic nezmůžeme. Navíc když počet obětí bombardování nepřekročí 40 osob, pozornost světa to už neupoutá a nemá zpravodajskou hodnotu.

Rusko prohlásilo, že vysílá armádu do Sýrie, aby bojovala proti ISIS. Vy vidíte situaci zevnitř, jaký je váš názor, proti komu ruští vojáci válčí?

Víte stejně jako všichni, že svět, v němž žijeme dnes, není světem ze sovětských časů, který zná Rusko. Něco se dozvědět a získat přístup k informacím je dnes snadné, nic nezůstane skryto ani utajeno. Když si promluvíte s jakýmkoli syrským dítětem, naprosto klidně vám vysvětlí, že Rusko nezabíjí ISIS, ale syrský lid.

Když se teď podíváme na regiony, kde Rusko působí, žádný ISIS tu není. ISIS je vůbec mnohem východněji, blíž k iráckým hranicím: jde o Rakká, Al-Báb, Dajr az-Zaur, trochu Homs a Aleppo. ISIS nemá ani společnou frontu s Asadovým režimem s výjimkou okolí letiště Al Kusajr a Palmýry. ISIS tedy válčí hlavně s opozicí. Proto Asadův režim a Rusko jednoznačně nebojují proti ISIS. Když dejme tomu na syrské území denně dopadne 30 bomb, 28 z nich míří na civilisty a opozici. Zdejší lidé toto vše vědí a vidí.

Jak hodnotíte roli Ruska na syrském konfliktu: napomáhá stabilizaci a zlepšování situace, nebo právě naopak?

Jak jsem už zmínil, Asadův režim byl ve složité situaci, opozice postupovala směrem na Latákii a Hamá. Režim byl na pokraji pádu. V tu chvíli se do konfliktu vložilo Rusko, které ukradlo syrskému lidu revoluci a vrátilo moc Asadovi. K dnešnímu dni Asad kontroluje pouhých 25 % území Sýrie a alavité (základna režimu) tvoří pouhých 8 až 10 % syrské populace. Právě tato menšina již 30 let vše řídí a využívá veškeré bohatství země. 90 % obyvatel tudíž celých 30 let této menšině slouží. Proto obyvatelé Sýrie jednoznačně nechtějí dále snášet Asadův režim. Rusko pak za účelem podpory této menšiny každý den bombarduje a trestá 90 % obyvatel. Představte si, souřadnice pro útoky poskytuje Rusku Asadův režim. Na těchto souřadnicích zpravidla leží města, lokality a vesnice osídlené civilisty. Asadův režim se snaží, aby obyvatelstvo tato místa opustilo, aby tu nikdo nezůstal. Protože kdyby obyvatelé opustili místa kontrolovaná opozicí, pak by revoluce ztratila veškerý smysl. Kromě zmatku a nárůstu počtu obětí tedy Rusko syrskému obyvatelstvu nic nenabídlo.

Jsem nadšena z úrovně samoorganizace Syřanů, kteří navzdory tak těžkým zkouškám obětavě provádějí záchranné práce. Povězte nám prosím o svém dojmu z práce záchranářů z Bílých přileb nebo o příkladech vzájemné pomoci občanů.

Ano, máte pravdu. Syrský lid povstal za spravedlnost, svobodu a rovnost proti diktátorskému vojenskému režimu. Jejich heslo zní: revoluce, nebo smrt. Navíc je syrský lid věřící, proto bojuje až na smrt. Vám zmíněným Bílým přilbám se říká „difa medeni“ což znamená civilní obrana. Vskutku, i kdyby se o nich napsaly knihy, nestačilo by to. Hned při prvním ruském bombardování se seběhnou na místo, přestože nemají dostatek vybavení, a snaží se vyprostit lidi ze sutin.

Máme informace, že ruští piloti používají zločinnou taktiku, kdy vybombardují některé místo, odletí a počkají si, až dorazí záchranáři, aby lidem pomohli, pak se letadlo vrátí a opakovaně shodí bomby na tentýž objekt. Zažil jste něco podobného?

Opozice nemá zbraně, které by umožňovaly sestřelovat ruská letadla. Rusko to velmi dobře ví, proto klidně bombarduje obyvatelstvo podle libosti. Navíc někdy jen tak přelétávají nad městy, aby obyvatele psychologicky zastrašili. Představte si, že sedíte doma, nad hlavami vám létají ruská letadla a nevíte, kdy na vás shodí bombu. Takto Rusko vede i psychologickou válku. Třeba u Idlibu Rusové vybombardovali statek. Pod zemí zůstaly desítky mrtvých lidí. Když sem dorazila civilní obrana, aby lidi zachránila, Rusové podnikli další útok na stejné místo, při němž zemřelo velké množství lidí včetně záchranářů a lékařů. Kvůli tomu se dokonce konaly protestní demonstrace v Německu a dalších zemích.

Na přímou otázku redaktora BBC „Tvrdíte, že během 6000 bojových letů nebyl postižen žádný civilista?“ „chrabrý“ tiskový generál, aniž by zaváhal nebo se zastyděl, odpovídá „Ano“. Předtím to dlouho rozváděl na jejich oblíbené téma: „Nemáte žádné důkazy, dokažte to…“ – viz reportáž. Jistě jste viděl lidi poškozené přímým počínáním Vojensko-kosmických sil RF. Můžete předložit vlastní důkazy?

K této věci bez nadsázky uvádím: existují stovky důkazů a já jsem také žijícím svědkem. Rusko bombarduje výhradně civilní obyvatelstvo. Opozice dokonce natočila video s názvem „Kdo je cíl?“. Vypráví o vybombardovaném statku, který Rusko označilo za objekt ISIS. Ve skutečnosti tu jsou pouze civilisté. Ještě včera Rusko bombardovalo Báb al-Havá a Sarmadā. Každý ví, že Sarmadā a Báb al-Havá leží u tureckých hranic a že tu žádné ozbrojené síly nejsou. Žije tu převážně obyvatelstvo, které uprchlo k hranicím z míst, kde se válčí, jako je Aleppo, Hamá nebo Homs. Rusko přesto bombardovalo i tato místa, existují dokumenty dokládající smrt 50 civilistů. K tomu všemu ruská média denně vypouštějí zprávy, že v Latákii a Idlibu byly provedeny útoky proti táborům ISIS, přestože v Latákii ani Idlibu žádný terorista z ISIS není.

Jedním z hlavních zaměření této války je to informační, Rusko společně s Asadovým režimem uplatňují informační technologie ke zkreslení situace, očernění svých odpůrců a ospravedlnění své role v tomto konfliktu. Mohl byste říct o takových případech? Podařilo se vám někdy odhalit lži ruských a Asadových médií?

Víte lépe než já, že média mají velkou moc a obrovský význam. Syrští opozičníci přitom byli před revolucí obyčejnými lidmi, např. řemeslníky, lékaři, učiteli, inženýry aj. Nejde dokonce ani o střední, ale o nižší třídu. Střední třída v Sýrii vůbec neexistuje. Tito lidé nevědí, jak se vede informační válka a organizuje propaganda. Opozičníci také mohou vyprávět o sobě jen na sociálních sítích a nedisponují mediální mocí. Na druhou stranu Rusko, Asad a Írán mají ve svých službách tisíce námezdních novinářů, televizních agentur, reportérů apod. Tito každý den vyprávějí světu lži. Třeba v jednom z nedávných příspěvků ruský kanál RT podal zprávu o provedených útocích na tábor ISIS u Idlibu a uveřejnil jeho souřadnice. Opozičníci pak natočili z těchto souřadnic filmový dokument, který dokazoval, že na tomto místě byli jen děti a civilisté. Toto video bylo světu prezentováno v angličtině a arabštině.

Při své práci komunikujete s obyčejnými Syřany, kteří se jistě k probíhajícím událostem vyjadřují. Mohl byste na základě svého pozorování říct, jaký postoj mají lidé k Asadovi a k Rusku?

Dennodenně se syrským lidem zblízka komunikujeme. Syřané nenávidí Rusko a Írán více než Asada. Vůči Rusku a Íránu je pociťován obrovský hněv, lidé totiž říkají, že kdyby Rusko a Írán Asadův režim nepodporovaly, nevydržel by ani jediný měsíc. V podstatě si Putinův režim zahrává s budoucnosti a s osudy ruského národa. Asadův režim je v arabském světě již považován za nebožtíka. Rusko si však znepřátelilo celý arabský svět, muslimský svět a dokonce i ten turkický, copak za to Asad stojí? Vážně se chce Putin postavit celému světu a všem porobeným národům?

Dala by se podle vás označit situace v Sýrii za genocidu? Vysvětlete prosím své stanovisko k této věci.

Je to tak, jde bezpochyby o velmi přesnou definici. Máme listinnou a obrazovou dokumentaci na 100 % dokazující, že Asad, Írán a Rusko provádějí genocidu. Na toto téma existují zprávy Amnesty International a Human Rights Watch. Je všeobecně známo, že vloni došlo k úniku dokumentů o cca 200 lidech, kteří zemřeli v důsledku mučení v Asadových věznicích, viděl to celý svět.

Měl jste někdy co do činění s informováním o situaci v blokovaných městech a vesnicích, kde lidé trpí hladem?

Místa jako je Madája, Homs, Hussainie, Zabadáni a východní Ghúta, které Asadův režim blokuje, jsou skutečnou hanbou 21. století. Představte si, že v těchto zimních dnech se do těchto míst nedodávají potraviny, léky, dětská výživa apod. Tato města jsou zcela obklíčena a k tomu je Asadův režim denně bombarduje. Režim nenávidí obyvatele těchto měst, protože poskytli podporu opozici, která vystoupila proti tomuto režimu. Zejména Zabadáni, východní Ghúta nebo Dumá byly prvními regiony, které proti Asadovu režimu povstaly, a právě za to je dnes trestá.

Jedním z humanitárních problémů, o nichž víme, je výskyt zaminovaných území a velké množství nevybuchlé munice, která ohrožuje lidské životy. Máte o tom nějaké informace?

V Sýrii je zaminovaných míst velmi málo. Vzhledem k tomu, že opozice nemá protileteckou obranu, zcela klidně bombardují z letadel. Minová pole a odstřelovači jsou přítomni především ve shora uvedených lokalitách.

Nejtěžší stránku této války zřejmě představuje velké dětské utrpení. Přišel jste při své práci do styku se syrskými dětmi? Jak snášejí bolest a utrpení a jak se to na nich podepisuje?

Syrské děti doplatily na tuto válku snad nejvíc. Jednou jsem potkal jedno z těch dětí, které byly de facto mezi prvními, kdo zahájil povstání v Dar’á. Bylo mu asi 16. Viděly v arabských novinách titulky „režim musí být svržen“ a napsaly je na zeď, aniž by věděly, co znamenají. Toto dítě mi řeklo: “Ani jsme netušili, co píšeme“. Pak Muchabarát tento nápis viděl a děti zatkl. Mnoha z nich vyrvali nehty a zabili. Když pro ně pak přišly jejich rodiny, řekli jim: „Tyto děti jsou pro náš režim nežádoucí. Nadělejte si raději nové děti a na tyto zapomeňte“. Spustilo to události v Dar’á, kdy byly zabity stovky lidí. Dnes tyto děti v noci nespí a jejich oči neustále hledí vzhůru. Navíc je mezi syrskými dětmi dnes rozšířena inkontinenční nemoc, na kterou stále berou léky, žijí v permanentním strachu.

Velké lidské problémy souvisí s tím, že nelze zajistit kvalitní zdravotní péči, vím, že režim už dlouho bojuje proti lékařům, z nichž mnoho Sýrii opustilo, ruské letectvo se pak také vyznamenalo bombardováním nemocničních budov na různých místech. V těchto mimořádně náročných podmínkách si lékaři a zdravotnický personál počínají de facto hrdinsky, když obětavě pomáhají lidem. Viděl jste podobné příklady práce lékařů?

V Sýrii je dnes diplomovaných lékařů velmi málo. Ti, které jsme potkali, před revolucí jako lékaři nepůsobili. Když ovšem začala válka a tito lidé viděli, jak lidé umírají na nemoci, zranění a bombardování, jakžtakž se toto povolání naučili. Přesto zejména v obrovském Aleppu je velmi obtížné najít lékaře k provedení operace vyžadující odborné lékařské znalosti. Protože lékaři, nemocnice a ústavy poskytující služby obyvatelstvu jsou záměrně vystavovány bombardování. Asadův režim bombarduje nemocnice, pekárny nebo vodní nádrže, které využívá opozice, a tak obyvatelstvo oficiálně trestá. Jak jsem viděl, v Sýrii je velmi mnoho nemocnic provozováno ve sklepích domů. Obětaví lékaři zřídili nemocnice pod zemí a působí tu v rámci svých možností.

Jak vnímáte budoucnost Sýrie?

V současné době je syrská otázka opravdu velmi nepřehledná, zejména po ruském zásahu. Na scéně je velmi mnoho hráčů, z nichž kromě zemí jako je Turecko nebo Katar nikdo na zájem syrského lidu nemyslí. Myslí pouze na svůj zájem, co jim kápne, když revoluce zítra zvítězí a Asad odejde. Řešení se tak stále více komplikuje. Přesto věříme, že žádná moc před národem neobstojí a že syrský národ nakonec zvítězí.

Kateryna Jaresko

Fotografie poskytl novinář Furkan Azeri a jeho kolegové. Furkanovy publikace na portálu Timeturk.

Originál publikován dne 3. února 2016

Překlad: Svatoslav Ščyhol