Blokování VKontaktě a další ukrajinské sankce proti ruskému IT podnikání rozhoupaly téma populismu a tvrdé kritiky „nepopulárních reforem“, na kterou si dnes snaží hrát Opoziční blok. Poválečné Německo a dnešní Ukrajina: co mají společného v historických příkladech, jak by měla vypadat lustrace, aby se vyloučil revanšismus bývalých politických elit. O tomto všem pojednává tento článek postavený na konkrétních příkladech z dějin a dnešních reálií.

Opoziční blok slibuje, že blokaci VKontaktě a lustraci nechá zrušit

Dnes hrozí reálné nebezpečí revanše proruských sil v příštích volbách. Opoziční blok, který tvoří bývalí regionálové, zručně těží z trendů. Využívá populistickou rétoriku: „Vrátíme VKontaktě a Odnoklassniki! Zrušíme dekomunizaci a lustraci, zrušíme zákaz výroby a propagace svatojiřských stužek“ atd. (zdroj, archiv). Ostatně i po Majdanu u moci zůstal velký počet zástupců staré politické elity. Kteří stále tlačí Ukrajinu do sféry ruských zájmů.

Tato taktika by mohla přinést své ovoce: zatímco v 90. a 2000. letech miliony Ukrajinců hlasovaly pro pomyslný návrat do dob Brežněva, dnes by se našlo dost těch, kdo bude volit pomyslný návrat k „dolaru za 8“.

Ukrajina a Německo. Zachrání „měkká lustrace“ před revanší?

Ukrajina není první zemí, kde se na možné (opakované) volby dívají s obavami. První volby do německého Spolkového sněmu po Druhé světové válce se konaly v roce 1949. NSDAP (Národně socialistická německá dělnická strana) byla zakázána, hlavní nacisté potrestáni, střední vrstva však nikam nezmizela.

Volby se konaly pod dohledem vítězů, čímž byla plnohodnotná revanš vyloučena. Ale i za tohoto stavu věcí vyšel první německý poválečný parlament velmi strakatý.

17 ze 402 mandátů získala regionální Bavorská strana (Bayernpartei), která sice celostátně posbírala pouhých 4,2 %, 5% limit však platil pro každou spolkovou zemi zvlášť. V rodném Bavorsku místní nacionalisté měli úctyhodných 20,9 % a doplnili je o několik dalších mandátů z většinových obvodů. Poněkud to připomíná ukrajinské zastánce federalismu: ke vzniku „Bavorské lidové republiky“ Bavorům chyběl jen soused podobný Rusku.

I přes velké množství socialisticky zaměřených stran se do prvního Spolkového sněmu dostala i Komunistická strana Německa (Kommunistische Partei Deutschlands, KPD), a to s 15 mandáty a 5,7 % hlasů. Když se nacisté v roce 1933 dostali k moci, jako první zakázali komunisty, kteří až do roku 1945 byli ve vězení, v ilegalitě nebo v Sovětském svazu. I po pádu nacismu však bylo velmi záhy jasné, že komunisté jsou mnohem spíše novou pátou kolonou a agenty vlivu SSSR a NDR. Proto bylo již v roce 1951 zahájeno řízení o zákazu této strany, kdy bylo mnoho komunistických úředníků zbaveno veřejných funkcí a KPD s konečnou platností zrušena v roce 1956. S komunisty tudíž nejednali v rukavičkách ani demokraté.

Komunisté mimochodem nebyli první zakázanou stranou v poválečné SRN. Jako první byla v roce 1952 zrušena Socialistická strana (Sozialistische Reichspartei), která působila pouhé tři roky a začala získávat na oblibě mezi válečnými veterány a bývalými funkcionáři. Vláda se rozhodla, že nebude nečinně přihlížet, jak se na obzoru objevuje nová NSDAP, a nechala tuto stranu rozpustit.
Shora uvedená strana mimochodem vznikla z další monarchistické strany, Německé konzervativní strany – Německé pravicové strany (Deutsche Konservative Partei – Deutsche Rechtspartei, DKP-DRP), která v prvních volbách do Spolkového sněmu získala 1,2 % hlasů voličů a 5 mandátů.

Německo: příklad úspěšné lustrace

Konzervativně pravicové myšlenky v poválečném Německu nikam nezmizely. V této oblasti bylo vůbec těžké prorazit, „protagonisté“ Velkého Německa tu přece stále byli. K Hitlerovi se sice nikdo výslovně nehlásil, mnozí však otevřeně vystupovali proti komunistům a socialistům a za obrodu Německa. Ve volbách z roku 1949 se velmi zdařile předvedla Německá strana (Deutsche Partei): 4,0 % hlasů a 17 mandátů.

A kdyby šlo jen o pravici: s oblíbenými tématy si přece pohrávaly i velké strany. Svobodná demokratická strana Německa (Freie Demokratische Partei, FDP) ve volbách 1949 získala 11,9 % hlasů voličů a 52 mandátů, což jí vyneslo třetí nejpočetnější poslanecký klub ve Spolkovém sněmu. Tato vážená středově zaměřená strana na svých předvolebních plakátech navrhovala „udělat tlustou čáru za denacifikací a za občany druhé kategorie“:

Styl tohoto plakátu voličům připomínal stylistiku nacistických plakátů a slovo Schluss bylo záměrně napsáno s dvěma S. I toto zahrávání si s voliči mělo svou logiku, 8,5 milionů Němců přece bylo členy NSDAP. Po válce vítězové nechali schválit zákony o lustraci a rozdělili podezřelé do 5 skupin:

• hlavní obvinění (váleční zločinci)
• obvinění (aktivisté, militaristé)
• druhořadí obvinění
• spojenci
• nevinní

V západních zemích těmito prověrkami prošlo několik milionů Němců a mnozí byli omezeni na právu vykonávat veřejné funkce.
Dokonce i vítězové voleb sociální demokraté a socialisté si s voliči zahrávali tak, že na plakátech slibovali sjednocené Německo s Královcem, Slezskem a Sudetami.

K revanši však v Německu nedošlo díky tvrdé politice vítězů, kteří dokonce i k registraci stran udělovali samostatné licence. Z pomyšlení na „dolar za 8“ Němce vytrhly rychle reformy a obnova hospodářství. A všechny snahy revanšistů proklouznout do politických elit nakonec skončily sérií zákazů stran a soudních řízení.

Ukrajina a nepovedená lustrace

Na Ukrajině je situace sice podobná poválečnému Německu, ale o něco složitější. Místní politická elita proces lustrace zpackala a bývalý regionál v televizi nebo klíčové veřejné funkci již nikoho nepřekvapí. Na rozdíl od poválečného Německa, které tehdy plně kontrolovali spojenci z protihitlerovské koalice, na Ukrajině se místní politické síly rozhodli, že mezi sebou důmyslným způsobem provedou restart politické elity. Nepovedlo se.

Ukrajina nezískala žádnou obdobu Marshallova plánu. Na Donbasu se stále válčí. Krym je dodnes okupován. A hospodářské reformy se musí lámat přes koleno a dochází k nim jen na výslovnou výzvu EU a USA.

Ukrajinské úřady se často dopouštějí chyb na rovném místě a příliš pozdě reagují na informační záminky. Třeba zákaz účetní aplikace 1C. Účetnictví ukrajinští úřednici mohli podat jinak. Ze začátku vysvětlit, že se zákaz nedotkne většiny soukromých podnikatelů, a ukázat hrozby plynoucí z používání ruských informačních produktů. Úřady však demonstrativně nejdříve vytvoří informační záminku k útoku a tvrdé kritice, pak se urazí kvůli „rozhoupávání loďky“ a další vlně „zrady“. Toto vše jsou maličkosti, než dojde na volby, kdy jim voliči „vše připomenou“, a to právě díky bývalým regionálům, kteří ovládají velkou část médií.

Po Majdanu byla na Ukrajině zakázána komunistická strana a provedena dekomunizace, regionálové však u moci zůstali. Lustrace proběhla jen formálně. V důsledku tohoto stavu při nedávných volbách do spojených územních komunit pozvedli hlavu bývalí regionálové, Náš kraj a Opoziční blok.

Po třech letech stojíme před nebezpečím revanše. Poválečné Německo si s tím poradilo, protože učinilo příslušná opatření. Válčící Ukrajina dnes stojí tváří v tvář další historické výzvě: jak zabránit revanši.

Tento příspěvek připravil k publikaci Anton Pavluško

Informace zpracovány speciálně pro web InformNapalm.org. V případě převzetí nebo použití tohoto příspěvku je nutno uvést funkční odkaz na autora a článek na webu.
(Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0)

Klikněte na „Sdílet“ a podělte se s přáteli o vyšetřování od InformNapalmu na sociálních sítích. Každé vaše „To se mi líbí“ pomáhá šířit plamen našich informací.

Chcete-li dostávat pohotové informace o nových vyšetřováních od InformNaplamu v češtině, staňte se fanoušky stránky InformNapalm Česko na sociální síti Facebook.

Překlad: Svatoslav Ščyhol