V samotném Rusku je vliv západních rádií nebo televizí omezen na minimum.

Ruskému propagandistickému kanálu Russia Today byly obstaveny všechny účty ve Velké Británii. Jen málokdo pochybuje, že toto rozhodnutí, i kdyby bylo zdůvodněno pouze finančněprávními argumenty a platilo jen dočasně, souvisí se snahami omezit ruskou propagandu na Západě. A právě zde je civilizovaný svět v paradoxní situaci. Na jednu stranu nemůže zastavit proudy ruských lží, aniž by porušil klíčové zásady svobody slova. Na druhou stranu tyto lži plodí nenávist, nesnášenlivost a válku.

V dobách minulého režimu proti sovětské propagandě nebylo třeba nijak zvlášť bojovat. Naopak SSSR dělal vše možné, aby se jeho občané nedozvěděli pravdu o okolním světě. Zahraniční rozhlasové vysílání se rušilo, noviny a časopisy z kapitalistických zemí se nesměly prodávat, sepisovaly se seznamy zakázané literatury. Nakonec na vzácné v Sovětském svazu americké výstavy stály mnohahodinové fronty a prospekty vyprávějící např. o americkém zemědělství se dlouhá léta uchovávaly v knihovnách jako drahocenné relikvie. Skutečným dárkem bylo předplatné povolených (a proto nic nepíšících o politice) časopisů Amerika, Anglie nebo Guten Tag. Toto předplatné bylo limitováno a distribuováno převážně mezi stranickou nomenklaturou. A pokud jde o „protiútok“, tedy Moskevský rozhlas, časopis Sovětský svaz nebo noviny The Moscow News, ty zajímaly leda tak aktivisty komunistického hnutí (které mimochodem také existovalo ze sovětských peněz) a málopočetnou skupinu „užitečných idiotů“ z levičácké inteligence, která dávala od Sovětského svazu ruce pryč po každém dalším Československu nebo Afghánistánu. Svůj vliv ve světě SSSR dokázal prosadit jen s pomocí tanků.

Dnes se situace výrazně změnila z velké části díky porážce Moskvy ve „studené válce“. Pro mnoho lidí na Západě už Rusko není zemí s antihumánní ideologií, ale stejným státem jako všechny ostatní. Který pochopitelně má vlastní zájmy a také je brání. Rusové již nestraší lidi „světovou revolucí“ a neusilují o cizí soukromé vlastnictví, naopak se s nimi dají dělat obchody.

Výsledkem je, že je dnešní situace přímým opakem té sovětské. V samotném Rusku je vliv západních rádií nebo televizí omezen na minimum. Rusové se o ně zajímali jen tehdy, kdy se informace uměle omezovaly. Dnes, v době internetu, můžeme zjistit pravdu o čemkoliv, drtivá většina občanů Ruské federace přesto jak byla, tak zůstává otroky zpravodajství ruské státní televize. 73 % Rusů, kteří schvalují bombardování Aleppa, jasně ukazuje, že se od sovětských dob nezměnilo prakticky nic a že většina obyvatel Ruska zůstává vědomými zastánci autoritarismu. Na rozdíl od minulého režimu si jsou však jisti, že se před nimi nic netají, a v podstatě mají pravdu. Jsou to oni sami, kdo nechce nic vědět.

Na západě se však pro změnu objevili lidé, kteří vnímají ruskou propagandu jako alternativní informace – protože už nejde o propagandu komunismu a autoritarismu, tupou a dogmatickou, ale jen o „tak trochu jiné zpravodajství“. Ruští propagandisté se nezřídka maskují jako některá další západní televize, třeba již zmíněná Russia Today se může v našem televizoru objevit pod nenápadným logem RT. Zprávy a reportáže mohou uvádět lidé, kteří působí docela „zápaďácky“: prostitutek ochotných za velké peníze zradit zásady svého povolání je totiž dost jak v Rusku, tak na Západě. To, co protřelí propagandisté hlásají, však nemá s realitou nic společného. Přesto putinovští lháři dosáhnou svého tak, že způsobí zmatek v hlavách lidí, kteří jsou zvyklí spoléhat na hodnověrnost médií.

Jak tomu čelit, na to Západ zatím nepřišel. Žádné „alternativní informace“ vysílané do Ruska tento souboj nevyhrají, protože problém není v Rusku, ale na samotném Západě. Z pohledu informační bezpečnosti je nutno přístup ruských propagandistů k televiznímu vysílání v civilizovaném světě omezit. Není správné tolerovat lži. Nesmíme však ani porušit zásady svobody slova.

Právě z této zjevné kontroverze ruská propaganda nenávisti těží.

Autor: Vitalij Portnykov
zdroj: Glavred.info, 18. října 2016
foto: funologist.org

Překlad: Svatoslav Ščyhol