Hybridní válka Ruska s Evropou, ba i s celým světem, vůbec nezačala vpádem do Ukrajiny 24. února 2022, ale podstatně dříve. Zejména v důsledku „povedeného debutu“ z roku 2008 v tzv. operaci na přinucování Gruzie k míru a plné beztrestnosti, která z toho plynula, v roce 2014 následovala anexe Krymu, na niž navázaly povědomé události na Donbase.

Hlavní základní myšlenka ruských imperiálních ambic pak zazněla ještě v roce 2005 v Putinově projevu k Federálnímu shromáždění, kdy byl rozpad SSSR označen za „největší geopolitickou katastrofu 20. století“.

Od té doby Rusko generuje vír nepřijetí výsledku tohoto „otřesu“, kdy se snaží do sebe vtáhnout vše, co se z pout Sovětského svazu dokázalo osvobodit. K „donucování“ se používají nejrůznější způsoby, od tzv. měkké síly přes nekonvenční metody vedení války až k otevřené vojenské invazi. Toto vše ospravedlňuje ruská propaganda, často navzdory logice a zdravému rozumu, kdy spoléhá na náhodu: kdyby jedna metoda naplno nefungovala, ta další jistě pomůže.

Tato válka se vede nikoli bez účasti nacionalistů všeho druhu, od Kremlem přikrmovaných velkých politických hráčů až k revanšistickým nýmandům toužícím po „ruském světě“, v podstatě však po Ruské říši. Role tohoto kontingentu není zanedbatelná. Jak víme, „moře začíná kapkou“, i takových kapek na postsovětských prostorách nebo také na úlomcích tzv. Východního bloku se najde víc než dost. Role podobných spolubojovníků se zhošťují „novináři“ a „experti“ zneužívající svobodného přístupu k informacím a svobody jejího podávání, kterou jim skýtá jimi tolik nenáviděná západní civilizace.

Naše dobrovolnická komunita dostala k dispozici předané informace a exkluzivní fotografie dvojice nesoucí jed hybridní války mentálně slabším jedincům pod hesly „světu mír“ a „hlavně ať není válka“: jsou to černohorsko-srbský „novinář“ Igor Damjanović a gruzínský „politolog“ Šota Apchaidze, kteří mají společného pána a dohlížitele v osobě kremelské zpravodajské služby.

Igor Damjanović, narozen 1980 v černohorské Budvě, v posledních letech žije v Rusku a prezentuje se jako „válečný novinář“. Často jezdí z Moskvy na Ruskem okupované ukrajinské území, píše o „zvěrstvech ukrajinské armády“, „útlaku svobodymilovných občanů DLR/LRR“, „ruské kultuře“ na okupovaném ukrajinském území, „vydrancování“ Kurské oblasti, kdy všechny tyto hrůzy zachycuje na svém telegramovém kanálu @rat1uzivo, jakož i na Facebooku a Instagramu.

Krym a Donbas patří mezi Damjanovićovy zájmy již od roku 2014, zde byl zachycen v postavení „mezinárodního pozorovatele v referendu pro připojení k Rusku“ dobytého území, jakož i jako „nezávislý zpravodaj zahraničního média“.

Damjanović přitom „kamarádí“ s malou holčičkou z Doněcké oblasti, natáčí plačtivá videa o Mariupolu proměněném v ruiny (premiéra se konala v roce 2023 v rámci tzv. festivalu filmových dokumentů Nová realita). Nezapomíná ani na rodný Balkán, v Černé Hoře řídí hnutí Anti NATO. Má přístup do vládních kruhů v Srbsku a Černé Hoře, jakož i v Rusku (setkání a rozhovory s Lavrovem atd.). Je držitelem vyznamenání od Komunistické strany RF a Unie veteránů RF. Úzce spolupracoval také s tzv. Gorčakovovou nadací a Federální agenturou Rossotrudničestvo, které slouží jako zástěrka pro aktivity ruských tajných služeb v zahraničí.

Na fotce je převzetí čestného odznaku Za přátelství a spolupráci osobně z rukou šéfa agentury Jevgenije-Sandra Primakova.

Neopomíjí Damjanović ani Kavkaz, kde je vítaným hostem u lokaje „pádišáha“ Kadyrova, tiktokového generála Aptiho Alaudinova.

Kavkazský hřeben Damjanović sice zatím nepřekročil, v Gruzii však má kamaráda a spolubojovníka za „ruský svět“, jímž je v mládí někdejší fašista, dnes „novinář“ a „politolog“ Šota Apchaidze.

Zatímco Damjanović je postavou dost povědomou, jeho gruzínský kamarád až tak slavný není, ačkoli také není zdaleka posledním pěšákem „ruského světa“ v rukou ruských zpravodajských služeb ve směru jižní Kavkaz.

Šota Apchaidze (შოთა აფხაიძე) se narodil v roce 1981 v Kutaisi, vystudoval Tbiliskou státní univerzitu Džavachišviliho. Prezentuje se jako novinář a politolog, je také ředitelem tzv. Centra islámských studií Kavkazu. V jeho osobních údajích se uvádí, že v letech 2023 až 2025 pracoval pro Finanční univerzitu při vládě Ruské federace.

Na Apchaidzeho facebookovém profilu je jako heslo uvedeno: „Pevně stůjte v boji o víru a hledejte smrt v Kristově jménu, abyste dosáhli nepomíjející vznešenosti“ (მტკიცედ იდექით სარწმუნოებაზე და ეძიებდეთ სიკვდილს ქრისტესთვის, რათა მოიპოვოთ დიდება წარუვალი!). Snahu „dosáhnout vznešenosti“ projevil Apchaidze v plné míře ještě v době dospívání, kdy patřil mezi tzv. „černé košile“. Ani kriminální život mu však není cizí, přece jen strávil dva roky ve výkonu trestu kvůli tomu, že i se spolupachateli ze Svazu pravoslavných rodičů a Lidového pravoslavného hnutí vtrhl do vysílání televize Kavkasija a překazil vysílání pořadu Bariéra, čímž porušil zákon o profesní činnosti novinářů. Zanedlouho však po změně vlády byl Apchaidze propuštěn na amnestii jako „politický vězeň“.

Dnes se Apchaidze často ukazuje v ruských propagandistických médiích jako je Sputnik, Cargrad TV nebo News-Front. V roce 2019 zpracoval pro televizi Zvězda Ministerstva obrany RF příspěvek „Jak Ukrajina obchoduje s orgány v době bojů na Donbase“.

Jak na šéfa Centra islámských studií se Apchaidze až příliš radikálně vymezuje proti muslimům, málem každý druhý status na jeho stránce prská nenávistí a nepřijetím, a to jak v gruzínštině, tak v ruštině. Studia podle všeho chápe právě tak, že objektivita je v dobrých ruských tradicích snadno nahraditelná subjektivitou, z níž jsou velmi dobře patrné pohledy „badatele“.

Apchaidze není spokojen ani s Evropou, přičemž vědomě šíří nepravdivé informace, zcela si jistý tím, že je nebude nikdo ověřovat – což je přece tak jednoduché, stačí jen zadat dotaz do Google.

Vrcholem aktivit ruského propagandisty s gruzínskými kořeny k dnešnímu dni je, že je zařazen na ukrajinský sankční seznam na dobu 10 let. A pak se uvidí…

Prezentovaná fakta nasvědčují aktivitám ruských zpravodajských služeb, které pod zástěrkou občanské a novinářské činnosti působí jak ve Východní Evropě, tak v zemích Jižního Kavkazu.

Pozoruhodné je, že v letošní vyhrocené situaci v Srbsku se vicepremiér Aleksandar Vulin podřekl, že ruské tajné služby pomáhají srbským úřadům s potíráním hromadných protestů obyvatel. Podobné informace se mihly i ve vztahů k protestnímu hnutí v Gruzii.

Damjanović a Apchaidze jsou jen dva články dlouhého a zatím dost pevného řetězu nenávisti vůči svobodě a lepšímu světu pro všechny. Hlavní je dnes nedovolit stabilitu a tyto články pokud možno odhalovat a vyrážet. Už dávno přece známe pravdu: „nic není věčné. Nic a nikdo“.

Tato publikace zpracována speciálně pro čtenáře webu InformNapalm. Šíření nebo převzetí s odkazem na InformNapalm je vítáno. (Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0). Česká stránka komunity InformNapalm na Facebooku: InformNapalm Česko.

InformNapalm nedostává žádnou finanční podporu od vlád ani od dárců. Zajišťovat provoz webu pomáhají pouze dobrovolníci pracující pro naši komunitu a naši čtenáři. Mezi dobrovolníky se můžete zapojit i vy. Také vás prosíme, abyste rozvoj jedinečného dobrovolnického zpravodajského média InformNapalm podpořili svými příspěvky na Buymeacoffee nebo Patreonu.

Překlad: Svatoslav Ščyhol