Máme před sebou 4., nikoli však poslední epizodu ságy FrolovLeaks. Těm, kdo přišel s touto ságou do styku poprvé, doporučujeme si přečíst předchozí díly v sekci Hacktivismus.
Hacktivisté z ukrajinské Kybernetické aliance (UCA) poskytli dobrovolníkům z mezinárodní zpravodajské komunity InformNapalm ke zkoumání velký objem dat vytažených z mailové schránky zástupce ředitele Institutu zemí SNS, tiskového mluvčího Svazu pravoslavných občanů, „vcírkevněného experta“ Kirilla Frolova. Korespondence zahrnuje období 1997 až 2016, proto byla rozdělena do epizod. S tím, že to nejzajímavější nás samozřejmě teprve čeká. Ve 4. epizodě se dostáváme do roku 2011, kdy se nám otevírá zákulisí poutavých intrik, doporučení stát se patriarchovým Goebbelsem, manipulací v nejvyšších mocenských kruzích RF, snah o vliv na Ukrajině, verbování ukrajinských generálů nebo rozněcování války v Sýrii.
Kompletní stažená korespondence Kirilla Frolova bude sdílena v posledním díle této série a zpřístupněna všem zájemcům o hlubší zkoumání.
Zdrojové EML zprávy, které posloužily jako podklad pro tuto epizodu, lze stáhnout už nyní. Tato publikace obsahuje screenshoty a připojené soubory k těmto zprávám.
Rok 2011 se na stažené poště Kirilla Frolova projevil narůstajícím splýváním církve a státu v Rusku, tvorbou a prosazováním nových technologií průniku tzv. „rusského miru“ na Ukrajinu, vznikem nových agentů vlivu a nekonečnými spory a válkami kolem církve, zejména kvůli obsazení úřadů charkovského a kyjevského metropolity, které jsou pro Ukrajinskou pravoslavnou církev Moskevského patriarchátu (UPC) klíčové.
Stále zřetelněji zaznívá téma ruského vlivu na Ukrajinu, např. „Ochrana územní integrity Ukrajiny není pro mě vůbec pochopitelná, já v srdci Ukrajinu neuznávám. Navíc ji neuznává ani patriarcha Kirill (v kuloárech jasně říká, že cílem jeho působení jako patriarchy není jen duchovní jednota, ale splynutí Ruska a Ukrajiny v jeden stát)“.
Frolov zpracovává pro patriarchu analýzu ruské vnitrostátní politické situace a na jejím základě formuluje návrh na vznik analytického centra, které se bude zabývat posílením role Ruské pravoslavné církve (RPC) jako činitele schopného uchránit zemi před revolučními otřesy – super-vazhno, analytycheskyj-tsentr. Dne 21. 3. 2011 píše patriarchovi zprávu o politické situaci v RF – v-ponedelnyk. Dne 10. 4. 2011 ukazuje potřebu dát ultimátum tehdejšímu starostovi Moskvy Sergeji Sobjaninovi – vashe-svyatejshestvo-2: „Nepotřebujeme 60 chrámů, ale 600!“, k tomu uvádí: „prosím vyřídit PK: je odsouhlaseno. Je to skutečně důvěrné“ (PK je patriarcha Kirill, s kým je však odsouhlaseno: s kanceláří prezidenta, FSB nebo stranou?) V korespondenci Frolov také poučuje budoucího předsedu Synodálního oddělení Moskevského patriarchátu pro vztahy mezi církví a společností (který svůj úřad v roce 2015 možná získal nikoli bez pomoci rad od Frolova, jak intrikovat) Vladimira Legojdu:
„Zmocni se mediálního prostoru, staň se Goebbelsem při našem duchovním vůdci patriarchovi. Politická situace tomu přeje: jak od putinovců, tak od medvěděvovců si vem po jednom televizním kanálu, jedny noviny a stovku webů, pak jedněm říkej o těch druhých: ti hajzlové už nám dali jedno tlačítko, dejte ještě pár dalších, pak přejdeme na vaši stranu. Této řeči rozumí, tento racionální přístup by tak nezabránil jejich katechizaci“.
Intenzivní činnost probíhá také na institutu zemí SNS, kde Frolov má na starosti ukrajinský směr, např. dne 26. ledna 2011 se tu konal seminář „Aktuální problémy ruského hnutí na Ukrajině“, kterého se zúčastnili lídři stran Ruská jednota, Ruský blok, občanských sdružení Ruské společenství a Ruská komunita Ukrajiny – raspechat-zatulynu-rdu. Společně s politologem Kirillem Loginovem píše programovou zprávu „těm úplně nahoře“, kde zdůvodňuje myšlenky „rusského miru“, „třetího Říma“ a stranické pravoslavné církve jako modernizačních faktorů pro ruský stát – tretyj-rym-suverennaya-modernyzatsyya-doklad-supe-super-8. O svém formálním nadřízeném, řediteli Institutu zemí SNS Konstantinu Zatulinovi se přitom v mailu ze dne 31. 7. 2011 vyjadřuje velmi pohrdavě: „Vedle všeho chce být vyznamenán církevním řádem, dejte strýci Kosťovi tu hračku“, „Zatulin rozumí kádrům jen málo. Dejme tomu, že bych od něj odešel, pak by se linie Institutu mohla změnit kdejakým směrem“ (2. 9. 2011).
Pokračuje aktivní dopisování se Serhijem Moisejevem z Charkova, který posílá zprávu sepsanou Ihorem Massalovem, proruským aktivistou z týmu Viktora Medvedčuka, kde píše o marginalizaci tehdejšího gubernátora Mychajla Dobkina a zdůvodňuje směr činnosti – massalov-o-nekotoryh-napravlenyyah-gumanytarnoj-polytyky.
A samozřejmě nebyla žádná shoda náhod, že právě ony organizace, které zde Moisejev vyjmenovává a pro které žádá motivaci, sehrály aktivní roli při pokusu o destabilizaci situace v Charkově na jaře 2014, Frolov k nim píše podrobný fascikl – spravka-po-obshhestvennym-organyzatsyyam. Zejména o šéfovi nadace „Spasi i sochrani“: „Když Vjačeslav Kartavych pracoval na oddělení vnitra pro městskou část Moskovskyj v Charkově, dnešní charkovský starosta Hennadij Adolfovyč Kernes otáčel skořápky. V roce 1986 byl Kernes chycen při krádeži zlatého řetízku. Právě tehdy přistoupil na to, že se stane informátorem příslušníka Ministerstva vnitra Kartavycha, do jehož povinností tehdy spadala práce se sítí agentů v kriminálním prostředí. Kernes, aby se vyhnul trestnímu stíhání, na spolupráci kývl a pak získal přezdívku Kreslič. Vjačeslav Ivanovyč patřil mezi organizátory struktury Strany regionů v Charkovské oblasti. Když do Strany regionů přišel Hennadij Kernes, byl Kartavych proti tomu, aby kandidoval na tajemníka radnice. Kvůli tomu byl Kartavych vyloučen ze strany a následně obviněn ze dvou atentátů na Kernese. Docházelo také k pokusům připravit Vjačeslava Kartavycha o podnikání v Charkově“.
Agenti vlivu na Ukrajině.
Koncem roku 2010 se ve Frolovově poště objevuje nová zvláštnost, ty nejdůležitější materiály a pohotovostní zprávy zasílá D. Pachomovovi <christe_eleison@mail.ru>, řediteli nadace „Mezinárodní nadace Křesťanská solidarita“, s poznámkami “ozbrojeným sborům“, „nahoru“, „Grišinovi“. Třeba ze dne 12. 7. 2011: „U nás v Institutu je vahábita Safargalejev, Zatulin nic nechápe a Safargalijev tahá vahábity z Pákistánu. Takové je třeba z Institutu hnát, ať se Zatulinem někdo promluví“.
Zde je pro změnu foto Frolova a Pachomova ze setkání s předsedou výboru Státní dumy pro občanské spolky a náboženské organizace S. Gavrilovem (Komunistická strana RF) ze dne 7. 12. 2016, tzn. tehdy napracované mechanismy jsou stále funkční.
V roce 2011 o touze komunistů kontrolovat tento výbor psal Frolov takto:
„Důležité.
KSRF požaduje ve Státní dumě výbor pro spolky a náboženské organizace. Chtějí tam dosadit poslance S. Obuchova, tento člověk není přítelem církve. Jednotné Rusko chce za prvního místopředsedu muslima R. Abdulatipova. Některý ze zástupců islámu sice může být v profilovém výboru Státní dumy, nikoli však na pozici prvního místopředsedy, navíc v situaci, kdy výboru šéfuje komunista. V dnešní situaci by šlo o políček pro pravoslaví.
Dokud není pozdě, lze situaci zachránit jednáním na nejvyšší úrovni“.
V Moskvě se vážně jednalo o návrhu, že by charkovského metropolitu Nikodyma (Rusnaka) nahradil Ilarion Alfejev, Frolov píše Alfejevovi a svým dalším vlivným kontaktům dlouhý mail s informacemi o Charkově, zmiňuje občanská sdružení Rus trojjediná (předseda S. V. Moisejev), Paměť Mocnosti (předseda V. S. Proskurin), nadace Čest a důstojnost (prezident I. Je. Massalov), Spasi i sochrani (prezident V. I. Kartavych) a Rodičovský výbor vedený knězem Oleksandrem Kanivským, jehož doporučuje jako „dlouholetého spolubojovníka a přesvědčeného stoupence ruského světa“, novináře – vashe-vysokopreosvyashhenstvo, tyto informace Frolov přeposílá Pachomovovi, patrně proto, aby je předal FSB.
Ve dnech 6. až 8. května 2011 patriarcha Kirill navštívil Doněck a Charkov, S. Moisejev a H. Makarov dostávají pokyn přivést lidi v drozdovských uniformách, Frolov jim píše: „Musíte být určitě s margelovci“¸ tzn. již existují organizované a vybavené skupiny.
S. Moisejev: „Na setkání se připravujeme. Dnes Margelovci složili slib, měli by se také vytáhnout. Pokochej se, jaký dáreček na banderovce čeká“.
Frolov sází na Moisejeva: „Teď prostě média odkážou na tebe jako na zdroj v pravoslavných občanských sdruženích na Ukrajině. Začínáme ti dělat aktivní publicitu. Musí se z tebe stát nový Kaurov, ale bez jeho chyb“.
Koncem prosince 2011 při nepokojích v RF Moisejev nabízí služby svých „titušků“ (tento termín tehdy ještě neexistoval): „Prohlašujeme, že jsme ochotni zorganizovat vlak družby do Moskvy. Už jsem mluvil s kozáky margelovci černobylci. Dáme dohromady tisícový dav, vlak přistaví Ruské železnice, my přijedeme, moskevská radnice přistaví autobusy, my s plakáty a vlajkami (mj. říšskými) průběžně polepujeme Moskvu nálepkami“.
Frolov prostřednictvím Pachomova koordinuje s FSB církevní nominace u UPC MP – avtobyografyya-ygum-venyamyn. V této ukázce jde o biskupa Novosanžarského, vikáře Poltavské diecéze, prorektora Poltavského misionářského duchovního semináře Veniamina (Volodymyr Valentynovyč Pohribnyj).
V Doněcku, Charkově a dalších městech probíhá podle stejného scénáře spousta proruských proimperiálních akcí, a zatímco v Charkově se vzpomínalo na generála Bílé armády Michaila Drozdovského, v Doněcku pak na Ivana Paskeviče – v-donetske-vspomynaly-paskevycha.
Frolov prosazuje myšlenku používání „Vítězství v Druhé světové válce“ jako sjednocujícího symbolu pro postsovětský prostor, zároveň však neustále a podle našeho názoru upřímně bojuje proti renesanci stalinismu a činí takovým pokusům přítrž. Pod jeho vlivem navštívil patriarcha Kirill generální štáb, kde proběhlo jeho setkání s nejvyšším velením a generalitou ozbrojených sil RF, a přednesl tu projev. Jak můžeme soudit podle materiálů z Frolovovy korespondence, předmětem jednání mělo být „vcírkevnění“ Dne vítězství a zavedení institutu vojenských kaplanů, takto církev vytváří instituty pro ovlivňování agresivní státní mašinérie RF. Následně to vedlo k renesanci stalinismu a k využívání církve pro ospravedlnění ruských válečných zločinů, kdy duchovní žehnají válečným misím na Ukrajinu a do Sýrie, existují také důkazy účasti některých kněží RPC a UPC MP v bojích a v napomáhání teroristům.
Frolov a jeho komplici připravují projekt vzniku analytického centra – Аналитический центр — 1 a pracují na způsobech, jak využít potenciál církve k politickým účelům v zájmu strany Jednotné Rusko – Общероссийский фронт-1; Рабочая группа движений при ОВЦО — 1; Рекомендации_рабочей_группы_4. Jeden z nápadů (1. 8. 2011): „Patriarcha má v plánu zřídit diecéze v hranicích, které se nekryjí se státními hranicemi RF, Ukrajiny a Běloruska. Např. část diecéze zahrnuje několik okresů Rostovské a část Luhanské oblasti. Účelem je překonat hranice mezi RF, Ukrajinou a Běloruskem“.
Frolov předkládá svůj plán, jak nominovat Ilariona Alfejeva na úřad charkovského metropolity, píše mu mail s poznámkou „přísně důvěrné“. Když se však podíváme do stažené pošty pozorněji, zjistíme, že již předtím poslal stejnou zprávu patriarchovi, Ministerstvu zahraničí, Glazjevovi a FSB (přes Pachomova). To je ale „důvěrnost“ (přísně tajné pro celý svět). Stejné rozesílací schéma se uplatňuje i v mnoha dalších případech, kdy Frolov na jednu stranu zdůrazňuje v jedné zprávě pro asistenta patriarchy Michaila Kuksova, že se obrací jen na patriarchu a nemá přístup k vedení země, ve skutečnosti však zasílá předmětný návrh poslanci k přímému rozhodnutí (18. 8. 2011). Spřádá intriky patriarchovi za zády.
Dne 15. července proběhlo v Oděse setkání mezi metropolitou Ahafanhelem a S. Naryškinem. Hlavním tématem jednání je Ahafanhelův postoj k tomu, že by byl nejdříve do Charkova, pak do Kyjeva dosazen metropolita Ilarion (Alfejev), předseda Oddělení pro vnější církevní styky Moskevského patriarchátu, o čemž Frolov píše zprávu – О результатах беседы Главы АП РФ С, kde jako perspektivní směr zmiňuje práci s mladými biskupy UPC MP, zejména s jeho zástupci jako je vedoucí Kozáckého oddělení biskup Hluchivský Iosyf (Maslennykov) nebo vedoucí oddělení pro pastorační péči o veterány z Afghánistánu biskup Brovarský Feosodij (Sněhirjov). Po rezignaci na záměr s navržením Alfejeva Frolov hned přechází k navržení svých prověřených osob na posouzení Sněmu: ministra školství Dmytra Tabačnyka, Andrije Novikova, Dmytra Sydora, Mykoly Donenka, Valerija Kaurova, Ihora Markova, Valerije Kovaljova, Serhije Moisejeva, Valentyna Lukjanyka, Jevhena Maksymenka, rektora Počajivského semináře archimandrity Nafanaila (Krykoty), Jurije Jehorova.
Po smrti metropolity Nikodyma (Rusnaka) navrhuje na uvolněný velevýznamný charkovský úřad arcibiskupa Tulčynského Ionafana (Jeleckycha), kterého považuje za svého člověka. V kontextu zhoršujícího se zdravotního stavu Blahoslaveného metropolity Volodymyra Frolov také zvažuje různé varianty, jak posílit ruský vliv – neutralizace zastánců osamostatnění ukrajinské církve, výměna duchovních (ty z Ukrajiny posílat do RF a ukrajinské farnosti obsazovat ruskými kádry), prosazování svých objektů vlivu – oděského metropolity Ahafanhela, A. Novikova, Je. Maksymenka aj.
Zajímavá korespondence probíhá mezi Frolovem a adresátem <sirius1919@mail.ru>. „Volodymyr je na resuscitačním oddělení, nastává rozhodující chvíle, kdy máme možnost protlačit Ahafanhela na primase“, „DV (Tabačnyk – G.B.) řekl Nejsvětějšímu a zdůraznil, kolik jsi toho osobně udělal pro zachování jednoty ruské církve a pro boj proti oranžovému lobby u UPC“.
„Sirius“ je člověk, který má blízko k D. Tabačnykovi, jeho spoluautor, historik, úředník a diplomat Viktor Voronin, který je zároveň dalším kanálem pro komunikaci mezi Frolovem a FSB – vedle Pachomova. Třeba web RNL píše o svém autorovi takto:
Mnoho otázek se řeší s proruským knězem UPC MP o. Jevhenem Maksymenkem, který byl málem pasován na duchovního pro uprchlého exprezidenta Ukrajiny V. Janukovyče.
V tomto mailu je zmíněn Jurij Anatolijovyč Ladnyj, ukrajinský diplomat, který od roku 2006 pracoval přímo s V. Janukovyčem a v roce 2011 byl poradcem prezidenta Ukrajiny, vedoucím hlavního úřadu Kanceláře prezidenta pro ústavněprávní modernizaci. Od 12. 3. 2012 je členem Správní rady Diplomatické akademie Ukrajiny při Ministerstvu zahraničí.
Právě vznikající rozpory mezi Putinem a patriarchou Frolov hned navrhuje transformovat v posílení církevní moci, mluví o partnerství mezi církví a státem, zejména v oblasti TV a filmu – предельно доверительный текст. Provádí velkou práci na posílení postavení církve, navrhuje přesunout sídlo patriarchy do Kremlu, přispívá k proměně církve v nástroj státní mašinérie: „Z církve v Rusku, „Třetím Římě“, by se měla stát „továrna na významy“, střed jejich tvorby a klíčový institut občanské společnosti. Je zákonité a správné, že se církev vyjadřuje ke všem aktuálním otázkám státního a veřejného života. Pouze společensky aktivní církev dokáže misijně působit“. Navrhuje zřídit jakýsi poradní sbor při patriarchovi, píše seznam, kde Ukrajinu zastupuje Serhij Kičyhin, šéfredaktor listu 2000, Dmytro Tabačnyk, ministr vzdělávání a vědy, Petro Toločko, akademik, a Volodymyr Kornilov.
Uplatňuje se neustálý tlak na církev na Ukrajině, např. „V tomto kontextu zachránit situaci dokáže jen vysoce postavený světský (všechny církevní kanály již byly použity) telefonát z Moskvy se zárukami, že neumožní sesazení metropolity Ahafanhela, kdyby zítra vystoupil tak, jak potřebujeme. Je nutný také obdobný telefonát černiveckému metropolitu Onufrijovi. V opačném případě procesy autokefalizace UPC již budou nezvratné“.
Kirill Frolov zasahuje i do činnosti církevních struktur RPC. V prosinci 2015 došlo k odvolání Vsevoloda Čaplina, mluvilo se o tom však už ve stažených mailech „vcírkevněného experta“ Frolova ze září 2011, k tomu napsal patriarchovi zprávu: „Možné negativní dopady rozhodnutí o výměně vedoucího Synodálního oddělení pro spolupráci mezi církví a společností v říjnu 2011“, kterou přeposílá i Čaplinovi, ovšem ve zkrácené podobě, bez tohoto odstavce: „Jako nejoptimálnější vidím odklad personálního rozhodnutí o šéfovi Oddělení vnějších církevních vztahů do jara 2012, tzn. do doby, kdy skončí kampaň spojená s parlamentními a prezidentskými volbami. Před uplynutím tohoto období se doporučuje ponechat „zkušební lhůtu“, kdy bude Vsevolodu Čaplinovi navrženo opravit stávající nedostatky na jeho práci a zapojit do podpory jeho činnosti (včetně politického a mediálního plánování, organizaci regionální sítě diecézních oddělení pro spolupráci mezi církví a společností) pomocné struktury, zejména expertní a analytické, stejně tak dodatečně odsouhlasené personálie“.
Ve Frolovově stažené poště bylo zastoupeno i téma vlivu v ukrajinské armádě. Na návrh oděského proruského kněze A. Novikova navázal spojení s Frolovem generál Hryhorij Pedčenko, tehdejší náčelník Generálního štábu Ukrajiny, o němž shora jmenovaný píše: „Je to jeden z mála lidí s proruskými postoji, pravoslavný z Moskevského patriarchátu, jeho duchovním pastýřem je známý svými protibanderovskými a jednoznačně promoskevskými názory protojerej Andrij Novikov, tajemník Oděské diecéze. Nejbližším Pedčenkovým politickým cílem je funkce ministra obrany. Bylo by to v zájmu Ruska vzhledem ke skutečnosti, že stávající ministr obrany Ježel byl „přistižen“ při provokacích proti ruské Černomořské flotile. Pedčenkův asistent a důvěrník generál Volodymyr Abrosimov je ochoten pohotově přicestovat do Moskvy“ (zpráva uvádí chybně jeho jméno, správně je Pavlo). Tomuto kontaktu Frolov přikládá velký význam, plánuje zorganizovat schůzku těchto generálů s Putinem. Pavel Abrosimov přijel, na základě výsledku jednání Frolov píše plán činnosti na zabránění podpisu dohody o zóně volného obchodu mezi Ukrajinou a EU, zejména na ovlivňování Janukovyče prostřednictvím církve: „V této věci musíme využít všechny dostupné možnosti, a to i nedoceněné. První z těchto možností je faktor strachu. Důvěrníci musí prozradit Janukovyčovi pravdu, že jeho oblíbenost klesá rychleji, než burzovní indexy, více, než tomu bylo u Juščenka. Na rozdíl od Juščenka ho však na Západě nikdo nepotřebuje, čeká na něj soud a vězení. Jedinou záchranou je Rusko“. K tomu pokyn pro Viktora Voronina – aby to prosadil u FSB.
Citace: „Ještě jeden významný přínos pro Rusko. Tajemník metropolity Ahafanhela protojerej Andrij Novikov, který má blízko k patriarchu Kirillovi, se stal duchovním pastýřem šéfa Generálního štábu Ukrajiny generála Hryhorije Pedčenka. Pedčenko žádá o schůzku s Nejsvětějším patriarchou a Naryškinem v lednu 2012. Je to dobrá pozice, abychom z horlivého zastánce sjednocení Ukrajiny s Ruskem protojereje Andrije Novikova udělali duchovního pro Janukovyče, Azarova a Tabačnyka“.
Buduje plány: „Jak uvádějí zdroje v Oděse, Viktor Nusenkis se horečnatě snaží přesvědčit patriarchu Kirilla, že pro doněckého metropolitu Ilariona jako uchazeče o místo Kyjevského metropolity není alternativy. Nusenkis se odvolává na postoj V. Janukovyče. Zároveň po bohoslužbě v Kyjevě 23. listopadu se oděský metropolita Ahafanhel stal skutečným národním hrdinou v prostředí pravoslavných Kyjevanů. Navíc se obávají, že by v případě volby mezi Ilarionem a Onufrijem zvítězil Onufrij. Kdyby se však volilo mezi Ahafanhelem a Onufrijem, zvítězí Ahafanhel, což je nejlepší varianta pro Rusko. Vzhledem k vzniklé situaci mám za to, že by názor ruského prezidenta a premiéra ve prospěch metropolity Ahafanhela měl převážit názor Janukovyče a Nusenkise. V nejhorším případě je možná kompromisní varianta: z metropolity Ahafanhela se stane manažer UPC MP, z arcibiskupa Ionafana (Jeleckycha) šéf Oddělení pro vnější církevní styky UPC MP, z protojereje Andrije Novikova šéf Oddělení pro spolupráci mezi církví a společností, který musí na UPC MP vzniknout. Jemu je nutno rovněž svěřit chrám UPC MP u Nejvyšší rady, kde dnes slouží „šedá myška“, zatímco Novikov by mohl aktivně jednat proruským směrem“.
Před poradou synodu UPC ze dne 20. 12. 2013 se snaží přes patriarchu prosadit Ahafanhela a Novikova – Ваше Святейшество-нов.
Zajímavá zvláštnost: z mailů je patrné, že existuje přímý kanál pro vliv na Janukovyče, někdo, kdo má k němu blízko, s tím, že se tento vliv uplatňuje nejen na racionální úrovni, ale i psychologicky, kdy se jako motivace používá strach. Tento subjekt vlivu však ve zkoumané části stažené pošty není pojmenován.
V listopadu 2011 patriarcha odlétá do Sýrie, kde již půlroku trvají poklidné protesty tvrdě potlačované vládou, k této návštěvě Frolov píše zprávu: „Pastorační návštěva Nejsvětějšího patriarchy Kirilla je obzvlášť aktuální „tady a teď“, protože ti, kdo se snaží nastolit „nový světový řád“, v němž mimochodem nezbude místo pro Rusko (malá republika na troskách Ruska – to je kolonie), usilují o sesazení syrského prezidenta Bašára Asada, přítele a partnera Ruska. Kdyby ho stihl osud Kaddáfího, podporovaní z „washingtonského ÚV“ islamisté nenechají na pokoji ani Antiochijský patriarchát, ani ruskou námořní základnu v Sýrii. Patriarchova návštěva v Sýrii je proto velice důležitá, nejde o pouhou „protokolární“ návštěvu, ale o návštěvu duchovního lídra, který mění běh světových dějin k lepšímu“.
Dnes už víme, k čemu vedl tento zásah do běhu dějin, když celým světem otřásly události v Aleppu, začalo to však zdánlivě neškodně, návštěvou patriarchy…
Pokračování příště.
Materiál exkluzivně poskytli aktivisté z ukrajinské Kybernetické aliance k vyhodnocení a zpracování. Komunita InformNapalm neručí za zdroj ani jeho původ.
Tento příspěvek připravil k publikaci Giordano Bruno
(CC BY) Informace zpracovány speciálně pro web InformNapalm.org, v případě převzetí nebo použití tohoto příspěvku je nutno uvést funkční odkaz na autory a na náš projekt.
Překlad: Svatoslav Ščyhol
Aktuální hlášení skupiny INFORM NAPALM