Požár oděského Domu odborových svazů z 2. května protagonisté „ruského světa“ často používají jako jakýsi odrazový můstek. Seděl si prý Ivánek na peci v nějakém Chabarovsku, prostřednictvím televize hodně prožíval události na Majdanu a sledoval každý zločin „kyjevské chunty“, pak se podíval na Oděsu a šel se zapsat k „opolčení“.

Ukrajinská strana tuto událost také reflektuje jakýmsi divným způsobem, prý nebýt jí, pak by se vše vyvíjelo jinak. Ach jo, vyrobili jsme obrázek pro ruskou televizi…

Jsou slyšet i hlasy krymských „vaťáků“, kteří nejprve 16. března šli k referendu, následně již půldruhého měsíce žila pod ruskou vlajkou, pak tu najednou byla Oděsa a tu si řekli, že s Ukrajinou končí.

Připomeňme tedy, co oděskému požáru předcházelo a jak vypadala chronologie událostí:

Týž den je v Doněcku vyhlášena tzv. Doněcká lidová republika a naplánováno „referendum o sebeurčení“ s datem 11. května.

Teprve po tom všem došlo k požáru v Oděse.

Kdybyste zaslechli, jak je někdo pobouřen kvůli událostem z druhého května v Oděse, připomeňte mu, že důvody k pobouření tu byly už předtím.

Když začal brojit proti Ukrajincům teprve po oděském požáru, ze shora uvedené chronologie je jasné, že žádný z Ukrajinců, kteří přišli o život předtím, ho prostě nezajímal.

Oděské události z 2. května jsou pouhým ideologickým nábojem v ruské válce proti Ukrajině. Těmi obyčejnými náboji však Rusové začali zabíjet Ukrajince již dlouho před 2. květnem.