Setkání „armády spásy Všepravoslavného koncilu“ v Chambésy svolané Ekumenickým patriarchou Bartolomějem se i přes pochmurná proroctví uskutečnilo a bylo velmi působivé.

Ačkoli ještě v předvečer synaxe mluvčí Moskevského patriarchátu vyjadřovali pochybnosti, že ji patriarcha Kirill poctí svou přítomností, patriarcha přesto dorazil. A dokonce nebyl sám. Zcela nečekaně s sebou vzal primase Ukrajinské pravoslavné církve Moskevského patriarchátu, metropolitu kyjevského Onufrije.

Pozorovatelé se dohadovali: pročpak najednou? Rozvrh metropolity kyjevského s touto cestou podle všeho nepočítal, když se kvůli ní musel posunout archijerejský sněm. Navíc není nijak zvlášť nutné brát s sebou na setkání věnované přípravě Všepravoslavného koncilu člověka, který se již vyjádřil ve smyslu, že žádný koncil není zapotřebí, ba je dokonce na škodu. Třeba si patriarcha Kirill řekl, že metropolitu Onufrije přesvědčí, a pozval ho na setkání, aby mu ukázal, že ona mezipravoslavná setkání nejsou zas tak hrozná. Nebo naopak přivezl metropolitu Onufrije jako beranidlo, aby své oponenty postrašil: vidíte, jaké jsou v naší církvi nálady?

Čtěte také: Pravoslavný džihád: tajné služby RF chystají teroristické útoky na Krymu

Ukázalo se však, že se role metropolity Onufrije při tomto setkání omezila na tichou přítomnost jako „nenázorné učební pomůcky“ o Ukrajině. Nevím, co zapůsobilo na patriarchu Kirilla tak skličujícím dojmem, jeho projev byl však mimořádně nervózní, na hranici faulu (místy i za ní). Primasové pravoslavných církví získali velmi specifickou představu o událostech na Ukrajině, kde se údajně odehrává skutečná zlodějina: chrámy UPC MP násilně obsazují „rozkolníci a nacionalisté“, jimž někteří z přítomných nadržují a rozsévají tak pokušení. A metropolitovi kyjevskému je vůbec vyhrožováno žehličkou a letovací lampou. Zde patriarcha citoval Korčynského (ukrajinský literát, novinář a politik radikálně nacionalistického zaměření – pozn. překl.) – jak by ovšem primasové pravoslavných církví mohli vědět, jakou mají podobné citáty cenu? Přímo před nimi zde přece sedí jejich kolega, primas jedné z největších pravoslavných církví, kterému se hrozí páječkou. Myslím, že právě kvůli této páječce byl metropolita Onufrij vyznamenán zahraniční cestou – aby posloužil jako živá dekorace pro patriarchův vášnivý proslov. Protože bez páječky by i to nejdramatičtější vyprávění o událostech v obci Ptyča sotva dokázalo tak vážené obecenstvo vzrušit.

Copak přimělo patriarchu Kirilla k takové nervozitě? Důvodů je jistě celá řada. A to i těch pro širokou veřejnost nenápadných, jako třeba kolem církve v českých a slovenských zemích. Tento podnět patriarcha Kirill pochopitelně interpretoval ve svůj prospěch, sotva ovšem sám nějak víc věřil, že v tomto příběhu zvítězil: k žádnému rozkolu nedošlo, jako primas byl schválen člověk přijatelný pro Moskvu, ten ovšem ihned svěřil reformování své církve do outsourcingu Fanaru (istanbulská čtvrť, kde sídlí konstantinopolský patriarchát – pozn. překl.).

Toto je však jen pouhý detail, neboli, jak říká módní výraz v Kremlu, „signálek“. Největší vrásky dnes dělá Turecko. Vášně mezi Kremlem a Erdoganem se vyostřují. Mezi Erdoganem a Bankovou (sídlo úřadu prezidenta Ukrajiny – pozn. překl.) je tomu zase právě naopak, shody se množí jako houby po dešti. Třeba ohledně Krymu, Donbasu nebo některých hospodářských otázek. Nemuselo by být daleko ani ke shodě v otázce ukrajinské pravoslavné církve. Pro tureckého prezidenta je totiž celkem snadné vydat příslušný pokyn svému úředníkovi na Fanaru. Dějiny přece znají dost případů, kdy konstantinopolský patriarcha vydal dekret o autokefalii z čistě politických pohnutek, a to z podnětu světské moci.

Patriarcha Kirill se nervuje, protože si celou tuto anabázi odskákal právě on. Nebyl to on, kdo vysílal pološílené rekonstruktéry na Donbas, aby „mačkali spoušť“ a sestřelovali „ptáčky“, mezi nimiž bylo i jedno zahraničí civilní letadlo. Nebyl to on, kdo vysazoval „zdvořilé mužíčky“ na Krym. Nebyl to on, kdo radil svým pilotům, aby se vykašlali na hranice tureckého vzdušného prostoru, ani kdo reagoval na jejich odvetné výhrůžky v řadách násobků. Z nějakého důvodu se ovšem musí dnes právě on přetrhnout, aby udržel Ukrajinu v „rusském miru“.

Čtěte také: Další vlna ruské informační války proti Ukrajině bude těžit z náboženských otázek (rusky)

Což právě dělá, když mává atrapou Korčynského páječky před nosem patriarchů. Aby však u toho nevypadal jako klaun, pozval k účasti na show svého kyjevského kolegu. Korčynského páječka je vlastní sestra ukřižovaného donbaského chlapce. Ví o tom patriarcha Kirill a tuší to snad i diváci show, přesto patriarcha Kirill zoufale zápasí o to, aby světové pravoslaví pohlíželo na Ukrajinu jeho očima. Aby již teď, právě dnes spatřilo v ctihodné tváři metropolity Onufrije obraz mučedníka, poslední baštu té pravé církve a pravé víry v ukrajinských zemích, „kde jsou rozkolníci a uniaté…“ a pak všude.

Patriarcha Kirill na sebe přetahuje deku nejen „té největší“, ale snad i nejvíc trpící pravoslavné církve na světě. Utrpení je pro křesťanství totiž závažným argumentem. Právě zde patriarcha Kirill, když přibral metropolitu Onufrije, si počínal jako prozíravý producent: sám by totiž v roli mučedníka nebyl vůbec přesvědčivý, protože je známý požitkář, jehož veřejnost spojuje s lyžařskými středisky, Breguety a Maybachy. Metropolita Onufrij je zase úplně jiný typ, ctihodný stařec a bezúhonný mnich. Jeho přítomnost, tiché svědectví o černém neštěstí, které postihlo pravoslaví na Ukrajině, dodala každému slovu patriarchy Kirilla větší váhu. Zejména když předhazoval zástupcům Ekumenického patriarchátu podporu „rozkolníků“.

Ať již vědomě či nikoliv, zasadil patriarcha Kirill další ránu metropolitu Onufrijovi osobně. Skutečnost, že patriarcha mluví o Ukrajině a o pronásledování pravoslavné církve před světovou veřejností, ponechme na jeho svědomí. Účast ukrajinského hierarchy a zároveň ukrajinského občana ovšem již pokolikáté dostává tohoto hierarchu pod palbu kritiky a možná z něj také činí objekt zájmu a popotahování ze strany ukrajinských státních orgánů. Což je docela pravděpodobně součástí plánu patriarchy Moskevského.

Autorka: Kateryna Ščotkina, DS

Originál publikován dne 26. ledna 2016

Překlad: Svatoslav Ščyhol