Anatolij Baronin, speciálně pro InformNapalm.

Používání íránské letecké základny Hamadán Vzdušně-kosmickými sílami RF je v situačním zájmu oficiálního Teheránu, který využívá vojenské kapacity RF k posílení vlastních pozic v regionu, pro konfrontaci s Rijádem, Washingtonem a Tel-Avivem. Stabilita a dlouhé trvání této aliance je nejisté z důvodu radikálně odlišných cílů Ruska a ÍIR (Íránské islámské republiky) v regionu a politické architektury, kterou budují vůdčí země regionu.

Teherán má zájem na likvidaci ISIL a lokalizaci aktivit radikálních sunnitských uskupení ohrožujících národní bezpečnost ÍIR. Toto ohrožení je přitom v Teheránu přímo spojováno s nepřátelskou politikou Rijádu.

V květnu 2016 íránský Press-TV oznámil, že íránská rozvědka zadržela dva občany této země spojené s ISIL, kteří mířili do Teheránu. Ministr rozvědky Íránu Mahmúd Aláví tehdy prohlásil, že se podařilo zlikvidovat přes 20 teroristických skupin, které se snažily odpálit pumy a destabilizovat situaci v zemi v posledních dnech roku (íránský kalendářní rok končí 19. března). Bylo oznámeno zabavení velkého množství zbraní a munice. Podle Alávího ISIL kuje spiknutí proti ÍIR ze své metropole v Rakká.

Dne 16. srpna bezpečnostní jednotky ÍIR zastřelily jednoho a zatkly několik dalších členů takfiristické teroristické skupiny, která má blízko k ISIL, na západě země v provincii Kermánšáh, která hraničí s Irákem. Mezi jejich úkoly podle guvernéra této provincie Asadolláha Razáního patřila příprava teroristických útoků s nasazením sebevražedných atentátníků, jejichž cílem se měly stát různé objekty po celém území Íránu. K bojovým střetům mezi bezpečnostními jednotkami ÍIR a členy buněk ISIL dochází v zemi v posledních měsících častěji.

V posledních letech rivalita mezi ÍIR a SAK (Saúdskoarabským královstvím) výrazně nabrala na intenzitě. V Teheránu se obávají, že by Rijád mohl využít ozbrojence z ISILu k destabilizaci situace v zemi. Provládní média se aktivně odvolávají na prohlášení bývalého saúdského korunního prince Mukrína bin Abd al-Azíze o dodávkách zbraní protiíránským ozbrojeným skupinám v Pákistánu ze strany Rijádu. Shora uvedený princ také prohlásil, že SAK dodává zbraně přes Kuvajt protiíránským ozbrojencům, kteří mají základny poblíž hranic s jihozápadní provincií Chúzistán.

V současné době Írán ukazuje neschopnost čelit ISIL a radikálním skupinám sunnitského zaměření mimo své území, což zvyšuje bezpečnostní rizika pro Teherán.

Analýza vývoje situace v Sýrii za poslední rok dokládá citelné ztráty mezi íránskými jednotkami ÍRG (Íránské revoluční gardy) při pozemních operacích na straně vládních sil Bašára Asada a kritiku RF ze strany Teheránu kvůli nízké podpoře íránských jednotek, zejména v bojích o vesnici Hani Touman. Např. jen v květnu letošního roku přišly zprávy o smrti 17 vojenských poradců od ÍRG a 21 zraněných Íráncích. Byla rovněž oznámena smrt dvou vysoce postavených důstojníků, a sice brigádního generála Džaváda Durbina, důstojníka ve výslužbě, který odjel do Sýrie v dubnu, a brigádního generála Šáfího Šafiího, velitele zahraničního křídla jednotek al Quds (zvláštní jednotky ÍRG). Jen podle oficiálních údajů padlo od začátku války v Sýrii 400 až 700 Íránců. Podle alternativních informací od jednoho z důstojníků ÍRG, na nějž se odvolává Amir Toumaj z Long War Journal, je počet mrtvých cca 1200 osob.

List Tabnak, který vlastní Mohsen Rezáí (bývalý velitel ÍRG, který má blízko k Chameneímu), tvrdě zkritizoval Rusko, kdy zejména poukázal na „lhostejnost“ Rusů, kteří neposkytli letecké krytí pro jednotky v Hani Toumanu, a „raději se bavili symfoniemi v Palmýře“. Předmětem kritiky byla také „naivita Rusů, kteří uvěřili, že jednání s opozicí dokáže zaručit pokračování Asadovy vlády, a rovněž se jim vyčítalo, že neposkytli íránským zvláštním jednotkám podporu ze vzduchu při operacích proti Nusře v dubnu.

Kreml záměrně přispěl k vysokým ztrátám ÍRG v Sýrii, aby Teherán dospěl k závěru, že nemůže dosáhnout úspěchu bez účasti RF, když bude spoléhat pouze na vlastní síly, tedy jednotky kontrolovaného Hizballáhu a íránské šíitské formace. Vytvořil tak podmínky, kdy pokračování politiky Teheránu na zachování Asadova režimu v Sýrii (která podle poradce Alího Chameneího pro zahraniční politiku Alího Akbara Velayatiho představuje pro Írán „červenou linii“) zcela závisí na prohlubování vojenskopolitické spolupráce s RF.

V tomto kontextu Kreml získal dočasnou možnost manipulovat Teheránem. Na jednu stranu konfrontace se SAK a sesazení královského rodu Al Saúdů, po němž Teherán touží, vyžaduje vytvoření stejného bezpečnostního polštáře, jakým je pro SAK námořní základna USA na Bahrajnu. Na druhou stranu potírání ISIL a ochrana zájmu Teheránu v Sýrii rovněž vyžaduje externí podporu ze strany silného hráče. Na tuto roli se nehodí Čína, která hraje dlouhou hru a nesází na vlastní ozbrojenou účast daleko od svého území. Na rozdíl od RF, která se snaží hrát proti USA a předvádět politickou váhu, což ji činí vhodnou na roli ozbrojeného „beranidla“. Je jen málo pravděpodobné, že by Írán poskytl Rusku vojenské základny za obdobných podmínek jako Damašek. Odlišné zájmy v regionu, zejména na Kaspickém moři, nejspíš odradí Írán od dlouhodobého otevření svého území pro RF. Rozšíření vojenskopolitické spolupráce by však mohlo zapadnout do roviny zájmů Teheránu, který by tak posílil své pozice v regionu, zejména ve vztazích s Izraelem, SAK a USA.

Problémem pro ÍIR by se výhledově mohly stát rozdílné zájmy Moskvy a Teheránu v otázce budoucnosti regionu. Pro RF není boj proti ISIL prioritou. Přestože je zachování Asadova režimu společným cílem pro obě země, Íránu dělají starost hrozby, které představuje ISIS a takfiristická hnutí. Z prohlášení šéfa rozvědky ÍIR Mahmúda Alávího můžeme vyvodit závěr, že se v Teheránu spoléhá na aktivitu ze strany RF v boji proti ISIL. Otázky bezpečnosti a zesílení útoků na Islámský stát jsou klíčovým důvodem pro poskytnutí letecké základny v Hamadánu Kremlu za účelem přiblížení k frontě. Vyhodnocení situace však ukazuje, že klíčové snahy ruského letectva nejsou soustředěny na pozice ISIL, ale na jednotky syrské opozice. Má to ten důvod, že Kremlu existence ISIL umožňuje prezentovat režim Bašára Asada jako jedinou alternativu pro teroristickou organizaci a posílit svou přítomnost v regionu. Jakmile otázka ISIL přestane být aktuální, přijde Moskva o svůj hlavní argument v dialogu se zeměmi tohoto regionu a mezinárodním společenstvím.

I kdyby byl cíl spočívající v udržení režimu Bašára Asada dosažen, budou ruské aktivity proti ISIL významným argumentem pro Teherán z pohledu tvorby další politiky vůči Moskvě. Je však jen málo pravděpodobné, že Kreml bude věnovat boji proti tomuto uskupení významnější úsilí.

Rusko se nesnaží rozšířit svůj vliv tolik evolucí vzájemných vztahů, jako snahou zatáhnout partnery do vlastních geopolitických projektů, které musí podle Kremlu ukázat geopolitickou váhu, především pro Washington a Brusel. Ve většině případů nemají tyto návrhy žádné hospodářské opodstatnění a působí jako snahy o nastolení politického vlivu. Očekává se, že rozhodnutí Teheránu o poskytnutí základny v Hamadánu Rusům bude v Moskvě vyhodnoceno jako připravenost ke sbližování ze strany ÍIR, což bude mít za následek podnět ke vstupu do Euroasijského ekonomického svazu.

Foto: EPA/UPG/ Setkání ruského prezidenta Vladimira Putina a tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana v Petrohradě

Na posílení spolupráce mezi Moskvou a Teheránem nemá zájem Ankara, která si nepřeje posílení Íránu v regionu a má vlastní politiku vůči Libanonu a Ázerbájdžánu.

Posílení RF v regionu je rovněž proti zájmu Ankary, která usiluje o obnovení chalífátu z dob Osmanské říše a maximální oslabení Dělnické strany Kurdistánu, která má v Moskvě podporu. Nelze vyloučit, že by Ankara souhlasila se svržením Asadova režimu, který turecká vláda vnímá jako větší hrozbu pro rozšíření svého vlivu než ISIL.

Vše tak nasvědčuje tomu, že viditelné rozšíření přítomnosti RF na Blízkém Východě je ve skutečnosti taktickým využíváním vojenských kapacit Kremlu regionálními hráči v osobě Íránu a Turecka.

(CC BY 4.0) Informace zpracovány speciálně pro web InformNapalm.org, v případě převzetí nebo použití tohoto příspěvku je nutno uvést funkční odkaz na zdroj.

Originál publikován dne 17. srpna 2016

Překlad: Svatoslav Ščyhol