Dobrovolníci z mezinárodní zpravodajské komunity InformNapalm pravidelně upozorňují na ruské informační operace, zdroje šíření dezinformací, fake news a manipulací. Větší penzum dat o skrytých metodách ruské informační války a způsobech ovlivňování ukrajinského a zahraničního obecenstva poskytl materiál tzv. SurkovLeaks (zveřejněná data z e-mailů kanceláře bývalého asistenta prezidenta RF Vladislava Surkova a jeho okolí), EgorovaLeaks (rozbor uniklých služebních informací od teroristů z tzv. DLR o verbování a koordinaci postupu zahraničních novinářů), FrolovLeaks (rozbor podvratné činnosti ruských agentů prostřednictvím náboženských organizací) nebo UsovskyLeaks (rozbor podvratné činnosti agentů Kremlu ve Východní Evropě).

Vedle uniklých dat o koordinaci postupu mezi ruskými funkcionáři však může jako dost významný zdroj pro analýzu posloužit i monitorování a průzkum veřejně přístupných zdrojů, který umožňuje na základě početných faktů vyslovit domněnku, že jistí vlivoví agenti spolupracují s ruskými tajnými službami.

Mezi nejzákeřnější metody hybridní války RF proti Ukrajině a informační války proti Západu patří využívání zdánlivě opozičních ruských novinářů, kteří před nějakou dobou odešli do zahraničí. Ze začátku působí tito lidé jako aktivní bojovníci proti Putinovu režimu, postupně však začínají prosazovat agendu a narativy výhodné pro Kreml. Sice vyloženě symbolicky kritizují ruskou vládu na sociálních sítích, nicméně jejich publikace a profesní činnost v zahraničních médiích stále více připomínají ruskou propagandu šířenou přes dost vlivné mediální platformy. Tuto propagandu maskují manipulacemi „není vše tak jednoznačné“, snaží se vykreslit Ukrajinu a pobaltské země jako státy, které údajně podporují neonacismus a fašismus. Tito Rusové v cizině zručně spekulují na tomto tématu ve snaze odvrátit pozornost od ruské hrozby a agrese RF. V této publikaci jako příklad objasníme aktivity jednoho z podobných novinářů a rozebereme fakta ukazující na jeho možnou spolupráci s ruskými tajnými službami.

Novinář na volné noze Leonid Ragozin

Státní občan Ruské federace a novinář na volné noze Leonid Ragozin se dostal do hledáčku dobrovolníků z mezinárodní komunity InformNapalm už před delší dobou. Jeho profil na Twitteru má přes 28.000 čtenářů a jeden z jeho čerstvých retweetů s hoaxovou video upoutávkou k tzv. Vagnergate má tradičně manipulativní povahu, že prý v Ukrajině působí celý dezinformační průmysl.

Je příznačné, že ani sám zakladatel Bellingcatu Eliot Higgins se ve svým tweetu s videem k beneficiářům tohoto vhozu nijak nevyjadřuje, ale pouze tlumočí, že Bellingcat nemá s tímto video hoaxem nic společného. Ruský novinář Leonid Ragozin se pro změnu snaží kvapně onálepkovat právě Ukrajinu. Vědomě zdůrazňuje, že je nutno „zkoumat fenomén ukrajinských dezinformací a manipulací“ (nikoli tedy fenomén ruské hybridní války se spoustou ruských propagandistických fake news, právě z nichž by tento vhoz mohl pocházet), a nálepkuje Ukrajinu.

Rozeberme však životopis tohoto novináře podrobněji a podívejme se na jeho aktivity, zejména z doby rusko-ukrajinské války.

Zajímavá životopisná fakta

Leonig Ragozin se narodil 28. října 1972 v Moskvě. V letech 1989 až 1994 vystudoval na prestižní Moskevské státní univerzitě rovnou dvě fakulty, geologickou a cizích jazyků. Získal dva diplomy v oborech geologie-hydrologie a překladatelství. Až do roku 1998 pracoval jako překladatel z angličtiny a cestovní agent. V letech 1998 až 2006 působil jako novinář na BBC. Pracoval v Moskvě a Londýně. Až do roku 2010 byl zpravodajem a později redaktorem časopisu Russkij Newsweek. V letech 2010 působil jako producent v anglické jazykové redakci BBC v Moskvě. Od roku 2013 spolupracoval s informačním vydáním pro turisty Lonely Planet. Jako freelancer pracuje s vydáními vycházejícími v angličtině Al Jazeera, Bloomberg, Guardian, Politico, The New Republic, Time, Washington Post a dalšími.

Velmi stručné údaje z životopisu na webu BBC Russian uvádějí, že Leonid Ragozin „pomáhal australským zlatokopům na Sibiři“.

Poznámka k životopisným faktům nasvědčujícím potenciální možnosti naverbování ruskými tajnými službami

V dobách SSSR studovat angličtinu na prestižní Moskevské státní univerzitě nemohl každý, ale převážně zvláštní kategorie lidí považovaných za slibné agenturní zázemí osob pro práci v zahraničí. Práce v cestovním ruchu je dokonalým krytím pro zástupce zahraniční rozvědky v zahraničí, zejména pro Rusko v roce 1998, kdy cestování obyčejných ruských občanů do Západní Evropy, o Americe nebo Jihovýchodní Asii nemluvě, bylo spíše výjimkou než něčím běžným. Ještě méně obvyklé jsou kontakty s cizinci z Austrálie na Sibiři.

Bílým místem v životopise zůstává, proč se geolog, překladatel a agent (v tomto případě cestovní) Leonid Ragozin po „pomoci australským zlatokopům“ v roce 1998 rozhodl zásadně změnit činnost a stal se spolupracovníkem anglickém tisku. Hned získal funkci na prestižním zastoupení televizní korporace British Broadcasting Corporation v Moskvě. V důležité a vlivné funkci producenta vydržel Ragozin až do prosince 2013. Během tohoto období stihl také v lednu 2007 až červenci 2010 působit i jako redaktor zahraničního zpravodajství v časopise Russkij Newsweek.

Nebude od věci připomenout, že kterýkoli zástupce zahraničních médií v Rusku, zejména kanceláře BBC v Moskvě, o jejich pracovnících s ruským občanstvím nemluvě, je prvořadým povinným objektem pracovních aktivit a doprovodu činnosti ze strany ruských tajných služeb, kontrarozvědky FSB a služby zahraniční rozvědky RF. Ragozinovo nerušené dlouholeté působení ve shora uvedených funkcích předpokládala nutnou součinnost s operačními příslušníky tajných služeb RF.

Přípravná fáze agrese RF proti Ukrajině

Koncem roku 2013 začala v Ukrajině Revoluce důstojnosti. Ruské tajné služby v té době již připravovaly aktivní fázi invaze a dobytí Krymu. Obyčejní Rusové to ještě netušili. Ruské tajné služby však měly před sobou nové prioritní úkoly: vytvářet mínění západního společenství, že „není vše až tak jednoznačné“, rozmazávat fakta ruské agrese, maskovat je a přimět Západ, aby přestal podporovat Ukrajinu.

Dost zvláštní shodou okolností je tedy skutečnost, že Ragozinova prestižní a vysoce placená novinářská činnost v jeho rodné Moskvě je náhle přerušena právě v prosinci 2013. Časově se to kryje i s mobilizací příslušníků Služby zahraniční rozvědky RF, kteří dostali nové prioritní úkoly. Novinář Ragozin, který má mnoho kontaktů v zahraničních médiích a zkušenosti s prací v anglickém jazykovém prostředí, se „náhle rozhodl přestěhovat“ do Rigy, i když de facto otevřená fáze okupace Krymu a sankce spojené s agresí RF ještě ani nebyly na obzoru.

Třeba Ragozinovy první publikace ve vydání Al Jazeera začaly právě v prosinci 2013 současně se zahájením stěhování do Lotyšska a „náhodou se kryly“ právě se začátkem aktivních protestů na území Ukrajiny. Zejména 23. prosince 2013 vyšel na Al Jazeeře jeho první článek o Ukrajině s ambiciózním titulkem Ukraine protests: The view from Moscow (Ukrajinské protesty: viděno z Moskvy).

V tomto článku Ragozin nesmlouvavě a nepodloženě tvrdil o údajných „problémech Rusů v Ukrajině“, „nebezpečí ze strany ukrajinských nacionalistů“, šířil provokativní výroky o „ruských regionech Ukrajiny“ nebo „umělých státních hranicích Ukrajiny“, což plně odpovídalo propagandistickým sloganům Kremlu. Současně mátl západní obecenstvo falešnými prohlášeními, že je údajně „Rusku jedno, co se děje v Ukrajině“.

Informativně: Vedení hybridní války dle ustanovení nechvalně známé „doktríny ruského generála Gerasimova“ vyžaduje nutný intenzivní informačně propagandistický doprovod, který má za cíl potlačit vůli země, která se stala obětí agrese, k odporu, jakož i neutralizovat případnou mezinárodní reakci na agresi RF. Jako účinná fóra pro ruský vliv zvažují šéfové zahraniční rozvědky RF vedle vlastních propagandistických struktur v Rusku také ty zahraniční, mj. neoficiální zastoupení ve státech EU a NATO. Mezi tato neoficiálními fóra pro destruktivní vliv spadá činnost „novinářů na volné noze“, „expertů“ a dalších „lídrů veřejného mínění“ v cizině.

Je nutno uznat, že stěhování Leonida Ragozina do Lotyšska bylo z pohledu krycího příběhu připraveno dost kvalitně, i když ne dokonale. Jako vysvětlení důvodu této „touhy se přestěhovat“ do nejbližšího státu NATO k RF (který byl stejně jako dřív považován v Kremlu za postsovětský, tudíž vhodný pro rychlou infiltraci) byla zvolena údajná „opoziční činnost“ a „potíže s novinářskou prací“ Leonida Ragozina v Rusku.

Informativně: K doložení jakýchkoli bodů smýšleného „životopisu“ agenta tajných služeb se zpravidla hodí video a fotomateriál natočený při skutečných protestních akcích, zejména zachycující zadržení „objektu“ právě policisty nebo příslušníky bezpečnostních služeb, které jsou pak široce známé v zahraničí.

Není tedy divu, že z mnoha demonstrantů zadržených při a po akcích opozice na Bolotném náměstí v Moskvě v květnu 2012 byla právě fotka z Ragozinova zadržení zpracována kvalitně a umožňuje ho poznat v médiích. Naproti tomu jsou tváře policistů rozmazané a nezřetelné. Právě touto fotografií se Leonid Ragozin později pokusil potvrdit svou „opozičnost“ na známém lotyšském webu Rebaltica již v prosinci 2019 při nezdařilém pokusu o získání trvalého pobytu v Lotyšsku.

Jako by toho nebylo málo, kontrolovaný tajnými službami RF ruský tisk dělá Ragozinovi cílenou a permanentní reklamu jakožto zástupci jakýchsi „Sorosových politických sil“.

Na potvrzení své „opozičnosti“ Ragozin v rozhovoru pro lotyšský ruskojazyčný informační portál DELFI tvrdil, že mu v Rusku vznikly jakési „problémy s novinářskou prací“, i když „pronásledován nebyl“, proto si s manželkou „koupili byt v Rize“, kam se později přestěhovali.

Zde stojí za zvláštní pozornost, jak delikátně vysvětluje Ragozin nákup vlastní nemovitosti v Rize: jako zdroj prostředků ke koupi nikoli nejlevnějšího rižského bytu je uveden prodej údajně jediného bytu v Moskvě. Což není pravda, na státního občana RF Leonida Alexejeviče Ragozina jsou totiž v Moskvě zapsány nejméně dva byty [adresy těchto bytů má redakce k dispozici, lze je nalézt i v otevřených zdrojích].

V roce 2014 tedy Ragozin celkem snadno získal povolení k přechodnému pobytu v Lotyšsku na dobu 5 let a rozjel tu aktivní činnost, která začala vykazovat známky důsledného naplňování agresivních propagandistických narativů. Kalným destruktivním proudem se začaly valit protilotyšské a protiukrajinské publikace, které Ragozin prosazoval do předních západních anglicky psaných médií.

Ukázky Ragozinových narativů a publikací

19. července 2014 (tedy pouhé dva dny po tragédii) vyšla ve vydání Al Jazeera anglicky psaná publikace Ragozinova autorství na téma neštěstí malajsijského letadla Boeing 777 na lince MH17. Článek má výmluvný titulek Who is responsible for the MH-17 tragedy? (Kdo může za tragédii MH17?). Specifikem článku pro anglicky mluvící cílové obecenstvo bylo, že Ragozin, byť konflikt na ukrajinském území formálně odsuzuje, vytrvale a cíleně předestírá různé chybné „verze neštěstí“, kdy jako příklad uvádí údajné „předchozí sestřelení“ ruského civilního letadla „ukrajinskou stranou při cvičení v roce 2001“. Právě tento vzkaz, byť obsahem velmi stručný, byl patrně tajným speciálním psychologickým narativem tohoto článku, který negativně působí na úrovni čtenářova podvědomí.

Další zajímavou ukázkou je článek z 16. března 2019 Annexation of Crimea: masterclass in political manipulation (Anexe Krymu: mistrovské kurzy politických manipulací). Ragozin zde dává najevo cynické „nadšení“ z údajně „mistrovské anexe Krymu“ Putinem, což má zjevný cíl vnutit mezinárodnímu společenství politickou pozici de facto uznání tzv. „ruského postavení“ Krymu.

Nejde zdaleka o všechny příklady. Celkově však v období prosinec 2013 až srpen 2021 zveřejnil novinář na volné noze Leonid Ragozin jen ve vydání Al Jazeera 35 článků v angličtině věnovaných významným událostem, především v Ukrajině. Většina z nich pod zástěrkou okázalé „názorové neutrality“ prosazuje hlavní informační linii posouvající důrazy, rozostřující a snižující zavinění Kremlu na ruské agresi proti Ukrajině, ba dokonce omlouvající nezákonné akce ruského režimu pod různými záminkami.

Navíc tomu podle všeho přišel na chuť a, patrně nikoli bez motivace z Moskvy, začal házet špínu na zemi svého pobytu Lotyšsko, na její vládu a ústavní politické síly.

Zejména se Ragozin společně s místní „novinářkou“ „stal spoluautorem“ dvou propagandistických „novinářských vyšetřování“ s titulkem „Kachny z Maskačky“. Jde o článek věnovaný tomu, jak sportovci podporovali v Rize lotyšskou národní politickou sílu, a Dno Mezimoří.

Paskvilový článek „Dno Mezimoří“ (podle mnoha znaků speciální propagandistický příspěvek ruských tajných služeb) si zaslouží samostatný rozbor, jde totiž o extrémně protilotyšský a protiukrajinský informační produkt. V tomto „novinářském vyšetřování“ Ragozin všemožně kritizuje a snaží se přitáhnout za vlasy „vazby“ mezi zástupci lotyšského Národního společenství a ukrajinskými „neonacisty“. Hlavním úkolem jeho publikace bylo patrně zdiskreditovat a zablokovat mezistátní vztahy Lotyšska s Ukrajinou a řadou pobaltských států, jakož i projekty společného regionálního rozvoje, zejména projekt Mezimoří (Intermarium), který se vůbec nelíbí Moskvě.

Tato publikace byla teprve první etapou zvláštní operace RF. 17. prosince 2019 s odkazem na Ragozinovo tzv. „novinářské vyšetřování“ Dno Mezimoří zveřejnil páteřní kanál ruské propagandy Sputnik vlastní destruktivní příspěvek od tajných služeb RF, který měl za cíl ovlivnit vládu a veřejnost USA.

Tomuto příspěvku se dále dostalo velkého rozšíření s podporou sítí trollích farem ruských tajných služeb, byl ve velkém šířen na ruskojazyčných propagandistických webech a na sociálních sítích.

Lingvistický rozbor Ragozinových mediálních publikací v angličtině, analýza jejich obsahu, stylistické chyby a specifika sdělování významových konstrukcí textů nasvědčují vysoké pravděpodobnosti, že tyto příspěvky zpracovali různí rusky píšící autoři. S ohledem na tyto postřehy můžeme připustit, že Ragozin bývá často využíván nejen jako novinář samostatně pracující podle došlých z Moskvy „seznamů témat“ a narativů, ale také jako médium pro zveřejnění předem připraveného anglicky psaného materiálu pod jeho jménem.

Zajímavé je, že v samotném Lotyšsku, kde tento ruský novinář od roku 2014 žije, v roce 2020 Úřad pro státní občanství a migraci (PMLP) odmítl udělit Ragozinovi trvalý pobyt. Příslušnou informaci rozšířil ruský propagandistický web Sputnik Latvija.

Závěr

Lotyšské tajné služby patrně již dlouho sledují destruktivní informační aktivity ruského novináře na volné noze Leonida Ragozina, který by mohl být podle mnoha nepřímých znaků vlivovým agentem ruských tajných služeb. Zatím stále slouží jako „autor“ pro publikace v západních médiích zaměřených na diskreditaci Ukrajiny a Lotyšska na mezinárodní aréně.

Nelze vyloučit, že se ruské tajné služby také rozhodly použít Leonida Ragozina a další novináře na volné noze jako zdroj pro generování protiukrajinských narativů v západních médiích na pozadí vyhrocení politického skandálu v Ukrajině – tzv. Vagnergate.

Je dost zvláštní, když ruští novináři, kteří byli údajně nuceni z vlasti odejít kvůli tlaku ruského represivního systému, namísto aby psali o vnitřních problémech RF, spoustě zločinů s rasistickým pozadím nebo ruských hybridních jednotkách jako je Rusič nebo SVS Vagner, zaměřují své snahy na diskreditaci Ukrajiny. Právě Ukrajina je totiž zcela jistě obětí agrese Ruské federace. Právě podobní „opoziční“ ruští novináři žijící v členských zemích NATO jsou skvělým nástrojem k dalšímu postupu agrese RF na Západ, zejména do Pobaltí.

Čtěte příspěvky k tématu na InformNapalmu

• Dobrovolníci zveřejnili rozsáhlou interaktivní databázi ruské agrese (aktualizováno 22. 4. 2021)
• Dobrovolníci nasbírali důkazy účasti 35 vojenských jednotek Ozbrojených sil RF na záboru Krymu
• Na Donbase poprvé zaznamenán nejmodernější ruský komplet Navodčik-2
• Bayraktary TB2 v ukrajinských zbrojnicích brzdí RF lépe než „hluboké znepokojení“
• 40 vojáků z 15. brigády Ozbrojených sil RF usvědčeno z účasti na agresi proti Ukrajině (Infografika)
• Do konce roku plánuje RF zřídit 20 nových formací u západních hranic
• Ruská informačně psychologická operace proti ukrajinským mariňákům. Ponaučení pro informační odpor
• Poziční válka: Rusko neustále vysílá na Donbas své vojenské odstřelovače (FOTO)
• Exvelitel ruského 55. vrtulníkového pluku uznán vinným z nehody Mi-28N

Šíření nebo převzetí s odkazem na InformNapalm je vítáno. (Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0). Facebooková stránka komunity InformNapalm v češtině: InformNapalm Česko.

Podpořte prosím rozvoj jedinečného dobrovolnického zpravodajského média InformNapalm svými příspěvky na Patreonu.

Překlad: Svatoslav Ščyhol