Archivní foto: Andrij Parubij vyháněl Vadyma Novinského z prezidia Nejvyšší rady slovy: „Odstup ode mě, temná sílo!“

28. srpna Státní služba Ukrajiny pro etnickou politiku a svobodu vyznání shledala, že je Ukrajinská pravoslavná církev Moskevského patriarchátu přidružena k zahraniční náboženské organizaci, jejíž činnost je v Ukrajině zakázána, a sice k Ruské pravoslavné církvi. Toto rozhodnutí bylo důsledkem skutečnosti, že UPC MP nesplnila požadavek ukrajinského státu přerušit vazby na agresorský stát a na církev ospravedlňující ruskou genocidní válku proti Ukrajině.

Dějiny UPC MP ukazují, že Rusko dlouhá desetiletí vedlo proti Ukrajině nejen politickou a hospodářskou, ale i ideologickou válku. Jedním ze stěžejních nástrojů této agrese se stala Ruská pravoslavná církev a její ukrajinská pobočka. Tato struktura působila jako kapacitní kanál k šíření ideologie tzv. ruského světa. Manipulovala s dějinami, bourala národní identitu a snažila se udržet Ukrajinu ve vlivu Kremlu.

Politickou lobby a šíření idejí Moskevského patriarchátu financovali oligarchové, místní podnikatelé a výslovně kriminální podsvětí. Tyto peníze umožňovaly UPC MP budovat chrámy, provozovat tisíce farností a prosazovat své zájmy prostřednictvím médií a politiků.

Tento příspěvek je systematizací těch, kdo zajišťovali pro ruskou „duchovní“ agresi přístup k penězům a zdrojům. Tito lidé totiž pomáhali zlu zakořenit v Ukrajině a stávali se součástí velké mašinérie ruské války proti Ukrajině.

„Pravoslavní oligarchové“ a „podnikatelé od politiky: strategičtí investoři

Na vrcholu finanční pyramidy UPC MP stáli oligarchové, jejichž podnikatelské zájmy a politické ambice byly neodmyslitelně spjaty s Ruskem. Jejich podpora neměla povahu až tolik náboženskou, jako pragmatickou a strategickou.
Klíčová role oligarchů na podpoře moskevské církve je dobře známa.

Třeba Vadym Novinskyj byl jejím hlavním finančním dárcem a politickým lobbistou. Přes distribuovaný systém financování získal přímý vliv na církevní hierarchii a aktivně bojoval proti udělení Tomosu pro ukrajinskou církev. Dnes je Novinskyj obviněn z vlastizrady. Neméně významnou roli odehrávali i mediální magnáti Dmytro Firtaš a Serhij Ljovočkin, kteří dlouhá léta využívali své televize Inter jako mocného propagandistického nástroje, který vytvářel kladnou image UPC MP a prosazoval „duchovní jednotu“ s Moskvou.

V posledních letech před totální invazí byl ústřední postavou prosazování zájmů moskevské církve kmotr ruského diktátora Viktor Medvedčuk. Tento kombinoval politické, finanční a mediální proudy na podporu UPC MP. Jeho mediální holding, do nějž patřily televize 112 Ukrajina, ZIK a NewsOne, se stal skutečnou hlásnou troubou Moskevského patriarchátu. Vysílání se jen hemžilo komentáři loajálních vůči UPC MP expertů, kněží a politiků. Medvedčuk současně využíval svých médií k šíření kremelských narativů zabalených do náboženského obalu. Medvedčukova manželka Oksana Marčenková využívala svého postavení televizní moderátorky a později herečky pseudodokumentárního projektu Poutnice k aktivnímu prosazování pravoslaví na moskevský způsob, kdy maskovala politickou propagandu vyprávěním o „zázracích“.

Tyto postavy zajišťovaly existenci UPC MP a prosazovaly zájmy moskevské církve v Ukrajině dlouhá desetiletí, čímž garantovaly strategické krytí ruských zájmů. Hmotná struktura církve se však držela na méně významných podnikatelích, kteří měli na starosti jednotlivé regiony nebo zaměření náboženských aktivit.

Jak regionální lobbisté pokládali základy církevní infrastruktury?

Pro někoho, kdo nebyl oligarcha, ale chtěl být váženým člověkem v okruhu členů Strany regionů nebo se chtěl zalíbit Moskvě, existovalo několik opcí, jak Moskevský patriarchát podpořit: buď fundátorství, tedy výstavba chrámů na vlastní náklady, nebo financování různých „náboženských“ aktivit. Nejlepší bylo spojit obojí. Byl to způsob, jak získat sociální postavení, loajalitu Rusů a náklonnost výše postavených místních protagonistů církve. Dále uvádíme několik výmluvných příkladů podobných sponzorů.

V Kyjevě klíčovou roli v prosazování zájmů UPC MP odehrával Oleksij Omeljanenko, bankéř a developer, který v letech 2008 až 2014 šéfoval zastupitelskému klubu Strany regionů na kyjevské radnici. Podle exzastupitele Oleksije Davydenka byl hlavním lobbistou vyčlenění desítek pozemků pro výstavbu chrámů a kaplí Moskevského patriarchátu. Dělo se to často s porušováním postupu, v parcích a parčících, což vyvolávalo protesty místních komunit. Omeljanenko je také letitým přítelem někdejšího představeného Kyjevskopečerské lávry Pavla Lebeděva, bydleli blízko sebe a dokonce seděli vedle sebe na zasedáních kyjevského zastupitelstva.
Omeljanenkův partner Vasyl Horbal, někdejší zastupitel a předseda Lvovské oblastní státní správy, se rovněž aktivně zapojoval do financování projektů RPC v Ukrajině. Od roku 2007 byli Horbal a Omeljanenko společně členy správní rady organizace Den pokřtění Rusi, která pořádala oslavy náboženských svátků v metropoli pod patronátem RPC, a společně přivezli do Kyjeva Andreje Kurajeva, tehdy vůči Kremlu loajálního. Později Horbal podal proti Omeljanenkovi žalobu, kdy ho obvinil z krádeže 25,9 mil. hřiven. To jsou vážně vysoké vztahy.

V Oděse se jako dlouholetý podporovatel moskevské církve vyznamenal Serhij Kivalov. Tento nejenže podporoval UPC MP jako politik, ale také byl organizátorem a sponzorem výstavby chrámu svaté mučednice Taťany přímo v areálu své právní akademie, kdy náboženskou propagandu proplétal se vzděláním. Za svou aktivní podporu moskevské církve získal téměř všechna možná církevní vyznamenání. Značným zdrojem kapacit pro UPC MP zůstává i úřadující starosta Oděsy Truchanov. Třeba v roce 2020 osobně předal metropolitu Onufrijovi listiny o vlastnickém právu na pozemek, kde stojí Svatoiverský klášter. Dokonce i po totální invazi jak Kivalov, tak Truchanov stále brání derusifikaci města.

V Záporoží byl po dlouhá desetiletí klíčovým ochráncem UPC MP Vjačeslav Bohuslajev, dlouholetý šéf strategického podniku Motor Sič. Bohuslajev financoval výstavbu a restaurování chrámů, štědře obdarovával místní klér a využíval svého vlivu k prosazování zájmů moskevské církve v regionu. Jeho činnost byla natolik významná, že obdržel početná církevní vyznamenání přímo od RPC. Současně spolupracoval s Ruskem i vojensky.

V Charkově prosazoval zájmy UPC MP Mychajlo Dobkin a jeho podnikatelští přátelé. Dobkin a spol. financovali výstavbu chrámů, prosazovali křížové průvody, vozili ruské kněží do Charkova. Dokonce po totální invazi v dubnu 2022 byl Dobkin vysvěcen na diákona metropolitou Charkovským Onufrijem. Dobkin se stále pravidelně zúčastňuje bohoslužeb UPC MP.

Podnikatelé regionálové: peníze na chrám a církev na ochranu vlastních zájmů

Další skupinu sponzorů UPC MP tvoří podnikatelé, často s kriminálním pozadím, kteří nelobbovali zájmy moskevské církve systémově jako Omeljanenko nebo Kivalov, ale využívali „duchovního faktoru“ k dosažení svých podnikatelských cílů, třeba k vybudování pěkných vztahů s místními proruskými politiky nebo Rusy.

Např. vlastník sítě čerpacích stanic „BRSM-Nafta“ Andrij Biba nejenže financoval výstavbu chrámů, ale také měl ochranu paramilitární organizace Myrjany (Laici), která má úzké vazby na propagandistické médium Svaz pravoslavných novinářů. SBU obě struktury podezřívá z činnosti pro FSB, což ukazuje na nebezpečné prorůstání podnikání, církve a zpravodajských služeb nepřítele.

Někdejší vlivná poslankyně za Stranu regionů a majitelka zemědělského holdingu Svitanok Teťana Zasuchová udělala ze své rodné vsi Kovalivky jakousi „pravoslavnou enklávu“, kdy tu nechala vybudovat ženský klášter sv. Anastázie. Symbolické je, že v lednu 2022, měsíc před invazí, sem přijel sloužit sám primas UPC MP Onufrij.

Mykola Koreckyj, zastupitel Poltavské oblasti a vlastník továrny Alfateks, nejenže aktivně podporoval UPC MP, ale také se zúčastnil jejího synodu a v roce 2022 podle vyšetřovatelů měl v Rusku provozované firmy již po začátku totální války.

Mykola Lavrenko, prezident společnosti VS Energy, která bývá spojována s ruskými podnikateli, figuroval jako fundátor katedrály 12 apoštolů na kyjevském sídlišti Osokorky.

Jurij Jerynjak, povědomý v kriminálních kruzích pod přezdívkou Moldavan, je nejen mecenášem, ale i oficiálním vedoucím náboženské obce farnosti Zesnutí Bohorodičky UPC MP v městské části Darnyckyj v Kyjevě.

Kronika zrady a cesta k duchovní nezávislosti

Peníze ukrajinských oligarchů a podnikatelů se staly palivem pro distribuovaný vlivový systém Moskevského patriarchátu. Šlo o dlouholetou investici do vybudování ideologického předmostí pro ruskou agresi. Značná část sponzorů a lobbistů UPC s financováním a obhajobou moskevské církve nepřestala ani po roce 2014, kdy postoj Ruska vůči Ukrajině již byl očividný.
Vznikla jakási unie: Moskva do toho dávala ideologii a politickou podporu, místní oligarchové a politici pak peníze, mediální krytí a administrativní zdroje. Církev jim na oplátku zaručovala loajalitu voličů a „žehnala“ jejich postavení. Tato síť léta podemílala ukrajinskou identitu, prosazovala lži o „bratrských národech“ a vytvářela v hlavách milionů Ukrajinců alternativní realitu výhodnou pro Kreml.

Činnost těchto lidí přímo vedla k válce. Rusové si byli jistí, že se mohou opřít o síť loajálních kněží a věřících. Boj o duchovní nezávislost se ukázal neméně významný, než boj na frontě. Jména těch, kteří tohoto trojského koně léta budovali, mají zůstat v paměti jako varování. Kompletní očištění od kolaborantů v řízách a jejich sponzorů je nutnou podmínkou k našemu vítězství.

Doslov

V kontextu shora uvedených faktů si dovolujeme připomenout velký cyklus CYBINT studií FrolovLeaks, který přinesla mezinárodní zpravodajská komunita InformNapalm ve spolupráci s Ukrainian Cyber Alliance.

Když se zabýváme hloubkovým vlivem RPC na UPC v Ukrajině, musíme si nutně pamatovat tuto fotku. Tato zachycuje hlubokou vzájemnou provázanost ruské armády a církve. 8. listopadu 2021, několik měsíců před totální invazí, metropolita Chabarovský a Přiamurský Artemij vyznamenával tehdejšího velitele 64. samostatné motostřelecké brigády Ozbrojených sil RF (vojenský útvar č. 51460) podplukovníka Azatbeka Omurbekova archijerejskou listinou, kdy mu žehnal „křížovou výpravu“ do Ukrajiny. Již o několik měsíců později Omurbekov a jemu podřízení ruští vojáci páchali masové válečné zločiny v Buče, Kyjevská oblast. Po jeho identifikaci dobrovolnými investigativci od InformNapalmu získal tento válečný zločinec v anglicky psaných médiích přezdívku Bučský kat a byl zařazen na personální sankční listiny mnoha zemí světa.

Po návratu z Ukrajiny do Chabarovsku však Omurbekov již sice stihl vystřídat několik funkcí, stále však pravidelně stojí po boku metropolity Chabarovského a Přiamurského a dalších činitelů RPC. Což hodně vypovídá o pravých hodnotách ruské církve a jejích podporovatelů jak v Rusku, tak jinde.

Tuto publikaci zpracovali dobrovolní vyšetřovatelé Andrij Bohdanov, Serhij Volskyj a Foma Kinjajev speciálně pro čtenáře webu InformNapalm. Šíření nebo převzetí s odkazem na InformNapalm je vítáno. (Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0). Česká stránka komunity InformNapalm na Facebooku: InformNapalm Česko.

InformNapalm nedostává žádnou finanční podporu od vlád ani od dárců. Zajišťovat provoz webu pomáhají pouze dobrovolníci pracující pro naši komunitu a naši čtenáři. Mezi dobrovolníky se můžete zapojit i vy nebo podpořit InformNapalm svými příspěvky.

Překlad: Svatoslav Ščyhol