Dnes štáb protiteroristické operace přímo obvinil zástupce OBSE z nečinnosti a z nedostatku přiměřené reakce na ostřelování ve frontovém Zajceve. Podle zástupců štábu si teroristé tentokrát byli svou beztrestností natolik jisti, že otevřeně použili 120milimetrové minomety, které Minsk zakazuje. Právě proto nezbývá než kontrolní stanoviště Zajceve uzavřít a stejně tak posoudit případné uzavření dalších stanovišť. „Svým nekonáním zástupci Speciální monitorovací mise OBSE přebírají jistý díl viny na ostřelování Zajceve ze strany ozbrojenců, uzavření kontrolního stanoviště Zajceve a eskalaci konfliktu na Donbasu“, uvádí štáb.

Jde o velmi závažné prohlášení. Je jasné, že mu něco předcházelo. Ve skutečnosti se však otázky na kolegy z OBSE ze strany ukrajinských vojáků hromadily dost dlouho. Poslední vyhrocení situace ovšem žádá, aby byly položeny zpříma.

Pokusím se tu vysvětlit výhrady vůči OBSE, které vznikají na ukrajinské (a kupodivu někdy i na té separatistické) straně. Je jasné, že materiál bude poněkud jednostranný, bude z něj ovšem možné aspoň pochopit, proč se štáb protiteroristické operace uchýlil k tvrdší rétorice.

Co tvoří misi

Speciální monitorovací mise OBSE je dobře vybavena a proškolena. Z poslední zprávy této organizace vyplývá, že v rámci mise působí 1057 osob z více než 40 zemí. Loňský rozpočet, který pro misi vyčlenila Evropská unie, činil 25 milionů eur, z toho bylo 6 milionů vynaloženo jen na zajištění činnosti pozorovatelů. Pozorovatelé mají zajištěné dobré ubytování. Příkladem je třeba budova klenotnického domu SAGA, který slouží jako základna mise v Kramatorsku.

Jsou také vybaveni dobrými automobily. Jejich hlavními dopravními prostředky jsou pancéřové bílé Toyoty, jejichž nákup financovala jak EU, tak Kyjev.

Také bylo oznámeno, že Rusko poskytlo misi OBSE na Donbasu 24 pancéřové automobily Tygr.

De facto tedy Zvláštní monitorovací mise OBSE představuje početnou skupinu dobře vybavených specialistů, kteří netrpí žádným nedostatkem prostředků.

…a v čem je problém

Ukrajinští vojáci spatřují problém v tom, že toto vše dnes moc nefunguje.

Jedním z hlavních úkolů mise je sledovat porušování příměří nastoleného Minským procesem. K jeho naplnění by měli zástupci mise objíždět konfliktní území, vyjíždět na místa, kde se střílelo, a zaznamenávat: kde, kdo, kdy, kolik bylo obětí…

V praxi by to mělo (přinejmenším na území kontrolovaném ukrajinskou armádou) vypadat následovně. Po ostřelování některého sídla sem zamíří delegace SCKK (Společného centra pro kontrolu a koordinaci otázek příměří a stabilizace dělicí čáry mezi stranami), kterou tvoří ukrajinští a ruští specialisté. Ukrajinci a Rusové pak zaznamenají důsledky ostřelování s tím, že je následně delegace OBSE zadokumentuje dodatečně jako nezávislý pozorovatel.

Výhrady ze strany ukrajinských vojáků vůči OBSE tedy spočívají právě v tom, že v praxi její zástupci nedorazí na místa střelby zdaleka pokaždé. A když dorazí, nejsou vždy ochotni zadokumentovat samotnou skutečnost, že ke střelbě došlo. Na štábu protiteroristické operace bylo autorovi těchto řádků bez delšího přemýšlení sděleno, že „OBSE potvrdí pouhých 30 až 40 % incidentů“. Je to samozřejmě lepší než u ruské strany v SCKK, která vůbec „vidí“ krátery jen ve výjimečných případech. Ani tak ovšem nejde o tu práci, která je zapotřebí k účinné realizaci příměří, nebo alespoň ke konstataci faktu, že to s příměřím jaksi nefunguje.

Skutečnost, proč se delegáti od OBSE nejsou schopni dostat do některého místa, se často zdůvodňuje objektivními faktory. Třeba tím, že se separatisté pokoušejí ostřelovat jejich auta. Tito vůbec rádi „pouští hrůzu“ na příslušníky OBSE, obzvlášť před každou další provokací. Důvod je jednoduchý: vědí, že se pak zástupci mise začnou obávat o vlastní bezpečnost, čímž se rozsah jejich aktivit výrazně omezí. „OBSE nejezdí tam, kde to není bezpečné“, vysvětlila před časem známá dobrovolnice a zástupkyně Dobrovolnického výsadku na Ministerstvo obrany Ukrajiny Teťana Ryčkova. Bohužel je to tak. Už předtím portál Informační odboj také uveřejnil stížnosti od obyvatel Sjevěrodonecku, že zástupci mise v jejich městě údajně nikdy nevyjeli dál než do místních restaurací. Na druhou stranu mohlo jít i o výjimku.

První zástupce šéfa mise Alexander Hug mimochodem přiznává, že je organizace omezena v pohybu. Jen s tím, že to přičítá válčícím stranám.

Dále bývá misi vytýkáno, že často používá příliš neurčité formulace. Třeba že sice zaznamená samotnou skutečnost, že došlo ke střelbě, nezmiňuje však viníky, a to i ve zcela zjevných případech.

Nakonec se v rámci misí OBSE občas vyskytují vyloženě zaujaté osoby. Zejména v roce 2014 býval častým hrdinou zpravodajství LiveNews a dalších propagandistických kanálů Nizozemec Kai Vittrup, delegát od Organizace, který tvrdil, že Ukrajina v Luhansku ostřeluje pouze civilní cíle.

V zájmu spravedlnosti je nutno uvést, že s podobnými obviněními vůči OBSE přicházeli i separatisté. Vyjíždějí prý příliš pozdě, zkoumání místa střelby věnují málo času a nezadokumentují vždy vše. Ostatně proč ne: lze celkem připustit, že nerozhodnost, kterou trpí na straně kontrolované Ukrajinou, je jim vlastní i na území okupovaném teroristy.

Ukrajina má maximální zájem, aby události na Donbasu, a sice na obou stranách dělicí čáry, byly zadokumentovány úplně a přesně. Jde o náš argument pro vyjednávání v Minsku a o způsob, jak dostat do světa pravdu a vyhnout se přitom monstrózní propagandistické mašinérii Ruské federace. Bohužel to nefunguje zdaleka vždy, zejména proto, že to příslušníci OBSE nezvládají.

Ukrajinští vojáci mají přitom daleko k myšlence, že by šlo o špatný úmysl, a nedávají si za cíl zahraniční partnery očernit. Nejspíš tu máme co dělat s pověstnou kombinací mezinárodní byrokracie a lidského faktoru. Je jasné, že se každý člověk a každý pozorovatel stará především o své osobní pohodlí a bezpečnost. Proto každá střelba na automobil OBSE, k čemuž jsou teroristé v poslední době náchylní, snižuje motivaci jejích zástupců.

Znehodnocuje to však samotnou myšlenku mise. Vypadalo by to, že když teroristé dají odstřelovačům rozkaz několikrát vypálit na bílý džíp, mohou pak v klidu hromadit prostředky k útoku a tahat k frontové linii zakázané 120milimetrové zbraně, aniž by riskovali obvinění z porušování minských dohod. K čemuž de facto docházelo v druhé polovině ledna 2016 a dochází stále. Výsledkem je, že prostředky, které vyčlenila na tuto misi Evropská unie, vylétají komínem, a úkol svěřený misi OBSE světovým společenstvím se neplní. Propast nejde přeskočit v několika skocích, aktivní válečný konflikt nelze dokumentovat selektivně a jen občas. Buď se dokumentuje a pak se o získané údaje opírají mezinárodní struktury a v budoucnu i soudy, nebo dokumentovat není možné – a pak moc nezáleží na tom, zda to má objektivní, nebo subjektivní důvody.

Mise OBSE dnes netrpí žádným nedostatkem zásobování. Co jí často schází, je vůle. Nezbývá než doufat, že ji u sebe dokáže najít v budoucnu. Dnes ostřelování opět nabírá na obrátkách. Pro urovnání konfliktu je tak zapotřebí, aby mezinárodní pozorovatelé dělali to, proč byli sem vysláni, a to statečně a pečlivě.

Viktor Trehubov

Originál publikován dne 3. února 2016

Překlad: Svatoslav Ščyhol