Bagrování námořních cest je mezinárodní povinností Ukrajiny v rámci zajišťování požadované hloubky plavební dráhy. Ukrajina zaručuje zahraničním plavidlům bezpečné podmínky mořeplavby. Před rokem 2004 v oblasti bagrování námořních cest působily dva strategické podniky pro ekonomiku a bezpečnost státu, a sice Čorazmoršljach a Usťdunajvodšljach. Jejich flotilu v té době tvořilo 75 lodí. Dnes je však situace tristní: kvůli korupci byla činnost těchto korporací pozastavena a loďstvo se nepoužívá.
V důsledku tohoto stavu při průměrné roční potřebě prací na bagrování námořních cest v rozsahu 10 mil. m3 dvě stávající ukrajinské lodě Meotyda a Inhulskyj nezvládnou více než 0,5 mil. m3, tedy maximálně 5 % požadovaného objemu. Situace je mírně řečeno kritická: 95 % procent prací na bagrování námořních cest provádějí zahraniční lodě, zejména ruské, a to za ceny výrazně přesahující výrobní náklady.
Ruský agresor nezůstává stranou a již dlouho pohlíží na Ukrajinu jako na konkurenta v námořním prostoru.
Zdroj: Strategie rozvoje námořní přístavní infrastruktury Ruska do roku 2030.
Oficiální strategie rozvoje ruských námořních přístavů mezi svými cíli uvádí „přesměrovat část objemu zahraničních obchodních toků RF do ruských přístavů z Ukrajiny“. Rusko má zájem na tom, aby ukrajinské námořní přístavy stagnovaly. K tomu postačí jen zhoršit podmínky, aby náš stát nemohl plnit své mezinárodní závazky na bagrování plavebních cest. A dnes má Kreml k dosažení tohoto cíle blízko jako nikdy.
Zkrachovalý Čorazmoršljach převáděl peníze do „LLR“
V roce 2004 vedení Čorazmoršljachu uzavřelo mezinárodní ekonomické kontrakty, kvůli nimž bylo v roce 2005 zahájeno říjení o úpadku společnosti. V roce 2011 byl vedoucím Čorazmoršljachu jmenován Oleksandr Sauljak, již v následujícím roce však byl zadržen pro podezření z vydírání a převzetí úplatku za uzavření smlouvy o nájmu dvou lodí Čorazmoršljachu ve výši 70.000 USD. Což mu mimochodem nezabránilo v roce 2015 kandidovat do zastupitelstva města Oděsy.
V listopadu 2014 byl ředitelem Čorazmoršljachu z nějakého důvodu jmenován Serhij Četyrkin, který předtím v letech 2010 až 2011 řídil dnes už zaniklý Ukrtechflot. Není divu, že v roce 2016 bylo Čeryrkinovi sděleno podezření ze způsobení škody v hodnotě téměř 12 mil. hřiven kvůli odpisu 18 plavidel k sešrotování pod cenou.
Cca 19 mil. hřiven, což jsou téměř všechny peníze získané prodejem plavidel, Čorazmoršljach přitom v prosinci 2014 převedl na účet firmy Meredis Finans, která de facto sídlí v tzv. „LLR“. Konečným beneficiárním vlastníkem je Andrij Hrenaďorov žijící v okupovaném Irminu.
Zdroj: výpis z Jednotného státního rejstříku právnických osob na Meridis Finans.
Ruské lodě ve službách ukrajinského bagrování námořních cest: chceme opakování krymského scénáře?
FSB vytváří podmínky k další vojenské agresi proti Ukrajině. Zejména trh se službami bagrování námořních cest obsadily ruské lodě. V nutných případech by pak mohly být tyto lodě využity k blokování námořní plavby na přístupech do Černého moře z Azovského moře, Dunaje a Dněpru, z námořních přístavů Južne, Oděsa, Bilhorod-Dnistrovskyj a Illičivsk.
Podle informací z jednoho trestního spisu se společnost Gidrostroj z ruského Kaliningradu nemohla přímo zúčastnit výběrového řízení na bagrování námořních cest vypsaného Sdružením námořních přístavů Ukrajiny, proto navázala kontakt s ukrajinskými společnostmi Techmorhidrobud-Mykolajiv, Lihos UA, Kompanija „Novi Technolohiji Ukrajiny“ a Ukrzvjazokhidrobud, kterým navrhla, že by se mohly hlásit do výběrových řízení a používat k pracím ruské lodě.
Za účelem zakrytí vazeb na ruskou společnost Techmorhidrobud-Mykolajiv a Hidrostroj založily společnosti v daňových rájích: Rossolast Corporation LTD (Kypr), Krayteks Group Holding Limited» (Kypr), Kleona Trade LLP (Velká Británie) a Jollanta Group LTD (Belize).
Nakonec tak bylo operační řízení námořních plavidel bagrovací flotily jako je Severodvinskij, Milford, Glenford, Jelena, Kimburgskij, Dunaj nebo Izmailskaja realizováno z Ruska.
Mimochodem ředitel bagrovací společnosti Techmorhidrobud-Mykolajiv Oleksij Buštruk podle informací ze svého profilu na ruské sociální síti vystudoval školu č. 20 v Kamensku-Uralském (Sverdlovská oblast, RF) a sloužil u divize Dzeržinského 3186 (Moskva, RF). Není tak divu, že rád navázal kontakt s ruskými „partnery“.
Zdroj: profil Oleksije Buštruka na ruské sociální síti Odnoklassniki.
V loňském výběrovém řízení na provádění prací bagrování námořních cest v přístavech Berďansk a Mariupol Techmorhidrobud-Mykolajiv porazila jediného konkurenta, další ukrajinskou společnost Inflot-Danubius. Posledně jmenovaná do účasti na výběrovém řízení zapojuje dva námořní sací bagry Oněžskij a Irbenskij, které se dle kvalifikačních osvědčení plaví pod vlajkou RF a mají ruské domovské přístavy Archangelsk a Petrohrad.
Zdroj: odpověď Státního finančního inspektorátu Ukrajiny na poslaneckou interpelaci č. 31-11/424 ze dne 28. 4. 2016
Šéf Správy námořních přístavů Ukrajiny (SNPU) s ruskou minulostí
V roce 2014 byl do funkce ředitele nově vzniklé Správy námořních přístavů Ukrajiny (SNPU) jmenován Andrij Amelin. Již v roce 2016 mu však vyšetřovatel SBU sdělil podezření ze spáchání trestného činu zpronevěry přes 3 mil. hřiven na nákupy paliv. Řízení bylo zaevidováno u soudu, Amelin byl zadržen, později však propuštěn na kauci. Tento příběh ještě není u konce.
Začátkem roku 2017 ho ve funkci šéfa SNPU nahradil Lotyš Raivis Veckagans, který předtím působil jako člen představenstva Riga Central Terminal, kde měl na starosti „udržování vztahů s klíčovými klienty, ruskými výrobci uhlí, rudy, litiny a feroslitin“.
Zdroj: profil Raivise Veckaganse na Linkedln.
Navíc k tomu je Veckagansův bývalý zaměstnavatel Riga Central Terminal společným podnikem Rižského obchodního přístavu a ruského holdingu Sibirskij Dělovoj Sojuz.
Zdroj: profil Raivise Veckaganse na Linkedln.
Jedním ze dvou společníků Sibirského Dělového Sojuzu je zase Vladimir Gridin, který byl v letech 2007 a 2011 úspěšně zvolen poslancem Státní dumy RF za Putinovu stranu Jednotné Rusko a působil jako místopředseda dopravního výboru.
Dnešní šéf SNPU tedy několik let, a to i v prvních letech rusko-ukrajinské války, hájil zájem společnosti, jejímž vlastníkem je ruský podnikatel a poslanec, který má na starosti dopravní sféru v RF.
Ani to však není vše. Na Veckagansově profilu na Linkedln z nějakého důvodu není uvedena již přímo ruská společnost, u níž byl zaměstnán od ledna 2016. Informace o ní jsou uvedeny ve Veckagansově elektronické deklaraci podané 2. června 2017: Fenix, Petrohrad, RF.
Zdroj: Elektronická deklarace Raivise Veckaganse.
Společnost Fenix je provozovatelem a vlastníkem přístavu Bronka (Petrohrad, RF). Tato společnost je součástí struktury holdingu Forum, jehož společníkem byla Autonomní nekomerční organizace „Správa záležitostí regionální veřejné nadace na podporu Federální bezpečnostní služby a Služby zahraniční rozvědky“.
Zdroj: výpis z Jednotného státního rejstříku právnických osob na ruský holding Forum.
Nakonec jedním ze dvou hlavních akcionářů holdingu Forum je jistý Nikolaj Něgodov, který od roku 1977 sloužil na úřadě KGB pro Leningrad a oblast a v roce 2002 se stal náměstkem ministra dopravy RF.
Sečteno a podtrženo, než se Veckagans postavil do čela SNPU, pracoval pro ruskou společnost, která je propojena s tajnými službami RF a kterou vlastní generálmajor FSB ve výslužbě. Zajímavé je, jak Veckagans přesto dokázal úspěšně absolvovat zvláštní prověrku před jmenováním do funkce šéfa SNPU.
Ukrajina již přišla o přístav Heničesk, který v sovětských dobách měl obrat nákladní dopravy 250.000 tun, dnes je však mimo provoz. Usť-Dunajský přístav v Oděské oblasti je v podstatě „mrtvý“, má obrat pod 1.000 tun kvůli podstatnému zmenšení hloubky přístavu. Přístav Reni za dobu samostatného státu snížil překládku zboží na 1/16 původního rozsahu a výběrové řízení na bagrování dna tohoto přístavu bylo vypsáno poprvé za poslední roky.
Bagrování námořních cest navyšuje obrovský rozsah korupce a je prolezlé ruským zasahováním – je to přímá cesta k tomu, abychom ztratili námořní přístavy i v Berďansku, Oděse nebo Mariupolu. SBU, konkrétně útvar pro hospodářskou bezpečnost takticky bojuje proti ruské destrukci v této sféře, potřebujeme však změny na strategické úrovni: světová politika počítá s existencí konceptu ochrany objektů kritické infrastruktury, jimiž jsou kanály, vodní plochy a bagrovací loďstvo.
Oleksij Minakov, politický komentátor, speciálně pro InformNapalm.
V případě použití informací je nutno uvést funkční odkaz na zdroj (Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0)
Klikněte na „Sdílet“ a podělte se s přáteli.
Staňte se fanoušky stránky InformNapalm Česko a nechte se pohotově informovat o nových příspěvcích v češtině.
Překlad: Svatoslav Ščyhol
Read the latest book “Donbas in Flames. Guide to the Conflict Zone” published by Prometheus Center. This guide will be useful to journalists, researchers, war experts, diplomats and general readers seeking information on the war in Donbas.
Aktuální hlášení skupiny INFORM NAPALM