Pokračujeme v přinášení nových informací o bývalých příslušnících rozpuštěné ukrajinské zvláštní policejní jednotky Berkut ve službách diktatur v Rusku a Bělorusku.
V díle druhém se geografie vyšetřování podstatným způsobem rozšiřuje. Někdejší příslušníci zvláštní jednotky Berkut se našli nejen v Minsku, ale i v jiných regionech. V rámci vyšetřování poprvé přinášíme informace o bývalém „berkuťákovi“ z Oděsy, který dnes slouží v řadách minského AMAPu (policejní těžkooděnci).
Čtěte také: Speciální vyšetřování: co střeží Berkut v Bělorusku? Díl I.
Nejen Minsk
Zkoumání účtů zmíněného v prvním díle tohoto vyšetřování Dmytra Ancupova na sociálních sítích nás přivedlo k jeho kolegovi na běloruském území, příslušníkovi mykolajivské zvláštní jednotky Berkut Volodymyru Didykovi. Na svém profilu na Odnoklassniki Ancupov označil Didyka za kolegu.
Volodymyr Volodymyrovyč Didyk (Дідик Володимир Володимирович)
Narozen 3. srpna 1988 v Antonivce, Novoodeský okres, Mykolajivská oblast, Ukrajina. Vystudoval Mykolajivskou polytechnickou kolej. Po demobilizaci nastoupil ke zvláštní policejní rotě Berkut v rámci Ředitelství vnitra Ukrajiny pro Mykolajivskou oblast. Po vítězství Revoluce důstojnosti uprchl i s rodinou do Běloruska. Slouží patrně u AMAPu v rámci Ředitelství vnitra Homelského oblastního výkonného výboru.
Byl identifikován na skupinových fotografiích s kolegy z mykolajivského Berkutu.
Podle výložek na fotce měl Didyk tehdy hodnost četaře milice.
Didyk byl spatřen také na záběru ze svatby příslušníka mykolajivského Berkutu Artema Melnyčenka, který v roce 2017 z pořádkových sborů odešel.
Na rozdíl od většiny příslušníků mykolajivského Berkutu, kteří uprchli do Běloruska, Didyk nežije v metropoli ani v jejím okolí, ale v Homelu.
Zkoumáním veřejně přístupných zdrojů bylo jméno Volodymyra Didyka nalezeno na seznamu občanů, kteří potřebují zlepšení bytových podmínek v městské části Čyhunačny v Homelu.
Rozhodnutím obvodního úřadu z 6. června 2017 byl zařazen do společného pořadníku. Prostřednictvím online služby Homelského oblastního výkonného výboru zjistíme, že s platností v červenci 2020 měl Volodymyr Didyk jako čekatel na bydlení pořadové číslo 14370.
Tato oficiální informace je dalším potvrzením Didykova data narození.
Podmínky vedení v pořadníku na přidělení bydlení počítají s každoročními kontrolami, kdy se tato potřeba potvrdí na orgánech místní samosprávy v místě trvalého bydliště. Zajímavé je, že úřad městské části Čyhunačny v Homelu volně zpřístupnil dokonce úplnou adresu pobytu bývalého „berkuťáka“ na jedné z ubytoven bytového družstva Selmašauskaja.
Dle běloruské právní úpravy mají občané, kteří jsou přihlášení k pobytu na ubytovně a vedeni v pořadníku na přidělení bydlení, povinnost fyzicky bydlet v místě trvalého pobytu. Kvůli ověření této skutečnosti si výkonný výbor dokonce vyžaduje písemná svědectví od sousedů nebo správce ubytovny. Vychází tedy, že minimálně od roku 2017 až donedávna Volodymyr Didyk bydlel v městské části Čyhunačny v Homelu.
Na podzim 2020 byl Didyk ze společného pořadníku vyřazen. Nejpravděpodobnějším důvodem, který se nabízí, je přidělení bydlení v místě zaměstnání. Zákon umožňuje souběžné vedení v pořadnících v místě bydliště a v místě zaměstnání. Navíc příslušníci pořádkových sborů mají přednostní právo na přidělení služebního bydlení. Také je známo, že po odsloužených 5 až 7 letech u AMAPu dostávají jeho příslušníci vlastní bydlení.
S Volodymyrem Didykem by mohl souviset příběh, který v Homelu zažil ukrajinský migrant Jevhen Kyryčenko, jenž v roce 2014 kvůli hrozící ofenzivě ruské armády odvezl svou rodinu z Doněcké oblasti do Běloruska.
Ve večerních hodinách 11. srpna 2020 byl Kyryčenko v centru Homelu zadržen místním AMAPem jako údajný demonstrant a umístěn do mikrobusu Gazel. Když Kyryčenko řekl, že je Ukrajinec, byl přesunut do antonu, kde se nacházelo 8 až 10 osob v černých uniformách bez identifikačních znaků.
Tito ho podle Kyryčenka uráželi, ptali se, kolik mu platí a kdo je koordinátor, pak srazili na podlahu a hodně zbili. Jeden z těžkooděnců se zeptal: „Nebyl jsi to náhodou ty, podrazáku, kdo mě pálil na Majdanu?“ Následně byl Kyryčenko opět přemístěn do Gazely a dopraven na obvodní pracoviště vnitra Centralny v Homelu, kde mučení pokračovalo. Z rozhodnutí soudu pak byl Kyryčenko několik dní držen ve vazební věznici.
Navzdory podanému odvolání proti soudnímu rozhodnutí a znaleckému posudku, který si vyžádal vyšetřovatel kvůli bití, byl Kyryčenko předvolán na Úřad pro státní občanství a migraci, odkud znovu odvezen do vazby. Po 14 dnech ve vazbě byl z Běloruska vyhoštěn s tím, že se sem v nejbližších třech letech nesmí vrátit.
Je možné, že by Volodymyr Didyk a příslušník AMAPu, který se v antonu ptal Jevhena Kyryčenka na Majdan, byl stejnou osobou? Aby to autor tohoto vyšetřování zjistil, kontaktoval Jevhena Kyryčenka. Podle něj byli zadržení zavřeni do antonu záměrně, aby je mohli zbít.
Podle Kyryčenka tento těžkooděncům v antonu do tváří neviděl: měli na sobě kukly, někteří i přilby. Navíc bylo zadrženým bráněno dívat ve směru policistů, takže ho nebyl schopen identifikovat.
Má-li někdo z čtenářů k tomu další informace, oznamte je prosím autorovi tohoto vyšetřování. Anonymita je zaručena.
„Oděsa, perla u moře“
V řadách minského AMAPu se našel ještě jeden příslušník rozpuštěné ukrajinské zvláštní jednotky Berkut, a sice Serhij Kiminčyžy. Zjistili jsme, že před časem sloužil u samostatného zvláštního policejního praporu v Oděse. Jde o prvního berkuťáka z Oděsy, který se našel mezi běloruskými policisty.
Serhij Petrovyč Kiminčyžy (Кімінчижи Сергій Петрович)
Narozen 4. srpna 1983 ve Vasylivce, Bolhradský okres, Oděská oblast, Ukrajina. Bydlel v obci Vyhoda, Biljajivský okres, Oděská oblast. Po demobilizaci nastoupil službu u zvláštního policejního praporu Berkut v rámci Hlavního ředitelství Ministerstva vnitra Ukrajiny pro Oděskou oblast. Po vítězství Revoluce důstojnosti uprchl do Běloruska. Lukašenkův režim mu udělil občanství a nechal sloužit u AMAPu Hlavního ředitelství vnitra Minského městského výkonného výboru.
Hloubkovým průzkumem veřejně přístupných zdrojů (OSINT) byl Serhij Kiminčyžy vyhledán mezi příslušníky Berkutu, kteří se zúčastnili výjezdových dnů otevřených dveří pro účastníky Oděského dětského ozdravného tábora Jurije Gagarina.
Předmětnou akci uspořádal začátkem srpna 2013 Odbor kriminální policie pro dětské záležitosti Hlavního ředitelství Ministerstva vnitra Ukrajiny pro Oděskou oblast. Kromě berkuťáků byli pozváni také příslušníci kynologického centra v rámci tohoto odboru. Kiminčyžy se zúčastnil nejen vystoupení svého oddílu, kdy ukazoval základní postupy boje zblízka, ale také předvádění zbraní a speciální techniky, kterou měli berkuťáci k dispozici.
Je známo, že v době Revoluce důstojnosti, a sice 19. února 2014, příslušníci oděského Berkutu prorazili obklíčení, které zřídili oděští aktivisté kolem základny praporu, a dvěma autobusy vyrazili do Kyjeva. Již 21. února poslanec Anatolij Hrycenko doprovázel oddíly Berkutu, a to i z Oděské oblasti, při jejich odjezdu z Kyjeva. Oděští berkuťáci se přímo podíleli na událostech ze dne 20. února 2014 v Kyjevě, jeden z nich byl dokonce zraněn v ulici Instytutska.
Se službou Serhije Kiminčyžyho u Minského AMAPu souvisí hned několik případů zadržení a soudního stíhání běloruských aktivistů.
3. dubna 2018 byl v Minsku zadržen známý běloruský anarchista Vjačaslau Kasiněrau. Den předtím se zúčastnil pikety, kdy požadoval dekriminalizaci lehkých drog v malých dávkách a příslušnou novelizaci jednoho z nejrepresivnějších ustanovení běloruského trestního zákoníku, článku 328 „Nelegální oběh omamných látek“.
Podle manželky Vjačaslava Kasiněrava Maryny Nasenkové k zadržení došlo na ulici. Provedl ho příslušník obvodního pracoviště vnitra Maskouski v Minsku a dva příslušníci AMAPu v civilu. Jeden z nich se tehdy nepředstavil, druhý měl podle dokladů příjmení Kiminčyžy. Tato skupina strčila Kasiněrava do mikrobusu, který stál pod jeho okny již od rána. Následujícího dne 4. dubna byla Kasiněravovi vyměřena pokuta podle neméně represivního článku 23.34 přestupkového zákoníku BR.
Druhý incident souvisí s projednáním správní věci místopředsedy politické strany KPK-BHF a BNF Obrození Sjarheje Papkova před obvodním soudem Savěcki v Minsku 10. ledna 2020. Při tomto jednání Serhij Kiminčyžy a další svědek od AMAPu Viktar Martynčyk vypověděli, že 21. října 2019 na náměstí Kastryčnickaja v Minsku Papkou údajně vykřikoval hesla a narušoval veřejný pořádek. Tento den se konala jedna z akcí na podporu samostatnosti Běloruska.
Přestože Papkou předložil soudu veškeré požadované důkazy své neviny, soud rozhodl na základě výpovědí policistů, zejména Serhije Kiminčyžyho. Papkovovi bylo uloženo zaplatit správní pokutu ve výši 20 základních výměrů (540 běloruských rublů).
Ve správním spise je založen protokol výslechu Serhije Kiminčyžyho:
Tento dokument plně potvrzuje nejen figurantovo jméno, datum a místo narození, které ukázalo vyšetřování, ale také že skutečně slouží u minského AMAPu.
Dalším pověstným incidentem za účasti Serhije Kiminčyžyho bylo zadržení „dýdžejů změn“ Kiryla Halanava a Uladzislava Sakalouského. U soudu proti nim Kiminčyžy opět vypovídal jako svědek.
Dne 6. srpna 2020 se minská radnice rozhodla uspořádat v parčíku Kijeuski, který byl jedním z povolených míst pro agitaci, den otevřených dveří zařízení pro doplňkové vzdělávání Kaleidoskop umění. Tentýž den se mělo v Parku přátelství národů konat předem ohlášené setkání Svjatlany Cichanouské s voliči. I přes úmyslně naplánovanou úřady kulturní akci však Svjatlana Cichanouskaja všechny vyzvala, aby přišli právě do parčíku Kijeuski. Sešly se tu tisíce odpůrců Lukašenkova režimu. Zvukaři Kiryl Halanau a Uladzislau Sakalouski, kteří měli na starosti hudební program režimní akce, na podpory protestujících pustili píseň Peremen! od kapely Kino. Byli zadržení týž den.
Kiminčyžy vypověděl, že osobně on a jeden další policista od AMAPu Ruslan Kavalčuk provedli vypátrání, pronásledování a zadržení Halanava a Sakalouského, kteří přitom podle něj neuposlechli výzvy policistů. Podle Kiminčyžyho a Kavalčukovy výpovědi byli příslušníci při zadržení v civilu, zadržené osoby umístili do automobilu Volkswagen Transporter a následně dopravili na obvodní ředitelství vnitra Centralny v Minsku.
Na základě těchto a dalších výpovědí byli Halanau a Sakalouski odsouzeni k celkem 10 dnům správního vězení za drobné výtržnictví a kladení odporu policii.
Usnesení o přestupku č. 6-2342/2343/2020, jehož se měl dopustit Kiryl Halanau, nejenže je dalším dokladem služby exberkuťáka Serhije Kiminčyžyho u minského AMAPu, ale také obsahuje údaje o jeho funkci a hodnosti.
Dle dokumentu je Serhij Kiminčyžy velitelem skupiny AMAPu Hlavního ředitelství vnitra Minského městského výkonného výboru a má hodnost kapitána milice.
Co bylo vlastně pro Kimičyžyho hlavní motivací k náhlému útěku z Ukrajiny do Běloruska?
Objasnit to pomůže jeho účet na sociální síti VKontaktě, kde se to jen hemží informačními produkty ruské propagandy. Kiminčyžy ve velkém sdílí příspěvky nejen ze skupiny Antimajdan, ale také z kolaborantských komunit vzniklých v rámci ruské hybridní války proti Ukrajině, jako je „Výbor pro osvobození Oděsy – Antimajdan“, „Lidová družina Oděsy (Antimajdan)“ nebo „Zdvořilí lidé, Armáda, Rusko“.
Koncem června 2014 Serhij Kiminčyžy ve sdíleném příspěvku vyzývá Ministerstvo vnitra a Národní gardu Ukrajiny, aby se nezapojovaly do bojů na Donbase, tzv. de facto nekladly odpor ruské válečné agresi.
Ukrajinské vyšetřovací orgány by mohly oprávněně vyšetřovat činnost Serhije Kiminčyžyho jako zástupce velitelského sboru oděské jednotky Berkut při událostech z jara 2014 v Oděse. Toto vyšetřování by mohly spojit s kauzou jeho přímého nadřízeného Dmytra Fučedžiho.
Na jaře 2014 byl Dmytro Fučedži zástupcem velitele Oděské oblastní milice a řídil pořádkovou milici. Byl propuštěn pro podezření ze spolupráce s ozbrojenci Antimajdanu, kteří vyprovokovali krvavé události v Oděse 2. května, při nichž zemřelo 48 lidí. Fučedži před vyšetřováním uprchl na Ruskem kontrolované území tzv. Podněsterské moldavské republiky. Ministerstvo vnitra Ukrajiny po něm vyhlásilo pátrání, Ruská federace však Fučedžimu udělila občanství a žádost ukrajinské strany o jeho vydání zamítla.
Právě podpora (pro)ruských sil a začátek jejich porážky v Ukrajině by mohl být hlavním důvodem, proč Kiminčyžy náhle opustil příbuzné a přátele, přerušil svou dlouholetou kariéru u ukrajinských bezpečnostních sborů a uprchl do tehdy pro něj cizího Běloruska.
Spolupráce berkuťáků s okupanty v době aktivní fáze ruské hybridní agrese proti Ukrajině byla masová. Obzvlášť nápadné to bylo na Krymu a Donbase.
Dočasně okupovaný Krym
Mezi kontakty na zdi mnoha mykolajivských berkuťáků nechybí ani profil jejich kolegy Oleksandra Bitkova. Figurant vyšetřování z roku 2017 Serhij Havryljak ho označuje za svého kolegu. Právě výpověď Bitkova, který se dnes skrývá na okupovaném Krymu, umožňuje dojít k závěru, že se mykolajivský Berkut tím nejaktivnějším způsobem podílel na přímých střetech s obránci Majdanu, na pokusech o jeho dobytí a o potlačení Revoluce. Na těchto svědectvích je cenné také to, že vysvětlují hlavní motiv, který přiměl berkuťáky k útěku.
Oleksandr Serhijovyč Bitkov (Бітков Олександр Сергійович)
Narozen 9. prosince 1985 v Mychajlivce, Nyžňohirský okres, Krymská oblast. Bydlel v Myrne, Vitovský (před rokem 2016 Žovtnevyj) okres, Mykolajivská oblast. Po ukončení vojenské služby byl zařazen do zvláštní policejní roty Berkut v rámci Ředitelství vnitra Ukrajiny pro Mykolajivskou oblast.
Na jeho profilu na sociální síti VKontaktě najdeme spoustu příspěvků o praktické střelbě. Nelze vyloučit, že u mykolajivské jednotky Bitkov zastával funkci odstřelovače.
V listopadu 2013 byl Bitkov přeložen do Kyjeva s mykolajivskou rotou Berkutu. Po vítězství Revoluce důstojnosti uprchl na území dočasně okupovaného Krymu.
Pravděpodobně sloužil u zvláštního policejního oddílu Berkut Hlavního úřadu Federální služby národní gardy (Ruská garda) Ministerstva vnitra RF pro tzv. Krymskou republiku.
Na jaře 2014 se Bitkov zúčastnil několika propagandistických televizních pořadů, dalšího produktu informační války Ruské federace proti Ukrajině.
Jedním z nich byl autorský pořad Russkij vopros (Ruská otázka), který moderuje Konstantin Zatulin, šéf Institutu zemí SNS a jeden z architektů tzv. ruského jara, zvláštní operace ruské hybridní války proti Ukrajině v roce 2014. Podle Bitkova se mykolajivský Berkut podílel prakticky na všech střetech na Majdanu. Bitkov dokonce podrobně popsal své zranění údajně z ruční zbraně, přestože ve zdravotní dokumentace podle něj stojí, že byl zraněn tyčí nebo kamenem.
Pozoruhodné je, že v Zatulinově pořadu Bitkov vysvětluje motiv svého útěku na Krym: prý se bál možného pronásledování kvůli akcím ozbrojených sborů na Majdanu. Informoval také o hmotné pomoci od Zatulinovy nadace „Všichni jsme Berkuti“, jejíž aktivity se zaměřují na pomoc kolaborantům z ukrajinských bezpečnostních sborů a ozbrojencům tzv. krymské domobrany.
Vedle Zatulina se na zřízení této nadace podíleli také Putinův osobní přítel motorkář Alexandr Zaldostanov („Chirurg“), předseda a dlouholetý člen šovinistického Izborského klubu Alexandr Prochanov a novinář Michail Leonťjev, zástupci krymských okupačních úřadů Vladimir Konstantinov a Alexej Čalyj nakonec bývalý ukrajinský poslanec za Stranu regionů a kolaborant ruských okupantů Oleh Carjov. Formálně je zřizovatelem nadace Institut zemí SNS a jejím výkonným ředitelem Sergej Tkačuk, tiskový mluvčí Putinova asistenta Sergeje Glazjeva.
Právě Zatulin, Glazjev a Tkačuk figurují v nahraných odposleších komunikaci ohledně koordinace postupu (pro)ruských ozbrojenců na území Ukrajiny v rámci zvláštní operace Ruské jaro, které zveřejnila Nejvyšší prokuratura Ukrajiny.
Oleksandr Bitkov byl také pozván k účasti na propagandistickém talk show Prjamoj efir (Živé vysílání) na státní televizi Rossija 1, kde pověděl, jak jeho jednotka při tvrdých střetech a dobývání kyjevského Majdanu 18. února 2014 obsadila Žovtnevyj palác.
Z těchto doznání vyplývá, že mykolajivská jednotka Berkutu patřila mezi nejaktivnější při krvavém potlačování lidových protestů. Masový úprk mykolajivských berkuťáků do Běloruska, Ruska a na okupovaný Krym lze plně vysvětlit snahou uniknout odpovědnosti za své činy na Majdanu.
Zjistili jsme, že po vítězství Revoluce důstojnosti na území Krymu odešel další mykolajivský berkuťák, Oleksandr Popov.
Oleksandr Mykolajovyč Popov (Попов Олександр Миколайович)
Narozen 29. května 1989 v Očakivě, Mykolajivská oblast. V letech 2007 až 2009 sloužil u 79. samostatné aeromobilní brigády (vojenský útvar č. A0224 se základnou v Mykolajivě). Po demobilizaci byl zařazen do zvláštní policejní roty Berkut v rámci Hlavního ředitelství vnitra Ukrajiny pro Mykolajivskou oblast. V listopadu 2013 byl se svou jednotkou převelen do Kyjeva. Po vítězství Revoluce důstojnosti odešel na okupovaný Krym. Donedávna žil s rodinou v Sevastopolu.
Byl identifikován na skupinovém záběru sdružené jednotky mykolajivského Berkutu. Fotilo se v kyjevské ulici Hruševskoho před budovou ukrajinské vlády při událostech Revoluce důstojnosti.
Na území Krymu uprchli i další příslušníci mykolajivského Berkutu. Díky již zmíněnému Serhiji Havryljakovi jsme zjistili, že jedním z uprchlých je Oleksandr Vjerjovkin.
Oleksandr Volodymyrovyč Vjerjovkin (Вєрьовкін Олександр Володимирович)
Narozen 9. srpna 1990 Jevhenivce, Snihurivský okres, Mykolajivská oblast, Ukrajina. Je bývalým příslušníkem mykolajivské zvláštní policejní roty Berkut. Byl identifikován společně se Serhijem Bitkovem na skupinovém záběru „berkuťáků“ na základně mykolajivské jednotky.
Podle Serhije Havryljaka Vjerjovkin pobývá na okupovaném Krymu, podle sledovaných komunit na sociálních sítích patrně v Sevastopolu.
Po okupaci Krymu Rusko jednotky Berkutu na Krymu reorganizovalo a zařadilo je do ruských zvláštních jednotek OMON, později do Ruské gardy.
Na běloruském území bylo vypátráno již sedm někdejších berkuťáků, z toho je u šesti osob listinami doloženo, že slouží u oddílů AMAPu Ministerstva vnitra BR. Tento počet nejenže není konečný, ale v budoucnu dokonce výrazně naroste. V dalším díle nabídneme důležité informace, s jejichž vypátráním nám pomohlo samotné běloruské Ministerstvo vnitra.
Druhý díl vyšetřování z pera redaktora běloruské služby mezinárodní zpravodajské komunity InformNapalm Dzjanise Ivašyna přináší také vydání Novy Čas (bělorusky).
Překlad: Svatoslav Ščyhol
Aktuální hlášení skupiny INFORM NAPALM