Cécile Vaissié, Univerzita Rennes 2

Titulek v angličtině na webu Sputnik news, zpravodajské agentury závislé na Kremlu a také jím financované, zněl lákavě: „Macron, bývalý francouzský ministr ekonomiky, by mohl být ‘americkým agentem’ lobujícím bankovní zájmy“. Základem tohoto článku uveřejněného dne 4. února 2017 byl především rozhovor pro Sputnik s francouzským poslancem za stranu Republikáni Nicolasem Dhuicqem, který obvinil prezidentského kandidáta, že je údajně „agentem velkého amerického bankovního systému“.

Podle poslance než Macron oznámil, že bude kandidovat, „navštívil Spojené státy“. Sputnik připomíná, že Julian Assange, zakladatel WikiLeaks, řekl 3. února 2017 listu Izvestija, že Macron vedl „kompromitující politicky zaměřenou korespondenci“ s Hillary Clintonovou. Jak však uvádí Europe 1, Francii nejvíce šokovala informace o domněnce Nicolase Dhuicqa, že si Macron zajistil podporu „velmi majetného gay lobby“, konkrétně Pierra Bergého, „který je otevřeným homosexuálem a podporuje právo gayů na sňatky“.

Prokremelský lobbista

Tento rozhovor dobře ilustruje obrázek „kremelských sítí ve Francii“ a jejich možného využívání. Nicolas Dhuicq má velmi blízko k Thierrymu Marianimu, který je jistě nejaktivnějším prokremelským lobbistou ve Francii. Společně navštívili Rusko a také Krym v červenci 2015 a v létě 2016, a to i přes varování Evropy a odmítavé stanovisko prezidenta Národního shromáždění, šéfa skupiny pro francouzsko-ruské přátelství v Národním shromáždění, předsedy Senátu a ministra zahraničí.

Nicolas Dhuicq obhajuje v médiích své prokremelské postoje a tvrdí: „Krym je pro mne ruský, to nemůže být předmětem žádné diskuze“ – což vede k zamýšlení ty, kdo je přesvědčen, že mezinárodní právo musí řídit vztahy mezi státy a být z jejich strany respektováno.

Poslanci Thierry Mariani a Nicolas Dhuicq (vpravo) pří návštěvě Damašku, 12. listopadu 2015 р. Louai Beshara/AFP

I přes špinavé narážky na sexuální orientaci Emmanuela Macrona tento rozhovor pro ruskou státní zpravodajskou agenturu nasvědčuje rozkolu, minimálně mezi částí Republikánů a francouzskými pravicovými liberály, kteří nemají nepřátelské postoje vůči Spojeným státům. Navíc nastoluje téma zájmu Kremlu o volby v některých západních zemích: už po mnoho měsíců politici, badatelé, novináři a zástupci tajných služeb varují před akcemi, které realizuje a financuje ruská vláda za účelem ovlivňování politického života v Evropě a USA.

„Černý PR“

Tyto metody zahrnují především činnost kremelských médií, která publikují nebo vysílají ve francouzštině, němčině, angličtině a dalších jazycích: počínaje např. Sputnikem nebo Russia Today, která v roce 2017 získala od Ruska 20 milionů eur financování navíc na spuštění vysílání ve francouzštině. Obsah těchto médií přebírá řada webů, skupin a stránek na západních sociálních sítích, čímž vytváří „kaskádový efekt“.

Mezi neutrálními zprávami tato média šíří „alternativní fakta“, hoaxy a výslovné lži, jejichž účelem je poškodit pověst politických osobností u veřejnosti. V Rusku se tomu říká „černý PR“.

Byly odhaleny „továrny na trolly“ v Petrohradě nebo jinde, kde jsou lidé placeni za to, že publikují komentáře na sociálních sítích, existují také prostředky, s jejichž pomocí sociální boti (social bots) šíří stále stejné informace.

Existuje riziko útoků zaměřených proti elektrickým sítím?

Zejména Kreml podporuje některé evropské strany. Uvolnění finanční „půjčky“ pro francouzskou Národní frontu, o níž samotná tato strana mlčí, bylo jasným signálem, stejně jako dohoda o spolupráci mezi rakouskou Stranou svobodných (FPÖ) a Jednotným Ruskem, stranou ruského prezidenta. Ruská vláda je podezírána také z objednávání hackerských útoků směřovaných proti americké Demokratické straně, německému Spolkovému sněmu nebo Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE).

Tyto hackerské útoky umožnily zpřístupnění elektronické korespondence a dokumentů, jejichž případné uveřejnění by mohlo pošpinit pověst některých politiků, jak tomu bylo v případě s Hillary Clintonovou – a zde opět narážíme na WikiLeaks a Juliana Assange.

Zejména kybernetické útoky, z nichž je podezřelé Rusko, ochromily weby německé spolkové vlády a byly zaznamenány i při volbách ve Velké Británii v květnu 2015. Známý německý list Die Zeit nedávno zveřejnil zajímavé vyšetřování věnované prostředkům, s jejichž pomocí by mohlo Rusko zasáhnout do voleb do Spolkového sněmu, a dokonce varoval před možnými útoky proti elektrickým sítím a vodovodům.

Zásahy v Německu, Velké Británii a Spojených státech

Die Zeit se odvolává na slova ze zprávy generála Gerasimova, náčelníka Generálního štábu Ozbrojených sil Ruské federace, zveřejněné v lednu 2013. Generál konstatoval „vyrovnávání rozdílů mezi státy ve stavu války a míru“ a zdůraznil zvyšující se roli „nevojenských opatření k dosahování politických a strategických cílů“. Právě proto v rezoluci ze dne 23. listopadu 2016, kterou schválil Evropský parlament, se mluví o „ruské válce s podporou dezinformací a propagandy“, které „tvoří nedílnou součást dnešní hybridní války“, kombinaci vojenských a nevojenských opatření, jak utajovaných, tak veřejných“. Zmiňují se různé prostředky k vedení této války a způsoby, jak jí čelit.

Že bychom tomu raději nevěřili a pokládali toto vše za přehnané? Samozřejmě. V poslední době však politické osobnosti přinášejí zprávy o ruském zasahování do západních poltických procesů. Jean-Marc Ayrault, francouzský ministr zahraničí, informoval dne 19. února 2017 o „nepřípustné formě zasahování“ do prezidentských voleb ve Francii a kybernetických útocích proti kandidátu Emmanuelu Macronovi.

Le président Poutine, lors de son investiture en 2012. Service de presse du Kremlin, CC BY

Chris Bryant, bývalý ministr Velké Británie pro evropské záležitosti, uvedl důkazy „přímého zasahování“ Ruska do britských voleb a dodal, že byla učiněna „rozhodnutí na nejvyšší úrovni v otázkách bezpečnosti Velké Británie“ z důvodu „ruského zasahování“. Britský poslanec Ben Bradshaw vznesl požadavek na provedení vyšetřování možného zasahování Rusů do Brexitu. Podle bývalého bulharského prezidenta četné znaky nasvědčují domněnce, že Rusko financuje protievropské strany a média v Bulharsku a dalších evropských zemích.

Již dříve německé tajné služby varovaly před zasahováním Kremlu do volení kampaně v Německu v roce 2017. Vyšetřovaly se operace Kremlu v Maďarsku, Česku a na Slovensku.

Nakonec to poslední, ovšem neméně významné. V prosinci 2016 CIA informovala o zasahování Ruska do amerických voleb a FBI tyto informace potvrdila. Od té doby se jen zvyšuje počet publikací o vazbách (které by někteří nejraději zamlčeli) okolí Donalda Trumpa na Kreml.

Podkopat důvěru Evropanů

Francouzi tak mají objektivní důvody ke znepokojení zasahováním Kremlu do prezidentských a budoucích parlamentních voleb a toto ohrožení se řeší na nejvyšší úrovni: rozhodnutí o neumožnění Francouzům elektronického hlasování v zahraničí je tomu potvrzením, stejně tak jednoznačné stanovisko prezidenta Hollanda, který obviňuje Moskvu z používání „mnohočetných prostředků k ovlivňování veřejného mínění“.

Je jasné, že by Marine Le Penová v Elysejském paláci byla mnohem více nakloněna Vladimiru Putinovi než François Hollande. Die Zeit však přichází s jinou, širší interpretací vytyčených cílů: Kreml se především snaží podkopat důvěru Němců a Západoevropanů vůbec k bezpečnosti v jejich vlastní zemi, ke stabilitě každodenního života, k poctivosti úřadů a vlády. Cílem je oslabit demokracii skrze rozsévání podezíravosti a upevňování postavení politiků, kteří těží ze strachu.

Ruská vláda pochopitelně negeneruje pochybnosti, neklid a nedostatek důvěry, ale přiživuje a usměrňuje tyto pocity. Stačí strávit nějakou dobu na sociálních sítích, abychom poznali, že Kreml tuto partii v podstatě vyhrál. A právě tímto směrem je nutno bojovat.

Autorka tohoto článku nedávno vydala knihu Sítě Kremlu ve Francii (Les Réseaux du Kremlin en France, nakladatelství Les petits matins, 2016).

Cécile Vaissié, univerzitní profesorka se zaměřením na Rusko a Sovětský svaz, Univerzita Rennes 2

Originál článku zveřejnil list The Conversation

Titulní foto: François Hollande a Angela Merkelová dne 6. března 2017 ve Versailles, znepokojení ruskými aktivitami. Martin Bureau/AFP

Překlad: Svatoslav Ščyhol